Zemřel RNDr. Vladimír Jaroch

Autor: Jan Burzanovský · 18.8.2010 · Článek #327 ·

S lítostí si dovoluji naší akvaristické veřejnosti oznámit, že v pátek 6. srpna odešel navždy jeden ze současných nestorů české akvaristické scény doktor Vladimír Jaroch (*12.5.1947).

Nejen profesní, ale i zájmový život pana doktora se odvíjel především okolo akvaristiky. Na konci šedesátých let, po založení Zverimexu - obchodního podniku Čs.svazu chovatelů drobného zvířectva v Praze se stal styčným důstojníkem podniku pro zahraničí. Tato nová společnost mohla konečně zúročit onen speciální a veliký potenciál našich chovatelů tropických rybek, kteří byli soustředěni především v akvaristických organizacích tehdejšího svazu chovatelů a stala se jedním z několika subjektů, které začaly ve velkém rybičky vyvážet do zahraničí – zejm. do tehdejší západní Evropy. Činnost této organizace tak napomohla dát předzvěst pojmu "Česká akvaristika", známému na celém světě, pojmu, který ještě dnes staví práci našich chovatelů na nejvyšší příčky celosvětového obchodu s touto komoditou. Když vezmeme ale činnost Zverimexu i v opačném pólu jeho práce, zasloužil se tento podnik o možnosti dovozu zahraničního akvaristického zboží tehdy renomovaných značek, hlavně ale i možností získávání nových akvarijních rybek a to i z odchytů. Doktor Jaroch byl ústřední postavou této sekce Zverimexu a především jeho zásluhou se naši akvaristé již na konci šedesátých let mohli seznámit např. s výrobky firem Tetra, Lapis, Rena, aj.

V sedmdesátých a osmdesátých letech zajistil dovoz nejedné novinky ( např: Tateurdina ocellicauda, Iriatherina werneri, Melanotaenia boesemanii, Nematobrycon lacortei ad.), které předal dalším akvaristům. Mnohou z těchto novinek u nás jako první rozmnožil. Celá léta vzpomínám na fantasticky vybarvenou populaci Betta imbellis, která se dostala na počátku sedmdesátých let jeho prostřednictvím k doktoru Frankovi, který své první odchovy předal dalším akvaristům. Tato nádherná linie imbellisek bohužel ke konci osmdesátých let z našich nádrží zmizela a přesto, že jsem získal v průběhu následujícího desetiletí celkem pět různých populací těchto bojovnic, ani jedna se nemohla té "frankovské" rovnat.

Na počátku devadesátých let dr. Jaroch odchází ze Zverimexu a stěhuje se z Prahy na zrestituovaný rodinný statek do Nehvizdek ležících nedaleko východní hranice Prahy u Čelákovic, kde se stará nejen o rekonstrukce a zvelebování čtyřiceti lety "blahobytu" zdevastovaného hospodářství, využívajíc bohatých letitých zkušeností, svou akvaristickou činnost v roce 1992 privatizuje a zakládá obchodní společnost, zabývající se nejen dovozem a velkoobchodním prodejem několika zahraničních renomovaných značek vyrábějících chovatelské potřeby a krmiva (Tetra, Rena, Royal Canin, aj.), ale i exportem tropických rybek. Málokdo u nás dnes ale například ví, že doktor Jaroch byl prvním dovozcem, který pro naši akvaristickou scénu zprostředkoval již na počátku devadesátých let nabídku akvaristické literatury vydávané v sousedním Německu. Jednalo se hlavně o knihy nakladatelství Mergus, BeDe (pověstný "Axelrodův atlas sladkovodních ryb"), Tetra, dovezl i Köningsovy "Cichlid Year Book" i další zajímavé tituly.

V letech 1995 začíná vydávat v licenci získané od spol. Tetra Verlag vivaristický časopis "Tetra Magazín", který zde vycházel jako čtvrtletník. Přes veškeré snahy a nespornou kvalitu časopisu, ve kterém akvaristická část tvořila převážnou většinu obsahu, se bohužel magazín na naší scéně neujal tak, jak bylo původně očekáváno a tak zůstalo nakonec jen u čtyřech čísel prvního a tří čísel druhého ročníku 1996. V té době končí i s vývozem rybek a nadále se věnuje importní a velkoobchodní činnosti. Ke konci devadesátých let se ještě aktivně účastní některých mezinárodních výstav (Prophet Brno) a po příchodu důchodového věku ukončuje definitivně své akvaristické obchodní aktivity.

Já jsem se s panem doktorem seznámil osobně v létě roku 1995 – přesně před patnácti lety, když kamarád v nedalekých Úvalech otevíral chovatelský obchod – akvaristiku. Od té doby jsem u něho byl mnohokrát a i později, když jsem se z Úval odstěhoval jsem k němu jezdíval nejen pro krmení (a nejen pro rybky, jím dováženými kvalitními granulemi jsme odkrmovali i naše štěňata), akvaristické knížky, ale mnohdy i pro dobrou radu zkušeného akvaristy a obchodníka. Nikdy nezkazil žádnou legraci a vždy u něho na statku vládl klid a pohoda, třebaže mu nebylo v té chvíli zrovna nejlépe. Tento srpnový pátek šestého je pro naši akvaristickou scénu skutečně černým pátkem, pana doktora definitivně zradilo jeho srdce a navždy tak odešel člověk, jehož zásluhy o českou akvaristiku třebaže mnohdy navenek nenápadné, jsou neoddiskutovatelné.