Tři úvahy o čínském rájovci

Autor: Roman Slaboch · 13.1.2012 · Článek #381 ·

Předmluva

Přinášíme překlad prvého článku o rájovci od pěstitele Paula Carbonnièra, uveřejněný v srpnu 1869 v časopisu pařížské Aklimatizační společnosti (Bulletin de la Société ďAcclimatation). Později následovaly dvě další zprávy, jež Carbonnièr sloučil později v jednu práci. Je to jistě klasická akvaristická práce a zaslouží, aby byla i po více než 140 letech předložena akvaristům k poznání, na jakém stupni byla tehdejší akvaristika a s jakými problémy se chovatel musel vyrovnávat.

Článek předkládáme v nezkráceném dobovém překladu z roku 1927 tak, jak byl uveřejněn v Akvaristických listech.
(digitalizace a následná úprava R. Slaboch)

PAUL CARBONNIÈR (Paris – Champigny)

Tři úvahy o čínském rájovci

I. - 1869

8. července (1869) přijel do Paříže neúnavný náš člen, francouzský konsul z Ning Po, pan Simon a přivezl s sebou z těchto vzdálených končin řadu rybek, z většiny ještě neznámých našim přírodopiscům.

Není to poprvé, co pan Simon podal svědectví svého zanícení vědeckého a náklonnosti pro naši Aklimatisační společnost a zaslouží si po právu titul čestného člena, jímž byl obdařen.

Každý snadno pochopí, oč větší jsou obtíže při dovozu ryb, oproti dovozu rostlin nebo zvířat pozemních. Stačí připomenouti opatření a námahy, jež byly vynaloženy takřka neplodně v poslední době na dovoz guramů z ostrova Réunionu do Francie.

Jest nutno připomenouti, že p. Simon nalezl při své obtížné úloze obětavou a vydatnou pomoc v osobě důstojníka lodi Impératrice p. Gérauda. Oběma jsme povinnováni díky za tuto novinku, jíž byla obohacena ichthyologie, neboť jsem ze zkušenosti plně přesvědčen, že aklimatisace těchto rybek se podaří.

P. Simon dobře obeznámen s mými praktickými zkušenostmi pěstitele a pozorovatele, rozhodl se, věnovati mi 9. VII. několik z dovezených rybek.

Ze 100 kusů, jež si při odjezdu vzal, zůstalo mu 22 kusů. P. Simon krmil rybky, chované ve skleněné nádobě 1 1/2 l cestou po moři sekanými nudlemi, čímž voda zbělela, zhoustla a nabyla mléčného vzhledu.

Ježto by podobná výživa stačila zabíti i naši nejvzdornější rybku ve 1/4 hodině, troufal bych si prorokovati znamenitou životnost naší rybky a možnost udržeti ji při zdaru za vhodných podmínek.

Mám 17 kusů, dlouhých 7—8 cm, patřících vesměs k rodu Macropodus. Jest to druh dosud nevídaný. Hřbetní a řitní ploutve jsou velmi dlouhé a velmi pestře zdobené. Na šupinách, majících všechny barvy duhy, jsou kolmé pruhy žluté, červené a modré, jdoucí od hlavy až po ocas. Připojte k tomu graciesní měkké tvary a vidličnatou ocasní ploutev dlouhou a roztažitelnou, jako ocas paví a nepozastavíte se nad názvem rájovec (Poisson de Paradis), jež jsem mu dal, neboť jest mezi rybami to, co mezi ptáky rajka.

V mém majetku jest 12 samců a 5 samic, které jsou menší a mnohem méně pestré.
Dvě další rybky patří k téže skupině, ale jinému druhu; říká se jim bojovnice. Jejich tvar připomíná naši koljušku. V klidu jednoduše šedohnědé, jsou-li podrážděny nebo pozlobeny, rozepnou ploutve a okamžitě zazáří barvami. Oko je ohnivě modrozelené, paprsky ploutví purpurové spolu s modrými a zelenými tony a každá šupina dostává zářící perličku; doopravdy vzhled rybky je prostě nepopsatelný a nutno ji viděti, chce-li si kdo učiniti představu.

Mám konečně ještě další párek ryb z této končiny, zcela podobný naší mřence a neskýtající jinakých zvláštností (Cobitis eirrbifurcata). Pak zlatého kapříka se zdvojenou ocasní ploutví, anomalií, dosti častou i u nás, již jsem často nalezl a již jsem nedávno věnoval ve 3 kusech do Jardin ď Acclimatation.

17 prvých rybek pochází z rýžových polí Kantonu. Když jsem je 10. VII. dostal, měly většinou ploutve ohlodané, potrhané, tělo pokryto bylo puchýřky, se špinavou, tukovitou tekutinou, od nichž by byly rybky jistě zašly a bylo je potřebí co nejdříve odstraniti. Nebyla to snadná práce. Přece jsem si však pomohl; vizme jak.

Nasázel jsem do 70 litrového akvaria trsy vodních rostlin, hlavně ostřic s drsnými tuhými listy a jiných dlouholistých, a tam jsem pustil rybky, dav jim za potravu nítěnky. Aby si tuto potravu ve dně akvaria nalovily, musily rybky proplouvati rostlinami a toto prodírání je ve 3—4 dnech zbavilo všech povlaků, hyzdících jich tělo, takže jsem s potěšením viděl, jak jim přibývá na barvách a jak se jejich ploutve spravují a narůstají.

V 10 dnech rybky vůčihledě narostly; zvláště samice měly plná bříška, což jsem přisuzoval dostatku potravy, avšak ve skutečnosti byla to předzvěst tření. 11. dne z rána zpozoroval jsem překvapen úplnou změnu v chování a vzhledu rybek. Samci měli okraje ploutví žluté s modravým nádechem a vlákna, v nichž se prodlužují břišní ploutve, šafránově žlutá. Ocasní ploutev rozpínali jako páv nebo krocan a snažili se živostí, trhavými pohyby a ukazováním na podiv svých skvělých barev upoutati pozornost samic, které k tomu nebyly nikterak nevšímavé: plovaly pozvolna proti samcům a zdálo se, že jest jim příjemno býti v jejich blízkosti.

Zpozorovav, že se samci dostávají pro samice do bojovné nálady a soudě, že by mohlo dojiti k vytření, vylovil jsem nejsilnějšího z nich a přelovil se samicí do zvláštního 40 litrového akvaria, jež mělo jen jednu stěnu skleněnou, ostatní tři břidlicové.

Nevěda, jak probíhá tření a oplození, snažil jsem se poskytnouti jim v novém domově všechny podmínky ke zdaru: dal jsem na dno jemný písek, trsy vodních rostlin a k jedné straně nakloněnou břidlicovou tabulku jako případný úkryt.
To se stalo 21. července ráno. Teplota vody byla 22 °C.

Když si byl samec v 10 minutách prohlédl nové bydliště, usadil se u skla těsně při hladině a lapaje a opět vypouštěje bublinky vzduchu, utvořil tam plovoucí pěnovou stříšku, zprvu 5 cm v průměru, potom obsahu 10 cm², jež se udržovala nad vodou, aniž se ztrácela; je to podmíněno nejspíše hlenem, vylučovaným ústy samce, který utvoří kol bublin pevnou schránku.

Když se brzo na to přiblížila samice, viděl jsem, jak samec, roztáhnuv ploutve, prohnul se obloukovitě do půlkruhu a jak samice, kolmo hlavou u hladiny, oscilujíc tělem, postavila spodní část těla do půlkruhu samcem utvořeného; ten rozepínaje a stahuje své dlouhé ploutve, přitáhl ji k sobě a alespoň půl minuty snažil se ji převrátiti. Nebylo krásnější podívané nad sledování pohybů obou zvířat, zářících barvami a padajících 15—20 cm od hladiny a zase znova se zvedajících a opakujících vše každých 10 minut od 11 až do 3 hodin odpoledne.

V jednotlivých mezidobích neustával samec pracovati na své pěnovité stříšce, jež dosáhnuvši již 1 dcm[sup)2, měla uprostřed výšku alespoň 1 cm.

Až do 3 hodin odpoledne dálo se jen zdánlivé tření. Ani samicí jikry ani pohlavní produkty samčí nebyly asi schopny vypuštění. Ale od 3 hodin probíhalo tření doopravdy. Samec, uchopiv prudce samici, úplně ji obrátil a tiskna ji těsně k sobě, přinutil ji k vypuštění prvních jiker. Vycházející jikry byly tak těsně ve styku s jeho pohlavním ústrojím a jistě i oplozovány.

Tření vlastní začíná uprostřed vody, spáření u hladiny a končí se. Když rybky se dostanou až na dno. Tam se oddělí a jikry se rozptýlí sem a tam.

Hned od prvního vypuštění jiker jsem pozoroval, jak je samec hledá a polyká; snaže se alespoň některé z nich před ním zachrániti. Sebral jsem jich pipetou 100-150 a uložil do mělké mísy; vida však, že tření stále pokračuje, nechal jsem je již v akvariu, abych poznal, co se s nimi bude díti. A tu k svému velikému překvapení jsem poznal, že samec, místo aby je požíral, sbírá je do své tlamky a odnáší pod pěnovou stříšku; až do 7 hodin večer se stále totéž opakovalo: páření, vypouštění jiker a sbírání jich samcem.

Když vše bylo skončeno, samec samici odehnal. Ta, bledá a bez kreseb, ukryla se nehybně v koutě akvaria, kdežto samec sám se jal starati o vývoj jiker; obnovoval stříšku, kde se začala v ní tvořiti mezera; přenášel ústy jikry s místa, kde se jich mnoho nahromadilo tam, kde jich bylo málo; strkal hlavou tam, kde se mu pěna zdála příliš hustá, aby ji rozptýlil; doplňoval novými bublinami tam, kde vznikla prázdná místa. Pracoval tak 10 dní bez oddechu a odpočinku, a aniž se sháněl po potravě.

Vajíčka, jež jsem rybkám sebral, uložil jsem do vody 21-22 °C teplé. Když jsem je prohlížel po 24 hod. drobnohledem, byla průhledná a chovala při jednom pólu 2 kuličky obalené jinou větší odlišné barvy.

Při pozorování 48 hod. po snesení, zpozoroval jsem již tlukoucí srdéčko; byla tedy oplozena. Konečně v 60-65 hodině nastalo líhnutí. Jako zvláštnost u této rybky uvádím, že zárodek jeví značné proměny, než doroste v dospělý tvar. Hned po vyklouznutí z jiker má tvar pulce: ocas je dobře utvářen, avšak hlava, trup a váček žloutkový tvoří dohromady kuličku. Mláďata již plovou, oči mají zřetelné, avšak nikoliv ještě ústa. Ta se tvoří a otvírají až 2.-3. dne. Pět dní poté, tj. 8. dne po narození, mizí žloutkový váček a malá rybka je úplně utvářena.

Po dobu těchto přeměn pečuje samec bez ustání o malé rybky se stejnou starostlivostí, jako zprvu o jikry. Plove za těmi, které uniknou z pěnového obalu, uchvacuje je ústy a zanáší zpět do ochranného obalu. Viděl jsem, jak sebral 8-10 kusů najednou, jistě aby si ušetřil práce, a bez jakéhokoliv poškození je odnesl. To trvá potud, pokud počet a častost úprku mláďat nepřekročí meze jeho trpělivosti; pak ustane ve své péči a ponechá mláďata sama sobě.

Přenášení jiker do plovoucí pěny na hladině a způsob jejich vývoje je zcela odlišný od vývoje našich domácích ryb, možná však, že je vlastní i jiným čínským druhům; tak se dá vysvětliti možnost výchovy rybího potěru v masách, fakt, který jsem pokládal za neuvěřitelný, který bývá však označován za způsob, jímž se v Číně zarybňují řeky a jezera, totiž přehražování toku vodního síťovím a mřížovím.

Sedmnácte mých rybek, zredukovaných záhy smrtí jedné samice na 16, z nichž bylo 12 samců a 4 samice, dalo mi šest tření ve třech týdnech; některé, jak se mi zdá, chystají se po týdnu ke tření po třetí. To je plodnost překvapující. V pěti dnech po vytření, oplasklý a vpadlý břich samicím znovu se počíná plniti, takže se zdá, že u tohoto druhu se v příhodné době roční opakuje tření každý týden.

Nyní mne zdržuje starost, jakou potravu dávati potěru; měří 6—8 mm a odmítá všechnu nehybnou potravu. Marně dával jsem jim mouku, práškovaný žloutek vaječný, sekané maso, maso ryb, hovězí játra, vše marně. Potřebují potravu masitou, ale i právě narozené cypridky nebo dafničky jsou čtyřikráte větší.

Tak jsem ztratil na tisíc potěru; zbývající jsou však velmi zdatné. Pak počítám s plodností samic. Konám dále trpělivě pokusy a neztrácím naděje ve zdar chovu.
Rybka může býti toliko luxusním předmětem, ale nad ni není nic pozoruhodnějšího.

II. - 1870

V předchozí zprávě (Bulletin de la Société ď Acclimatation, číslo z minulého července) seznámil jsem Vás s čínskou rybkou, za níž děkujeme neúnavné námaze p. E. Simona.

V tomto sdělení popsal jsem Vám dopravu velmi složitou a beznadějnou, přece však na konec provázenou úspěchem; pak jsem uvedl vylíčení pamětihodného způsobu páření samce se samicí, námluv a péče samce o jikry uložené do plovoucí pěny a tam ošetřované; psal jsem i o jeho neúnavné bdělosti a ukončil zprávou o četných třeních, jež mne učinila majitelem několika set mláďat, jež žádají k růstu jen výhradně živou potravu, příhodnou velikostí velikosti jejich. To byla poslední a největší obtíž. Zmohl jsem ji šťastně také.

Zde následují doplnění mých pozorování a vylíčení dosažených výsledků.

Pozoroval jsem mladé po vylíhnutí drobnohledem alespoň týden, hledaje marně pro ně vhodné krmivo. To bylo ovšem příčinou zkázy; viděl jsem, jak mým rybkám den ze dne vpadá bříško a jak po stovkách zacházejí; tak jsem ztratil skoro všechna mláďata dvou prvých tření.

Avšak brzy spousta ústrojných látek, jež jsem jim dával za potravu a jež se hromadily na dně akvaria, začala se rozkládat; tím daly vznik spoustám různých nálevníků, monad a paramecií atd., kteří v houfech plavali u hladiny a u průhledných stěn nádoby. Viděl jsem, jak rybky chytaly s chutí a požíraly je ve spoustách. Brzy nato se jejich tělo vpadlé a vyduté dovnitř zvětšovalo a již ve třech dnech nabylo pravidelných tvarů.

Od toho okamžiku jsem usiloval, abych dosáhl potřebného množství této živé potravy. Podle rady p. prof. P. Gervaise nechal jsem hniti nálev sena, salátu a různých zvířecích částí; nejlépe se mi osvědčily jemně rozkrájené větvičky vodních rostlin. Tak jsem získal už po 5 dnech miliony drobnohledných zvířátek, nadmíru vhodných za krmivo mého potěru. Abych nekazil vléváním hnijící vody vodu v akvariu, filtroval jsem nálev a do nádrže dával toliko na síťce uváznuvší usazeninu.

Krmeny takto 14-20 dnů, dorostly mladé rybky tak, že zmohly sousto větší; dosáhly v té době 10 mm délky.

Toto pozorování není bezvýznamné, neboť řeší nejobtížnější otázku rybářskou: výživu potěru v prvých dnech po vylíhnutí. Nálevníci jsou jistě prvou potravou všech vodních obyvatelů a naráželi-li jsme při jejich chovu až dosud na tolik překážek, bylo to proto, že jsme jim nedovedli zaopatřit potravu, shodnou s jejich velikostí a silou a vhodnou k pozření i strávení.

Brzy nadejde okamžik, kdy nálevníci pro výživu potěru nestačí: jal jsem se proto hledati větší potravu; nalezl jsem ji v tůňkách kolem Paříže.

Každý si snadno představí obtíže a námahu, již bylo nutno vynaložiti k aklimatisaci mých čínských rybek; ostatně ji sám každý pozná, až budou rozšířeny mezi pěstitele a milovníky (což, doufám, bude možno již během roku) a bude nucen, aby došel chovu, projiti všemi zkouškami, jež jsem podstoupil.

Každého druhého dne, již po 4 měsíce, posílám svého člověka do okolí Paříže, aby lovil v tamních bažinách a tůňkách; přelévá hedvábným sítkem 100-200 věder vody a co na síťce zůstane mu, přináší. Doma mi pak začíná práce pro několik hodin: třídění zvířat ve filtrátu mi donesených; vybírám vše, co je k výživě mých rybek vhodné (buchanky a různé larvy) a odstraňuji vše dravé a škodlivé, co by bylo nebezpečím mým chovancům. Jsou to znakoplavky, splešťule, coryxy a zvláště brouci vírníci (Hydroporus), dlouzí 2-3 mm a neustále v pohybu, potrhají všechny rybky ve svém dosahu.

Ve vodě příkopů opevnění pařížských, žijí 3 druhy korýšů, velmi vhodných za krmivo mladých ryb většiny našich ryb; jsou to lasturnatka (Cypris), perloočka (Daphnia) a buchanky (Cyclops). Prvé dvě mají krunýř příliš pevný, aby mohly býti požírány i mými čínskými chovanci, avšak buchanky jsou nadmíru cenné, neboť jejich krunýř je zcela jemný a pak se vyskytují v různě odrostlých tvarech a ve všech skoro vodách; nadto podléhají proměnám a mohou ve stavu larev míti vhodnou velikost, aby konkurovaly i s nálevníky ve výživě mláďat.

To byla veškerá (až na přídavek několika larev jepic) výživa rybek, jež Vám tuto dovoluji si předvésti.

Nejvážnější nepřítel, s nímž jest mi bojovati v chovných nádržích, jest sladkovodní nezmar (polyp, hydra). Toto zvíře, zdánlivě úplně neškodné, uchvátí vše, co se dostane k jeho chapadlům. Viděl jsem, jak polykal potěr. Nejlépe se ho zbavíme, sbíráme-li ho trpělivě pincetou s rostlin akvarijních, prohlížejíce je, neboř nezmar má četné zárodky a úžasně rychle a hojně se rozmnožuje, zvláště v nádržích silně oživených, např. potěrem.

Ostatně i buchanky, tak výhodné krmivo mých čínských hostů, stávají se někdy nebezpečné. Vrhají se občas na rybky, přichycují se jich a unavují je tak, že přestanou přijímati potravu a chřadnou vůčihledně.

Podle těchto zkušeností prokázali by přírodozpytci, zabývající se studiem korýšů, znamenité služby rybářství, kdyby nalezli způsob, jak pěstovati tato zvířata vždy a ve velikém množství. Rozřešili by tak nejdůležitěji problém chovatelů ryb.

Jak moje rybky zesílily, dával jsem jim larvy jepic, jež jsem si obstarával rovněž rozbíráním přineseného filtrátu z tůní. Tříměsíční mláďata dovedou pojídati nítěnky a tehdy lze je pokládati již za zachráněné, lak bych mohl jich uchovat asi 300 ve velikosti těch, jež Vám ukazuji.

Tyto čínské rybky vyznačují se náramnou plodností; v teplých měsících trou se každých 14 dní. Zprvu měl jsem jich 17, 12 samců a 5 samic. 21. července se jedna samice vytřela zas, a však týden nato, ježto chována isolovaně od samce nemohla se zbaviti jiker, jež se jí znovu vytvořily.

Ze dvou dalších samic vytřela se jedna dvakrát, druhá jednou, pak obě zašly následkem nemoci, kterou jevily již při příchodu.

Čtvrtá samice se třela třikráte, zahynula však, vyskočivši z nádrže.
Konečně páté, od níž mám čtverý potěr, dvojí ze srpna a dvojí ze září, vede se dosud znamenitě.

Přišel jsem také o 3 samce v důsledku choroby, kterou si již přivezli.
V každém tření bývá 350-450 jiker. Po všech ztrátách, jež mne u prvého potěru z nedostatku vhodné potravy stihly, mám z něho toliko 65 kusů, dlouhých 3-4 cm.

Z následujících tření uchránil jsem vždy asi polovinu. Ze 410 jiker posledního tření udržel jsem na živu 396 mláďat, dík získaným zkušenostem.

Nešťastnou náhodou klesla v noci ze 17. na 18. října teplota na 7 °C, načež zahynulo mi 250 mláďat 30-45 dní starých. Bylo tedy nutno zbylým uměle topiti. K tomu postavil jsem akvarium na nádobu naplněnou vodou, kterou jsem udržoval lampičkou na stálé teplotě 18-20 °C.

Jsem jist, že bych nebyl býval nucen uměle topiti, kdyby se rybky vylíhly o 3 měsíce dříve, nebo kdyby teplota posledních 3 měsíců zůstala taková, jako v létě, takže by rybky v pěti měsících dosáhly zdatnosti rodičů a tak bych byl uchráněn velikých ztrát. Jest však podobno pravdě, že napřesrok počne se tření už z jara, takže veliká úmrtnost zmizí.

Udržovány ve stálé teplotě 20 °C narůstají mladé rybky zdárně, takže nepřijde-li nečekaná katastrofa, mohu počítat pro příští květen s 50 dospělými páry a 10.000 kusy pro říjen.

Prvé páry, přišedší přímo z Číny, snesly za jednu noc snížení teploty na 2-3 °C bez nesnází, což mne opravňuje k domněnce, že se rybka bude moci u nás aklimatisovat ve stojatých vodách, kde žijí kapři a zlaté rybky.

Ve svém prvém sdělení, kdy jsem neznal z rybky leč její krásu a podivuhodný způsob rozmnožování, mohl jsem prohlásit, že bude toliko rybou luxusní. Dnes, kdy jsem poznal její plodnost a pitvou prostudoval i její stavbu, mohu tento svůj prvotní úsudek změniti.

Rybka nemá kůstek a majíc řiť těsně za hrudními ploutvemi, má celou zadní část těla masitou, takže nemusí býti toliko ozdobou našich bassinů a akvarií, nýbrž i hledanou pochoutkou.

Ještě jeden fakt jako ukázku její vzdornosti.
Je-li voda příliš pokažená, přijímá ryba na hladině bubliny vzduchu a zase je za skřelemi vypouští a tak doplňuje nedostačující dýchání vodní pomocí žaber; nevím, že by taková schopnost byla známa pro některou z našich domácích ryb.

Bylo by nerozvážné ode mne, zbavovati se již nyní části mých rybek. 300 může býti snadno zredukováno na 100 přehřátím, ale doufám, že v konci léta 1870 mi bude možno dáti několik párů k disposici naší společnosti.

III. – 1871

V obou předešlých zprávách Bulletinu de la Société d' Acclimatation (červenec 1869 a leden 1870) vylíčil jsem práci, pozorování, námaha a konečně i úspěchy aklimatisace čínské rybky rodu Macropodus, kterou nám dovezl náš druh p. E. Simon.

Vykládal jsem v prvém sdělení o podívané, jíž jsem byl svědkem, když samec, objímaje v milostném zanícení samici svým do prstence stočeným tělem, oplozoval jikry, pro něž pečlivě připravil plovoucí hnízdo jako ochranu; vykládal jsem dále, jak po vytření projevil otcovskou starostlivost, pečuje a ochraňuje neúnavně a bez přestání své křehké potomstvo, což mezi rybami ukazují jen velmi málokteré druhy.

Ve druhém sdělení seznámil jsem Vás se všemi prostředky a zákroky, jež byly nutné ke zdaru nesnadného chovu, a uvedl jsem, že v listopadu 1869 měl jsem 300 různě starých mláďat, jež si nežádaly, než abych pokračoval v dosavadní neustávající péči.

Dnes Vám chci, pánové, pověděti další osudy. Ani ty nejsou bez zajímavosti a nehod; stačí, abych připomenul, jakými překážkami jsem prošel, než jsem Vám mohl přečísti svou poslední zprávu.

Obležení (Paříže) a Kommuna nebyly, věřte, prospěšný dílu, jehož jsem se podjal a jež snad přece jen povede k zdárnému konci.

Tři sta kusů potěru, jež jsem měl v listopadu, nedosáhlo beze ztrát i při největší péči jara 1870; v tu dobu nežilo jich více než 55.

To byl nepříjemný následek pozdního tření. Některá mláďata byla zrozena v srpnu, některá dokonce až v září. Koncem října nastaly citelné mrazy, takže jsem byl nucen nádrž vytápěti, ale tento umělý otop mohl jen velmi chabě nahraditi blahodárné paprsky sluneční. Mláďata hynula, jak se dostavil nedostatek potravy a to bývalo často ve skupinách 8-10 kusů. Bylo nutno pod ledem jim hledati vhodný hmyz, ale ani tento lov nebyl vždy dobře možný.

K dovršení neštěstí zahynula mi poslední samice z Číny dovezená začátkem března 1870. Ztratil jsem tak naději na vytření s některým z dosud žijících prvních samců, jež by mi bylo usnadnilo vychovati potěr za léta, kdyby bylo k němu došlo v prvých jarních dnech.

Pětapadesát zůstavších mláďat nerostlo od prosince do konce března 1870, třebaže jsem jim mohl udržovati plynovým vytápěčem teplotu kolísající mezi 12 a 18 °C.

Když však v prvých dnech dubnových teplota vzduchu dostoupila shodné výše s onou v mých nádržích, takže jsem ustal uměle je topiti, rostla mláďata vůčihledně, takže 15. května dosáhla již velikosti rodičů. Samci obeplouvali samice, jichž bylo na počet skoro stejně, i rozdělil jsem párky do 20 nádrží obsahu od 12 do 60 litrů a 15. června 1870 mohl jsem již sděliti předsedovi naší společnosti, že den před tím vytřeli se mi poprvé rájovci, minulého roku mnou vychovaní a že i ostatní se k tomu chystají, což se také vskutku stalo.

Z těchto pozorování vyplývá, že rybky dorůstají v stáří 10-11 měsíců.

O pravděpodobné délce jejich života nemohu však říci nic určitého; jisté je jen tolik, že z jedinců dovezených před dvěma roky z Číny ještě 4 žijí; připustíme-li, že byli tenkráte dvouletí, mají dnes půl páta roku; jsou tak čilí jako tehda a stejně často se trou.

První tření, dosažené v druhé půlce června, poskytlo mi 50-60 dnů k dobru, což je znamenitý zisk pro chov, čehož chci plně využíti, zvláště když získané zkušenosti mi to tím spíše umožňují.

Když se přiblížil onen nešťastný okamžik, kdy Prusové nás obklíčili železem a ohněm, měl jsem vedle 20 dospělých párů 7000-8000 potěru různého stáří. Než běda, kolik strádání a utrpení měl mne tento nevídaný úspěch státi. Nepotřebuji Vám o tom nikterak široce vykládat; Stačí, když poukáži, že voda, pro mne ještě potřebnější nutnost než pro ostatní a plyn v mém podniku tak nezbytný k svícení a topení byly mi vzaty, takže celou zimu byl jsem nucen získávati potřebnou vodu ze Seiny a páliti vše spalitelné ve svém příbytku, abych rybky uchránil od zmrznutí a udržel při životě. Ze sedmi dnů týdnu jsem čtyř použil k těmto nezbytným pracem, tři zbývající strávil jsem na hradbách, kam mne volala povinnost.

Přes všecku péči měl jsem nedostatek i potravy, a marně jsem stále se dělil se svými rybkami o hubený příděl koňského masa: ztráty jich byly veliké, úmrtnost řádila nemilosrdně mezi starými a mladými a na konec zbyly jen ty nejsilnější; když nadešel den osvobození a když jsem mohl rybky úplně nasytiti, vstaly, abych tak řekl, z mrtvých i napočetl jsem 2000 kusů silného potěru, majícího se znamenitě k světu.

Brzy přišla Kommuna; tu, chtěje vyhověti dvěma svým přáním, abych totiž vyhnul se spolužití s povstaleckou vládou a abych zbavil své pěstěnce nebezpečí nového obležení, opustil jsem Paříž a sebrav svou vodní rodinu, usadil jsem se v Champigny, kde jsem měl, anebo lépe řečeno, kdysi míval, usedlost.

Na neštěstí prošli tudy Prusové. Moje rybářské zařízení bylo zničeno: odváděči zákopy vysušili mé bassiny; ani stopy po rybách, ohradách, dům je rozbořen, zasažen byv střelami. Jámy, nešťastné hroby na každém kroku, smutní svědkové zuřivého boje, jehož dějištěm bylo toto široké údolí — to je nyní mé sousedství.

V této opuštěné pustině jsem se usadil. Rybky byly jediní moji průvodci. Věnoval jsem půl páta měsíce úplné výchově a množení svých rybek a vrátil se v srpnu do Paříže, přinášeje s sebou tentokráte 600 dospělých párů, jaké Vám právě ukazuji a 6000 mláďat různého stáří. Vidíte, pánové, měl-li jsem vytrvalost, úspěch mne nakonec štědře odměnil.

Než ukončím, zbývá mi ještě seznámiti Vás s některými velmi zajímavými zoologickými poměry této čínské rybky.

Jak už víte, sestrojuje sameček v době páření plovoucí hnízdo ze vzdušných bublinek, obalených vrstvičkou pevnější látky, kterou vyměšuje dutinou ústní, a v tomto vzdušném voru ukládá své potomstvo.

Po tři dny (tak dlouho totiž trvá vývoj jiker) neustále obnovuje splasklé bubliny, ale jak jsem si teprve nyní povšiml, přikládá tyto nové bublinky těsně pod vrstvu jiker, takže ty stoupají na hladinu vodní.

Někdy je takto podepře vrstvou až 1/2 cm vysokou. Pak je kuželovitá hmota bublinek s jikrami vlhčena toliko vzlínavostí vody; snad se za těchto podmínek děje jejich vývoj nejpříznivěji. Mohl jsem také zjistit u jednoho párku, chovaného volně v zahradním bassinu, že sameček vybudoval hnízdo pod listem Nupharu, tedy zcela jinak než při chovu v akvariích. Neučinilo tu okysličování vody vodní rostlinou zbytečným vyzdvihovati jikry z vody a tak opatřovati je kyslíkem?

Po vylíhnutí ponechá samec zárodky na vrcholku pěnitého hnízda; když se pak pěnité hnízdo rozpadá, přenáší samec mladé v tlamce, dokud nestráví žloutkový váček. Myslil jsem, že tím je jeho úloha skončena a proto oddělil jsem mladé rybky, abych sám o ně pečoval a obstarával jim vhodnou potravu. Měl jsem však vždy velké ztráty, neboť drobný prach, kryjící hladinu, ucpával mláďatům ústa, takže se zadusila. Rozhodl jsem se tedy ponechati rodiče u potěru a viděl k svému podivení, že ještě tři týdny po jich vylíhnutí pečoval o ně samec s velikou starostlivostí. Bylo-li některé churavé, vzal je do tlamky a sebrav bublinku vzduchu, omyl je. Byl-li právě zaměstnán novými jikrami, provedla tuto proceduru samice; kdykoliv však samec spatřil toto přebírání své funkce, musila toho nechati a viděl jsem samičku, jak předávala do samcovy tlamky zesláblá mláďata, jež by bez této péče rodičů byla jistě zahynula.

Bylo by jistě velmi zajímavé studovati vzájemný vztah sliznice ústní této rybky a bublinek vzdušných.

Jak mne zkušenost naučila, odděluji staré ryby od mláďat až po týdnu; nenechávám jich tam však také déle, ježto jsem vypozoroval, že v nádrži s 500 mladými došlo během 14 dnů k vytření tří párků, ale jejich potomstvo bylo prvními mláďaty pozřeno.

Když naopak byl potěr odstraněn hned po vylíhnutí, dojde ihned k dalšímu tření jako u ptáků, jimž vezmeme snesená vejce. Snažil jsem se usilovně dosíci co nejrannějších tření, abych výchovu mladých mohl provésti v plném létě, takže by vstoupila do zimního období v plné síle a přestála je bez topení a beze ztrát. Proti prvnímu roku získal jsem takto náskok 55 dnů; letos získal jsem jen 13 dní. Pro deštivé a chladné jarní počasí započalo totiž tření až 2. června, ale, jak vidíte, i tato mláďata jsou dostatek silná, aby přestála zimu bez pohromy.

Tření začíná se, když několik dnů po sobě je teplota nad 20 °C; pod 18 °C tření ustává. Dvacetilitrová nádrž stačí k chovu docela dobře; musí však státi na světle, třebaže nikoliv na přímém slunci.

Mohl jsem se dosud při jisté opatrnosti vyhnouti pokrevnímu křížení, neboť moje prvé, třeba ne příliš početné, páry pocházely ze tří různých rodin. Tak se rybka zachovala v plné čistotě, některé exempláře jsou dokonce krásněji vybarveny a mají nádhernější ploutve, než měly rybky dovezené rovnou z Číny.

Plodnost se dosud nikterak nezmenšila; jako jejich čínští rodiče, kladou i ony při jednotlivých třeních na 500 jiker. Prvý potěr nebývá hojný a velmi často nebývá oplozen, neboť samec-nováček, třeba září barvami a nádherou, nedovede dobře oplozovati. Ale při následujících třeních už tomu tak není. Choval-li jsem párek ve vhodných životních podmínkách, měl jsem od něho až 11 tření.

Pokládám dneska aklimatisaci této čínské rybky již za hotovou věc. Pokud jde o přezimování, nemohu si již také naříkati. V letošním květnu měl jsem na volném vzduchu 20 akvarií, každé s párkem rybek. O Nanebevstoupení, 18. V., mrzlo velmi silně, takže se utvořil na povrchu nádob ledový škraloup půl druhého cm silný; svolal jsem ihned rodinu a tak rybky, přeneseny do temperované místnosti, se zotavily a žádná neonemocněla. Velmi často vydržely mé rybky bez pohromy 4-5 °C po několik dní; jest známo, že pod ledem málokdy poklesne teplota vody pod tuto mez.

Naopak zase mohu říci, že jsem zastihl rybky v akvariu vystaveném plnému slunci a při teplotě 40 °C.

Pokusil jsem se již také o chov ve volné přírodě. Již v srpnu loňského roku nechal jsem 2 páry v bassinu o 32 kubických m. Nevím však co se dále s nimi dálo, neboť nalezl jsem bassin vyschlý a plný nejrozmanitějších usazenin. Do téhož bassinu, znovu zařízeného a naplněného, vpustil jsem letos v červenci 20 párů a již v srpnu mohl jsem zjistiti, jak jsem se již zmínil, pod listem Nupharu hnízdo; nemohu však dosud říci jaké jsou výsledky tohoto tření. Zjistil jsem dosud jen tolik, že rybky jsou na svobodě mnohem krásnější, majíce zvláště ploutve mnohem delší a vroubené krásnou azurovou modří. Žijí jednotlivě, ne ve společnosti, spíše ukryty mezi rostlinstvem při hladině než u dna. Myslím, že je udržím. Bassin je 80 cm hluboký a i když jeho hladinu pokryje led, neklesne, jak doufám, voda u dna pod 4 °C a to je teplota, jak už jsem řekl, kterou moje rybky beze všeho snesou.

Ještě bych se Vám měl zmíniti o krmení, zvláště o zajímavých výsledcích, jichž jsem dosáhl pěstěním nálevníků v rostlinných nálevech. Než dovolíte-li, bude to předmětem zvláštní přednášky.

Prozatím máme, pánové, zaručeno bytí Macropoda, této zajímavé a kuriosní rybky, u nás.

Odeslal jsem do Španělska našemu pilnému členu p. F. Muntadasovi zásilku těchto rybek; došla v pořádku. Jiný párek obdržel náš milý druh p. Sicard v Marseille. Byl na rybky připraven a dík jeho dobrým přípravám, vytřely se mu ještě téhož dne.

V Paříži má již několik měsíců tuto rybku 20 jednotlivců a skoro všeobecně již od ní i potěr.

V kanceláři naší Společnosti jest uloženo osm dospělých párů, jež si dovoluji věnovati našim členům, krom těch, jež byly již členům věnovány.


Historie rájovce je natolik bohatá a zajímavá, že jsme se rozhodli postupně vám předložit i další dobové články.