Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.
Autor článku: Jan Burzanovský · 28.11.2006
· Sledovanost: 20905x
· Vytisknuto: 2680x Hodnocení: 5.78/6 (10x) · Odměněn: není
I když se člověk ve své neskonalé pýše označuje za pána tvorstva, resp. za pána svého životního prostoru – planety Země, všichni dobře víme, že zde nejsme sami. Již v šeru dávných věků, ještě když naši prapředkové viseli za ocasy ze stromů, se u těchto tvorů začaly objevovat první známky myšlení. Jak evoluční proces pokračoval, rozvíjela se nadále i tato bohulibá činnost.
Tvor zvaný člověk si postupně začal uvědomovat nejen sám sebe, ale i své okolí. Z původních smeček se postupně stávaly kmeny, pak národy, nakonec civilizace. S rozšiřujícími se znalostmi a nutností orientace a komunikace začala vznikat jména, aby se podtrhla jedinečnost i různorodost jedinců, ale i všeho ostatního, co člověka obklopovalo.
Jak postupně vzrůstala míra znalostí a poznání, narůstalo i množství jmen. Spolu s prvními civilizacemi, o kterých víme již trochu více, začaly vznikat i obory lidské činnosti, zabývající se nejen věcmi bezprostředně praktickými a nutnými pro život společenstev, ale i ty zabývající se samotnými oblastmi myšlenkového prostoru. Začaly se rozvíjet nejen obory filozofické, ale i vědní, zabývající se vším - od oblastí materiálních až po ty esoterické.
Tak přešly tisíce let a dostáváme se do "našeho" – moderního věku. V dobách hodně hrubě řečeno nedávných, kdy již každé větší evropské město mělo svou universitu a kdy byly v plném proudu objevitelské cesty, kterých se účastnili i přírodovědci, vyvstal problém s pojmenováváním nově objevovaného. Aby si badatelé z celého světa hovořící různými jazyky rozuměli, bylo třeba najít pro pojmenovávání všeho společnou řeč – vytvořit systém a názvoslovnou nomenklaturu.
Díky křesťanství, šířícímu se po Evropě z Říma, byla v církevních kruzích pevně zakořeněna latina, která jakožto "mrtvý" jazyk pomáhala církevním hodnostářům v komplexní komunikaci. V latině byly psány knihy i veškerá další pojednání, v latině se zprvu prováděla i výuka na vysokých školách. První školy zakládali velmožové toho kterého státu zpravidla pod patronací církve a jelikož tato navazovala v mnohých svých učeních na řeckou filosofii a filosofy, dostala se do povědomí i řečtina.
Na těchto základech postavil v první polovině 18. století své učení švédský lékař, přírodovědec a filosof Carl Linné (1707 – 1778) a v díle Systema naturae, vydaném roku 1735 v Leydenu (Holandsko), kde v té době studoval lékařství, tak dal vznik přírodovědné systematice.
Největší význam mají jeho práce o systematice rostlin, ale i živočichů, zavedl pojmenování stávající se ze jména rodu a druhu. Umožnil tak jednoznačné pojmenování v členění přírodnin. Za svého života pojmenoval přibližně 10 000 druhů rostlin a stejný počet živočichů.
Tolik pro základní vysvětlení. Jelikož jsme Češi a máme svůj vlastní jazyk a jsme na něj patřičně hrdí, zvykli jsme si vyvíjet pro vše a mnohdy i za každou cenu a často zbytečně svá vlastní jména. I v oblastech věd přírodních tak tvoříme vlastní nomenklaturu. Toto se dotýká mnoha oblastí lidské činnosti, nám tak milou akvaristiku nevyjímaje. První česká jména akvarijních rybek začínala přicházet s prvními importy již v 19. století a tak, jak sem rybky postupně přicházely a bylo o nich porůznu publikováno, byla jim pečlivě dávána česká jména. Tento systém vcelku poklidně fungoval až do konce osmdesátých let minulého století.
I po třech letech je tento článek více než aktuální. No bohužel ne všichni nakladatelé a vydavatelé jsou schopni se poučit z minulosti a kritiky odborné veřejnosti.
Tomas Enderson
Neděle 3.12.2006
Casthor
Já bych jenom přidal jednu obecnou poznámku. Nejen v akvaristice, ale i v mnoha jiných oblastech se přečasto stává, že publikace jsou doslova šité horkou jehlou a dochází tak ke komolení překládaných textů, používání nevhodných výrazů a pak i fundované texty působí trapně diletantským dojmem. Problém je v tom, že překladatelé, nakladatelé a bohužel i mnoho autorů a odborných redaktorů spěchá a přepočítává svůj čas na peníze. Doba už je taková, publikaci je nutno dostat na trh před vánocemi, před veletrhem.......dříve než....
Úterý 28.11.2006
mlynar
to roak: Není to až tak jednoduché jak myslíte a nejde zde o nějakou oponenturu nějakého mého názoru. To, co jsem uvedl ve výše daném článku jsou pouze holá fakta a těch je v systematice nutno se držet. Platné je to, co je oficiálně platné a naopak.
Ti, kteří dávají (zde nám jde o ryby - tudíž rybám) česká jména mohou samozřejmě udělat chybu a nejednou se to již stalo. Nicméně i takto dané oficiálně jméno té určité rybce je jméno platné a chce-li toto někdo "opravit" nebo "změnit", musí postupovat podle určitých regulí - tufíž je to samozřejmě možné - učinit tzv. revizi. Ta revize však taktéž musí nutně úproběhnout podle určitých regulí, aby byla platná. O tom o všem pojednává právě systematika.
Však vám by se asi také nelíbilo, kdybych si jen tak podle svého zkomolil váš "nick" a zkomolený jej používal zde na diskusi, nebo snad ano? :o)
Akvaristický slang je již ale věc úplně jiná. Je to stejné jako se spisovnou či vulgárněhovorovou češtinou.
Dám vám ještě jeden příklad, takový třebas ze života. Byla jedna dáma, která se za svobodna jmenovala "A", vdala se poprvé a po manželovi získala jméno "B", pak se rozvedla a opět vdala a získala jméno "C" a ještě jednou "D". A teď si vezměte, že ji potkáte s jejím posledním manželem a oslovíte ji jménem "B" nebo "C". Co se stane? Při nejlepším jen společenský trapas, protože si oba manželé budou o vás myslet všelijaké věci, nebo také takové setkání může skončit i návštěvou zubaře, apod... (k tak agresivním výměnám názorů naštěstí v akvaristice nedochází, nebo o tom alespoň nevím...).
Úterý 28.11.2006
Valda
Mně osobně nevadí samotné užívání vědeckých názvů organismů, pokud je mluvčí zbytečně nekomolí. Pokud má ovšem někdo problémy i s používáním správných latinských tvarů slova "ancistrus", doporučoval bych raději užívat český název.
Úterý 28.11.2006
roak
Máte svatou pravdu, i když bych přece jen něco dodal. Tím Vám nechci oponovat, spíš jen přidat svůj dojem:
Myslím, že jednoznačnost zajišťuje (konečně jako v biologii všeobecně) latinský název. To samozřejmě neznamená, že bychom neměli používat jména česká. Naopak! Mně osobně vadí, že v akvaristickém slangu říká kdekdo místo terčovci diskusi, místo parmičky barbusy (nebo barbusi? :-) ) atp. Já vím, že ne všechny parmičky patří k rodu Barbus, ale leckdo to stejně takto nerozlišuje a říká prostě všem parmičkám barbusy.
Kromě toho není úplně jednoduché rozhodnout, který český název je "lepší". Je to obvykle subjektivní. Mně třeba jméno cichlidka kakadu nevadí. Drží se latinského tvaru, navíc respektuje logickou podobnost mezi ploutví rybičky a "hřebenem" papouška kakadu. Ovšem čistě z hlediska jazykově estetického se mi líbí víc cichlidka papouščí. A je to jméno - jak říkáte - starší, původní, první.
Ovšem stále existuje možnost, že tvůrci českých jmen chybují, jsouce také jenom lidmi.
Takže buďme tolerantní, ale važme si hezkých českých jmen.