Autor: · 30.3.2200 · Článek #385 ·
Úvod a možnosti využití jako živého krmiva
Octomilky z hlediska taxonomického patří do třídy hmyzu (
Insecta), řád dvoukřídlí (
Diptera), čeleď octomilkovití (
Drosophilidae), rod octomilka
Drosophila. Octomilky jsou známé také pod názvy banánové, ovocné nebo vinné mušky.
Z řádu dvoukřídlých se nejvíce využívají na chov jako jemný krmný hmyz. Octomilky se mohou používat pro krmení akvarijních i terarijních živočichů jak ve formě larev, tak i dospělého hmyzu. Jsou velmi výhodné pro krmení ryb přijímajících hmyz z hladiny.
Jako krmivo se používají nejvíce mušky octomilky z rodu
Drosophila, nejčastěji octomilka obecná
Drosophila melanogaster, velikost 1,5 - 2 mm, a méně pohyblivá
D. hydei, velikost 2,5 – 3,5 mm, oblíbené jsou zejména bezkřídlé laboratorní kmeny.
mg+:9537]
Kromě toho se také dají chovat jiné druhy, které se vyskytují i v bezkřídlých formách. Obecnou výhodou tohoto hmyzu jsou poměrně malé problémy při jejich úniku z chovného zařízení, a to jak létající, tak i bezkřídlé formy.
Výhody jejich použití jako krmiva
Všechny kmeny octomilek se dají poměrně snadno chovat pro krmné účely, za přijatelných podmínek, a mají poměrně krátký vývojový cyklus, který se dá dobře načasovat, případně upravovat snížením či zvýšením teploty. Představují velmi kvalitní krmivo, jehož složení se částečně dá příznivě ovlivňovat. Krátký vývojový cyklus způsobuje, že v jejich organismu probíhají velmi intenzívní metabolické změny, řízené hmyzími hormony a spojené s produkcí dalších biologicky aktivních látek, které mají kladné účinky i na akvarijní a terarijní živočichy a příznivě ovlivňují jejich ochotu rozmnožovat se.
Pro krmné účely se dají použít všechna stádia (pokud se oddělí od substrátu), od vajíček až po dospělce (imaga). Z hlediska obsahu hmyzích hormonů jich nejvíce obsahují larvy, nejméně dospělci. V případě potřeby je možno udělat si zásobu larev nebo dospělců tak, že se vloží do vhodné nádoby a uloží do ledničky při teplotě několik stupňů nad nulou, vydrží tak několik dnů. Bezkřídlá nebo zchlazená křídlatá imaga vydrží plavat na hladině poměrně dlouho. Imaga lze také znehybnět tak, že se nasypou do síťky a pustí se na ně na chvíli studená voda z vodovodu. Tím zahynou nebo znehybní a také se i více namočí a dříve klesnou ke dnu, čímž se mohou využít i pro krmení ryb typicky sbírajících potravu ze dna akvária. Larvy klesají ke dnu.
Výživová hodnota
Níže uváděné údaje jsou získány z různých zdrojů. Bohužel u octomilek nejsou tak detailní jako u much. Octomilky obsahují v přirozeném stavu 20 % bílkovin, 14 % tuků, nepatrné množství sacharidů a 2 % minerálních látek, obsah vody 60 – 62 %. Z hlediska základních poměrů živin plně vyhovují potřebám ryb a obecně studenokrevných živočichů, pokud se jedná o hmyzožravé nebo masožravé druhy. Je však nutno vzít v úvahu, že v některých případech jsou při opakovaném podávání již octomilky přijímány s menší chutí (nebo vůbec). Je proto účelné současně kultivovat i jiná živá krmiva podobné velikosti.
mg+:9538]
Životní cyklus
Je ovlivněn především teplotou okolního prostředí, uváděné hodnoty jsou orientační. Cyklus ovlivňuje i doba osvětlení, vhodných je 12 hodin a více.
Embryonální vývoj ve vajíčku trvá 1 den, larva 5 - 10 dnů, kukla 4 – 5 dnů, pohlavní dospělost od vylíhnutí z kukly za 8 hodin až 3 dny, celková délka života dospělých až 2 týdny. Schopnost klást až 100 vajíček denně, jednorázově kolem 5. Celková produkce samice 300 až 2000 vajíček za život, počet se liší podle jednotlivých kmenů i kvality kultivačního substrátu. Celkový rozmnožovací cyklus u malých octomilek trvá přibližně 3 týdny, u velkých octomilek 5 týdnů, uvedeno níže.
Optimální teplota chovu
Nejvhodnější teplota chovu pro octomilky je 25°C, vyšší teploty nad 30°C u octomilek postupně zhoršují kvalitu chovu (degenerace), nižší teploty zpomalují životní cyklus, při 18°C zpomaluje na dvojnásobnou dobu. Pokud nezáleží na vysoké produktivitě chovu, tak pro všechny druhy vyhovuje běžná pokojová teplota kolem 20-22°C a není nutné ji uměle zvyšovat. Pokud se pro záměrné urychlení produkčního cyklu zvýší teplota na horní hranici, je vhodné udržovat ještě záložní kulturu na střední nebo nižší teplotě.
mg+:9539]
Vlhkost
Vlhkost se nechává běžná, daná podmínkami kultivace, záměrně se nezvyšuje. K tomu slouží i větrání, aby se v kultuře nešířily entomofágní houby a jiné patogenní mikroorganismy z vyšší vlhkosti.
Způsob získávání živin
Octomilky jsou potravní specialisté, kteří se živí hlavně kvasinkami a fermentujícími mikroorganismy, proto se vyskytují tam, kde probíhají kvasné procesy nebo jsou přítomny jejich metabolity. Mají vyvinuty receptory na vnímání těchto látek ve vzduchu, a proto se slétají na kvasící ovoce, kynuté pečivo, víno, ocet a podobně.
Ovlivňovat složení kvasinek jako krmiva pro octomilky jde pouze částečně, a možnost použití kvasinek produkujících karotenoidy patří spíše mezi teoretické úvahy. Obecně ale funguje přidávání kvalitních olejů (rybího tuku), vitamínů a podobně do substrátu na zlepšení kvality octomilek jako krmiva.
mg+:9540]
Kultivace octomilek
Pokud se kultivuje divoká octomilka pouze pro stadium larev, kterými se krmí ryby, může se jako kultivační médium použít jen nastrouhané nebo mleté ovoce do plastových nebo skleněných otevřených nádob, a je velmi vhodné přidat a rozmíchat malý kousek pekařského droždí, případně prebiotických oligosacharidů (viz níže) a probiotického nápoje. Od jara do podzimu divoké octomilky rychle nádoby najdou a po několika dnech jsou již vidět larvy, které lezou po stěnách nádoby a dají se setřít plastovou nebo gumovou stěrkou. Po propláchnutí se mohou krmit rybám, nebo se nechají oschnout na sítku a při opatrném ponoření sítka zůstanou plavat na hladině v akváriu, jinak mají tendenci padnout ke dnu. Ke krmení jsou lepší mladé larvy, starší a ve stadiu kukly mají špatně stravitelnou „košilku“, která zůstane ve vodě, a musí se mechanicky odstraňovat.
Pro krmení dospělými divokými octomilkami se postup upravuje tak, že octomilky se nechají klást vajíčka několik dnů, a potom se nádoba uzavře řídkou tkaninou nebo papírovým ubrouskem (kvůli přístupu vzduchu). Když se průběžně líhnou nové generace octomilek z nakladených vajíček, na nádobu se každý den posadí shora dnem vzhůru druhá nádoba, opatrně se vytáhne tkanina a pak se zaženou mušky do horní nádoby třením rukou po stěnách spodní nádoby nebo jejím zabalením do černé látky nebo papíru. Místo horní nádoby se může použít i vhodná síťka. Potom se horní nádoba s muškami opět uzavře řídkou tkaninou a dá se do ledničky. Po nějaké době mušky chladem znehybní a mohou se vysypat na hladinu akvária, nebo se umístí pod krmítko, např. z obrácené misky z pěnového polystyrenu. Také je možno vyrobit si nádobu, do které se nechají klást vajíčka až do počátku líhnutí nových mušek z kukel. Potom se na hrdlo nádoby nasadí pokud možno průsvitná hadice, kterou se mohou mušky dostat z nádoby. Vyústění hadice je vyvedeno do krmítka, ze kterého se mušky dostanou jenom do vody v nádrži. Podobně se může vyrobit plovoucí nádobka s ovocem a dorůstajícími muškami, shora krytá, kde mušky se snaží vylétnout a padají do vody.
mg+:9541]
K metodám kultivace v otevřených nádobách je třeba upozornit, že dospělé mušky se obvykle příliš nevzdalují od těchto nádob. V důsledku toho se okolí nádob postupně pokrývá hnědou lepkavou vrstvou jejich výkalů.
Laboratorní bezkřídlé kmeny se používají hlavně pro krmení dospělými muškami, a manipulace s nimi je jednodušší. Kultivují se v uzavřených nádobách, velmi vhodné jsou plastové nádoby na lahůdky nebo seříznuté PET láhve a podobně. Víčko nebo jiné zakrytí je upravené pro větrání tak, aby zamezilo kopulaci divokých křídlatých octomilek s bezkřídlými, ze kterého vzniká křídlaté potomstvo. Vhodnější jsou papírové ubrousky, látka nestačí, nebo musí být dost tlustá. Do nádoby se nalije na dno 2 – 5 cm kultivačního substrátu, který vytvoří gel obsahující látky umožňující růst kvasinek. Po vychladnutí a ztuhnutí kultivačního substrátu se část povrchu pokape trochou droždí rozetřeného s vodou a cukrem. Potom se vsype násada asi 50 dospělých octomilek na 1 – 3 litry obsahu nádoby. Po namnožení nových mušek se zkrmují tak, že do nádoby se klepne, tím mušky spadnou ze stěn a mohou se odsypat do nádrže.
Nejznámější kmeny octomilek
Výraz "kmeny" není zcela správný, u živočichů se má říkat "plemeno", ale není to v tomto případě zvykem. Uváděny jsou od nejmenší po největší velikost, všechny kmeny jsou nelétavé.
Drosophila melanogaster), kmen malá bezkřídlá. Nejmenší ze všech kmenů. Reprodukční cyklus asi tři týdny.
Drosophila melanogaster, kmen zlatá bezkřídlá s bílýma očima. Generační cyklus asi tři týdny, má menší plodnost než předchozí kmen.
Drosophila melanogaster, kmen "turecká", nebo se jí také říká „afghánská“. Nejproduktivnější malý kmen, velikostně trochu větší než předchozí. Generační cyklus asi tři týdny.
Drosophila melanogaster, kmen s nedokonalými křídly. Trochu větší než předchozí, velmi produktivní podobně jako divoké formy. Generační cyklus asi tři týdny.
Drosophila buzzatii. Větší než všechny kmeny
D. melanogaster, velikostně vyplňuje mezeru mezi
D. melanogaster a
D. hydei. Generační cyklus asi 5 týdnů.
Drosophila muelleri. Větší než předchozí druh, asi dvakrát větší než
D. melanogaster. Generační cyklus asi 5 týdnů.
Drosophila hydei. Velká octomilka, velmi produktivní, generační cyklus asi 5 týdnů.
Drosophila hydei, kmen Zlatá. Ještě větší a produktivnější než předchozí typ. Generační cyklus asi 5 týdnů.
Substráty pro kultivaci octomilek
Základním principem vhodného substrátu jsou dvě složky:
1/ Gelotvorná látka, která zajistí určitou pevnost substrátu a vhodnou manipulaci s ním.
2/ Směs živin pro kvasinky, kterými se následně živí octomilky.
Na výrobu substrátu existuje více receptur, od velmi jednoduchých a levných až po složitější a dražší. Je vhodné vědět, že kvalita substrátu ovlivňuje i kvalitu kvasinek a tím pádem i kvalitu výživy octomilek a následně i výživu ryb nebo terarijních živočichů. Aby substrát byl dostatečně pevný, musí obsahovat gelotvorné látky.
mg+:9542]
Pro tento účel se jako gelotvorná látka používá:
•
Škrob, kdy se jako základ použijí bramborové vločky, nebo čistý bramborový, kukuřičný či pšeničný škrob, dětská krupička a podobně. V podstatě se podle návodu na obalu (ve vyšší koncentraci prášku) vytvoří hustší oslazený pudink nebo hustá oslazená kaše z dětské krupičky. Množství cukru se dávkuje v poměru vůči vodě v množství kolem 15%, tedy asi 150 g cukru na 1 litr vody. Životnost substrátu je poměrně krátká a gel nemusí být vždy dostatečně pevný. Již tato receptura se po nakapání roztoku droždí může použít jako hotový levný (méně kvalitní) substrát, na který lze nasadit mušky.
•
Želatina, což je upravený kolagen, který má nevýhodu poměrně malé odolnosti vůči napadání mikroorganismy (snadno plesniví a kazí se). Živná půda se vytvoří tak, že se dávkuje asi 100 g mouky (kukuřičné nebo pšeničné), 100 – 150 g cukru do 1 litru vody a zavaří se. Po vychladnutí se přidá nabobtnaná želatina podle návodu na obalu a znovu se směs za stálého míchání ohřeje na asi 60°C, kdy se želatina rozpustí, nesmí se vařit. Potom se nalije do kultivačních nádob, kde ztuhne. Také tato receptura se může použít jako hotový levný substrát, na který se po nakapání roztoku droždí nasadí mušky.
•
Gelotvorné látky z mořských řas, nejčastěji se používá agar nebo karagenan. Z důvodů finančních i technologických je výhodnější karagenan. Používají se jako čisté suroviny nebo ve funkčních směsích, které mají ještě lepší vlastnosti, zejména pevnost a pružnost gelu. Jsou sice nejdražší, ale jsou nejvhodnější a je s nimi nejméně potíží. Gelotvorné látky z mořských řas nelze použít jako výše uvedené základní levné substráty, musí být přidány další živiny (uvedeno níže). Pro kultivaci octomilek jsou nevhodné takzvané studené gely na bázi alginátu, protože se během asi dvou týdnů rozpadnou a ztekutí.
Nastartování substrátu před vložením octomilek
U všech typů hotových vychladlých substrátů se následně povrch lehce pokape nebo potře trochou droždí (živé kvasinky jako krmivo pro octomilky), které se rozmíchá v malém množství vody a případně i cukru a probiotického nápoje. Na řidší levnější substráty se ještě dává zmuchlaný papír nebo podobný materiál pro uchycení dospělých mušek, na kvalitní substráty z gelotvorných látek z mořských řas se dávat nemusí.
mg+:9543]
u]Základní receptura na kvalitní substrát pro drosofily:
Jedná se o recepturu již dříve osvědčenou pro náročné laboratorní chovy, která je upravena podle aktuálně dostupných surovin, a je dostupná i jako hotová komerční směs.
40 g instantní nebo obyčejná kukuřičná mouka
40 g sladový extrakt nebo hnědý cukr
40 g sušené ovoce práškové
24 g izolát z rýžových klíčků nebo jiné obilní klíčky (pokud možno stabilizované proti žluknutí)
24 g sušené kvasnice devitalizované
20 g karagenan (nebo obdobná gelotvorná směs, např. agar)
3 g rybí tuk
2 g taurin
2 g fruktooligosacharidy
1,5 g lysin HCl
1 g MCT olej
1 g lecithin sojový práškový
0,6 g směs vitamínů s cholinem
0,3 g galaktooligosacharidy
0,1 g treonin
Do směsi se dále přidají konzervační látky:
2,35 g benzoan sodný
0,65 g sorban draselný
Energetická hodnota 1425 kJ (338 kcal), bílkoviny 12,6 g, sacharidy 54,3 g, tuky 6,4 g.
Návod k přípravě: 150 až 200 g prášku se rozmixuje v 1 litru studené vody a nechá bobtnat asi půl hodiny. Uvede se za stálého míchání, (připaluje se) na teplotu nejméně 75°C (lépe 80 – 90°C, blízko k bodu varu), aby se rozpustila gelotvorná báze, a potom se ještě v horkém stavu před ztuhnutím nalije do chovných nádob. Připalování se zabrání ohřevem ve vodní lázni, případně nastavením teploty varné desky na nejvýše 120°C. Při požadavku sterility se může i povařit nebo autoklávovat. Po vychladnutí se povrch lehce pokape kašičkou z droždí s vodou a trochou cukru a probiotického nápoje. Takovéto přidávání droždí je vhodné opakovat vždy po několika dnech. Přídavek čerstvého droždí stimuluje rozmnožování, a kromě toho čerstvé droždí snižuje riziko plísní. Kašičku z droždí je vhodné nechat v teple asi půl hodiny a ujistit se, že má schopnost kynout, což platí zejména pro sušené práškové droždí. Ne každé droždí je stejně kvalitní.
Směs je určena pro kultivaci imag určených ke krmení živočichům s využitím bioenkapsulace, nebo se může použít i pro další rozmnožovací chov, trvanlivost směsi je pro 2 – 3 generace mušek, ale vydrží i déle.
Využitelnost substrátu se může prodloužit tak, že se uvaří nový substrát, nechá vychladit a uloží se do ledničky ve vhodném obalu proti vysychání. Potom se nové kousky substrátu potřené kašičkou z droždí postupně přidávají do kultivačních nádob. Tím se při troše praxe také může udržovat čistá kultura larev (pro zkrmování) bez základního substrátu na dně. Je to rovněž vhodný způsob zlepšení výživy starší kultury po první generaci, ale nelze na něj spoléhat k extrémnímu prodlužování životnosti kultury. Pokud možno se založí nový chov dostatečně včas ještě před skončením staré kultury.
Sorban draselný a benzoan sodný jsou konzervační látky, které omezují nežádoucí množení mikroorganismů a plísní, ovšem jejich dávkování by nemělo být nadměrně překročeno ze zdravotních důvodů. Zdravotně nezávadné dávkování může být bez rizika zvýšeno ještě asi o 20 % oproti původnímu uvedenému dávkování.
mg+:9544]
Hygiena a vytvoření vlastního ozdravěného chovu
Octomilky jsou běžnými přenašeči nežádoucích mikroorganismů, baktérií, plísní a kvasinek, zejména těch, které se vyskytují ve spojitosti s hnijícím ovocem. Některé mikroorganismy mohou být poměrně nebezpečné, největším rizikem jsou plísně
Penicilium patulinum a
P. expansum, které produkují jed zvaný
patulin. Typicky se tyto plísně běžně vyskytují hlavně na ovoci a zelenině. Jsou kancerogenní, mutagenní, neurotoxické, imunotoxické a poškozují trávicí soustavu. Nejvhodnější prevencí je pro množení divokých kultur octomilek nepoužití plodů již evidentně plesnivých či hnijících. V boji s plísňovými jedy lze výhodně použít pekařské droždí, které se přidá do tohoto ovocného substrátu. Kvasinky likvidují plísně a jejich produkty.
Nebezpečné mikroorganismy se přenášejí především trávicí soustavou, a při zkrmování octomilek se dostávají do akvarijních a terarijních živočichů, kde může propuknout nákaza. Patogenní mikroorganismy se mohou také vyskytovat na povrchu tohoto hmyzu. Nakazit se při manipulaci může i chovatel a je nutno dbát zvýšené hygieny, zejména při získávání divoké násady. Z výše uvedených informací vyplývá, že riziková je tedy hlavně trávicí soustava a povrch hmyzu. I v rámci akvaristické a teraristické praxe lze učinit určitá opatření ke snížení výše uvedeného rizika.
mg+:9545]
Jako prevence před rizikem infekcí je velmi vhodné použít následující postupy, především s použitím prebiotik:
K otázce prebiotik a probiotik
Probiotika je označení pro příznivou mikroflóru v trávicí soustavě. Prebiotika jsou látky, které výrazně podporují její rozmnožování, čímž se potlačují choroboplodné mikroorganismy ve střevech. K substrátu pro octomilky je velmi vhodné přidat trochu (pár kapek) bifidogenního nápoje, ale zcela nutné to není. V první řadě kmen bifidogenních baktérií v nápoji nemusí být kompatibilní s trávicí soustavou určitého druhu živočichů. V druhé řadě, bifidogenní baktérie se běžně vyskytují v prostředí z výkalů a lze předpokládat, že do trávicí soustavy se dostanou. Kromě toho prebiotické oligosacharidy celkově zlepšují mikroflóru trávicí soustavy. Klíčový význam má proto přidávání prebiotik, tedy fruktooligosacharidů (FOS) a galaktooligosacharidů (GOS). Mírně prebiotické účinky mají i gelotvorné látky z mořských řas. Ovšem pokud je po ruce probiotický mléčný výrobek, vždy je vhodné jej přidat.
Bližší informace o použití prebiotických oligosacharidů viz
http://www.akvarista.cz/...
mg+:9546]
Divoké octomilky – postup
Rozdrcené ovoce se obohacuje prebiotickými oligosacharidy ve vyšší dávce, na 100 g syrového ovoce přibližně 1 – 2 g FOS nebo 0,1 – 0,3 g GOS, nebo ještě lépe jejich kombinace. Do ovoce se přidává trochu droždí, lze přidat i trochu zakysaného bifidogenního mléka nebo jogurtu (probiotika). Pozor, obecně platí, že zejména v uzavřených nádobách se nesmí použít jednorázově velká dávka kvasnic, protože produkují oxid uhličitý a kultura octomilek by se mohla udusit.
Prebiotika a probiotika příznivě ovlivňují rozvoj mikroflóry v trávicí soustavě. Odebrané larvy ke krmení se mohou opláchnout v lehké desinfekci, jako se například desinfikují akvarijní rostliny, například světle růžový roztok manganistanu draselného, borová voda, octová voda. Kyselé roztoky pod pH 5 nesnášejí některé patogenní baktérie, jako jsou salmonely, shigelly, a podobně, ale octomilky je snášejí poměrně dobře.
mg+:9547]
Laboratorní bezkřídlé octomilky – postup
Vychází se preventivně z předpokladu, že i octomilky z cizího chovu mohou být určitým rizikem přenosu choroby, a proto se z nich nakultivuje vlastní chov, kde se částečně eliminuje riziko přenosu. Z pořízené kultury se za přítomnosti prebiotik a probiotik v substrátu produkují vajíčka či larvy, které se odeberou a opatrně vydesinfikují povrchově a dávají se na převařený substrát, ve kterém jsou zastoupena prebiotika a probiotika. Tím se založí vlastní ozdravěný chov.
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/... - základní přehled mušek rodu Drosophila
http://flybase.org/ - přehled zástupců rodu, anatomické obrázky, larvální stádia atd.
http://whatcom.wsu.edu/...