Autor: Jaroslav Chalupek · 4.9.2007 · Článek #149 ·
Už je tomu čtyři roky co u domovních dveří zazvonil zvonek a v nich přítel Vladko zahřímal bodrým hlasem: "Ty se neukážeš tak jsem tě přijel navštívit – tady jsem ti přivez dárek," šibalsky se usmál a z tašky vytáhl pytlík s vodou. Skutečně, na první pohled nebylo nic vidět, až když jsem nabízený sáček vzal do ruky a podíval se zblízka. "Propána co to je?" Nic podivnějšího jsem jaktěživ neviděl!
Co si přát hezčího?
Tři rybičky vypadající jako hnědavé okřídlené hrášky s ocáskem velikosti asi 2,5 cm. Dostalo se mi poučení že jsou to "také" sumečci - když už je dělám. Jmenují se Hara jerdoni (DAY, 1870), žijí v horských potůčcích Bengálska a o jejich životě a rozmnožování dosud není nic známo. K chovu jim stačí malé akvárium s teplotou kolem 20°C. Může si akvarista přát něco hezčího? Tohle pro mne byly přímo vánoce. Popili jsme kafíčko, podiskutovali samozřejmě o rybách, prohlédli akvária a po rozloučení jsem rybky prozatím vypustil do nádrže o 80 litrech s dvojitým filtrováním.
Druhý den jsem upravil jednoduše vnitřní interiér několika kameny, malým kořenem a trsem jávského mechu zavěšeného na drátěné hrazdičce u zadní stěny. Kousek hnědovky křídlaté přivázané na kaménku dokončilo úpravy a mohlo začít seznamování.
Den tráví rybky schované na dně mezi kameny nebo zavěšené v trsu rostlin, vyčkávaje soumraku. Ze strnulého klidu se nechají jen občas vyrušit proudem přinešenou potravou. Jakmile se dotkne jejich vousků, zmocní se jí krátkým prudkým výpadem. Přes zdánlivou netečnost pozorují bedlivě okolí, v případě nebezpečí dokážou bleskukychle zmizet.
S nastávajícím soumrakem opouští své úkryty a začíná život. Jejich subtilní tělíčka hbitě brázdí nádrží po sháňce za potravou, nevybíravě shltnou všechno živé, co najdou, jen aby ukojili potřeby svého nenasytného žaludku. Ten je opravdu veliký, dokážou ho nacpat k prasknutí. Docela groteskní pohled na nenasytného jedlíka, jak na vypouklém bříšku neudrží rovnováhu a opírá se zešikma o prsní ploutev aby se nepřekulil.
Hned další den, abych mohl lépe pozorovat jejich noční život, jsem si koupil červenou žárovku do fotokomory a umístil nad akvárium. Což o to, nápad dobrý ale od té doby jsem chodil spávat dobré tři měsíce až při svítání. Nemusím vysvětlovat jak se na to manželka tvářila.
Po pár dnech jsem zjistil že rybkám bude stačit bohatě 25litrové akvárium a i pro mne na pozorování bude výhodnější. Tak se také stalo. Rybky milují časté výměny vody, stačil obden jeden třílitrový kbelíček a pár kroků z kuchyně do pokoje. Očividně to rybkám prospívalo a já k velké radosti zjistil, že z celého tria je podle zaplněného bříška samička, druhý nepatrně drobnější štíhlý sameček a třetí tvor zatím pohlaví neurčitelného.
Divoké tření za soumraku
Jako na zavolanou vyšel časopis AŽ a v něm článek od Alfreda Dorna o náhodném odchovu několika kusů Hara jerdoni. Při odkalování si všiml, že odsál do kbelíku kromě nečistot i 20 protopterygiolarev, které mu po krmení žábronožkou během několika dnů uhynuly. O 14 dnů později se situace opakovala, tentokrát použil k odchovu mikry a kousky rozmělněné krmné tablety. Úhyn už nebyl tak velký, pár kusů se podařilo dochovat do dospělosti.
Taková výzva se nedá odmítnout! Stejná situace po krátkém čase nastala i u mne, když jsem objevil ve dne sedm protopterygiolarev. Opatrně jsem je odlovil do vytíračky a podle pravidla "důvěřuj ale prověřuj" jsem droboučkému 2,5 mm potěru předložil k snědku žábronožku. Během pár hodin jsem byl bez mláďat! Dobré poučení do budoucna. Potěr Har není schopen žábronožku strávit!
Zaměřil jsem se tedy znovu na dění u dospělců a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Již po pár dnech před nastávajícím soumrakem začaly rybky nervózně proplouvat nádrží a z chování bylo patrno, že nejde jen o shánění potravy. Honička trvala do úplné tmy, rybky vpluly do kořenů plovoucí hnědlovky a začalo bouřlivé více jak hodinu trvající tření. Sameček bez ustání krátkými třepetavými pohyby v těsných kruzích obletoval samičku, každou chvilku došlo k tělesnému kontaktu, což připomínalo víc rvačku psů než tření ryb.
Při mdlém světle červené žárovky nebylo vidět, v které fázi dochází ke kladení jiker ani jejich počet. Po ukončení jsem rodiče odlovil do vedlejší nádržky a příští den jsem prohlédl místo, kde se rybky třely. Opravdu, několik drobných jiker skutečně na kořenech zůstalo přilepených. Hned následoval telefonát Vladkovi že mám Hary vytřené, jestli si nechce jikry přijet vyfotit. Bohužel byl časově zaneprázdněn a než se ke mně dostal, trvalo téměř měsíc.
Zůstala vzpomínka bez dokumentace. Mohu jen napsat, že vzezření jiker je stejné jako u teter Nematobrycon palmeri. Přestože jsem Vladkovi říkal posléze i data, za jak dlouho se kulí potěr, za jak dlouho se zcela průsvitné protopterygiolarvy rozplavou a vybarví, k velké škodě ani jeden z nás si tato data do dnešní doby nezapamatoval.
Nitěnky a ploštěnky
Po strávení žloudkového váčku se propterygiolarvičky rozplavou a začnou se shánět po potravě. Tentokrát jsem byl už obezřetný a zkusil v prvních dnech života podat nejprve trepku. Byla sice přijata, ale podle naplněnosti bříšek neodpovídala jejich požadavkům. Mikry byly rovněž přijímány neochotně, až přišel spásný nápad. V mělké nádobě jsem rozmíchal hrstku nitěnek a vybíral pipetou ty nejmenší možné nitky. Ano, tohle bylo žrádlo na které čekaly! Během pár minut se kolébal potěr na nacpaných bříškách a já věděl, že to byla správná trefa. V počátečních dnech života reagují na vhozenou potravu velmi čile v kteroukoli denní či noční hodinu. S přibývajícím počtem potěru jsem trávil mnoho hodin přebíráním těch nejjemnějších nitěnek a Hary rostly.
Nedopatřením se do vytíračky k potěru dostala s kouskem jávského mechu drobná bílá ploštěnka. Náhodou jsem si jí všiml při krmení. Než jsem ji stačil pipetou odsát, připlula k ní rybka snad v domění, že se jedná o potravu a bác! Jen jsem nevěřícně zakroutil hlavou. Odletěla jedním trhnutím a zůstala bez hnutí ležet. Nevidět na vlastní oči, jakou sílu má pro drobného tvorečka žahavý účinek ploštěnky, nikdy bych nevěřil.
Ve stáří tří týdnů začínají mláďatům vyrůstat prsní a ocasní ploutvičky, ve stáří tří měsíců už vypadají jako miniatury rodičů. Od léta se mi podařilo odchovat více než 100 ks těchto nádherných rybek do dospělosti.
Celkové shrnutí: Hara jerdoni je nenáročný, pro malá akvária velmi vhodný miniaturní sumeček. Chov snadný. Zvykne si na podávání mražené potravy, díky soumračnému způsobu života je nejlépe krmit zvečera kdy začnou být rybky aktivní. Kdo bude mít trpělivost s přebíráním nitěnek, snadno si může odchovat i mladé.
Výskyt – Severovýchodní Indie, Bangladéš
Velikost – 2,5 -3 cm
Potrava - nejraději přijímají drobný živý plankton, patentky, nitěnky.
Chov - Menší nádrže s rostlinami o obsahu od 20 do 50 litrů jsou postačující v závislosti na hustotě chované populace. Voda od 4 až 15 dGH; 6,5 -7 pH.
Vzhled - Tělo vysoké krátké a mohutné, oči malé, poměrně vysoko posazené. Malá tlamka s třemi páry hmatových vousků. Prsní ploutve jsou nezvykle dlouhé, mírně dozadu obloukovitě prohnuté, kostěné, s kostrou spojeny pohyblivým kloubem. Jejich přední strana je opatřena dvojitými, zadní strana jednoduchými ostrými háčky. Při sklopení dosahují zhruba do poloviny těla a rybka je dokáže velmi pevně zafixovat ve vzpřímené poloze. Toto praktické zařízení jí umožňuje účinnou obranu před predátory nebo k ukotvení se v kořenech, rostlinách, při odpočinku nebo při zvýšené hladině toku za vydatných monzunových dešťů. Proto si v německy mluvících státech vysloužila přezdívku Ankerwelse (kotvový sumec) a při pohledu shora opravdu tak vypadá. Ostatní ploute jsou nenápadné, drobné.
Zbarvení je proměnlivé podle prostředí a nálady rybek. Od flekatě šedožluté přes hnědou až rezavě červenou, břicho bělavé.
Na vysvětlenou jak tyto podivuhodné rybky ke svému přívlastku motýlí přišly. V r.1822, když popisoval HAMILTON druh Hara hara, si povšiml podobnosti celkového habitusu s nočními motýly a nazval je Moth Cats - tedy můřími sumci. Výstižnější pojmenování snad ani nelze vymyslet, název se ujal celosvětově a dodnes je používán pro všech 10 známých druhů rodu Hara.