Zlatá rybka a její odrůdy - 2.

Autor: Rudolf Schönbach · 22.5.2011 · Článek #362 ·

Pod tímto názvem vyšel v časopise Akvárium a terárium v čísle 1 roku 1969 můj článek. Dnes po více jak čtyřiceti letech se opět vracím k tomuto tématu. Chtěl bych čtenáře seznámit s některými dalšími zkušenostmi s chovem především dlouhoploutvých závojnatek. Tematicky jsem své poznatky rozdělil do několika kapitol.

Chov závojnatek v zahradním jezírku

Mnoho lidí považuje závojnatky za studenovodní ryby, vhodné pro celoroční chov v zahradním jezírku. K tomu chci poznamenat následující: závojnatky, které můžeme dnes koupit celkem běžně v akvaristických prodejnách, musíme rozdělit do dvou skupin. Jednu skupinu tvoří ryby odchované ve středoevropských podmínkách, druhou skupinu tvoří ryby dovezené, nejčastěji z jihovýchodní Asie. Obě tyto skupiny se značně liší v požadavcích na teplotu vody.

Ryby chované po řadu generací v středoevropských podmínkách, lze považovat za značně otužilé, snášející nízké teploty, někdy až do zámrazu hladiny vody a tudíž vhodné do našich zahradních jezírek a bazénů. Důležité je vědět, že ryby s krátkými ploutvemi bývají všeobecně otužilejší než ryby s dlouhými ploutvemi. Pokud o tyto nechceme přijít, doporučuji chovat je v teplotách ne nižších než 14 °C. Taktéž ryby s tělem pokrytým šupinami bývají otužilejší, než ryby s tělem hladkým bez šupin. Při nízkých teplotách často trpí plísněmi, což může také vést k úhynu. Zda tedy nechat závojnatky přezimovat venku pod ledem či ne, je vždy velkou otázkou, protože nikdo nikdy neví předem, jak silná a dlouhá bude následující zima. Nechceme-li tedy o své ryby přijít, doporučuji, nejpozději s příchodem prvních ranních mrazíku je z jezírka vylovit a umístit je v nádrži v mrazuprosté místnosti. Zlatí karasi bývají v tomto ohledu otužilejší, a jejich přezimování pod ledem má větší šanci, i když také ne vždy se stoprocentní zárukou. Pokud někdo chce v jezírku chovat celoročně nějaké zlaté rybičky, doporučoval bych mu pořídit si raději zlaté jeseny, zlaté líny či zlaté perlíny. Toto jsou zlaté odrůdy od našich tuzemských ryb, a tudíž stoprocentně zimovzdorné. I u těchto ryb je však třeba pamatovat na to, že hloubka vody v jezírku musí být minimálně jeden metr, nebo raději více. Před zimou je třeba vodu v jezírku vyměnit a dno vyčistit od bahna a zbytků rostlin, protože jejich hnitím se tvoří plyny, které snižují kyslíkatost vody, což je pod ledem důležité.

Druhou skupinu závojnatek, která je k dostání v obchodech nejčastěji, tvoří ryby dovezené z jižní či východní Asie. Především závojnatky dovezené ze Singapuru, které se dovážejí nejčastěji, není možné považovat za studenovodní ryby. Když se podíváme na mapu světa, zjistíme, že Singapur leží na rovníku, čili na místě, kde jsou na zeměkouli nejvyšší teploty. Tyto prakticky nikdy neklesají pod 20 °C. Často dosahují 35 i více stupňů. I chovatelé terčovců, kteří patří mezi nejteplomilnější ryby, si nedovolí nechat své ryby pod přímým tropickým sluncem a chrání před ním své nádrže. A teď si představte, že závojnatky, které se tam chovají snad stovky generací, nikdo nechrání před tropickým sluncem. Rybky jsou tam chovány celoročně v mělkých rybníčcích pod silným slunečním svitem. Netroufnu si odhadnout, k jakým teplotám vody tam dochází. A pak jsou tyto rybky dovezeny do Evropy, kde je lidé strčí do zahradních jezírek, bez ohledu na teplotu, a diví se, že to ryby nevydrží. Takové ryby nelze považovat za ryby studenovodní, ale za pravé ryby tropické. Chov těchto ryb u nás venku je vhodný maximálně po několik nejteplejších měsíců v roce, kdy teploty neklesají pod 20 stupňů a při nižších teplotách je lépe je přemístit do chráněných akvárií.

Krmení závojnatek

"Je skutečností, že v našich akváriích zajde více závojnatek na překrmení než na podvýživu!"
Závojnatky žerou rádi a hodně. Jsou to všežravci. Člověk se někdy musí bránit, aby své stále žebrající rybky nepřekrmil. Rybky velmi zkrotnou, takže je možno je krmit z ruky.

V krátkém těle závojnatek jsou trávící orgány utlačovány, střevo má málo místa. Překrmením, či nevhodnou potravou rychle dochází k zácpě, ztučnění. Střevo tlačí na plovací měchýř a nastávají problémy s plaváním. Mnoho suchých krmiv ve styku s vodou bobtná. Pokud se toto děje v těle rybky, nastává uvnitř přetlak. Proto závojnatky vyžadují stravu pestrou s množstvím balastních látek. Některé rybky reagují poruchami plavání, když si při polykání vloček či granulí z hladiny loknou vzduchu. Proto je třeba při krmení vloček a granulí tyto předem namočit, aby neplavaly na hladině. Granule je bezpodmínečně nutné před zkrmením alespoň na 10 až 20 minut namočit do sklenice s vodou a nechat nabobtnat. Pokud by k nabobtnání granulí došlo teprve ve střevech ryb, může se vytvořit zácpa, plynatost a později i zánět střev, někdy i s bakteriální infekcí. Ryby se pak vyznačují poruchami v plavání, zadní část těla se nadnáší až někdy plavou břichem vzhůru. Obvykle při tom nepřijímají potravu.

Za vhodné krmení jsou považovány dafnie, komáří larvy, koretry, nitěnky, patentky a dospělé artemie. Někteří čínští chovatelé nekrmí patentky při teplotě nižší než 22 °C. Údajně pak mohou z nestravitelných slupek vzniknout záněty střev, které mohou postihnout i plovací měchýř. Doporučuje se čas od času několikadenní krmení dafniemi, živými či mraženými. Tyto jsou málo výživné a mají mnoho balastních látek k vyčištění střev. Důležitá je dále rostlinná strava. Dobře je přijímán okřehek. Já přikrmuji spařeným salátem a kopřivami nadrobno nasekanými. Jako příležitostní krmiva a to v malém množství je možno podávat vařenou rýži, hrách (zbavený slupek) a kukuřice. Dobré jsou i ovesné vločky, ale tyto silně znečišťují vodu. Varuji před krmením dospělých závojnatek živým cyklopem. Jako krmení je příliš drobný, a rád si sedá na tělo, žábry a ploutve a tyto poškozuje. Mražená krmiva se musí po roztátí co nejdříve v sítku propláchnout čistou vodou a ihned zkrmit, neboť rychle podléhají zkáze.

Rozeznání pohlaví ryb.

Obvykle bývá přáním chovatele vědět, jakého pohlaví jeho rybky jsou. Pokud má zájem své rybky rozmnožit, pak je to nutností. Znám minimálně pět znaků či příznaků jak toto poznat. Podmínkou je, že se jedná o dospělé, to je alespoň jeden rok staré, dobře živené a v dobrých podmínkách chované rybky.

Pohlaví ryb poznáme podle následujících znaků či příznaků:

a) Ryby se v nádrži honí. Můžeme předpokládat, že ryba vepředu je samice. Ryba, či několik ryb za ní jsou samci.

b) Bližším pohledem zjistíme, že ryba vepředu je v břišní části objemnější. Toto nám opět potvrzuje samici. Ryby za ní jsou štíhlejší. To potvrzuje samce.

c) Pokud se jedná o ryby z jednoho chovu (příbuzné) mívají obvykle samci delší ploutve než samice. Pro ryby z různých chovů (nepříbuzné) toto nemusí platit.

d) Při bližším pohledu zjistíme, že ryby mají třecí vyrážku, samci výraznější, samice slabší nebo žádnou. Tato třecí vyrážka vypadá jako drobné, bílé bradavičky na žaberních víčkách a na prvních paprscích prsních ploutví. Především bradavky na prsních ploutvích (mezi chovateli nazývanými "pila") jsou typickým znakem dospělých samců a to i mimo dobu tření. V této době jsou sice méně patrné, ale jsou tam vždy. Samice je nemají. Mimo dobu tření, kdy jsou méně výrazné, nechají se poznat celkem dobře následujícím způsobem. Připravíme si silnější zdroj světla, rybu vylovíme síťkou, podržíme pod světlem a sledujeme první paprsek prsních ploutví. V mokrém stavu se lem prvního paprsku na světle leskne. Pokud je tento lesk nepřerušený, jedná se o samici. Pokud je lesk přerušovaný drobnými bradavkami, je to budoucí třecí vyrážka samce. Někdy je k přesnému určení třeba brýlí či lupy.

e) Samice má řitní otvor vystouplý ve tvaru malého kladélka (1-2 mm). Je lépe patrné zvláště u starších samic, které se již vytíraly. Samec má řitní otvor naopak "utopený" ve tvaru malé prohlubně.

Podle shora uvedených znaků a příznaků můžeme spolehlivě určit pohlaví ryb. V případě, že se některá ryba nedá určit, může se jednat o neplodného jedince. To se mi stalo za ty roky jen jednou.

mg+:8951]

Tření a odchov mladých.

Vytírat závojnatky je možné dvojím způsobem - přírodním či umělým. Pokud má chovatel dostatek místa, přimlouval bych se za přírodní výtěr. Ten bývá často popsán v literatuře, i v mém minulém článku. Důležitá je velikost nádrže, která by měla mít alespoň 100 litrů. Další důležitou věcí je rošt umístěný na dně vytírací nádrže. Dnes je to jednoduché na příklad použitím králičího pletiva potaženým umělou hmotou. Závojnatky totiž již během tření a hlavně ihned po něm velmi rády požírají své jikry a bez roštu by jich zakrátko moc nezbylo.

V posledních letech jsem hlavně z nedostatku místa a také z pohodlnosti začal zkoušet umělý výtěr. Důležité je, aby byly ryby k výtěru připravené, to znamená, že musí mít uvolněné své pohlavní produkty. Toto je možné dvojím způsobem. Jedním z nich je příprava ryb hormonální injekcí na příklad hypofýzou. Druhým způsobem je čekat, až se ryby začnou ve společné nádrži samy vytírat a pak ihned s nimi provést umělý výtěr. Pro jednoduchost preferuji druhý způsob. Že se ryby chystají ke tření, poznám již den předem podle toho, že se začínají honit. Hlavně k večeru se to stupňuje. Protože ke tření dochází vždy v časných ranních hodinách, často ještě za tmy, je nutné si ráno přivstat. Když rozsvítím akvárium a vidím, že se ryby divoce honí, připravím si vytíračku. Je to obvykle elementka o obsahu 15 až 20 litrů. Naleju z minulého dne připravenou vodovodní vodu do výšky 3 až 4 cm a stejné teploty jako má voda v nádrži u ryb. Než si toto připravím, obvykle jsou na dně nádrže první jikry. Rychle síťkou vylovím zvolenou samici, vezmu do levé ruky a v elementce pod vodou pravou rukou ze samičky jemně 2 až 3 tahy vytlačím jikry. Při tom samicí pohybuji po elementce, aby se jikry rovnoměrně rozptýlily po dně elementy. Rychle vrátím samici do nádrže a chytím vybraného samce a s ním udělám totéž. Celý proces netrvá déle než 2 minuty. Pak nechám elementu v klidu. Jen občas prsty trochu rozvířím vodu, aby došlo k lepšímu oplodnění jiker. Ryby se v zatím v nádrži dotírají. Pro mě je nějakých 500 až 800 mladých zcela dostačující, protože na větší počty nemám místo. Mezitím si připravím konev s vodou stejné kvality a teploty. Po 15 minutách vezmu elementu s jikrami a vodu vyliji do připraveného kbelíku. Jikrám to nevadí, zůstávají přilepené na dně elementky Ihned potom opatrně nalévám připravenou novou vodu do výše asi 15 cm. Přidám vzduchování, a vše nechám v klidu. Teplotu vody udržuji většinou na 23 až 24 °C. Při této teplotě se potěr začíná líhnout čtvrtý den ráno, to je asi po 72 hodinách. Potěr první hodiny leží na dně, později se zavěšuje na stěny elementky. Za další dva dny se rozplave a začíná shánět potravu. Nejlepší je krmení potěru živým prachovým krmením z venkovních rybníků. Pokud toto nemám, používám potravu náhradní. Ještě tentýž den, kdy se potěr rozplave, přeliji jej večer do větší nádrže. Po dalších 14 dnů je tato nádrž osvětlená i přes noc slabým světlem, aby potěr mohl stále přijímat potravu.

Deník krmení a růstu mladých při použití náhradního krmení:
1. den – potěr je rozplaván – první nakrmení trepkou 3–4 x za den – večer je přeloven do větší nádrže; na noc přidána čerstvě vylíhlá artemie.
2. den – ráno v hladovém stavu podány mikry, dále pak trepka a artemie; na noc artemie a mikry.
10. den – potěr měří asi 14 mm – krmení artemie a zkoušen grindal, který ještě nebyl moc přijímán.
První náznak barvy potěru-růžová a šedohnědá.
12. den – krmení artemie a grindal
15. den – potěr měří asi 16–17 mm – přijímá i když neochotně předmáčený SAK O – stále dokrmování artemií a grindalem.
16. den – zřetelné šupiny u šedohnědých ryb, ryby bez šupin zřetelně růžové.
17. den – krmení sekanou mraženou dospělou artemií a předmáčeným SAK O.
18. den – některé ryby berou celou artemii – dokrmení sekanou artemií a předmáčeným SAKem.
28. den – krmení stále artemií a SAKem – velikost největších ryb asi 30 mm (i s ocasem).

Když jsou rybkám asi 3 týdny, začínají být problémy s množstvím potravy a častou obměnou vody větší a je na čase množství ryb zredukovat. V tuto dobu dělám první třídění. Ryby po částech přelovuji do umyvadla bílé barvy, kde pohledem shora vybírám ryby s pěknou rozevřenou ocasní ploutví. Zbytek likviduji. Tím zredukuji počet ryb na polovinu, někdy i na méně. Po dalších 3 týdnech toto dělám znovu. Ryby, které vyberu, přelovím potom do elementky a posuzuji jejich vzhled z boku. Po tomto třídění už mi zůstanou průměrně pěkné ryby, z kterých si pak po vybarvení v dalších měsících vybírám ryby pro své nádrže.

Bohužel už dnes nemám prostory na odchov většího množství ryb a tak závojnatky vytírám jen málo a mladých odchovávám jen malé počty. Nechci se však těchto krásných ryb úplně vzdát, protože je považuji za něco krásného a zcela mimořádného, co v akvaristice máme.