Řekněme si to "hezky česky"!

Autor: Jan Burzanovský · 28.11.2006 · Článek #74 ·

I když se člověk ve své neskonalé pýše označuje za pána tvorstva, resp. za pána svého životního prostoru – planety Země, všichni dobře víme, že zde nejsme sami. Již v šeru dávných věků, ještě když naši prapředkové viseli za ocasy ze stromů, se u těchto tvorů začaly objevovat první známky myšlení. Jak evoluční proces pokračoval, rozvíjela se nadále i tato bohulibá činnost.

Tvor zvaný člověk si postupně začal uvědomovat nejen sám sebe, ale i své okolí. Z původních smeček se postupně stávaly kmeny, pak národy, nakonec civilizace. S rozšiřujícími se znalostmi a nutností orientace a komunikace začala vznikat jména, aby se podtrhla jedinečnost i různorodost jedinců, ale i všeho ostatního, co člověka obklopovalo.

Jak postupně vzrůstala míra znalostí a poznání, narůstalo i množství jmen. Spolu s prvními civilizacemi, o kterých víme již trochu více, začaly vznikat i obory lidské činnosti, zabývající se nejen věcmi bezprostředně praktickými a nutnými pro život společenstev, ale i ty zabývající se samotnými oblastmi myšlenkového prostoru. Začaly se rozvíjet nejen obory filozofické, ale i vědní, zabývající se vším - od oblastí materiálních až po ty esoterické.

Tak přešly tisíce let a dostáváme se do "našeho" – moderního věku. V dobách hodně hrubě řečeno nedávných, kdy již každé větší evropské město mělo svou universitu a kdy byly v plném proudu objevitelské cesty, kterých se účastnili i přírodovědci, vyvstal problém s pojmenováváním nově objevovaného. Aby si badatelé z celého světa hovořící různými jazyky rozuměli, bylo třeba najít pro pojmenovávání všeho společnou řeč – vytvořit systém a názvoslovnou nomenklaturu.

Díky křesťanství, šířícímu se po Evropě z Říma, byla v církevních kruzích pevně zakořeněna latina, která jakožto "mrtvý" jazyk pomáhala církevním hodnostářům v komplexní komunikaci. V latině byly psány knihy i veškerá další pojednání, v latině se zprvu prováděla i výuka na vysokých školách. První školy zakládali velmožové toho kterého státu zpravidla pod patronací církve a jelikož tato navazovala v mnohých svých učeních na řeckou filosofii a filosofy, dostala se do povědomí i řečtina.

Na těchto základech postavil v první polovině 18. století své učení švédský lékař, přírodovědec a filosof Carl Linné (1707 – 1778) a v díle Systema naturae, vydaném roku 1735 v Leydenu (Holandsko), kde v té době studoval lékařství, tak dal vznik přírodovědné systematice.
Největší význam mají jeho práce o systematice rostlin, ale i živočichů, zavedl pojmenování stávající se ze jména rodu a druhu. Umožnil tak jednoznačné pojmenování v členění přírodnin. Za svého života pojmenoval přibližně 10 000 druhů rostlin a stejný počet živočichů.

Tolik pro základní vysvětlení. Jelikož jsme Češi a máme svůj vlastní jazyk a jsme na něj patřičně hrdí, zvykli jsme si vyvíjet pro vše a mnohdy i za každou cenu a často zbytečně svá vlastní jména. I v oblastech věd přírodních tak tvoříme vlastní nomenklaturu. Toto se dotýká mnoha oblastí lidské činnosti, nám tak milou akvaristiku nevyjímaje. První česká jména akvarijních rybek začínala přicházet s prvními importy již v 19. století a tak, jak sem rybky postupně přicházely a bylo o nich porůznu publikováno, byla jim pečlivě dávána česká jména. Tento systém vcelku poklidně fungoval až do konce osmdesátých let minulého století.

Poslední desetiletí – léta devadesátá, však zaznamenalo bouřlivý nárůst ichtyoexpedic do tropických oblastí a doslovný příval nových druhů a variant. Tak toto období, vzhledem k vzrůstající oblibě akvaristiky, přineslo i boom ve vydávání akvaristické literatury. Objevila se nakladatelství, která se výše zmíněnou problematikou ani nikdy nezabývala, pouze v touze po zvýšení svých zisků sáhla po vydání "nějaké" akvaristické publikace. Zatímco první polovina let devadesátých byla na tyto nakladatelské počinky více než chudá, ve druhé se s knížkami roztrhl pytel.

Bohužel mnozí nakladatelé vzhledem ke své neznalosti akvaristické problematiky a toho, co zde v průběhu posledních dvaceti let vyšlo, přešli bez povšimnutí nejednoho kvalitního a renomovaného tuzemského autora (některým na jejich nabídky i zamítavě zavrtěli hlavou) a chopili se překladů děl zahraničních, aniž by dokázali posoudit jejich kvalitativní hodnoty.

Divíte se, kam až jsem se to dostal při psaní o systematice? Hned k tomu dojdu. Stejně, jako se nakladatelé nezajímali o to, zda-li taková kniha krom líbivého obalu a pěkných fotografií dokáže přinést sumu informací na ucházející úrovni, dopadalo to ve valné většině i při překládání. Nakladatelé sice oslovovali vynikající a profesionální překladatele, bohužel však takové, kterým je akvaristika na hony vzdálená.

Nutnost novinku rychle začlenit pro potřeby trhu ovlivnila tudíž i kvalitu odbornosti překladu a mnohá z těchto knih nebyla ani dána k odbornému lektorátu povolaného. Laická veřejnost tak dostávala do rukou škváry s hodně mírně řečeno "silně zavádějícími informacemi", které tak byly vydávány za "berné mince".

A jsme zpět u systematiky. Překladatelé, nuceni vyhovět tlaku nakladatelů, se příliš mnoho nezaobírali studiem poměrně snadno dostupných materiálů a v žádané potřebě dokonalého překladu si doslova za pochodu vymýšleli "nová česká jména" i u živočichů, kteří již byli více než dvacet let pojmenováni. Aniž by se hodlali zabývat seriozností těchto počinů. Jako zářný příklad mohu uvést jméno, ze kterého mně doslova naskakuje husí kůže – "cichlidka kakadu", což je paskvil vtisknutý drobné jihoamerické cichlidovité (vrubozubcovité) rybce Apistogramma cacatuoides, jež se již několik desítek let honosí správným českým jménem cichlidka papouščí.

Groteskní způsoby pojmenovávání ryb nastávají, když nějaký překladatel dá české jméno i rybce, která ještě nemá ani vlastní vědecké jméno, nebyla dosud popsána a je známa kupříkladu pouze pod kódem.

Vím, většina z vás si asi řekne: "kde si mám tedy zjistit, jak se která rybka správně jmenuje?" Skutečně dokážu pochopit, že pro laika je značně těžké, mnohdy dokonce nemožné se dokázat orientovat v tom, která publikace má či může mít odpovídající úroveň a která nikoliv, ale co se týče systematiky, cesty zde jsou, a to jak v knižní podobě, tak na internetu.

Komplexně se v posledních letech českou systematikou všech ryb na té nejvyšší možné odborné úrovni zaobírají doktoři Lubomír Hanel a Jindřich Novák, podporováni dalšími nadšenci. Jejich práce jsou postupně v knižních podobách od roku 2000 vydávány pod patronací zoologického oddělení Národního muzea v Praze, internetovou naprosto seriozní obdobou čerpání takovýchto informací jsou webové stránky AQUATAB, které vycházejí nejen z výše uvedených publikací. Konečně na těchto stránkách je možnost stáhnutí v PDF všech současných prací obou výše zmíněných pánů. (http://www.aquatab.net/...

Jedním z hlavních počinů akvaristiky není pouze mít doma akvárium s rybičkami. Snad téměř každý, kdo k tomuto koníčku přičichne, začne se starat o to, aby mu rybky přežily a aby se akvárium pozitivně vyvíjelo. Mnoho z nás pak akvaristice zcela propadne a začne se jí zabývat na profesionální úrovni. Pro všechny z těchto skupin mám však jedno naléhavé doporučení: nazývejme vše pravými jmény!