Kultivace vířníků

Autor: Petr Novák · 2.2.2200 · Článek #382 ·

Smysl článku
Článek se nezabývá detaily z morfologie, fyziologie, taxonomie vířníků. Popisuje pouze nejnutnější informace nutné pro pochopení postupu, jak lze v praxi kultivovat vířníky jako krmivo pro akvarijní živočichy. Vířníci jako živé krmivo vhodné pro umělou kultivaci jsou obchodním segmentem, jemuž je věnována největší pozornost v profesionálních akvakulturách. I jejich umělá kultivace je natolik zajímavá, že stojí za to se seznámit s některými aspekty poněkud podrobněji. K pochopení významu a okolností ovlivňující kultivaci vířníků a jejich zkrmování je potřeba vědět některé důležité informace.

Vířníci v moderní akvaristice hrají významnou roli. Slouží jako krmivo pro potěr ryb, vyžadující velmi drobnou živou stravu. V současné době boom kultivace tohoto zdroje potravy pro akvarijní ryby je zejména v mořské akvaristice, velká perspektiva je i pro akvaristiku sladkovodní. Zdroj: Saltwateraquariumblog.com

Co jsou vířníci?

Vířníci (Rotatoria, Rotifera, Rotifers, Radertiere) jsou považováni za samostatný živočišný podkmen nebo třídu, je jich mnoho druhů (přibližně 1000, v ČR asi 600) v různých velikostech, ale obvykle v rozměrech od 40 mikronů, vyhovujících krmení nejmenších potěrů. Jsou to mnohobuněční živočichové s vytvořenými orgány. Většina je sladkovodních, někteří tolerují brakickou vodu, mírně se vyskytují na pevnině hlavně ve vlhku, omezeně žijí i v mořské vodě. Největší druhy jsou ale již pro nejmenší potěry příliš velké, od půl do dvou milimetrů a dají se s nimi krmit větší ryby. Někteří velcí vířníci jsou draví (Asplanchna) podobně jako buchanky a napadají potěr a ostatní plankton, někteří mají tvrdou nepoživatelnou schránku. Většina vířníků požaduje dostatečně okysličenou vodu, ale někteří snášejí vodu poměrně znečištěnou organickými látkami, což bývá pro masovou kultivaci nejvýhodnější. Proto je nutné jejich vhodnost napřed prověřit, zda se dají uměle kultivovat v podmínkách vyhovujících chovateli rybek, dále ve vodě určitých chemických parametrů podobných, jako má nádrž s potěrem, a potom vyzkoušet také vhodnost jejich zkrmování na méně důležitém odchovu nebo menší skupině potěru. Některé druhy vířníků plavou ve volné vodě, některé žijí přisedle na povrchu kamenů, rostlin apod., a mají význam pro výživu potěru obírajícího dno a povrch rostlin, např. sturisomy, lorikárie a podobně.

mg+:9474]

U vířníků se rozlišují menší krátkověcí samci a větší samice. Někteří vířníci jsou potravní specialisté a vysávají obsah živých řas. Vířníci se rozmnožují vajíčky, při dobré výživě jich tvoří více. K tvorbě vajíček někdy dochází i dlouhodobě bez přítomnosti samců (partenogeneze).

Tvar vířníků je velmi často podobný různým typům pohárků s nožkou. V horní části, kde je pohárek otevřený, jsou vířivé zatažitelné brvy, zajišťující pohyb a přihánějící potravu do hltanu, odkud se přesouvá do mastaxu. Mastax je (kvůli tvrdosti) zvápenatělý žvýkací orgán, který drtí stravu, která se do něj dostane, a odtud jde do žaludku. V přírodě hlavní potravou jsou řasy a detrit. V těle vířníka je dále vylučovací soustava a pohlavní orgány. Tělo vířníků je obalené proteinovou vrstvou, zvanou lorica.

Délka života vířníka je přibližně 3 a půl až 4 a půl dne. Pohlavní dospělost nastává po 12 až 36 hodinách a samice poté kladou vajíčka každé čtyři hodiny, čili během života vyprodukují asi 10 generací. Rychlost životního cyklu závisí na teplotě, čím vyšší, tím rychlejší.

mg+:9475]

Vířníci se rozmnožují pohlavně nebo nepohlavně (bez přítomnosti samců), což záleží na druhu a životních podmínkách.

Takzvaný "červený vířník“ neznačí konkrétní druh vířníka, ale znamená, že vířníci jsou zbarvení sezónním výskytem určitého nanoplanktonu, kterým se živí v přírodním prostředí. Někdy se tak komerčně kvůli lepší prodejnosti označuje i jakýkoliv prodávaný vířník, přestože červeně zbarvený nanoplanktonem není.

Význam vířníků jako krmiva

Základní snahou každého chovatele při odchovu potěru je co nejúspěšnější překonání kritického období v prvních týdnech od vykulení z jiker do stadia počínajícího vybarvení mladých rybek. Pokud vyloučíme krmivové specialisty, tradičně velmi ceněným "prachovým“ krmivem pro první dny až týdny krmení jsou vířníci. Největší výhodou vířníků je to, že pokud jsou vířníci podáni jako krmivo do vody přibližně stejných parametrů, tak dlouhodobě přežívají a při vhodném dávkování jsou potěru jako krmivo trvale v dispozici, aniž by hrozilo znehodnocení vody nebo jiná rizika, naopak jsou schopni vodu částečně čistit. Vířníci v akvarijních podmínkách nehynou brzy jako artémie a nezvyšují obsah soli ve vodě, nebo během dvou dnů nedorostou do velikosti nebezpečné pro potěr jako některé buchanky. Vířníci mohou být podle druhů menší i větší, takže je možno mít menší i větší druhy pro potěr různé velikosti, je však nutné množit je v oddělených kulturách. Kultivace vířníků je v případě praktického zvládnutí velmi výhodná, protože vířníci, zejména s použitím bioenkapsulace představují atraktivní krmivo, které se dá dobře množit a používat poměrně dlouho od nejmenšího až po dost velký potěr nebo až dospělé ryby s úzkým hltanem. Významnou výhodou vířníků je to, že se v nádrži pohybují poměrně klidně, na rozdíl od nauplií žábronožek a buchanek, které se pohybují skokem. To je výhodné pro krmení potěrů ryb, které nejsou obratnými lovci. Ovšem na druhou stranu vířníci nejsou vhodní pro krmení specialistů, kteří reflexně reagují pouze na typický skákavě-klouzavý pohyb nauplií buchanek nebo perlooček.

mg+:9476]

Někteří akvaristé dokonce rozmnožování ryb časově směrují do období, kdy se v přírodě objevuje masový výskyt vířníků. Je to dáno tím, že na rozdíl od jednobuněčných organismů používaných jako krmivo (Paramecium, Blepharisma, Euglena) jsou to vícebuněčné organismy s diferencovanými orgány a někteří akvaristé se domnívají, že tím pádem mají vyšší výživnou hodnotu, což nemusí být vždy pravda.

Technické vybavení

Speciální technické vybavení zavedený akvarista nepotřebuje. Je vhodné mít nějaký mikroskop, nemusí být moc výkonný, stačí nejlevnější, který se prodává pro děti, nebo jsou vhodné stereoskopické lupy. Běžným okem nebo obyčejnou lupou nelze dost dobře vířníky ve vodě přesněji identifikovat. Potom je nutné mít vhodnou síťku s velmi malými oky, která se používá na lovení "prachu“, například z tkaniny pro sítotisk nebo z monofilu s uhelonovou špičkou. Síťka z běžného monofilu dokáže zachytit jen vířníky, kteří jsou pro nejmenší potěry příliš velcí. Kromě toho je nutné mít síta, používaná k cezení jemného planktonu, aby byli vytříděni vířníci požadované velikosti a byl od nich oddělen větší plankton. Nejhustší tkaniny pro sítotisk mají oka o velikosti kolem 15 – 20 mikronů, ovšem cena za metr² je kolem 1000 Kč a cezení někdy probíhá dost pomalu.

Kde se vířníci vyskytují?

Důležité je vědět, že vířníky lze najít prakticky celoročně v přírodě v každé sladké vodě, ale jejich množství závisí právě na podmínkách daných okolním prostředím. Vířníci se ve velkém množství objevují typicky v cyklech, když jsou pro ně podmínky výhodné. Protože v přírodě jsou jejich hlavní potravou řasy, tak největší množství vířníků je na jaře v době, když se prodlouží den a zvýší teplota vody, takže se začnou množit řasy. Potom dojde k masovému výskytu vířníků. Jenže potom jejich stav klesne (zdánlivě zmizí), protože buďto požerem omezí výskyt řas a hladoví a málo se množí, nebo vířníky potlačí jejich predátoři nebo konkurenti, obvykle jiný živočišný plankton.

mg+:9477]

Nároky na výživu

Vířníci jsou uzpůsobeni na neustálý nutný přísun potravy. Trávicí cyklus od příjmu potravy po vyloučení nestrávených zbytků trvá 10 – 20 minut. Při déletrvajícím hladovění nad 48 hodin se po opětovném příjmu stravy trávicí cyklus zpomaluje až na 30 – 90 minut. Nemohou si vytvořit extrémně větší zásobu živin, jako například obratlovci (podkožní tuk, glykogen, aminokyseliny, proteiny), takže pokud vířník nepřijímá potravu, tak podle teploty vody již po několika hodinách je kriticky vyhladovělý a výrazně se snižuje jeho hodnota jako zdroje živin. Během jednodenního hladovění vířníci ztratí i více než čtvrtinu svojí tělesné hmotnosti a zhoršují se jejich parametry biochemické využitelnosti. To je i potom hlavním důvodem špatných zkušeností některých akvaristů. Pokud odpoledne nalovení vířníci zůstanou bez dalšího krmení v zásobní nádrži bez živin a krmí se jimi ráno, tak jejich výživná hodnota je podstatně nižší. Při speciálním krmení však lze obsah živin ve vířnících zvýšit.

Dlouhodobý přísun živin a jejich kvalita ovlivňuje i celkovou vnitrodruhovou velikost, rozdíly velikosti mohou být až 15%.

Jak získat vířníky?

Vířníci se dají získat jako komerční násada, nebo z divokých zdrojů.

Komerční násada

Jako komerční násada se dají nejčastěji sehnat obrněnky, a to Brachionus plicatilis, který potřebuje slanou vodu, nebo sladkovodní Brachionus calyciflorus. Tyto komerční násady se dají sehnat buďto od výrobců nebo distributorů, někdy jsou nabízeny na akvaristických burzách. Mají čtvrtinovou až poloviční velikost ve srovnání s čerstvě vylíhnutou artémií. Jsou nejvíce rozšířeni proto, že původně se používají pro krmení plůdku tržních mořských a sladkovodních ryb.

Brachionus plicatilis je vířník, který potřebuje slanou vodu v rozpětí 5 – 40 ppt (neboli promile), tedy 5 – 40 g soli na litr vody. Jeho kultivace se doporučuje na dolní hranici 5 ppt, zejména pokud se zkrmují sladkovodnímu potěru. Někdy je obsah soli uveden na balení s vířníkem, bez přesnějšího udání množství.

mg+:9478]

Pokud se získá násada, mohou být problémy s jejím převodem do vody kvůli šoku z rozdílné slanosti násady a vody v kultivační nádobě. U násady je tedy nutno změřit slanost hustoměrem nebo konduktometrem a upravit na to slanost roztoku v kultivační nádobě. Také je možno bez tohoto vybavení postupovat tak, že se do nádoby nasype sůl odpovídající dávce asi 5 – 10 ppt. Tedy například na třílitrovou láhev od okurek se do vody nasypou dvě zarovnané polévkové lžíce soli (celkem 15 g), lépe mořské (stačí potravinářská). Sůl se ve vodě nemíchá, a ihned po nasypání soli se násada nalije do této vody, kde se ještě sůl nestačila rozpustit. Tato nasypaná sůl ve vodě se ani potom nemíchá, ale nechá se na dně, kde se postupně rozpustí. Tím vznikne koncentrovaný roztok soli, který je u dna nejhustší a u hladiny nejřidší. Vířníci se usadí ve vrstvě, která koncentrací nejvíce vyhovuje původní kultivaci.

Potom se co nejdříve vířníci začnou přikrmovat, nejlépe mikrořasami chlorella, nebo podobnými. Za vhodnou se považuje živá Dunaliella nebo různé slanovodní mikrořasy Nanochloropsis salina, Chlorella marina, Isochrysis galbana, ale mohou se používat i řasy sladkovodní nebo sušené. Také je možno přikrmovat droždím (živými kvasinkami), ovšem je nutná zvýšená opatrnost, protože při předávkování se znehodnotí voda a vířníci zahynou, kvasinky mají ve slané vodě kratší životnost. Kultivační roztok se záměrně nemíchá, ale běžnou manipulací a přikrmováním postupně dojde k promísení vrstev a vířníci mají čas se slanosti přizpůsobit. Potom již probíhá kultivace podle obecných zásad.

mg+:9479]

Pokud se slanovodní vířník předávkuje droždím nebo jiným krmivem a voda zůstává zakalená, znamená to, že vířníci nestačili dost rychle sežrat krmivo a to se rozkládá a množí se baktérie. Hrozí zkolabování kultury. Jako okamžité opatření je možno zvýšit slanost o několik promile, například do třílitrové láhve se přidá mírně navršená lžíce soli (asi 15 g), která se nechá pomalu rozpustit bez míchání. Sůl omezí růst baktérií, ale nevadí vířníkům, nesmí se však překročit celkové nejvyšší možné dávkování 40 g na litr vody. Následně je nutno co nejdříve založit novou kulturu, protože voda v původní kultuře bude mít rizikové limity odpadních látek vzniklých rozkladem nespotřebovaného krmiva. Tito slanovodní vířníci jsou citliví na obsah amoniaku, který by neměl překročit 1 mg na 1 litr.

mg+:9480]

Slanomilný vířník se může výhodně kultivovat společně v nádrži s žábronožkou solnou, pokud se žábronožka nechává dorůst a množit podobně jako jiný zooplankton. Zásadní nevýhodou slanovodních vířníků je to, že ve sladké vodě brzy uhynou podobně jako žábronožka solná.

Obvyklá velikost sladkovodní obrněnky B. calyciflorus je 200 – 360 mikronů. Dalším velmi podobným a příbuzným vířníkem je slanovodní Brachionus rotundiformis, který je asi o třetinu menší. V komerčních kmenech vířníků jsou různé velikosti a nabízejí se v různých typech. I vířníci této velikosti se pouze částečně zachytí na sítu vel. č. 1 od Eisenworta (pravděpodobně samice), asi polovina jich projde sítem (asi samci).

Kultivace sladkovodního vířníka Brachionus calyciflorus probíhá podle obecných zásad uvedených níže. Snáší mnohem vyšší koncentrace amoniaku, doporučuje se, aby hodnota nepřekročila 12 mg na 1 litr. Výše uvedení vířníci rodu Brachionus mají obvyklou velikost mezi 150 až 350 mikrony, což je příliš mnoho pro odchovy nejmenších potěrů některých druhů ryb. Proto jednou z možností je získat ještě menší vířníky z divokých přírodních zdrojů.

Divocí vířníci

Získání a výběr vhodných typů vířníků z divokých zdrojů je v celém procesu kultivace v podstatě nejnáročnější záležitostí.

Je vhodné udělat si přehled zdrojů stojaté vody, kde se pokud možno nevyskytují ryby a vodní ptáci (riziko přenosu nemocí). Z jiného zooplanktonu v kultuře vířníků zejména vadí buchanky (Cyclops), které jsou predátory vířníků, nebo perloočky (Daphnia) či vznášivky (Calanoida) jako potravní konkurenti, ale tento větší plankton se dá postupně od vířníků oddělit. Také je vhodné oddělit ještě menší nálevníky, kteří také potravně konkurují. Z těchto vodních zdrojů se získá základní násada vířníků síťkou s tkaninou vysoké hustoty na lovení "prachu“. Nemusí to být velká vodní nádrž, naopak větší louže trvalého výskytu, lesní tůňky, malé požární nádrže apod. jsou nejlepší. Vhodné je také snažit se získávat vzorky vířníků z nádrží eutrofizovaných, tedy s velkým obsahem organických živin (blízko ustájených zvířat, nádrže se silnou vrstvou spadaného listí apod.), je u nich předpoklad odolnosti ve vodě s vysokou biologickou spotřebou kyslíku a předpoklad lepšího přežívání intenzívní kultivace. Jestliže v různých takovýchto nádržích je voda, kde začíná růst zelená plovoucí řasa, je předpoklad, že se zde začnou množit vířníci. Pokud v nich je delší dobu relativně čistá voda bez zeleného zbarvení plovoucí řasou a bez výskytu většího planktonu (buchanky, perloočky), je předpoklad, že zde vířníci jsou, ale řasu vyžíráním udržují v malém množství ve vodě. Voda v některých nádržích také bývá někdy chudá na živiny, řas moc neroste a tedy ani vířníků moc nebude. Proto je někdy vhodné rozvoj řas podpořit, což se dobře dělá zejména v malých objemech vody. Nejjednodušší je zvýšit obsah živin (pokud se nejedná o dostatečně vyhnojenou vodu kachnami, dobytkem, zahnívajícími zbytky rostlin a pod). Stačí přidat do vody močovinu (prodejny pro zahrádkáře, drogerie), která je pro mikroorganismy nejvhodnějším zdrojem dusíku, protože na metabolizaci dusíku přednostně využívají amoniové ionty. Pro počáteční rozvoj vhodného typu řas (plovoucí kulovité) je optimální dávka odpovídající 13 mg dusíku a 2 mg fosforu na jeden litr. Následně po rozvoji vhodné mikrořasy je účelné dávkování živin výrazně zvýšit, teoreticky se může dávat i 50 g močoviny na 10 litrů vody, ale prakticky se dávkují 1 – 2 kávové lžičky močoviny do 10 litrů vody, ale zejména ve větších nádržích stačí i méně. Může se použít i hnojivo pro zelené rostliny nebo hnojivo používané na začátku vegetace, dávkování stačí poněkud nižší než podle návodu na obalu, nebo jej lze s močovinou kombinovat v libovolném množstevně úměrně upraveném (sníženém) poměru. Močovinu a hnojivo nepoužívat do vody, kde jsou ryby nebo jiní vyšší živočichové, nebo když se tato přihnojená voda ve významnějším množství může dostat do jiných vodních zdrojů. Bližší informace o podpoře rozvoje řas jsou v článku o jejich umělé kultivaci, viz odkaz níže.

mg+:9481]

Potom se sleduje tvorba řas a občas vizuálně nebo síťkou na "prach" zjišťuje, zda se zvýšil výskyt vířníků alespoň do té míry, aby se získal dostatečný počet jedinců pro kultivaci. Je vhodné takto se z různých nádrží během roku snažit získat různé druhy vířníků a zkusmo je odděleně kultivovat. Nemusí to být velké kultivační nádoby, stačí 0,7 l zavařovací sklenice nebo větší 3 l láhve od okurek. Získají se tím různí vířníci, ale vhodnost jejich kultivace a použití pro krmení ukáže pouze praxe. Zdroje se evidují a získá se tím potom i trvalá zásobárna násady, ovšem je nutno počítat s tím, že během roku se výskyt některých vířníků může měnit. Při troše šikovnosti se potom dají nakultivovat vířníci i v zimě z odebraného bahna z této (i vyschlé) nádrže apod., zejména pokud před zimou se tato původní vodní nádrž přihnojuje, aby populace vířníků byla dostatečně hustá a bylo hodně tzv. zimních vajíček, která dobře přezimují, nebo přezimují i dospělí vířníci zapouzdření v pevné schránce (anabióza).

Podobným způsobem lze vyzkoušet získání a kultivaci přisedlých vířníků. Tedy se do vhodné kultivační nádoby z vytypovaného zdroje vloží trochu povrchového bahna, kámen nebo submerzní části rostlin nebo se například menší skleněná nádoba vloží na několik dnů do přírodního zdroje s vířníky a potom se přenese do nádrže. Voda v nádrži se přikrmuje a zkouší se, jestli na povrchu stěn rostou přisedlí vířníci. Potom lze do kultivační nádrže vložit kousky skla, ploché kameny a podobně, nechat je porůst vířníky a následně je vložit do nádrží s potěrem, živících se oškrabováním povrchu.

Při získávání divokých přisedlých vířníků je třeba mít se na pozoru před zavlečením nezmarů z větších vodních nádrží.

Jak vířníky kultivovat?

Pokud se přinese násada vířníků z přírodního zdroje, v první řadě se procedí přes síta o vhodném průměru ok, aby se odstranil větší plankton a případné nečistoty. To je zpočátku nutné každý den opakovat, aby se vyloučil výskyt postupně dorůstajícího velkého plevelného zooplanktonu. Podobně se postupuje při přeočkování násady z bahna, spící vajíčka většího planktonu mohou oživnout a napáchat zbytečné potíže. Totiž někteří vířníci, pokud jsou v čisté kultuře, tak mají měkké schránky a ryby je dobře žerou. Pokud se ale v kultuře vířníků objeví jejich predátoři, jako Asplanchna nebo Cyclops, tak se vířníci brání vytvořením tvrdé schránky a tvrdých trnů a ani potěr je nežere.

Voda, do které se nasadí vířníci, by se svými parametry pokud možno měla blížit vodě, ve které byli v přírodě. Postupně se kvalita vody upravuje na poměry určené pro kultivaci, nebo následně na parametry vody v nádrži, do které budou přidáni jako krmivo. Je důležité, aby hned nepodlehli šoku z extrémních změn vlastností vody v chovné nádržce s potěrem a úhynem nekazili vodu, nehledě na to, že některý potěr vyžaduje živou potravu a mrtvých vířníků si nevšimne.

mg+:9482]

Vířníky je nutno ihned krmit, jinak v běžné nádrži (akvárium, sud, apod.) poměrně rychle vyhynou. Nepřetržité krmení, odebírání namnožených vířníků a odstraňování znečištěné vody jsou základními podmínkami pro udržení kultury. Tento cyklus se dá řešit dvěma základními typy procesů:

1/ Nepřetržitá kultivace. Jedná se o kaskádu nádrží, kde roztok živin přitéká do nádrže, kde se kultivuje mikroskopická řasa (např. Chlorella, Nannochloropsis nebo Pseudokirchneriella subcapitata), nebo kvasinky jako krmivo pro vířníky, odtud teče voda s nimi do nádrže s vířníky, kteří se jimi živí. Podle množství vířníků a dodaných živin v této vodě probíhá značný metabolismus a vzniká odpovídající množství odpadu. Proto je vhodné do nádrže plynule přidávat čistou vodu a znečištěnou plynule odebírat, nejlépe přes kartušový filtr, používaný pro menší rekreační bazény, nebo přes sítotiskovou tkaninu. Tím se zabrání úniku vířníků z kultivační nádrže do odpadní vody. Rovněž namnožené vířníky je nutné pravidelně odebírat i za cenu, že zrovna není co jimi krmit (odcezená biomasa vířníků se může na několik dnů skladovat v ledničce při teplotě asi 4°C). Při tomto systému se v 1 m³ kultivační průtočné nádrže dokáže vyrobit až 18 kg vířníků denně (za optimálních podmínek). Je to ovšem relativní, protože celkové množství protékající vody je vyšší než 1 m³.

2/ Přetržitá kultivace. Do nádrže (akvária, sudu) s vířníky se přidává krmivo, nejméně 2 x denně (lépe častěji, postup uveden níže), a v určitých časových intervalech se odebírají vířníci a mění se voda, ostatní platí podobně jako u nepřetržité kultivace. Samozřejmě vyprodukované množství vířníků je mnohem menší, dá se denně vyprodukovat až 200 g v 1 m³ vody. Voda se rychle znehodnocuje hlavně výkaly vířníků, záleží na intenzitě produkce a krmení, je dobré počítat s výměnou nejméně třetiny vody denně, ovšem čím intenzivnější krmení, tím větší výměna vody.

Nepřetržitá kultivace je výhodná pouze v odpovídajících podmínkách, zejména možnosti vyrábět si dostatečné množství jemné řasy (chlorella), a to způsobem buď autotrofním v létě, nebo heterotrofním v zimě, a velmi perspektivní je současné přikrmování kvasnicemi. Tato produkce vyjde potom velmi levně. Pro většinu akvaristů se bude jako přijatelnější jevit přetržitá produkce s pravidelným doplňováním krmiva pro vířníky uměle v různých možnostech.
Při intenzívním chovu vířníků je nutno počítat s tím, že denně by se měla odebrat nejméně 1/3 vířníků a hlavně znečištěné vody z kultivační nádrže, aby kultura nezkolabovala.

Jaké nádrže volit pro vířníky?

Pro vizuální kontrolu je nejlepší akvárium, ale může se použít i jiná vhodná nádoba, sud a podobně.

Vzduchování a osvětlení

Nádrž s vířníky je vhodné vzduchovat, aby docházelo k pohybu vody a neusazovalo se krmivo na dně. U většiny intenzivních kultur vířníků se vzduchování osvědčuje, někdy i velmi intenzívní. V řízených kulturách přinesl ještě lepší výsledky i přívod čistého kyslíku, kdy se dosáhlo vysoké hustoty osádky. Je vhodné zajistit alespoň mírné osvětlení nádrže 12 hodin a více.

mg+:9483]

Vířníci nejrychleji rostou při vyšší teplotě blízké 30°C, ale kultura snadněji zkolabuje, proto se udržují spíše nižší teploty kolem 20 – 25°C.

pH

V kultuře vířníků se doporučuje udržovat pH mezi 7 - 8.

Jaké je potřebné množství krmiva?

Podle typu kultivace, velikosti nádrže a schopnosti poskytnout vhodné podmínky je nutné vědět, že pro vyprodukování 100 g vířníku je potřeba přibližně 200 g "mokrého" krmiva, záleží na jeho kvalitě, velmi kvalitního krmiva stačí i méně než 200 g. Ovšem je potřeba také počítat s tím, že vznikají odpadní látky, které je nutno odstraňovat výměnou vody. Zásadně při nedostatku zkušeností se krmí méně a častěji a sleduje se kvalita vody, zejména případný zápach či zákal. Vizuálně hrozí riziko, jestliže voda je delší dobu zakalená, tedy nespotřebované krmivo podléhá bakteriálnímu rozkladu a vířníci nestačí krmivo a baktérie likvidovat. Přemnožené baktérie mohou zhoršit parametry vody a zahubit kulturu vířníků.

Vhodná krmiva pro vířníky

Pokud se v přírodě zjistí zdroj vířníků, ještě než se s nimi začne zkoušet kultivace, měl by být dostupný zdroj živin.

V první řadě je třeba upozornit, že nejvhodnějším krmivem jsou živé mikroskopické řasy nebo obdobný nanoplankton. Jejich komerční násady se dají sehnat buďto od výrobců nebo distributorů, někdy jsou nabízeny na akvaristických burzách. Také je možno si násadu řas zajistit z přírodního výskytu.
Dostatečný výskyt mikroskopických řas často stimuluje větší rozmnožování vodního zooplanktonu. Výhodou řas je to, že po podání do kultivační nádrže zůstávají živé až do doby, než je vířníci pozřou. Naopak neživé krmivo se může poměrně rychle rozkládat a znehodnocovat vodu, což může vést k nezvládnutelnému množení baktérií a produkci toxických látek a zničení kultury. Určitým přechodem mezi řasami a neživým krmivem z hlediska rozkladu je droždí, což jsou živé kvasinky. Nevydrží tak dlouho živé ve vodě jako řasy (spíše jen hodiny), ale přeci jenom nepodléhají okamžitému rozkladu jako neživé krmivo. Droždí a zejména neživé krmivo se musí dávkovat velmi opatrně, například u nové kultury vířníků se do třílitrové láhve od okurek v namočených prstech rozemne množství droždí velikosti nejvýše půl zrna pšenice (raději méně) a rozmíchá do vody, která se přidá do nádoby s násadou vířníka a nová dávka se přidá, až když zmizí tím vzniklý zákal.
Alespoň pro začátek jako krmivo stačí obyčejné pekařské droždí, vhodná je také troška jemné zahradní zeminy (obsahuje živé baktérie, sloužící jako krmivo). Ale co nejdříve je lepší přejít na pestřejší složení krmiv:

mg+:9484]

1/ Sušené řasy. Velmi dobrá náhražka živých řas, ale snadno podléhají rozkladu. Velmi vhodná je chlorella kultivovaná heterotrofně (světlá). Řasy nesmějí být mleté (dezintegrované), aby nebyla porušena buněčná stěna a obsah buněk se nerozpouštěl do vody. Před krmením je vhodné je namočit a nechat nabobtnat asi 10 minut. Pokud jsou k dispozici pouze mleté, dají se také použít, ale musí se předem upravit tak, aby byly uzavřené do vhodného systému (zavařené se žloutky) a nedocházelo k uvolňování živin do vody.

Zejména v letním období se může zelená řasa pěstovat na zahradě v nádrži s přihnojovanou vodou. Dá se oddělovat přefiltrováním nebo odebráním části vody a nalitím do nádrže s vířníky.

Zelená řasa chlorella se dá pěstovat i při zhoršeném osvětlení při krátkých dnech v zimě, ale je nutno do vody přidávat glukózu jako zdroj živin (heterotrofní kultivace).

Pěstovat zelenou řasu přímo v kultivační nádrži s vířníky je možné, ale málo efektivní. Aby se řasa rychle množila, potřebuje nižší teplotu a vyšší obsah minerálních látek a dalších živin, než kolik potřebují ve vodě vířníci.

2/ Sušená spirulina. Může se používat v práškovém stavu běžně tak, jak se prodává, lze namočit předem ve vodě a potom protřepat v uzavřené nádobce nebo rozmixovat. Není mletá, složení živin je nepatrně méně výhodné než u chlorelly, v praxi je to bezvýznamné. Spirulina pouze nasypaná na hladinu ve velké míře zůstane plavat a špatně se využije.

3/ Kvasnice. Mohou se používat v práškovém stavu komerční krmné kvasnice (mají charakter neživého krmiva), které se dají za výhodnou cenu sehnat i na internetu v menším balení od různých dodavatelů, nebo lépe jako běžně známé droždí v kostkách, což jsou živé kvasinky. Kvalita droždí se liší, lepší bývá droždí prodávané ve velkých blocích po 1 kg nebo droždí Fala v malých kostkách s obrázkem slona. Složení živin je v původním droždí nebo sušených kvasnicích trochu méně vhodné než u řas a spiruliny. Velikost je dobrá, na šířku 3 – 5 mikronů, na délku 10 - 25 mikronů. Kvasnice se při jejich kultivaci však dají poměrně dobře obohacovat živinami, při zvládnutí této technologie mohou být velmi dobrým perspektivním krmivem jako významná složka potravy. Jako u všech krmiv platí, že pouze výhradní používání kvasnic je jednostrannou výživou, a používání pouze neobohacených není tolik efektivní jako v kombinaci s řasami nebo dalšími uvedenými krmivy. Nespotřebovaný zbytek z kostky droždí se nebalí zpátky do původního papíru, ale je lepší zabalit jej do tenké mikrotenové fólie (například sáček, používaný v hypermarketech na balení pečiva).

mg+:9494]

Živé kvasnice se dají obohacovat dalšími kvalitními živinami

Níže uvedené postupy mají smysl pro toho, komu se osvědčila jednodušší kultivace vířníků na obyčejných kvasnicích a má vhodné podmínky pro jejich trvalé udržení v kultuře a chce vířníky krmit ve větším rozsahu.

Složitější receptura:
100 g cukru (bílý, hnědý, řepný nebo třtinový, nebo sladový extrakt nebo melasa)
5 - 10 g močovina
5 g rybí olej (tuk)
5 g řepkový olej
5 g MCT olej
(nebo je možno výše uvedené tuky nahradit 10 - 15 g rybího tuku nebo řepkového oleje či jejich směsi, pro mořské masožravé ryby jenom rybí tuk)
1 žloutek (nebo 5 – 10 g sušených žloutků v prášku, nebo 5 g práškového sojového lecitinu)
ještě lze přidat, ale není to nutné:
5 g kvasničný extrakt nebo hydrolyzát

nebo jednodušší receptura:
100 g cukru
10 – 15 g rostlinného oleje (1 – 2 polévkové lžíce)
1 žloutek

Výše uvedená směs se důkladně promíchá (nejlépe v mixéru určeném k sekání zeleniny nebo masa). Pokud byly použity syrové žloutky, je vhodnější ji skladovat v ledničce, pokud byly žloutky práškové, nebo nahrazeny lecitinem, může se skladovat v pokojové teplotě až jeden rok.

Tato směs se následně použije tak, že se rozmixuje do vody teplé asi 35 - 40°C a přidá se rozdrobené droždí, a potom se v teple nechá "kynout". Dávkování do vody se upravuje podle toho, jestli se voda s obohacenými kvasnicemi lije do nádrže s vířníky přímo, nebo jestli budou kvasnice zahuštěny či odfiltrovány.
Pro přímé dávkování bez filtrace se dávkuje do 1 litru vody 10 – 30 g směsi a 1 kostka droždí (asi 40 g), nechá se "kynout" 1 – 3 hodiny (čím více směsi, tím déle).

Pro výrobu zahuštěných (odfiltrovaných) kvasnic se může dávkovat 80 – 150 g uvedené směsi do 1 litru vody a 1 kostka droždí a nechá se "kynout" asi 5 - 10 hodin.
Může se použít buďto čistá voda, nebo ještě lépe se v ní předtím rozmixuje hrst kopřiv nebo odpadu ze zeleniny či ovoce a přefiltruje se přes husté síto.

Z hlediska pracnosti a využití nespotřebovaných živin je lepší přímé dávkování tohoto roztoku s kvasinkami bez další filtrace. Vířníci totiž dokážou využít i emulgovaný tuk ve vodě, který by kvasnice nevyužily. Tukovou emulzi si lze i vyrobit z olejů, do kterých se jako emulgátor přidá trochu práškového lecithinu (stačí 0,5 – 2 % z objemu olejů) nebo syrového žloutku (stačí 2 – 5 %). Olej a emulgátor lecithin nebo žloutky se spolu rozmixují a potom se trochu této směsi přidá do vody a znovu se promixuje, vznikne mléčná tekutina, která se opatrně přikapává do kultivační nádrže s vířníky. Tvoří ji mikroskopické kuličky tuku ve vodě. Použitá voda pro výrobu emulze by měla mít parametry přibližně takové, jako voda v kultivační nádrži, tedy v případě vířníků chovaných ve slané vodě by měla mít podobnou salinitu.

mg+:9486]

Tato tekutina s rozdrobeným droždím se pokud možno udržuje v teple, a ihned se v ní začnou množit kvasinky, které "pohlcují" živiny. Tekutinu je možné zejména zpočátku občas lehce promíchat. Tekutina se po několika hodinách "kynutí" postupně nebo najednou nalije do nádrže s vířníky, může se také nechat postupně překapávat do nádrže. Zmrazení není vhodné (poškození kvasnic). Také se může část kvasnic použít a "naočkovat" do čerstvé tekutiny. Tento postup obohacení kvasnic zejména tuky (olej a žloutky) má význam ten, že při soustavném přikrmování těmito "tukovými" kvasnicemi se zvyšuje obsah tuků ve vířnících a tím také odolnost vířníků proti hladovění, protože tuky představují nejvydatnější zdroj energie. Rovněž jako krmivo jsou potom vydatnější. Obsažený lecitin ze žloutků u některých ryb zvyšuje schopnost přežívat.

Takto "natukovaní" vířníci se v případě jejich nadvýroby mohou krátkodobě skladovat tak, že zahuštěná biomasa vířníků se uloží při teplotě kolem 4°C a vydrží několik dní. Takto skladovat se dají i přebytky jiných vířníků.

Umělá výživa vířníků je efektivní, například obsah bílkovin ve vířnících lze zvýšit ze 48 na 60 % bílkovin, obsah tuku z 6 na 15 % a minerálních látek z 6 na 15 %. Zejména zvýšení obsahu tuku je pro odchov a přežívání nejmenších ryb velmi významné.

4/ Vaječné žloutky v prášku nebo "mlha" z vařených žloutků rozptýlených ve vodě. O takto krmených vířnících platí totéž jako o "natukovaných". Pro tyto účely je velmi vhodná kombinace s chlorellou. Pokud se používají vařené žloutky, je možno do nich zamíchat před uvařením mleté řasy nebo jiné živiny, které by se jinak rozpustily ve vodě. Krmení vířníků "upravenými žloutky" v praxi dává dobré výsledky. Odkazy na podrobnější informace jsou uvedeny na konci článku.

5/ Sušená prášková játra (nejlépe drůbeží), mletá soja (mouka) a podobné zdroje živin. Rovněž sušená játra a sojová mouka jsou vhodným zdrojem tuku a dalších živin. Základní podmínkou použitelnosti je dodatečné semletí na velmi jemné částice. Sojová mouka by měla být toustovaná, neboli tepelně zpracovaná (uvádí se na obalu), je mnohem lépe stravitelná. Opatrně (ne jako výhradním krmivem) je možné vířníky krmit dispergovatelnými mléčnými bílkovinami kaseinového typu. Jsou velmi atraktivní, zejména vitální micelární kaseinový izolát, nebo je použitelný i kaseinát vápenatý. Micelární kasein je velmi zajímavý obsahem biologicky aktivních peptidů (růstové faktory, imunoglobuliny a další látky podporující imunitu). Kaseinát vápenatý je pouze vydatným zdrojem bílkovin (a také vápníku).

6/ Vitamíny. Nejsou podmínkou, pokud se alespoň částečně krmí droždím nebo mikrořasami. Výzkumy ale ukazují, že vířníci vitamíny potřebují, a je proto vhodné je přidávat při podávání čistých živin, jako je kaseinát nebo škrob či olej. Použití koncentrátů vitamínů, zejména pro poslední nakrmení vířníků asi 20 minut před jejich podáním potěru je vhodné. Přidávat vitamíny lze i dlouhodobě do kultivační nádrže, dosáhne se stabilnější a výnosnější kultury, přidávají se zejména vitamíny skupiny B a inositol a vitamín E. Vhodná je také směs vitamínů odpovídající potřebám ryb, nejlépe dávkovaná jako sypká směs v tobolkách, z nichž se může vysypat. Stačí ale také rozdrtit a nechat rozpustit běžnou multivitamínovou tabletu do vody a tu pak přilít k vířníkům. Dávkování může být 1 tableta s denní doporučenou dávkou vitamínů do 30 - 100 l vody do kultivační nádrže dlouhodobě, podle obměny vody doplňovat. Pro poslední nakrmení se může dávkovat ve zvýšené koncentraci do 10 litrů vody.

mg+:9487]

7/ Velmi zajímavou je otázka podávání proteinového koncentrátu z kolostra. Kolostrum (mlezivo) je produkt mléčné žlázy savců první tři dny po porodu. Nemá typické složení mléka, ale jsou to látky zajišťující podporu obranyschopnosti a růstu organismu. Jejich výčet a působení je mimo rozsah tohoto článku. Největší význam mají látky bílkovinného charakteru, a proto se vyrábějí jejich koncentráty. Je to nejsilnější dostupný zdroj biologicky aktivních látek, mnohem silnější než micelární kasein. Koncentrát je prášek smetanové barvy, který není přímo rozpustný, ale ve vodě disperguje na jemné částice, takže jím lze krmit vířníky. Zásadní nevýhodou je vysoká cena, takže případné použití je pouze pro účely bioenkapsulace před podáním vířníků potěru.

8/ Taurin. Taurin je kyselina aminoetansulfonová, neboli beta-aminokyselina, která stojí na konci metabolické řady přeměny aminokyseliny methioninu na cystein a následně na taurin. Taurin je nejvíce zastoupená dusíkatá složka v buněčném obsahu. Ovlivňuje trávení tuků, přesněji metabolismus žlučových kyselin, metabolismus sodíku a udržování osmotického tlaku, ochranu jater. U potěru některých ryb je zhoršena přeměna cysteinu na taurin, takže přidávání taurinu do výživy zlepšuje přežívání potěru. Taurin je významně zastoupen u mnoha bezobratlých ve spektru dusíkatých látek a obvykle je vhodné jej přidávat. V případě kultivace vířníků byl přidáván v množství 400 – 1200 mg na litr vody. Cena taurinu je příznivá a v ČR je běžně k sehnání.

9/ GABA a 5-HT. V kulturách vířníků zvyšují reprodukci. GABA je kyselina gamma-aminomáselná, 5-HT je 5-hydroxytryptamin, neboli hormon serotonin. Obě látky fungují jako neurotransmitery, mají podobné účinky, mimo jiné ovlivňují metabolismus, cyklus den-noc a sexualitu.
V některých zemích jsou povoleny jako potravní doplňky, jinde jsou naopak zakázány (také v ČR). Z hlediska praktického i legislativního jejich shánění je v ČR poněkud problematické a nevýznamné.

Vířníci jako přenašeči mikroorganismů

Výzkumy prokazují, že vířníci v trávicí soustavě přenášejí a koncentrují mikroflóru ("baktérie") podobně jako jiné vyšší organismy, včetně člověka. V té souvislosti je vhodné zohlednit dvě skutečnosti. V první řadě mohou přenášet patogenní baktérie, což se týká zejména divokých vířníků používaných po nalovení ihned ke zkrmení. Druhou možností, s níž je vhodné se zabývat, je využití prebiotických oligosacharidů, které lze přidávat do krmiva pro vířníky, nebo do kultivačního roztoku, případně i přidávání některých probiotik.

Velikost krmiva a dávkování

Při podávání zejména sušených krmiv u neprůtočných systémů je nutná opravdu velká opatrnost ohledně jednorázových dávek, protože například půl rovné kávové lžičky sušené spiruliny nebo sušeného droždí do třílitrové sklenice může způsobit zkolabování kultury.

Velikost podávaného krmiva pro vířníky je důležitá, aby krmivo dokázali spolknout. Vířníci vhodní pro krmení akvarijních ryb mají mastax o průměru kolem 30 – 40 mikronů. Za vhodné se považují částice krmiva kolem 5 - 10 mikronů, záleží na velikosti vířníků. Velmi kvalitní a drahé laboratorní nebo vysokorychlostní mlýny dokážou semlít surovinu až na velikost částic kolem 5 mikronů, čili tato jemnost mletí vyhovuje.

Jemně mletá krmiva, zejména pokud obsahují tuk, je vhodné skladovat při nižších teplotách, ideálně v ledničce nebo alespoň pod 20°C a v uzavřené nádobě a neskladovat dlouho.

mg+:9488]

Technika podávání krmiv vířníkům

Podávaná prášková krmiva je vhodné napřed promíchat s vodou (protřepat s vodou v uzavřené nádobě nebo rozmixovat), nechat nabobtnat 5 – 10 minut a potom teprve nalít do nádrže. Velmi jemné prášky totiž obvykle nelze snadno rozmíchat lžičkou ve sklenici.

Další možností, jak podávat neživá krmiva, je jejich rozmíchání do vody a následovné zmrazení do kostek ledu. Tyto kostky se nechávají v prostoru nad nádrží s vířníky odtávat, tím do vody s vířníky postupně odkapávají živiny. Tak je zaručen stálý přísun živin, a snižuje se riziko rozmnožení nežádoucích baktérií a zničení kultury vířníků při velké jednorázové dávce živin. Hustota krmiv v ledu, velikost, počet kostek a okolní teplota potom určují rychlost dávkování živin do vody. Tento způsob podávání krmiva se blíží nepřetržité kultivaci, zejména při průtočné nádrži s odpadem přes filtr. Nevýhodou je, že by se měla použít krmiva, které nepoškodí zmrazení (ledové krystalky nezpůsobí poškození buněk a vytékání obsahu).

Spíše pro zajímavost, protože se jedná o specifickou technologii, existuje i metodika výroby krmiv pro vířníky i jiný filtrující zooplankton s využitím přenosu živin pomocí liposomů. Pro laiky, liposom je něco jako dutá tuková kulička, uvnitř které je roztok živin. Více je to známo z kosmetiky. Je to technologie poměrně levná, přestože liposomové kosmetické výrobky jsou velmi drahé, ale u nich se platí hlavně reklama, obal a značka, a nikoliv cena surovin uvnitř obalu. Zajímavé je, že "prázdné" liposomy se dají připravit a teprve dodatečně naplnit například roztokem aminokyselin.

Pro krmení vířníků je vhodné používat pokud možno více druhů krmiva. Není vhodné toto krmivo střídat, ale lepší je krmit více druhy krmiva současně ve směsi, vířníci se lépe množí. Je nutno mít na zřeteli, že prostřednictvím nakrmených vířníků se dostávají do ryb i tyto živiny (bioenkapsulace), podobně jako když se konzumují buchty plněné tvarohem.

mg+:9489]

Obecné podmínky pro přežívání vířníků v nádrži platí jako u ryb. Vliv má počet jedinců v nádrži, teplota vody, úroveň okysličení, obsah toxických látek (výkaly). Čím častěji a více se krmí vířníci, tím více se množí, ale tím rychleji se znehodnocuje voda v kultivační nádrži a tím rychleji může celá kultura vyhynout, pokud se zanedbá. Také při předávkování krmiva hrozí rychlejší množení nežádoucích baktérií než vířníků. Pokud není potřeba maximálně produktivní kultura, je vhodné snížit intenzitu kultivace a případně přejít na udržovací chov (viz níže).

Vířníci jsou poměrně přizpůsobiví a při pomalých změnách prostředí dobře snášejí i poměrně nízké teploty, změny tvrdosti, salinity, pH. Ovšem jako většina vodních organismů nesnáší náhlé změny. Tedy parametry vody v kultivační nádrži a akvária s potěrem by měly být co nejvíce podobné. U vířníků choulostivých na amoniak nebo příliš eutrofizovanou vodu není radno z úsporných důvodů používat odkalenou vodu z akvária.

Co je to bioenkapsulace?

Bioenkapsulace znamená přenášení nějakého krmiva do zvířete prostřednictvím nějakého přenašeče, někdy také označovaného jako vektor. V tomto případě je přenašečem živý vířník, který se nakrmí nějakým vhodným krmivem, může to být některé nebo směs z výše uvedených, zejména vhodná je chlorella, spirulina, žloutky a játra. Kvasnice s tukovou emulzí se mohou použít pouze v případě, že se vířníci před zkrmením proplachují, aby se emulze nedostala do vody. Vířníci podané krmivo po pozření ihned začnou trávit (rozkládat v žaludku působením trávicích enzymů). Takto podané krmivo obsažené v žaludku vířníků je předtrávené a tím pádem ještě lépe stravitelné, než pokud by bylo podáno přímo. To má velký význam, protože u některých ryb potěr nedokáže produkovat takové množství trávicích enzymů jako dospělé ryby.

Jak vířníky zkrmovat?

Nejvhodnější je přes odpovídající síto přecedit potřebné množství vody z nádrže s vířníky. Stará voda se do nádrže již nevrací a doplní se potom čistá voda. Síto s vířníky je vhodné propláchnout čistou vodou pokud možno bez chlóru (namočením síťky s vířníky do čisté vody a jejím zvednutím, nikoliv tlakovým postřikem). Vířníky potom vložit do nádrže s čistou vodou a nakrmit je velmi kvalitním krmivem, které se co nejvíce blíží požadavkům na výživu ryb (princip bioenkapsulace). Práškové krmivo je lepší předem namočit ve vodě asi 5 - 10 minut. Po přidání krmiva vířníkům počkat asi 10 - 20 minut, až se vířníci naplní krmivem a znovu je přecedit přes síto (procezenou vodu se zbytky krmiva lze nalít do kultivační nádrže s vířníky). Potom s nimi hned nakrmit potěr v odchovných nádržích. Pokud je čistá voda, do které byli umístěni vířníci, stejné kvality jako v odchovných nádržích, mohou se přidávat nálevníci i s touto vodou, protože je předpoklad, že ve vodě jsou ještě nespotřebovaná krmiva a vířníci je budou ještě průběžně konzumovat i v nádrži s potěrem. Je rizikové nalévat vodu z nádrže, kde jsou vířníci kultivováni přímo do odchovné nádrže s potěrem! Pokud se "poslední krmení" vířníků uskuteční přímo v kultivační nádrži, tak vířníky oddělené na sítu je potom lepší propláchnout.
Při manipulaci s vířníky je třeba dávat pozor, aby se kapky vody z této nádrže, ani z nářadí v ní používané nedostaly do nádrže, kde se kultivuje krmná mikroskopická řasa, protože by ji vířníci zlikvidovali. Podobně by se odpadní voda z kultivační nádrže s vířníky neměla dostat do nádrže, kde se kultivují některé druhy perlooček (Daphnia, Moina, Bosmina apod.), protože jim vířníci potravně konkurují. Odpadní vodu není vhodné ani nalévat do nádrže s buchankami, protože by se mohlo jednat o vířníky, tvořící v přítomnosti predátorů tvrdou schránku, kteří by se množili a potravně konkurovali buchankám.

mg+:9490]

Udržovací chov vířníků

Většina akvaristů má v rybárně mínus jednu volnou nádrž, čili asi nebudou příliš ochotní věnovat kapacitu akvária na udržovací chov vířníků. Mohou tedy při troše zkušeností počítat s tím, že vířníky si kdykoliv obnoví z původního přírodního zdroje. Ovšem ani tento zdroj není bez rizik znehodnocení nebo nového výskytu patogenních baktérií. Kromě toho je nutné a časově náročné v prvních dnech kultivace cedit celou kulturu kvůli preventivnímu odstranění nežádoucího plevelného planktonu a sledovat výskyt jiných nežádoucích organismů. Pokud je to tedy možné, je vhodné když už ne akvárium, tak jinou nádobu (vědro) věnovat na to, že se v ní na vhodném místě (sklep, balkon) bude udržovat čistá osvědčená kultura vířníků. Neměla by zamrznout nebo se přehřívat. Udržuje se podle výše uvedených zásad, nejméně 1 - 2 x denně se krmí, ale poměrně malými dávkami krmiva, aby se málo množila a nedocházelo ke kritickému znečištění vody. Lepší je postupné přikrmování krmivem v rozmrzající ledové kostce. Pokud možno každý den se část vody s vířníky odebere a doplní se čistá voda, zejména pokud je vířníků hodně. Při dostatečně nízkém množství vířníků a opatrném krmení stačí část vody odebrat jednou za týden i méně. Také je vhodné dohodnout se s akvaristy, zejména těmi, kteří množí sezónně jiné druhy ryb, a takto mezi sebou neustále kulturu vířníků udržovat.

Z hlediska dlouhodobého udržení "čisté" kultury, která se osvědčila, je vhodné dbát určité alespoň minimální hygieny. Ta by mělo spočívat v tom, že se udržují dvě nezávislé kultury vířníků stejného typu a nepoužívá se při manipulaci s nimi stejné nářadí, nebo se alespoň průběžně desinfikuje. Po určitém cyklu, po týdnu až nejpozději po jednom měsíci by se měla zřídit nová nádrž naočkovaná původní kulturou. Takto se střídá obnova obou kultur.

Obdobným výše uvedeným způsobem se dají kultivovat také další mořští vířníci. Je možno také použít řasu, která se vytvořila ve vodě z mořského akvária. Jinak je samozřejmě možné krmit vířníky sušenou sladkovodní řasou a dalšími výše uvedenými krmivy. Zásadní rozdíl je v krmení vířníků podle toho, jestli budou následně podáváni sladkovodním nebo mořským rybám. Zatímco sladkovodní ryby mají menší nároky na omega-3 (n-3) mastné kyseliny, zejména kyselinu linolenovou, tak mořské ryby mají nároky vysoké, zejména na mastné kyseliny EPA a DHA. Proto je nutné vířníky po celou dobu kultivace "tukovat", nejlépe směsí řepkového a rybího oleje podle výše uvedených postupů. V případě mořských masožravých ryb se používá pouze rybí tuk (z lékárny).

mg+:9491]

Výživová hodnota vířníků

Tato kapitola bude asi leckomu připadat poměrně teoretická. Jenže právě biochemické zákony, týkající se metabolismu obsažených aminokyselin určují kvalitu krmiva. Počítáním výživových hodnot potravin a krmiv se zabývám od druhé poloviny 60. let, speciálně výpočtem aminokyselin pro různé firmy déle jak 13 let, takže v rámci zpětné vazby mám informace o tom, jak významný efekt to přináší, když se úpravou zastoupení aminokyselin z průměrného krmiva stane špičkové. Takže se domnívám, že pro toho, kdo se o výživu ryb zajímá blíže, může zhodnocení vířníků na tomto nejdůležitějším principu být zajímavé.

Základní výživová hodnota

Obsah živin velmi závisí na kvalitě potravy, kterou vířníci přijímají. Vířníci mají vysoký obsah vody 94 – 96,5 %. Tedy obsah sušiny (neboli různých živin) se pohybuje mezi 3,5 – 6 %, což je ve srovnání s obsahem sušiny v jiném zooplanktonu jeden z nejnižších. V praxi to znamená, jako kdyby jeden litr mléka byl naředěn ještě dalším jedním až dvěma litry vody. Z toho vyplývá, že jednorázové nakrmení, kdy krmivo (vířníci) je potěrem sežráno během několika minut po podání musí být často opakováno, ideálně potěr by měl v krmivu neustále plavat.

Vířníci obsahují v sušině kolem 30 – 65 % bílkovin, 5 - 37 % tuku, 10 – 15 % sacharidů a 3 - 8 % minerálních látek. Právě tyto rozdílné hodnoty jsou způsobeny rozdílnou úrovní výživy.

Zastoupení aminokyselin z hlediska výživy ryb

Pro menší zopakování problematiky výživy ryb, tak ryby se mohou zjednodušeně rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou všechny ryby sladkovodní a ryby mořské, s výjimkou dravců. A v druhé skupině jsou mořští dravci.

U první skupiny se jako nejdůležitější ukazatel hodnotí zastoupení aminokyselin v krmivu. U druhé skupiny se jako nejdůležitější hodnotí obsah mastných kyselin v krmivu, a potom jako druhý ukazatel zastoupení aminokyselin.

Zastoupení aminokyselin hraje nejdůležitější roli v efektivitě krmiva

vzhledem k rychlosti růstu krmeného živočicha. Jak teoreticky, ale hlavně tak i prakticky je možný dvojnásobně rychlý růst potěru a mladých ryb, pokud je zastoupení aminokyselin vyvážené. Ostatně i některé výzkumné práce krmení vířníků se zabývají právě přidáváním čistých aminokyselin při kultivaci vířníků, jejichž prostřednictvím se následně dostávají do ryb, kde zlepšují přežívání a růst.

Výhodou vířníků je, že pro toto srovnání aminokyselin mezidruhově i s ohledem na různou úroveň výživy jsou vzájemné poměry zastoupení aminokyselin přijatelně konstantní s poměrně malými výkyvy a mohou se posuzovat jednotně, platí tedy pro všechny druhy vířníků.

mg+:9494]

Porovnání
U esenciálních a poloesenciálních aminokyselin, což jsou všechny níže uvedené, to znamená, že limitující aminokyselinou je ta, která je nejméně zastoupená. Všechny ostatní aminokyseliny více zastoupené nebudou využity, protože na stavbu bílkovin budou chybět právě limitující aminokyseliny.

Nejvíce zastoupené důležité aminokyseliny jsou fenylalanin a thyrosin v úrovni kolem 135 % potřeby, tedy v nadbytku, a arginin asi 150 %, threonin 145 %.

Poměrně dobré zastoupení v průměru asi 92 % je zastoupení větvených aminokyselin (valin 79 %, leucin 104 %, isoleucin 94 %).

Velmi nízký obsah je u sirné kyseliny methioninu, cca 38 %. Vzhledem k tomu, že jeho obsah se sčítá s obsahem další sirné aminokyseliny cysteinu, která je na tom ještě hůře 10 %, jejich součet činí 24 % potřeby, což je kritické. Biochemická bilance sirných aminokyselin se může velmi účelně posílit přidáváním taurinu.

Aminokyselina lysin je na 98 %.

Další problematickou aminokyselinou je poloesenciální histidin na úrovni pouze 24 %. Její praktický vliv však není tak výrazný jako nedostatek sirných aminokyselin.

V praxi toto složení aminokyselin znamená, že využití bílkovin vířníků bude přibližně pouze čtvrtinové (limitované hlavně obsahem methioninu), což nijak podstatně nevybočuje z průměru ostatních krmiv s nevyváženým zastoupením aminokyselin.

Pokud by se měla kvalita bílkovin vířníků srovnat s některými běžnějšími bílkovinami, je podobná nejméně kvalitním syrovátkovým proteinům poškozeným nešetrnou technologií.

mg+:9492]

Praktické využití poznatků o výživové hodnotě

Z výše uvedených hodnot lze pro praktické využití doporučit bioenkapsulaci (poslední nakrmení vířníků před jejich zkrmením) pomocí žloutků, sušených vajec a podobně, upravených do velikostí přijatelné formy ("mlha" z vařených žloutků). Žloutky obsahují hodně sirných aminokyselin, do nich lze i před zavařením rozmíchat taurin. Ještě lepší parametry má sušená vaječná melanž (směs bílků a žloutků). Pokud by se někdo rozhodoval pro současné přidání chlorelly nebo spiruliny, tak pro tyto účely je výrazně lepší chlorella. Vířníky lze nakrmit pro bioenkapsulaci i droždím, je sice složením méně výhodné než vejce, dobře se však rozptýlí na vhodnou velikost a přebytek se dobře odcedí na sítu.

Nejhorší variantou je krmit hladovými vířníky, jejich využití je z výše uvedených důvodů mnohem horší. Týká se to i vířníků nalovených v přírodě.

mg+:9493]

Závěr

Kultivace vířníků patří mezi postupy, které umožňují odchov potěrů náročnějších druhů ryb. Postup je při čtení článku zdánlivě složitý, ovšem po získání vhodné násady při troše praxe a zaběhnutých postupů se dá pro menší množství srovnat s kultivací trepky, pro větší množství s kultivací buchanek nebo dafnií v bazénku. Některé postupy jsou svojí náročností vhodné spíše pro větší producenty akvarijních ryb, kteří tím mohou nahrazovat například krmení artémií.

Informace o vířnících a jejich určení:

http://www.rotifera.cz
Kultivace mikrořas: http://www.akvarista.cz/...
Vylepšené žloutky: http://www.akvarista.cz/...
Chlorella a spirulina: http://www.akvarista.cz/...
Tuky ve výživě ryb http://www.akvarista.cz/...
Bílkoviny a aminokyseliny ve výživě ryb http://www.akvarista.cz/...

Další odkazy:
http://en.wikipedia.org/...
http://www.youtube.com/... – přijímání stravy vířníka
http://www.livingreefs.com/... - vířníci v 1 ml vody
další odkazy naleznete rovněž v záložce Odkazy, skupina "Krmivo a krmení"