Autor: Michal Toufar · 8.11.2006 · Článek #65 ·
Každý, kdo se kdy rozhodl přihnojovat ve svém akváriu CO2 a pídil se po možnostech, jistě se setkal, stejně jako já, s nepřeberným množstvím způsobů, jak toho dosáhnout. Podívejme se tedy na jeden podrobný popis domácího sestrojení CO2 reaktoru.Prvořadě je třeba vyřešit dvě základní otázky:
1. Kde CO2 vzít?
2. Jak CO2 do akvária aplikovat?
Zdroje CO2
Možností, jak CO2 získat, je několik. S přihlédnutím k různým nevydařeným experimentům ostatních akvaristů s jinými metodami a koneckonců i snadné cenové dostupnosti, volí akvaristé nejčastěji jako první metodu dávkování CO2 z kvasného procesu. Tímto jednoduchým způsobem si ověří, že přidávání CO2 do akvária má blahodárný vliv na vzhled a kondici rostlin. Bohužel ale také narazí na problémy se špatně řiditelným procesem kvašení, který je velmi citlivý jak na množství kvasnic a cukru, tak i na teplotu roztoku.
Po nějaké době pravidelné přípravy kvasného roztoku se začne zpravidla akvarista zabývat tím, jak si ulehčit práci a hledá alternativní zdroje CO2. Na řadu přichází různé sifonové bombičky, kupované nádobky s CO2 a v neposlední řadě tlaková láhev s tímto plynem, a to buď „profesionální“ (= drahý set vyráběný přímo pro akvaristiku), nebo vlastnoručně vyrobený set z tlakové láhve například od sněhového hasícího přístroje, který je ve výsledku samozřejmě levnější.
Počáteční investice do tlakové láhve jsou tedy vyšší než do „kvasnicového setu“, následné náklady na plnění CO2 jsou ale oproti cenám cukru a kvasnic mizivé. Návratnost investice do tlakové láhve je zase poměrně dlouhodobá, takže ekonomické uvažování není v tomto případě na místě. Důležité je zvážit osobní pohodlí a hlavně bezpečnost rybí osádky v akváriu – je třeba brát na zřetel riziko otravy ryb, tedy ztrátu nejen finanční. Tím se dostáváme k druhé podstatné otázce.
Jak dávkovat
Je úžasné, jaké množství nápadů na téma aplikace CO2 do akvária lze na internetu nalézt. Nyní se budu zabývat pouze dávkováním CO2 z tlakové láhve. Většinou se používají jednoduché, ale neefektivní metody přímého bublání CO2 do akvária přes různé rozprašovače bublinek z klasických vzduchovacích kamínků, lipových dřívek, cigaretových filtrů atd. Při bublání plynu přímo do akvária dochází ale k vysokým ztrátám CO2 - nerozpuštěné bublinky na hladině odchází volně do atmosféry.
Další možností je zakoupení difuzoru, který se umístí do akvária. Je jich několik typů, liší se způsobem rozpouštění CO2, jsou různých velikostí a hlavně jsou dost drahé. Mezi další negativa patří to, že v akváriu zbytečně překážejí, jsou nevzhledné a je nutné na nich provádět údržbu spojenou s akváriem (odstraňování řas).
Majitelé externích otevřených filtrů vlastní výroby mají určitou výhodu - mohou přidávat CO2 přímo do filtru, stejně tam mohou umístit topítko a omezit tím počet technických předmětů v akváriu na minimum, tedy jen nasávání a výpusť z filtru, případně teploměr. Existuje i možnost dávkování CO2 soustavou hadiček umístěných v písku - CO2 je tak zadržováno v substrátu a postupně se v něm rozpouští. Někdo jej aplikuje poblíž vyústění výtoku z filtru, kde je CO2 proudem vody rozmetáváno do miniaturních bublinek. Možností je opravdu spousta.
Samovýroba
Osobně jsem vyřešil tuto problematiku vlastnoručně smontovaným setem CO2. Použil jsem tlakovou láhev od firmy DGF (www.dgf.cz) - bohužel již drobným odběratelům lahve neprodávají, redukční ventil z internetového obchodu www.horaky-pb.cz a jehlový ventil zakoupený ve www.shop.akva.sk ve spojení s hrncovým filtrem Eheim 2213.
Dlouhou dobu jsem CO2 bublal přes pískovcový kamínek, ale k jeho profouknutí je potřeba poměrně velký tlak, a tak seřízení bublání bylo vždy hodně zdlouhavé. V souvislosti s hledáním řešení jsem hledal i vhodné počítadlo bublinek, abych byl schopen dávkovat CO2 přesně, a to i po naplnění láhve a novém seřizování chodu.
Zvážil jsem několik možností, hodně hledal na Internetu, nakonec jsem vybral metodu, která splňovala pro mne důležité tři následující podmínky:
a) reaktor nesmí být v akváriu
b) musí být bezztrátový (= rozpustit všechno CO2 do vody)
c) musí obsahovat počítadlo bublinek
Ideálním řešením se pro mě tedy stal rektor, který vymyslel kolega Majko ze Slovenska (http://www.akva.sk/... Tímto mu děkuji za spásnou myšlenku, která vyřešila moje dilemata s dávkováním CO2.
Výroba reaktoru
Dle fotografií, a konzultací s autorem jsem se vrhl do vlastní výroby reaktoru, postup výroby přikládám:
1. Je třeba sehnat vhodnou nádobku pro výrobu reaktoru. Já použil stejně jako Majko „zdobítko“ na dorty firmy Fackelmann,
s úspěchem lze použít i velkou injekční stříkačku o objemu 150 ml, zde je pak jen nutné řešit jinak utěsnění a napojení nádobky do systému. Za dobu shánění mi prošlo rukama několik typů těchto "zdobítek", ale jedině výše uvedené bylo dostatečně pevné, velké a na obou koncích uzavřené víčky se závitem. Sehnal jsem ho v OBI za 199 Kč. Ze zdobítka jsou potřeba jen 3 části - hlavní tělo a 2 závitové koncovky, vše ostatní je pro danou aplikaci nepotřebné.
2. Pro napojení hlavní nádobky reaktoru na vodu vycházející z externího filtru je potřeba zakoupit pár drobností - hadicová rychlospojka 
(2ks á 39 Kč), proti kus k rychlospojce 1/2" (2ks á 19 Kč), gumové těsnění do rychlospojky k závitovým koncovkám ze „zdobítka“ (2ks vnitřní průměr těsnění 26mm) a 2ks těsnění k utěsnění závitových koncovek zdobítka s hlavním tělem reaktoru. Těsnění lze dát jak dovnitř nádobky, tak vně. Dle toho jak to komu vyhovuje a koneckonců také v závislosti na tom, jaké těsnění je po ruce. Koupil jsem sadu různých průměrů těsnění za 14 Kč. Pokud je potřeba vedení vody z filtru prodloužit, lze zakoupit hadice v potřebné délce. Sestava všech potřebných dílů vypadá takto:
Na fotografii chybí položky, které jsem nemusel kupovat, nalezl jsem je doma - tenká hadička pro CO2, zpětný ventil, plastová trubička pro zhotovení vstupu CO2 do reaktoru a filtrační hmota Filtren.
3. K napojení nádobky na filtrační systém je potřeba do závitových koncovek zhotovit otvory pro rychlospojky. Původní otvory je potřeba zvětšit na průměr 26mm (v mém případě - toto závisí zcela na typu použitých spojek). Mohl jsem otvory nechat vysoustružit, ale nechtělo se mi čekat, a tak jsem to udělal doma "na koleně". S výsledkem jsem maximálně spokojen, kdyby mi to někdo jiný ukázal a tvrdil, že to dělal lupenkovou pilkou a pilníkem, tak bych mu nevěřil.
4. Nyní lze zkušebně závitové koncovky s rychlospojkami sestavit. Do spodní závitové koncovky s rychlospojkou je potřeba zhotovit otvor 
pro vstup CO2. Velikost otvoru je dána použitou trubičkou (v mém případě plastová trubička z kulatých lízátek se žvýkačkou), kterou jsem do otvoru zalepil dvousložkovým lepidlem Loctite (pokud by byl dostatek místa volil bych nějakou mini-šroubovací průchodku s těsněním). Při použitých součástkách jsem moc prostoru pro trubičku neměl, ale vešla se tam. Dalo by se to vyřešit excentrickým umístěním otvoru pro rychlospojku v této závitové koncovce, ale to mě samozřejmě napadlo až potom, co jsem měl problém vyvrtat otvor o správném průměru v omezeném prostoru. 
Výslednou podoba spodní závitové koncovky naleznete na obrázku. Na vlepenou trubičku jsem rovnou nasadil hadičku se zpětnou klapkou a pro jistotu ji na obou koncích přilepil sekundovým lepidlem (už se mi to několikrát osvědčilo). Otvor pro vstup CO2 je možné také vyvrtat ze strany do hlavního těla, ale to jsem raději neriskoval, mohlo by při vrtání prasknout.
S odstupem času mohu říct, že by bylo dobré obdobný otvor s hadičkou udělat i na protilehlé koncovce, aby se dala nádobka dobře odvzdušnit při napouštění vody. Lze to zprovoznit i bez odvzdušňovacího ventilu, ale je to méně pohodlné, takže doporučuji odvzdušňovací ventil připojit.
5. Z výše uvedených možností zatěsnění závitových koncovek Fackelmann jsem zvolil na jedné straně vnější gumové těsnění (koncovka se vstupem CO2 - není místo pro vnitřní těsnění). Na druhé straně jsem zvolil vnitřní těsnění silikonem (neměl jsem k dispozici správný průměr gumového těsnění). Do vnitřního prostoru jsem místo těsnění vytlačil silikon a do něj zašrouboval mýdlem potřený protikus (stačí jen lehce dotáhnout, aby mezi těsnícími plochami zbyl silikon), po krátké době zavadnutí silikonu jsem proti kus vyšrouboval, silikon opláchnul a po definitivním sestavení zjistil, že to těsní perfektně.
6. Nyní už zbývá do těla reaktoru umístit filtrační hmotu (pro zachycení bublinek CO2) a sestavit celek (předtím vše řádně opláchnout), vyzkoušet zda to někde neteče (čerpadlo + hadice + kýbl s vodou), poté nainstalovat do filtračního systému. Já mám reaktor zařazen za filtrem, prochází jím tedy již vyčištěná voda z filtru a reaktor se méně zanáší.
7. Seřídit počet bublinek CO2. Na cca 90 litrů vody v mém akváriu jsem nastavil 1 bublinku za 15 vteřin (po čase jsem dávkování zvýšil na 1 bublinku za 10-13 vteřin). Rozpouštění je stoprocentní a bohatě to stačí.
Oproti předchozímu bublání CO2 přes pískovcový kamínek se zlepšilo hlavně využití CO2 - dříve mi jedna láhev s 0,5 Kg CO2 vydržela čtvrt roku, nyní jsem první doplnění CO2 prováděl až po půl roce. V systému dávkování CO2 nemám zařazen elektromagnetický ventil, bublám 24 hodin denně. Zařazením EMG ventilu by se interval naplnění láhve prodloužil možná až na jeden rok.
8. Údržba – po cca 8 měsících od instalace jsem musel reaktor vyčistit. Filtrační hmota byla stejně jako ve filtru zanesena všem známým mazlavým „blatíčkem“ a proud vody filtrační pěnu v reaktoru posunul ve směru proudu. I tak sice reaktor fungoval, ale už se nedaly počítat bublinky. Proto jsem v rámci rekonstrukce nádrže a čištění filtru provedl i vyčištění reaktoru. Rozebrání proběhlo bez potíží a po opětovném složení vše fungovalo jako předtím (druhé těsnění zmiňované v bodu 5, kterým jsem chtěl nahradit provizorně použité zatěsnění silikonem jsem samozřejmě nachystané neměl).
Závěr
Spokojené užívání a 100% využití CO2 z tlakové láhve, to jsou hlavní přínosy popisovaného reaktoru. Součet nákladů na materiál je 329 Kč (dle zvoleného technického řešení a ceny vstupujících položek, celá sestava se dá vyrobit daleko jednodušeji a levněji, ale zase na úkor pohodlí při případném rozebírání reaktoru), ostatní položky, jako je zpětná klapka, silikon a lepidlo nepočítám, měl jsem je již doma. Kdybych započetl všechno včetně času potřebného pro výrobu, tak by to bylo trochu dražší, ale akvaristika je pro mne koníček a tomu je potřeba občas něco obětovat. Hlavní je, aby to dobře fungovalo, rybám se dobře plavalo a rostliny vypadaly pěkně. A toho jsem docílil.