Autor: · 17.12.2009 · Článek #291 ·
Rod
Andinoacara byl ustanovený na základě studie (viz. poznámka) českých vědců – Musilové, Říčana a Nováka (dříve sběrný rod
"Aequidens") a aktuálně zahrnuje šest platných druhů
Andinoacara biseriatus,
A. coeruleopunctatus,
A. latifrons,
A. pulcher,
A. rivulatus,
A. sapayensis a
A. stalsbergi a potencionálně další doposud nepopsané druhy (
A. sp. "Maracaibo",
A. cf. pulcher. "Venezuela",
A. cf. pulcher. "Rio Chirgua" and
A. sp. "Orinoco").
Posledně popsaný druh
Andinoacara stalsbergi pochází z řek a jezer v západní částí peruánských And (oblast mezi Río Chira na severu a Río Pisco na jihu). Od
A. rivulatus se liší výrazným bílým lemem hřbetní a ocasní ploutve a síťovinovým vzorem na obou stranách těla (světlé šupiny jsou ohraničeny tmavým okrajem). Standardní délka holotypu byla 103 mm (paratypy mezi 25-113 mm) – samec dorůstá až k 200 mm celkové délky.
Dostupná data ukazují, že
A. stalsbergi se vyskytuje ve velmi alkalických a tvrdých vodách a dokonce toleruje i brakické vody. Hodnoty z míst odchytu jsou např. v Río Chira v Pueblo Mallares - teplota vody 22.5 °C, teplota vzduchu 27 °C, pH 8.2, celková tvrdost 31 °dH, přechodná tvrdost 15 °dH, el. vodivost 1850 mikroS/cm. Laguna San Ramon okolo 40 km na jih od Piura – teplota vody 28.2 °C, pH 9.0, celková tvrdost 26 °dH, přechodná tvrdost 5 °dH, el. vodivost 1700 mikroS/cm (spolu s rybami
Tilapia sp. (
Cichlidae) a
Bryconamericus peruanus (
Characidae)). Laguna de Vegueta – příbřežní oblast brakického jezera pokryta vegetací
Hydrocotyle bonariensis a
Bacopa monnieri; hodnoty vody - pH 7.7; el. vodivost 4280 mikroS/cm; celková a přechodná tvrdost 6.7 °dH (spolu s rybami
Bryconamericus peruanus,
Lebiasina bimaculata (
Characidae),
Poecilia reticulata (
Poeciliidae) a
Dorminator latifrons (
Eleotridae) – lze předpokládat, že živorodky a characidy tvoří důležitý zdroj potravy (LÜLING, 1973).
Pohlavní dimorfismus není patrný v délce ploutví či intenzitě barevného vzoru, nicméně je zde poměrně zřetelný rozdíl ve velikosti mezi samicí a samcem (v prospěch samce), kterému se navíc tvoří čelní tukový hrbol. Dle pozorování chování v akváriích, ryby tvoří monogamní páry, které se střídají v péči o potomstvo (nicméně v péči o jikry a larvy je aktivnější samice, zatímco samec brání teritorium). Jikry jsou kladeny na vodorovný podklad a při teplotě okolo 27 °C se líhnou za dva dny a za dalších sedm dnů se potěr rozplave. Rodiče potomky dlouhodobě intenzivně chrání.
Druhové jméno bylo zvoleno na počest Alfa Stalsberga (Tjodalyng, Norsko), který odchytil holotyp a dlouhodobě se zasloužil o propagaci cichlid jako takových.
Do Evropy byl tento druh importován pod jménem
A. sp. Silbersaum, v Americe je znám jako "Silbersaum Green Terror".
Publikováno zde:
Musilová, Z., Schindler, I. & Staeck, W. (2009): Description of Andinoacara stalsbergi sp. n. (Teleostei: Cichlidae: Cichlasomatini) from Pacific coastal rivers in Peru, and annotations on the phylogeny of the genus. Vertebrate Zoology, 59 (2): 131–141.
http://www.vertebrate-zoology.de/...
Poznámka:
Musilová, Z., Říčan, O. & Novák, J. (2009): Phylogeny of the Neotropical cichlid fish tribe Cichlasomatini (Teleostei: Cichlidae) based on morphological and molecular data, with the description of a new genus. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research, 47 (3): 234-247