Založení miniakvária

Autor: Michal Toufar · 23.5.2007 · Článek #131 ·

V nedávno uvedeném článku o osvětlovacích krytech jsem se s vámi podělil o svou zkušenost s výrobou krytu pro má dvě miniakvária (ČLÁNEK: Musí být osvětlovací kryt akvária dřevěný či plastový?). V článku o topných kabelech, který byl zveřejněn v bulletinu č. 3, Klubu akva.sk, jsem popsal, jakým způsobem jsem pro má dvě miniakvária vyráběl topení (http://www.klub.akva.sk/... Aby tyto dva technické články nezůstaly osamoceny, rozhodl jsem se napsat text třetí, tyto dva články zacelující. Přiblížím vám v něm způsob, jak jsem druhé miniakvárium založil a jak se mu po nějaké době provozu daří.

Ve dvou zmiňovaných článcích jsme se seznámili s atypickými technickými prvky akvária – vytápěním topným kabelem a odklápěcím nerezovým krytem osvětlení.

Počátky a rozhodování

Počátek úvah o novém miniakváriu lze datovat do času před akvaristickou výstavou v Rychnově 2006. Tam jsem zakoupil jeden košík rostliny Hemianthus callitrichoides, kterou jsem do miniakvária plánoval, ale nemohl ji dlouho nikde sehnat. To byl první impuls, po kterém jsem byl nucen začít rychle jednat. Potřeboval jsem mít akvárium technicky pro výsadbu rostliny připraveno.

Vlastní založení akvária jsem se snažil načasovat tak, aby bylo vše hned od začátku stoprocentně funkční. Košík s rostlinou jsem zatím provizorně zavěsil do velkého akvária pomocí silonu a magnetické stěrky na řasy. Pár dnů na to jsem dokoupil další dva košíky stejného druhu přímo v Brně. Jak se později ukázalo, stačil by košík jeden, protože rostlina za dobu, kdy visela ve velkém akváriu zdvojnásobila svůj objem.

Technické řešení

Po zakoupení vlastního akvária jsem nainstaloval topný kabel (stejně jako u prvního miniakvária). Je přichycen ke sklu akvária silikonem a v rohu vyveden mimo nádrž. Kabel je v rohu překryt vlepenou černou plastovou destičkou tak, aby byl při čelním pohledu co nejméně vidět.


Dalším instalovaným technickým prvkem v miniakváriu byl difuzér na dávkování CO2, který jsem zhotovil z lipového dřívka, hadičky a nerezové trubičky, kterou jsem ohnul do patřičného tvaru. Ohyby nejsou dokonalé, což nepovažuji za chybu, jelikož trubka není vidět a plyn propouští dostatečně.


Nerezovou trubičku jsem obdobně jako topný kabel vlepil do zadního rohu akvária a zakryl stejnou černou plastovou destičkou, která je v rohu taktéž přilepena silikonem. U všech mých nádrží se snažím, aby technické prvky akvária byly co nejméně vidět, proto jsem zvolil právě toto řešení přívodu CO2 do akvária.


Z celého difuzoru je v akváriu vidět pouze konec o délce cca 5 mm. Zbytek je uložen v substrátu a hlavní část je skryta za plastovou destičkou v rohu akvária. Potom, až se rozrostou rostliny, bude z difuzéru vidět ještě méně, na svoji přítomnost bude upozorňovat jen stoupajícím proudem jemných bublinek CO2. Nevýhodou použitého materiálu difuzéru - lipového dřívka je to, že časem uhnije a bude se muset vyměnit. Tím pádem budu muset okolí difuzoru poněkud zlikvidovat, aby byla výměna hadičky s dřívkem možná.

Po instalaci kabelu a difuzéru jsem zadní stěnu polepil černou folií, stejně tak jsem polepil i přední stěnu v horní části páskem o šířce 1,5 cm, aby nebyla vidět hranice hladiny.


Folii je nejlepší řezat skalpelem nebo ostrým nožem na dřevěné podložce, podél ocelového pravítka. Řez je pak čistý a rovný. V případě, že se nám nalepení nepovedlo a někde něco přečnívá, zařízneme přečnívající folii ostrým nožem přímo na akváriu podél jeho hran.

Zařezávat je potřeba pod vhodným úhlem, abychom nepoškodili folii, sklo nebo svoje ruce. Případné bubliny pod folií se časem ztratí. Pro její lepení na sklo je možné sklo akvária potřít jarovou vodou, která manipulaci s folií usnadní. Jar vytlačíme třeba hranou pravítka, přejížděním po folii směrem od středu k hraně. Vzniklé bílé mapy zmizí po vyschnutí jarové vody.

Akvárium bylo připravené, ale stále mi chyběl osvětlovací kryt, jehož výroba se trochu protáhla. Se založením akvária jsem tedy ještě pár dní počkal, až budu mít připravené vše.

Substrát a kameny

V mezičase jsem objednal substrát a nasbíral kameny. Zvolil jsem břidlicové, které jsem našel na navážce nedaleko Brna. Pro substrát jsem se rozhodl již dávno předtím, než jsem v internetovém obchodu kupoval Akadamu pro mé první miniakvárium. Zvolil jsem černý lávový písek Fujizuna ze stejného internetového obchodu (http://sumiko.cz/).


Jelikož jsem substrát neznal, nechal jsem ho pár dní louhovat v destilované vodě a prováděl testy. Jevil se jako stabilní, neuvolňoval žádné prvky či sloučeniny měřitelné akvaristickými testy. Samozřejmě, stejně jako jiné substráty i tento obsahuje prachové částice a před instalací do akvária je potřeba jej pořádně propláchnout.

Vlastní instalace akvária

Po dokončení osvětlovacího krytu jsem měl vše nachystané a mohl jsem přistoupit k vlastnímu založení akvária. Nejdříve jsem si připravil vše potřebné k instalaci:
- akvárium s vlepeným topným kabelem a difuzérem
- podložku pod akvárium (polystyren síly 10 mm)
- zásobní hnojivo do dna (Florapol)
- sadu nástrojů pro sadbu rostlin (pinzety, nůžky, peany)
- propraný substrát
- omyté kameny
- kousky železa do dna
- rostliny
- odstátou vodu

Krok 1. – nasypání hnojiva
Na dno akvária jsem nasypal slabou vrstvu hnojiva Florapol od JBL, které by mělo akvarijní rostliny zásobovat potřebnými živinami.

Krok 2. – nasypání substrátu
Na hnojivo jsem nasypal substrát Fujizuna ve vrstvě cca 2 až 3 cm.

Krok 3. – umístění plechových kousků
V této výšce substrátu jsem rozmístil kousky ocelového plechu podle vzoru starší literatury a zkušeností starších akvaristů. Jestli ocelový plech v substrátu pomůže netuším, ale proč to nevyzkoušet…

Krok 4. – použití přípravku Sera Nitrivec
Pár kapek Nitrivecu jsem nakapal na substrát a po dolití vody ještě i do vody akvária.

Krok 5. – překrytí další vrstvou substrátu a instalace připravených kamenů

Krok 6. – dosypání substrátu na požadovanou výšku



Krok 7. – první voda v akváriu
Vodu jsem naléval na jeden z kamenů, ihned po jejím nalití se některé části substrátu propadly (vyplnily vzniklé dutiny mezi kameny) a musel jsem ho opět dosypat.

Krok 8. – příprava rostlin
Rostliny jsem vytáhl z košíku a zkrátil jim kořeny. Poté jsem je rozdělil na několik kusů, aby se lépe sázely.


Krok 9. – sázení rostlin
K sázení používám nejraději lékařský pean. Jeho hrot je zahnutý a při stisku neklade odpor. Manipulace s rostlinami je tudíž velmi přesná a citlivá. Pro stisk obyčejné pinzety je zapotřebí vyvinout určitou sílu a ztrácí se tím citlivost, takže můžeme stiskem pinzety rostlinu i rozdrtit. Pean jako nástroj pro sázení akvarijních rostlin mohu tedy jedině doporučit.


Krok 10. – dolití vody
Po ukončení sadby jsem akvárium dolil zbytkem vody přes nerezovou misku, aby se jemné rostliny proudem vody nevyplavily. Nerezovou misku jsem zvolil z důvodu její nízké hmotnosti a rozměrové vhodnosti pro toto malé akvárium s jemnými rostlinami.

Krok 11. – přemístění na stanoviště
Hotové akvárium jsem přemístil na plánované stanoviště (velká výhoda miniakvárií je v tom, že si je mohu kdykoliv přenést na stůl, kde je velký prostor pro manipulaci oproti stálému stanovišti akvária). Na nádržku jsem položil připravený osvětlovací kryt a obložil ji polystyrénovou izolací pro zlepšení tepelných vlastností.

Zapojení akvária a jeho provoz

Zbývalo akvárium připojit ke zdroji elektrického proudu a uvést ho do provozu. Následně jsem namíchal „burčák“ pro výrobu CO2. Při této operaci jsem dbal na to, abych to s dávkováním nepřehnal. Dal jsem tedy jen minimum kvasnic (sušené kvasnice jen na špičku kávové lžičky do 0,5 litru roztoku vody s cukrem).

Nádrž jsem založil 11.10.2006, týden nato jsem namíchal kvasný roztok. Po počátečních problémech s těsností systému jsem na Vánoce 2006 namíchal nový roztok. Do akvária začalo CO2 proudit cca 5 týdnů poté, a to nepřetržitým jemným proudem bublinek. Ten samý roztok bublá i v době psaní tohoto textu, tedy koncem dubna. Jedna náplň kvasného roztoku mi tedy vydržela 3 měsíce a zatím nevypadá, že by kvasný proces ustával.

Co se týče živočichů v akváriu, plánoval jsem krevety a ty tam také umístil, asi týden od založení nádrže. Sledovaná hodnota NO2 byla v té době již bezpečně na nule. Dusíkový cyklus byl použitím Nitrivecu hodně zkrácen. Jediná kreveta nepošla vlivem "syndromu nového akvária". Koupil jsem celkem 6 kusů Neocaridina denticulata (Red cherry). Dvě samice nosily vajíčka a po čtyřech týdnech od vypuštění krevet do akvária jsem objevil první mláďata.


Postupem času dva dospělí jedinci pošli, místo nich se akvárium začalo hemžit bezmála 30 malými krevetkami. Stále je mám všechny ve 12 litrovém akváriu! Zatím bez problému s kvalitou vody.

Hemianthus callitrichoides se po počáteční stagnaci začal rozrůstat až do nynějšího stavu, který se konečně začíná blížit mé původní představě. Bohužel kameny nejsou tak černé, jak jsem si představoval a kontrast mezi kamenem a zeleným "kobercem" není tak výrazný jak jsem původně předpokládal.

Po půl roce...

Akvárium po cca půlročním provozu krásně prosperuje. Jeho údržba spočívá ve výměně vody, kterou provádím bez odkalování dna. Dále čistím skla od řas. Údržbu provádím zhruba každé tři týdny. Krevety přikrmuji granulemi pro kraby od Hikari, hlavní složkou jejich potravy však zůstávají řasy, které mě neminuly ani zde – na kamenech je řasa zelená přisedlá, na rostlinách zelená vláknitá. Krevety však drží stav řas v normě, nejsou téměř vidět.

S celkovým stavem nádrže jsem spokojen, aktuálně přemýšlím nad způsobem stěhování malých akvárií, jelikož to bude v dohledné době pro mě technický oříšek. Chtěl bych je stěhovat s plným obsahem. S tím co vymyslím a jak to dopadne vás seznámím v některém z následujících článků…