Autor: Martin Rose · 24.8.2005 · Článek #56 ·
Každoroční mezinárodní výstava pořádaná plzeňským spolkem akvaristů IRIS se pomalu stává pěknou tradicí. V pořadí již IV. ročník připravili členové spolku za pomoci sponzorských firem o víkendu 19. – 21. 8. 2005. V prosklených prostorách Střední průmyslové školy dopravní na Karlovarské třídě proběhlo vedle výstavy rybek zároveň i Mistrovství Evropy v kategorii Guppy - trio samců (soutěž šlechtěných forem pavích oček), dvě kola z Mistrovství ČR živorodých rybek a mezinárodní soutěž chovatelů bojovnic (Betta splendens).
Velmi pěkně připravená výstava přilákala přes víkend množství návštěvníků, především rodiny s dětmi. V přirozeně upravených akváriích s rostlinami byly k vidění opravdové klenoty,
například štikovci Aplocheilus lineatus (na obrázku přírodní a zlatá forma). Dosahují až 10 cm, pocházejí ze sladkých a brakických vod indického subkontinentu a Srí Lanky. Přestože dokáží být nebezpeční drobnějším rybkám, s většími druhy je lze bez problémů chovat a pro svůj zářivý lesk jsou oblíbenou rybou větších společenských nádrží.
Teprve k večeru, kdy už hlavní nápor návštěvníků pominul, si člověk dokázal udělat představu o rozsáhlém výstavním fundusu plzeňského spolku. Do dálky se táhnoucí třípatrové stojany umožnily díky své kapacitě vystavovat mnoho druhů zajímavých ryb a rostlin.
V Plzni byla tradičně bohatě zastoupena zejména čeleď Cichlidae. Mezi nejpestřejší určitě patřila i krásná chovatelská forma jihoamerické cichlidky druhu Apistogramma cacatuoides s nápadně protaženými paprsky ve hřbetní ploutvi a krvavě rudými skvrnami.
Že bylo co k vidění i ve spodním patře akvárií je ze záběru dostatečně patrné. Návštěvníci si často až po chvíli všimli, že mezi pestrými obyvateli nádrží žijí i drobné a nenápadné, svým chováním však velice zajímavé druhy.
Malá cichlidka Neolamprologus similis žije v africkém jezeře Tanganjika, kde obývá prázdné ulity vodních plžů. Ryby žijí pospolitým způsobem života, s ulitami jsou schopny různě manipulovat, skrývají se v nich při nebezpečí a dokonce se v nich i rozmnožují a pečují o potěr.
V omezené míře byl součástí výstavy i stánkový prodej, především akvarijního krmení, sítěk, sáčků a dalšího nezbytného vybavení pro chov tropických rybek.
Některé firmy zpestřily výstavu i prezentací svých akvarijních kompletů osazených rostlinami i živočichy.
Na obou koncích výstavních prostor se návštěvníkům nabízel velký výběr akvarijních rybek. Na jednom konci se prodávaly kvalitní odchovy členů klubu od neónek po africké cichlidy, u schodiště v komerčním stánku velkoobchodu však byly k vidění i atraktivní importy – čtverzubci (Tetraodon), dva druhy bichirů (Polypterus a Erpetoichthys), dva druhy asijských žraločích sumců (tzv. sladkovodní žraloci), velcí motýlkovci (Pantodon buchholzi), několik druhů vzácných „L“ sumců, sladkovodní krevety a další lahůdky. Osobně mne nejvíce zaujala ostnoploutvá, ropušnici podobná rybka Potamobatrachus trispinosus, která dosahuje jen 5 – 6 cm, vyskytuje se v Amazonii v povodí Rio Tocatíns a Rio Araguaya a obývá mělké sladké vody (0-2 metry).
S prázdnou neodešli ani milovníci zelených akvárií, stánků s akvarijními rostlinami bylo tentokrát hned několik. Zatímco u tohoto stánku zřejmě prodejce vsadil na milou obsluhu,
tady asi nebyla žádná slečna po ruce a tak bylo třeba potenciální kupce nalákat na balónky a na výřečnost.
Středem výstavních prostor se táhly soutěžní stojany s živorodými rybkami. Podle pravidel soutěže nebylo v nádržkách kromě rybek a nezbytné techniky vůbec nic. Kráse vystavovaných rybek se obdivoval nejeden návštěvník či návštěvnice.
Pořadatelům se tentokrát podařilo připravit historicky nejdelší řadu soutěžních nádržek dlouhou přes dvanáct metrů. Protože byla akvária ve dvou řadách nad sebou po obou stranách stojanu, byla celková délka soutěžních nádrží kolem 50 metrů! Na rozdíl od prvních ročníků, kdy byly soutěžní stojany postaveny ostrůvkovitě do prostoru a navíc byly plně kapotované (což komplikovalo přípravu a údržbu ryb), letos byli soutěžící určitě spokojeni.
Před otevřením výstavy veřejnosti proběhlo Mistrovství Evropy v kategorii Guppy – trio. Posuzování rybek měla na starosti porota s mezinárodním složením. Rybky jednotlivých forem se hodnotily podle předepsaného standartu, především podle velikosti těla, tvaru a velikosti ploutví, tvaru těla, zbarvení a celkové vitality samečků. Samozřejmostí byla maximální podoba všech tří samců v triu dokazující ustálenost formy.
Po dlouhá léta byl hlavním trendem ve šlechtitelství pavích oček (Poecilia reticulata) chov dlouhoploutvých forem, nejprve vějířové formy a pak trianglu. Chovatelé se předháněli v šlechtění rybek se stále větší plochou zejména ocasní ploutve.
Dnes už je velikost a šířka ocasní ploutve u dlouhoploutvých forem na hranici svých možností. Ploutve jsou dlouhé jako tělo ryby a jejich plocha je obrovská – často svírají krajní paprsky ploutve úhel větší než 100 stupňů (až 120!).
U ocasních ploutví s úhlem kolem 100-120 stupňů je už téměř nemožné dodržet předepsaný rovný zadní okraj ploutve, aniž by došlo k faktickému zmenšení plochy ploutve (okraj obvykle bývá více nebo méně zaoblený).
Drobné rybky extrémně dlouhoploutvých forem mají přes všechnu svou vitalitu snížené pohybové vlastnosti a celý jejich organismus je nadměrně zatěžován. Dnes už se některé soutěžní rybky musí pomocí potravy a teploty doslova načasovat k datu výstavy, tak aby byly dostatečně vitální během posuzování, energie jim ale příliš dlouho nevydrží…
A tak se specialisté na dlouhoploutvé formy pavích oček začínají soustředit spíše na barevnost samců a zejména samic.
Budoucnost u dlouhoploutvých pavích oček lze tedy vidět především v hledání nových barev a jejich kombinací, v neobvyklých kombinacích základového a krycího vybarvení, v nových vzorech na těle i na ploutvích a ve zvýraznění různých metalických lesků.
Krátkoploutvé a mečíkaté formy pavích oček zažívají renesanci. Donedávna okrajová záležitost se na výstavách pomalu stává plnohodnotnou disciplínou.
Zejména mečíkaté formy se na soutěžích objevují ve stále větším počtu. Protože se jejich šlechtění dlouhou dobu lidé příliš nevěnovali, otvírají se tu velké možnosti. Navíc je nyní k dispozici i množství zkušeností a chovného materiálu získaného v období rozkvětu velkoploutvých forem.
Tvarově i barevně zajímavý smaragdově zbarvený dvojmečík. Žluté a zelené zbarvení s oranžovými, červenými a černými znaky je gupkám v podstatě dáno do vínku a odpovídá jejich běžnému přírodnímu zbarvení.
Oranžové nebo červené formy mečíkatých pavích oček už tak běžné nejsou.
Kromě šlechtitelské i soutěžní perspektivnosti mečíkatých a krátkoploutvých pavích oček není zanedbatelný ani fakt, že takto utvářená ocasní ploutev není pro rybky takovou zátěží.
Porotci posuzovali i chovatelské formy druhů Xiphophorus helleri, X. maculatus, X. variatus, Poecilia shenops a P. velifera. Šestý druh, P. latipinna se na výstavách objevuje jen vzácně.
U mečovek Xiphophorus helleri se na výstavách setkáváme především s formami se zajímavým zbarvením nebo různě prodlouženým oploutvením. Je to zřejmě následek systému hodnocení ryb, který vznikal v době, kdy v našich akváriích převažovaly krátkoploutvé, přírodně zbarvené mečovky. Bonifikace 15ti bodů za zvláštní barvu a oploutvení tehdy měla stimulovat chovatele ke šlechtění chybějících barevných a tvarových forem. Dnes je opačná situace – vidět štíhlé a elegantní krátkoploutvé formy s přirozeným zbarvením (zeleným nebo s podélnými cihlovými proužky) je veliká vzácnost. Chovu přirozených forem se věnuje málo lidí, protože jejich bodový handicap je v soutěži předem řadí do role outsiderů. Možná by stálo za to zamyslet se, jestli nepřišel čas kdysi účelově vzniklou bonifikaci dlouhoploutvých pestrých forem na výstavách omezit.
Velmi pěkná forma Xiphophorus maculatus „kometa špic“ vyšlechtěná nedávno ing. Karlem Krčkem z Prahy. Přes poměrně malý vzrůst jde o krásně vybarvené rybky.
Krásně zbarvený pár X. variatus s „Delta“ hřbetní ploutví.
Pro mezinárodní soutěž bojovnic Betta splendens byl vyhrazen speciální stojan, který umožňoval odstranění stínících přepážek a hodnocení temperamentu ryb.
Posledním trendem ve šlechtění bojovnic je forma se zdvojenou ocasní ploutví nebo forma s volnými paprsky ploutví, tzv. „crowntail“. Všechny typy oploutvení, tj. s krátkou, s praporovou, s kulatou a dvojitou ocasní ploutví se chovají v různých barvách nebo barevných kombinacích (na záběru je žluto-černý crowntail, favorit soutěže)
V původní domovině bojovnic (Thajsku, dříve Siamu) je jejich šlechtění dlouhou tradicí. Některé šlechtitelské snahy směřovaly k co největší agresivitě a odolnosti ryb chovaných pro zápasy, jiné se zaměřily na krásu barev a tvarů.
Dnes pochází mnoho ryb prodávaných v Evropě k importům z Asie. V pěstírnách v Thajsku a Indonésii jsou samci chováni ve skleněných dózách nebo lahvích, každodenně je jim vyměňována voda, jsou pravidelně krmeni a tříděni. Blízkost jiných samců a časté imponování napomáhá vývoji mohutných ploutví.
Část vystavovaných bojovnic se po ukončení soutěže vydražila zájemcům
Na koho se nedostalo, mohl si koupit alespoň běžné (přesto velmi krásné) závojové formy prodávané v kelímcích.
Zájemci o šlechtění a vystavování bojovnic měli možnost zúčastnit se v pátek večer přednášky zahraničního hosta a posuzovatele Holma Arndta. Přednáška shrnula současné informace o výchozích přírodních formách, o chovatelských standartech, o genetických pravidlech při křížení jednotlivých forem nebo při zpětném křížení s divokou formou. Závěr přednášky byl věnován historii chovu bojovnic v Německu. Osobně jsem doufal, že se přednášející zmíní o letos nově popisovaném druhu Betta stiktos patřícímu ke skupině „splendens“, který by mohl vzhledem k pravděpodobnému plodnému křížení s ostatními třemi druhy přinést zajímavé možnosti z hlediska šlechtění nových barevných forem bojovnic (křížení B. splendens s B. imbellis, resp. B. smaragdina je v Thajsku poměrně běžnou praxí a má kořeny ještě v dobách největší obliby rybích zápasů). Holm ale patrně nechtěl komentovat dosud nepublikované informace o novém druhu.
Holm Arndt je členem IGL (mezinárodní organizace chovatelů labyrintních rybek), je autorem současného standardu šlechtěných bojovnic, pravidelně se účastní výstav i soutěží a patří mezi velké popularizátory této u nás zatím nepříliš rozšířené disciplíny. Na záběru si právě zkouší klubové tričko plzeňských akvaristů.
V pátek večer se účastníci akce ubytovaní v areálu setkali v přednáškovém sále, kde došlo k předání pohárů vítězným soutěžícím.
Nad gulášem a plzeňským jsme pak dlouho do noci debatovali o výstavě, rybkách, o akvaristice vůbec, došlo i na zábavné historky z našich akvaristických začátků…
Díky dobře zorganizované akci plzeňských akvaristů se oživily staré přátelské vztahy a navázaly se nové. Když uvážím, že současná existence plzeňského spolku trvá pouhých pět let, jsou dosažené výsledky spolku opravdu úctyhodné. A to kromě tradičního „Akvaristy Plzeň“ pořádá spolek ještě jarní „Den cichlidářů“ a letos i „Akvaristický podzim“.
Nakonec musím zmínit i ročenku spolku, kterou spolek k této příležitosti vydal a ve které je (kromě několika zajímavých článků o rybách a o historii spolku) především možné najít zmiňované standardy pavích oček, živorodek rodů Xiphophorus a Poecilia a také standard bojovnic Betta splendens. Součástí standardů jsou kresby „ideálních“ ryb.
Poděkování za zorganizování výstavy a soutěže Akvarista Plzeň 2005 si zaslouží především ředitel výstavy přítel Karel Pšenčík, předseda spolku př. Vladimír Protiva, př. Jaroslav Mühlbacher, př. Dušan Habada a př. Jiří Černoch.