Král je mrtev, ať žije král

Autor: Jan Burzanovský · 25.9.2009 · Článek #280 ·

Rychnovský dům chovatelů nás letos přivítal na své již 33. výstavě. Oproti letům minulým zde tentokrát mohli "kmenoví" návštěvníci zaznamenat poměrně radikální změny. Rychnovský spolek Akva tera jako jediný z akvaristických spolků současnosti je členem Českého svazu chovatelů. Rychnovská organizace se letoškem počínaje tedy rozhodla své výstavní aktivity rozdělit do akcí dvou. Zatímco jsme tak do loňského roku mohli na zahradě domu chovatelů zaznamenat i výstavu drobného domácího zvířectva a ptactva, kterak mi sdělil Ing. Hulman, v obvyklém termínu poloviny září by měly být nadále pořádány akce vivaristické a ostatní chovatelé budou mít svou vlastní o čtrnáct dní později.



Novinky v organizaci
Kromě toho, jsem zaznamenal, ostatně tak jako každý, kdo sem jezdí, pravidelněji i další změnu a tou bylo přesunutí většiny prodejců všeho akvaristického z druhé místnosti hospůdky sídlící v přízemí Domu chovatelů pod stan na zahradu. Jak je v Rychnově zvykem, mohli jsme se zde setkat samozřejmě nejen se stálicemi těchto akcí, ale i několika novými prodejci.





4K aneb Krásná Kniha Karla Krčka
Nesmím zapomenout na premiérový prodej aktuální knihy Atraktivní akvárium jednoho z našich nejexcelentnějších akvaristických autorů – Ing. Karla Krčka. Kdo měl zájem, mohl si ji hned od autora na místě nechat podepsat.


Krunýřovcovití
Jak jsme též v posledních letech zvyklí na to, že Rychnovští se pokaždé snaží přijít s něčím neokoukaným a pro každou akci speciálním, tak letos byla výstava věnována expozici mnoha druhů čeledi krunýřovcovitých, na které měla lví podíl firma Profi-Aqua, jež udržuje v rámci rychnovských akcí letitou tradici s vysokou úrovní exponátů.











Bolívie aneb cesta do neznáma
Druhou specialitou byla fotogalerie z loňské podzimní cesty Ing. Hulmana a seniora spolku pana Ešpandra do Bolivie.


Přízemí
Dle dobře zavedené tradice byla celá spodní výstavní místnost věnována rybkám příslušným do jižní a střední Ameriky, …….

Horní patro
...horní velká pak rybkám pocházejícím místem původu z Afriky a Asie a třetí - malá výstavní místnost jako vždy teraristické expozici.

Prodejní místnost
Obligátní prodejní místnost, kde své rybky nabízeli rychnovští chovatelé a jejich přátelé jako obvykle praskala ve švech krátce po otevření a dle reakcí nadšených koupěchtivých akvaristů zde byly kromě klasiky v nabídce i různé lahůdky.


Přednášky
V tradičním duchu rychnovských akcí se konalo i přednáškové odpoledne na obvyklém místě v hlavním sále kulturního centra nedaleko rychnovského historického náměstí.


Tuto část programu tradičně zahájil Ing. Hulman přivítáním přítomných.

Letos byl program pestřejší o dekorování těch akvaristů, kteří se v posledních desetiletích zasloužili o vysokou úroveň a prestiž u nás chovaných živorodých ryb. Diplomy a dary od sponzorů předávali Ing. Mařík a Ing. Hulman.

Po této společenské události pak následovaly obě očekávané přednášky. Bc. Miloš Kroupa přítomným představil reportáž ze svého potápění v egyptské části Rudého moře. Kromě několika i pro "nemořského" akvaristu poměrně známých rybek nám ukázal, jak vypadá velmi blízké setkání potapěče se žraloky, z takové adrenalinové akce našinci docela běhal mráz po zádech.




Druhá a poslední přednáška pana Ešpandra pojednávala o již výše zmíněné loňské cestě s jedním z jeho synů a Ing. Hulmanem do Bolívie.







Úroveň a vysoká tradice
Nevím jak koho, ale mne Rychnov opět nezklamal. Nové zajímavosti i staří známí, se kterými se člověk setká právě jen na takových akcích, příjemný slunečný den, pohoda, pěkné rybky a vše okolo nich, zajímavé přednášky z domácí nabídky – to je ten pravý koktejl na sobotu, jakou jsem prožil jak mnoho z nás říká v "Mekce české akvaristiky".

Jan Burzanovský

Poprvé v Rychnově nad Kněžnou

Přiznám se bez mučení, že jsem letos poprvé v životě navštívil výstavu v Rychnově. Byl jsem pln očekávání a netrpělivý, zda to bude opravdu takové, jak mnozí hovoří a vzpomínají. Vyrazil jsem na tři dny, abych si to užil. Cílem nebyla ale jen výstava, ale i město jako takové.

A to mě překvapilo svou krásou, útulností a romantikou historického středu, bohatou minulostí a kypící současností. Vyzkoušel jsem si cestu autobusem i vlakem a mohu říci, že se nikdo složitostí dopravy nemusí nijak obávat.


Noční město
Jakmile jsem vystoupil z autobusu na historické Staré náměstí, veškerá únava ze mne i z manželky spadla. Byla již tma a kolem centra to dýchalo svátečním nasvícením malebných zákoutí. Rychle se navečeřet a hurá do terénu. Nevím jak ostatní, ale mám rád fotografování nočních scenérií. Při tom čas velice rychle utíká, a zároveň máte pocit, že jste se jen na zlomek vteřiny zastavili u historických budov a dějin, které zde procházely (manželka nezapomněla okamžitě podotknout, že toliko pěkných prodejen obuvi na tak malém prostoru centra ještě nikde neviděla O;)

Pochopitelně jsme při procházkách večerním městem narazili i na německé kolegy, kteří na výstavě akvarijních ryb vystavovali a s kterými jsme se uviděli hned zítra ráno.

Výstava ptactva, kaktusů, a den piva
Ráno jsme vyrazili ze Starého náměstí přes zámecký park na výstavu. Přijít přesně na devátou se nám nepovedlo, protože jsme cestou narazili na výstavu a předvádění lovných ptáků přímo pod letitými stromy parku. Orlové, káňata, jestřábi, poštolky a i sovy si tu seděli spokojeně na bidýlkách, aby předvedli později své umění. Opravdu jsem nečekal, že cestou potkáme něco podobného. Snad jen sup zde chyběl. A tak jsme se mohli kochat krásou a nespoutanou divokostí přírody už i po cestě na výstavu ve městě, jehož historie sahá až do 13. století.

A to nebylo jediné, co se nám připletlo do cesty. Kousek před akvarijní expozicí jsme uviděli ještě starý pivovar, který rovněž připravoval celodenní program pivních slavností. Naštěstí otvírali až o jedenácté, takže jsme na "ryby" přišli s přijatelným zpožděním způsobeným obdivováním a focením ptactva, povídáním se sokolníky. Ale i tak jsem se potěšil před pivovarem ještě s velbloudem, který vozil mezi svými hrby malé děti, výstavou několika naleštěných autoveteránů.

Před samotnou expozicí výstavy ryb byla ještě upoutávka na výstavu kaktusů. Shrnuli to stručně – tolik aktivit, jež se nabízely v jediný den jsem rozhodně nepředpokládal a myslím si, že se za ně nemusí stydět žádné mnohem větší krajské město. Navíc vše téměř na dosah ruky bez nutnosti používat jakoukoliv dopravu.

Postřehy z výstavy a přednášky
Popisovat výstavu nemá asi moc smysl, protože to už udělal Honza o pár stránek dříve, slovem i fotografiemi. Jen bych ještě jednou rád připomenul, že vše zde mělo svůj smysl a řád, pevnou logiku. Ryby rozmístěné podle "sadebního" plánu, který určitě dal hodně práce na přemýšlení. Nádherné byly i rostliny použité od firmy Tropica a Aqua-Daho, případně dalších.

Cestou na přednášky jsme s manželkou diskutovali, která nádrž se komu líbila a málem se pohádali. Naštěstí jsme si včas vzpomněli, že každý máme svůj hlasovací lístek a tak si každý musel mezi svými kandidáty vybrat tu svou. A i tak to bylo velmi těžké, protože expozice byly vyvážené. A navíc, podle čeho vybírat? Podle celkového uměleckého dojmu jako v krasobruslení? Nebo jen podle osazenstva ryb či rostlin? Toť dilema.

I když třeba ryby byly možná obyčejné (tj. známé), ve vhodně upravených nádržích s vtipem a znalostmi autora vypadaly neobvykle. Pochopitelně jsem si vyslechnul, proč naše nádrže doma nejsou pořád tak pěkné, jako ta výstavní hned u vchodu "v japonském stylu" s bílým pískem a zkamenělým dřevem, proč ty biotopní "žabžáky" kde není skoro nic vidět neprotrhávám častěji. I s úsměvem jsem si vzpomněl na nedávný Havrošův příspěvek.


Přednášky. Sice jenom dvě, ale myslím, že zajímavé a poutavé. Jelikož se sám potápím, vím, jak je těžké dostat do záběru malou nebo pohyblivou rybku v otevřeném prostoru (v nádrži to je podstatně jednodušší). Nemluvě o světle, někdy i stresu, zda je k dispozici dost vzduchu na návrat k hladině, zda si uhlídám žraloky dále od těla či mnohem otravnější kolegy potápěče, kteří sami nefotí a pořád někam pod hladinou pospíchají. Každý ponor v moři bývá jedinečný už tím, že jste jako suchozemci na potápěčské lokalitě poprvé a naposledy a pak se potápíte zase jinde. Opravdu málo ponorů v zahraničí bývá na tom samém místě.


Bolívie. Cesta do neznáma, tak byla nazvána druhá přednáška. Při komerčních prezentacích (zpravidla obchodníků prezentujících výrobky, služby nebo své firmy-chlebodárce) se říká, že hodina prezentace znamená desetinásobek času na přípravu. Podobně to je na vysokých školách a u různých lektorů. Tady bylo vidět, že s obrovským nadšením a zápalem bylo času na přípravu věnováno podstatně více. A tomu odpovídala pak zajímavost a dynamika vyprávění.

Přednáška byla nádherně audiovizuálně zpracována s poutavým a vtipným vyprávěním. Doplněné mapy jasně ukazovaly, kam cesta vedla a kde všude přesně se členové expedice pohybovali. K tomu stylová, domorodá hudba a tak dál. Tohle popisovat lze jen těžko, takové vyprávění si musí každý poslechnout sám a nebo ještě lépe se vydat na podobnou cestu a pak sdělit ostatním. Za přednášky děkuji moc! Je to vždycky pro většinu "neposedných" lidí další stimul, taková ta poslední kapka, při které se vnitřně rozhodneme, že se zase někam sami vydáme.


A pakliže jsme tam už byli, příprava přednášky nás vrací v myšlenkách zpátky do míst, kde jsme již sice to své zažili, ale přesto nám to dodává nádhernou sílu a energii jít dál a dál. A taky nás to nutí zalistovat v knihách, "zagooglovat" po Internetu či popovídat s přáteli a někdy i dalšími odborníky, abychom v mnohých detailech pochopili některé souvislosti a co jsme to vlastně viděli. "Networking" (fuj, promiňte mi to nečeské slovo) poznatků a lidí se lavinovitě šíří dál a to je to, proč to vlastně děláme. V duchu jsem si moc přál, aby i má generace se dožila vysokého věku a mohli v plné síle takto cestovat. Možnosti jsou pro cesty otevřené více jak kdykoliv před tím, jen to naše opotřebení v tom neustálém shonu se mi zdá podstatně vyšší, než si naše organizmy zaslouží. Ještě jednou, děkuji a klobouk dolů!!

Tajné přání japonské preciznosti a dokonalosti
Po přednáškách zpět na výstavu a pofotit, co se nestihnulo nebo nepovedlo (místní mají vždy tu výhodu, že se během celé výstavy mohou k focení vracet). Mým velkým snem a přáním akvaristy-fotografa jsou kromě nádherných nádrží, ryb, rostlin a kompozicí i čistá skla. A i ta zásadně rozhodují o výsledku focení, podniknuté cesty návštěvníka i o práci celého týmu, jež výstavu připravoval. Zbudou vždy vzpomínky a fotografie. Než jsem začal fotit, sám jsem si to neuvědomoval, co všechno má na „čistotu“ skel vliv. Škrábance. Těm se nikdy při provozování nádrže po vícero let nevyhneme. Nejhůře na tom bývají prodejní nádrže v kamenných akvaristikách, nejlépe pak domácí nádrže, pakliže fotíme a někdy si dokonce připravujeme speciální fotonádrže.

Škrábance jsou zpravidla vlasové a lze s nimi jakž takž na fotkách pracovat – retušovat. Horší to bývá s řasou nebo špínou uvnitř nádrže, ale i to se dá vyčistit. Bohužel to nemůže udělat na výstavě sám fotograf. A pro fotografa jsou nejzrádnější obyčejné kapky zaschlé vody na čelním nebo zadním skle (pokud není pozadí). V poměru k malým rybkám jsou poměrně velké a s retušováním si moc nepomůžeme. Pokud používáme automatické ostření, tak to se rádo zaostřuje právě na tyto kapky a osvícení bleskem dílo dokoná. Bohužel celý rozsah "definitivních škod" – tj. fotek nepodařených zjistíme až při prohlížení snímků na počítači, tj. doma, někdy i o pár set kilometrů dál než je výstava. Naštěstí i kapky na nádržích se dnes nechají dobře vyčistit obyčejnými prostředky na čištění oken.

Prosím, toto platí obecně ke všem výstavám a je to námět, mé tajné, zbožné přání akvaristy - fotografa na úplnou dokonalost expozice po všech stránkách. Samozřejmě, dobrý fotograf by si měl s některými věcmi poradit sám, určitě to jde, ale některé věci někdy prostě nedokáže. Pokud bych mohl vyslovit přání či námět na „japonskou“ dokonalost a preciznost, navrhoval bych u každé výstavy „zřídit funkci“ dvorního fotografa-akvaristy z místního týmu vystavovatelů, aby prošel před otevřením výstavu a svým odborným pohledem pomohl k úplné dokonalosti. Vím, někdo může namítnout, ať si fotograf vyčistí skla sám, když to potřebuje pro své snímky. Sahat do vnitřku nádrže je však neetické, často "společensky" i technicky nemožné. Podobně ostřikovat skla pěnovými leštícími přípravky a následně je pulírovat hadrem je sice možné, ale zde u určitých typů nádrží riskujeme, že se chemický přípravek při neopatrné manipulaci dostane dovnitř nádrže. Zkrátka by toto neměl dělat žádný návštěvník.



Terária
Součástí výstavy byla i teraristická část s esteticky nádherně upravenými terárii. Byl jsem nadšen, jak se zde nádherně ostří a hmyz se vůbec nepohybuje. Čistá skla, žádná voda mezi objektivem a foceným objektem. Panečku, to bylo focení! Teprve při prohlížení snímků jsem si všimnul, že některé exponáty byly přišpendleny černými entomologickými špendlíky. Při zapálení a nadšení nám holt někdy některé podstatné detaily uniknou. Ve skutečnosti to ale nikterak nevadilo, protože precizní aranžmá nám ukázalo reálný výsek přírody, který bychom sotva hledali a mohli si jej takto prohlídnout zblízka.

K prohlídce výstavy a následné návštěvě prodejních nádrží patří i posezení a popovídání s přáteli. Ať už starými, nebo novými, se kterými jsme například dosud komunikovali jen "virtuálně" prostřednictvím Internetu na akvaristických webových stránkách. A tak se stalo, že na výstavě se sešla část našeho týmu, který připravuje náš akvaristický digitální Atlas. Všechna takováto setkání jsou vždy milá. Můžeme zavzpomínat, ale naplánovat v prostředí motivující výstavy i budoucí aktivity, sdělit si své zkušenosti a prostě popovídat o životě jako takovém.


Rychnovský zámek aneb malý výlet do historie
Neděle ráno. Probouzí nás zvon Kryštof. Jak se později dozvídám, je to po pražském Zikmundovi a hradeckém Augustinu třetí největší zvon v republice. Zvon váží 7,2 tuny a zhotovil jej Jan Benešovský z Moravské Třebové.

Cestou na rychnovský zámek si připomínám historii Rychnova: Při brodu podhorské zemské cesty přes řeku Kněžnu založili páni z Drnholce kolem roku 1250 Rychnov. Listina českého krále Přemysla Otakara II. z 1.2.1258 je první písemnou zmínkou o tomto městě. Král Vladislav II. udělil 6.3. 1488 městský znak – pannu na jelenu. Burjan Trčka z Lípy vystavěl v údolí Kněžny směrem k Habrové renesanční zámek s pivovarem. O deset let později se držitelem Rychnova stal Kryštof Betengl z Neyenperka, který v roce 1594 na místě opuštěného hradu založil kostel Nejsvětější Trojice. Kousek opodál nechal postavit zvonici s již zmíněným zvonem, jež nese jeho jméno.

Po různých majetkových přesunech přešlo panství během třicetileté války (1640) na Albrechta Libštejnského z Kolowrat. Nárokům rodové reprezentace nepostačoval údolní trčkovský zámek a proto František Karel se rozhodl postavit nový barokní zámek na dnešním místě pod kostelem Nejsvětější Trojice. Pro řemeslníky, kteří pracovali na stavbě, byly pod zámkem vybudovány dřevěné dvojdomky, jež se zachovaly dodnes.

V roce 1861 po smrti Františka Antonína Libštejnského panství přechází na linii Krakovských. Budova koleje změněná později na gymnázium v roce 1918 vyhořela a byla zbořena. Na jejím místě mezi kostelem a zvonicí vznikl v roce 1934 tzv. rychnovský Slavín, kde se připomínají význační rychnovští rodáci – F.M. Pelc, O. Vaňorný, K. Poláček. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn. Na počátku roku 1992 se opět vrátil do ruky majitelů Krakowských – Libštejnských (kteří zde nyní žijí a obhospodařují své panství).

Největší pozoruhodností rychnovského zámku je obrazárna. V době největší slávy měla 1218 obrazů a téměř 1000 grafických listů. V dnešní době obsahuje asi 400 obrazů (K. Škréta, M. Pacher, J. Heinz M.V. Halbax, I. Godyn a další). Dále je zde vystavena kolekce zbraní, porcelánový servis čítající 588 kusů a další předměty z mobiliáře zámku. Pokud vám po akvaristické výstavě zbudou peníze, je zde k prodeji i historický klavír za 1,6 mil. Kč, na který naposledy hrál Malásek. V prostoru zámku je přístupné muzeum Orlických hor a Orlická galerie se síní K. Hladíka.

Toť maličká exkurze do nejvýznamnějších reálií Rychnova, které stojí při návštěvě města zhlédnout. Pro ty, kteří tak neučinili, vřele doporučuji. Příležitostí bude určitě dost.

Sluší se poděkovat a těšit se ještě na hezčí výstavy
Král je mrtev, ať žije král. Ano, skončila 33. výstava v Rychnově, o týden později i soutěžní výstava diskusů a halančíků v Botanické zahradě v Praze. To je již minulost, která se zapíše do našich vzpomínek. V hlavách pořadatelů se již rodí plány, jak udělat další a další, ještě lepší a prestižnější výstavy příští rok.

Ale nyní bych chtěl jménem svým i všech spokojených návštěvníků autorům výstav moc poděkovat za neobvyklé a nádherné zážitky. Popřát mnoho elánu, líbajících múz přinášejících skvělé, neotřelé nápady do všech dalších aktivit, odvahu a sílu tyto nápady následně fyzicky a tedy reálně ztvárnit. K tomu zdraví, pohodu a co nejvíce šikovných, pracovitých členů výstavních týmů, jež se na akcích účastní. Zvláštní poděkování patří i prodejcům, neboť Ti se zasloužili o to, že mnozí z nás si domů ke své radosti přineslo další živé miláčky nebo aspoň něco pro zpříjemnění jejich pobytu v našich nádržích. Akvaristické veřejnosti přeji co nejvíce takovýchto nádherných výstav.

Ať žije Rychnov 2010!!

Roman Rak