Jaromír Šmerda: nepodléhejte pesimismu!

Autor: Michal Toufar · 8.12.2006 · Článek #78 ·

V roce 1997 jsem zvažoval koupi akvária. Měl jsem k dispozici ocelový stojan atypických rozměrů, a tak volba byla jasná – nechat si vyrobit akvárium na míru. Při prohledávání inzerátů a telefonního seznamu jsem narazil na inzerát firmy SkloREX. Akvárium objednal a v říjnu 1997 jsem si ho odvezl domů. Od té doby uběhla sousta času, během kterého jsem firmu průběžně navštěvoval. Nebylo možné si nevšímat změn, kterými prostory firmy za tu dobu prošly... Dnes je SkloREX bez zbytečné skromnosti jednou z největších a hlavně nejuznávanějších akvaristik minimálně na území celého Česko-Slovenska (o čemž svědčí i ohlasy ze zdejší diskuse: http://www.akvarista.cz/... Rozhodně dost důvodů pro to, abych si vzal na jednu z listopadových návštěv diktafon a uskutečnil rozhovor s člověkem nejpovolanějším – Jaromírem Šmerdou. A že jsme to vzali pěkně z gruntu...

900 litrů v paneláku

Mohl byste čtenářům portálu www.akvarista.cz trochu přiblížit kořeny vašeho vztahu k akvaristice?
Za to, že akvaristika dnes živí celou naši rodinu, může moje manželka, respektive tchán - dokud jsem se neoženil, akvaristou jsem nebyl. Jako kluk jsem o akvaristice nevěděl vůbec nic, spíš jsem modelařil. Nepočítám-li tedy krátké období v dětství, kdy jsem měl doma malou elementku se skalárami. Po jejich úmrtí veškeré mé akvaristické snažení na dlouhou dobu ustalo. Teprve s tchánem jsem se k akvaristice vrátil. Měl v panelákovém bytě ve sklepní kóji několik akvárií a poprvé mě vzal na lovení planktonu do Holásek (brněnská městská část, pozn. red.).
Na základě této zkušenosti jsem v roce 1983, kdy jsme dostali družstevní byt, pořídil první akvárium. Našel jsem si jednoho z prvních výrobců lepených akvárií v Brně, pana Lokra z Komárova, který akvária lepil doma ve vaně. Mělo rozměry 120x40x50 centimetrů, to si pamatuji dodnes. Pod něj jsem si nechal svařit stojan a následně nádrž vyšperkoval různými kontrolkami. Teď již samozřejmě vím, že čím složitější systém, tím je to horší. Na základě prvních chovatelských úspěchů, kdy se ve společenské nádrži namnoží kde co, jsem pak po různých skříňkách začal kupit další a další akvária. Časem ta stodvacítka byla málo, následoval skok na stošedesátku. Protože jsem zvyklý na to, že vše, co dělám, dělám pořádně a do všeho vlítnu po hlavě, ani stošedesátka časem nestačila. Našel jsem prostor v obýváku, kterému jsem potom přizpůsobil všechno – nábytkovou stěnu se zakomponovaným akváriem, dva metry deset dlouhým.

Takže vám stačilo k akvaristice přičichnout a hned vás zcela pohltila?
Jak říkám - když se do něčeho vrhnu, je to bez kompromisu, všechno ostatní jde stranou. Potom existuje, kromě rodiny, ta jediná záliba, a do ní jdu se vším všudy. Čili tato nádrž měla objem nějakých 900 litrů.

900 litrů v paneláku? To byl tehdy asi problém...
Samozřejmě, člověku to vrtá hlavou, pro jistotu jsem tedy měl půl váhy přenesené do zdi, druhá půlka stála na podlaze. V průběhu času jsem zjistil, že paneláky jsou sice hrozná věc, ale mají jednu obrovskou výhodu – super nosné stropy, které unesou kdeco.
Ve finále, abych to trochu zkrátil, jsem měl kromě zmiňované devítistovky pokojík vyloženě vyčleněný jako "rybárnu". To už jsem musel jít za statikem, který tenkrát panelák navrhoval a zkonzultoval jsem s ním, jestli u dané stěny může být stojan s akvárii. Statik doporučil kotvení do zdi. Musel jsem tedy vrtat do panelu díry, obyčejnou vrtačkou bez příklepu, na 45 šroubů. Celkem bylo místnosti asi 2,5 tisíce litrů vody. Toto byly mé začátky soukromé.

Když nemůže hora k akaře, přijde akara k hoře

Pohybujeme se ještě před rokem 1989?
Pohybujeme se okolo roku 1985 až 1986. Než se ještě dostaneme k tomu zvratu, tak s tím ponořením se do akvaristiky jsem zjišťoval, co by asi tak nejvíce odpovídalo mému naturelu. Nakonec jsem zakotvil u velkých jihoamerických cichlid. Dal jsem si tehdy cíl, že akvárium musí být veliké. A když je veliké, musí v něm být velké ryby, ale zároveň by tam měly být i rostliny. Všeobecně se v akvaristice tyto dvě věci - velké ryby a rostliny - moc nekamarádí. Tenkrát jsem se, díky veškeré dostupné literatuře, což byly pouze knížky od p. Zukala, dostal až k rodu Aequidens – akary. Tyto ryby snad jako jediné z – tehdy dostupných - velkých cichlid splňovaly kritérium, že se jakž takž snesou s rostlinami. Samozřejmě, že u nás byly k dostání tenkrát prakticky jen Akary modré. Začal jsem pátrat i po jiných zástupcích tohoto rodu a shodou okolností se naskytla situace, kdy Franta Csefay, uznávaná brněnská osobnost v akvaristice, sháněl zájemce o "freundschaft" s východoněmeckými akvaristy z Výmaru. Podařilo se mu sehnat skupinku lidí, která byla ochotná tam vycestovat a recipročně tady ubytovat a starat se o východoněmecké akvaristy.

Ve východním Německu byla tedy nabídka lepší než u nás?
Tenkrát bylo pro nás východní Německo akvaristický ráj, protože oni měli přece jen blíž k západnímu Německu. K nim se dostávaly ryby, které jsme my mohli vidět tak akorát v časopisech, které se sem "omylem" a pokoutně dostaly. Odtud jsem si potom dovezl Aequidens rivulatus, dalšího zástupce rodu Aequidens v mých akváriích. Když už jsem si řekl, že půjdu po akarách a zjistil jsem, že druhy které bych si představoval u nás ani ve východním Německu neseženu, vedla pro mě jediná cesta přímo do západního Německa. Díky pátrání po těchto rybách jsem se navíc přinutil i k oprášení svých základních znalostí němčiny.

Vycestovat na otočku před listopadem 1989 do SRN pro ryby?
Systematické pídění po těchto rybách mě dovedlo k poznání několika lidí ze západní Evropy, konkrétně ze západního Německa a Norska, kteří se rovněž specializovali na rod Aequidens. Nesměle jsem je požádal o prodej některých ryb, ale zjistili jsme, že bez osobního kontaktu to prostě nejde. Co jiného zbývalo malému českému človíčkovi, který se nedostane k výjezdní doložce, než pozvat je sem, do Brna. Tak přijeli dva kamarádi ze západního Německa. Museli tenkrát na Rozvadově čekat 5 hodin, než se dostavil veterinář, podíval se na jejich sáčky s rybami, řekl "ja gut" a pustil je dál. A tak přivezli ryby, které u nás neměly obdoby (Aequidens coeruleopunctatus, A. metae, A. sapayensis ...). Prostě ryby, které člověk u nás neměl vůbec šanci získat. Najednou jsem měl to, po čem jsem toužil, a co víc - dařilo se mi ryby i množit. Šest nebo sedm prvních odchovů těchto druhů v republice tehdy patřilo mně. On se jimi nikdo jiný až tak moc nezabýval, takže toto prvenství nebylo tak těžké získat.

Jistě, tyto ryby tu nikdo moc neznal a každý neměl nebo neuměl sehnat kontakty v zahraničí.
Tak, tak… Podvědomí o těchto amerických cichlidách je bohužel takové, že jsou to "bagristi", kteří přerovnají celou nádrž, zničí všechny rostliny a pobijí ostatní ryby. Já jsem dospěl k závěru, že je to trochu jinak. Pokud taková ryba, konkrétně teď mluvím o většině jihoamerických cichlid, vyrůstá v prostředí s rostlinami od prvopočátku, tak je berou jako přirozený prvek svého okolí. Může dojít pouze k tomu, že rostlinu odstraní z prostoru, který si vybere ke tření. Pak rostlinu může vyrýt, ale jen v případě, že dělá důlek pro přenesení vykuleného plůdku. Případně může odstranit nějaký list zavazející připravovanému tření na kámen. Toto je zjištění, které by mohlo spoustě lidí pomoci v rozhodování, jestli opravdu tyto ryby volit, nebo ne...

Osudné rozhodnutí v září 1990

Akvaristika ale nebyla tehdy vaším živobytím. Jak jste nasazení pro ni zvládal zkombinovat se zaměstnáním?
Toto všechno probíhalo ještě před rokem 1989. V té době mě živilo projektování. Ale když už jsem se do akvaristiky tak tvrdě zakousl, tak jsem, řečeno s trochou nadsázky, za čtyři hodiny v práci zvládnul to, co bylo zvykem za osm a vyšetřený čas věnoval pátrání v akvaristických vodách.

Produktivita práce dříve byla hodně slabá. Uměle vytvářená pracovní místa, jen aby všichni byli "zaměstnaní"...
Jistě, ale nadřízení byli spokojeni, že je práce hotová. Já jsem byl v tomto směru také spokojen, že mě nikdo moc neobtěžoval, takže pohoda a spokojenost na obou stranách.
Přišel konec roku 1989 a s Keramoprojektem, kde jsem projektoval silnice a místní komunikace, to začalo vypadat dost nahnutě. Naštěstí jsem předešel pád této organizace a začal jsem lepit akvária.
Už jsem je lepil od roku 1988 jako "vedlejšku" pod hlavičkou Obvodního národního výboru, který mi k tomu dal povolení. Moje první kroky proběhly opět ve spolupráci s Frantou Csefayem, kterému jsem pomáhal při výrobě již zmiňované devítistovky do obýváku a přitom zjišťoval, jak se to vlastně má dělat. Veškerá další akvária ve zmiňované akvarijní stěně jsem si lepil sám. Postupem času se ozývali známí, kteří mě žádali o lepení nádrží atypických rozměrů. Tak jsem je vyráběl doma v obýváku nebo předsíni. Akvária jsem pak vozil po burzách, třeba v tehdejším Pionýrském domě. Tím jsem si udělal předpoklad pro to, abych nebyl závislý na projektování. V momentě, kdy to začalo jít s Keramoprojektem z kopce, jsem se rozhodl k osamostatnění a začal se živit čistě výrobou akvárií.
První impuls k tomuto rozhodnutí mi dodal Ing. Eduard Bureš, dlouholetý předseda Cyperusu a vedoucí stálé akvaristické výstavy v Brně na Radnické a zároveň i akvaristiky na ulici Vachova.

Ano akvaristika na Vachově ulici byla v té době moje nejoblíbenější. Líbil se mi interiér, protože stojany s desítkami akvárií byly tuším provedeny ve dřevě a vypadaly velmi dekorativně.
Pan Bureš tenkrát přišel o dodavatele akvárií, kterým bylo pro jižní Moravu Družstvo invalidů na Bubeníčkově ulici. Po roce 1989 přestali být vinou zvedajících se cen skla a sklenářských prací konkurenceschopní a s činností skončili. Tak se mi otevřela cesta a na žádost Ing. Bureše jsem tento uvolněný prostor zaplnil svojí produkcí. Požadovaný objem výroby byl tak velký, že nebyla šance to zvládnout jako vedlejší činnost k hlavnímu pracovnímu poměru. Musel jsem se rozhodnout pro rychlou změnu. A ta nastala v září 1990, kdy jsem dal výpověď v Keramoprojektu a během tří dnů se vrhl na soukromé podnikání.

Předpokládám, že zvýšený objem výroby jste už nelepil doma v obýváku?
Samozřejmě, že jsem tyto objemy už nemohl vyrábět doma. Měl jsem výhodu v tom, že panelák, ve kterém bydlím, má jen čtyři patra a relativně rozsáhlé sklepní prostory, o které moc lidí nemělo zájem. Pronajal jsem si máčírnu – místnost 3,5x2 metry - a tam jsem začal lepit skla, která jsem si nechával řezat v různých sklenářstvích. Důležité bylo to, že tam byla voda.

Od zrcadel ke SkloREXu

Potom jste přešel rovnou do současné provozovny, nebo byl mezi tím ještě nějaký mezistupeň?
Nebylo to hned. Po obsazení máčírny jsem v domě zabral pomalu půlku suterénu pod celým panelákem. V těchto rozšířených prostorách už byla de facto velkovýroba. Když si teď vzpomínám, co všechno jsem tam dokázal vyprodukovat, tak na to sám zírám. Býval jsem tam tehdy opravdu do dvou tří hodin do rána. Vyšel jsem tři patra nahoru, schrupnul jsem si a ráno v sedm zase do sklepa. Později jsem k tomu přibral ještě vedlejší produkt - zrcadla. V té době byl velký boom v zrcadlech, podařilo se mi jej zachytit a realizovat velké zakázky. V této branži se točily zcela jiné peníze než ve výrobě akvárií. Po špatných zkušenostech s neplacením faktur jsem od zrcadel upustil. Dodnes mám z této doby (1993) nezaplacený a nedobytný dluh z vybavení brněnského hotelu Boby Centrum za dodávku kompletní zrcadlové výbavy. Toto zmiňuji z důvodu, že peníze vydělané dodávkami do stavebnictví jsem posléze použil k postavení současné provozovny. Objekt byl od prvopočátku postaven jako výrobna akvárií.

Oba sousední objekty vypadají stejně. To je kompletně vaše investice?
Byl jsem opět ve správný čas na správném místě. Dostal jsem se k projektu, který byl na Židenické radnici nazván "Podnikatelské centrum Koperníkova". Tenkrát architekt Skála vyprojektoval pro radnici tuto stavbu "na zelené louce". Projekt byl pro tři samostatné podnikatelské subjekty, které se v průběhu doby měnily. Nakonec to dopadlo tak, že náš objekt tu stál jako první a po dobu tří let osamocený. Bohužel při této investici mi scházely peníze z uvedené neuhrazené zakázky a musel jsem si na dokončení stavby půjčit od kolegy akvaristy z Německa. Kolaudace provozovny byla v srpnu 1995. Od té doby jsme tu vyráběli akvária opravdu ve velkém.

Když jsem tu byl poprvé, tak jste měli jen malý prodejní prostor a v prodejně nějaké doplňkové akvaristické vybavení. Uprostřed stálo kaskádové akvárium s rostlinami.
Ano zpočátku jsme vyráběli pouze akvária. Zákazníci se však začali shánět k zakoupeným akváriím i po technice. Tak jsem si řekl, proč je posílat jinam, když jim vše mohu nabídnout sám. V původních prostorách tedy vznikla malá prodejna. Ze začátku jen výhradně s technikou a příslušenstvím, později se připojil sortiment krmiv. Dalším krokem byla nabídka akvarijních rostlin a odtud už nebylo daleko k rybám. Museli jsme zrušit velkou řezárnu a na jejím místě vznikl prostor pro prodej rybek. Po dvou letech to bylo málo a nezbylo než expandovat do dvora. Posledním rozšířením bude vznik mořského okrasného akvária v části brusírny, více se prostory už opravdu nafouknout nedají.

Však byste mohl expandovat a přesunout výrobu do jiných prostor a tuto zaběhlou prodejnu využívat čistě k prodeji…
Ne, v tomto směru jsem konzervativní starší "opotřebovaný" člověk a další změny nechystám. Pokud by měli zájem synové, tak proč ne.

Takže nějakou expanzi firmy do Čech, na Slovensko, do Polska… nechystáte?
Ne, konkurence je ostrá a já nemám nervy přemýšlet o tom, zda mě cizí člověk neokrádá ve vlastní firmě a to se prostě děje, nic si nenamlouvejme.

Bohužel, to se nedá uhlídat…
Přesně tak, já potřebuji mít pocit, že vím o všem, co se ve firmě děje. Kontrolovat chod firmy na vzdálenost desítek nebo stovek kilometrů je pro mě nemožné. Současný stav mi bude vyhovovat určitě do konce mých chvil a jestli poté synové zvolí jinou strategii, to už bude na nich.

Osobně si cením toho, že se věnujete čistě akvaristickému (a okrajově teraristickému) zboží. Ostatní prodejny jsou spíše na bázi zverimexů s komplexní nabídkou pro všechna zvířata. Hodláte se i nadále věnovat hlavně zboží pro akvaristiku nebo máte v úmyslu začít prodávat také zboží pro jiné chovatele?
Rozšířit sortiment není kam a stejně by to bylo na úkor kvality. Navíc se nechci pouštět do věcí, kterým moc nerozumím a abych se začal zabývat odborně otázkou chovatelství psů, koček, kanárů atd. to nehrozí…

Co je pro Vás důležitější k přežití v tomto podnikání - výroba akvárií, nebo prodej akvarijních potřeb a živočichů?
Struktura produkce se mění. Ze začátku 100% výroba, 0% prodej. Potom začala naskakovat první procenta prodeje a teď je v podstatě větší část obratu z prodeje.

Prodejem myslíte hlavně techniku?
Je to zajímavé, ale ze statistiky za minulý rok je to jen z prodeje ryb 20 procent. Sami jsme tomu nechtěli věřit, ale je to tak. Výroba akvárií přispívá samozřejmě k tomu, že se sem lidé vrátí nakoupit i ryby. Proto se výroby nechceme vzdát.

Rarity a obři

O akváriích se již nějakou dobu bavíme. Vzpomenete si na největší a nejzajímavější akvárium, které jste vyráběli?
Největší akvárium jsme dělali 4,8 metru dlouhé, metr široké, metr vysoké. Akvárium je celoskleněné a určené pro moře, které potom zařizoval Ing. Vala. Poměrně hodně se těchto velkých akvárií dělá na Slovensko. Máme stálého obchodního partnera v Bratislavě, prodejnu Biotop RNDr. Rovného, všechna akvária v Biotopu jsou mimochodem od nás.
Ale abych se vrátil k těm zajímavostem, tak třeba celá pěstírna firmy Piraňa v Hrochově Týnci je vybavena našimi akvárii. To byly stovky akvárií. Zajímavé na nich je to, že jsou podložena jen na krátkých stranách. Opravdu to takhle jde, jsou samonosná i v délce 170 centimetrů. Dokonce v raných dobách mého podnikání jsem se dostal k reklamním materiálům nějaké japonské firmy, kde bylo akvárium přilepeno malým bokem na zdi. Mělo 2,5 metru na délku, plně zařízené. Zde bylo názorně předvedeno, že používané silikonové kaučuky na lepení akvárií i toto zvládnou…

Nějakou raritu jste také dělali? Hodně členité nebo vysoké akvárium?
Dá se říct, že jsme schopni vyrobit jakékoliv akvárium. Co si zákazník vymyslí a je to technicky vyrobitelné, jsme schopni dodat. Co se týká rarit mezi zákazníky, nedávno po nás jeden zákazník smrtelně vážně požadoval záruku na dobu života ryby…

Co se týče nadstandardních požadavků třeba na vysoká akvária, kdy ale zákazník nechce platit za silné sklo, požaduje místo toho výztuhy, dá se nějak propočítat, že daná konstrukce vydrží nebo do takové zakázky raději nejdete?
Problém je v tom, že se do této oblasti žádný statik nechce pustit a vzít si to na své triko. Právě při několika poptávkách na rozměry XXL akvárií jsem se dostal do fáze, kdy jsem byl se svými praktickými zkušenostmi v koncích. Chtěl jsem mít výrobu podepřenou výpočty, ale tady jsem ztroskotal. I technické oddělení skláren vám řekne, že akvárium nad délku 2 metry a výšku 60 cm už musí být v rámu… to je prostě paradox. V Praze existuje skupina statiků, kteří si občas troufnou do toho jít, ale také končí v určitých dimenzích. Zajímavé je, že u vysokých akvárií (jeden metr a více) už nezávisí na namáhání po délce, ale na namáhání svislém. Je už pak jedno, jestli je dlouhé 5 metrů nebo 2 metry. Tloušťka skla se musí nadimenzovat podle výšky. Po délce se vlepí výztuhy stažené příčnými výztuhami, které horizontální průhyb udrží. Máme za sebou akvária 1,2 i 1,3 metru vysoké, ale to už těm lidem opravdu nezávidím práci při údržbě. Nezbývá jim nic jiného než do akvária vlézt a provést údržbu zevnitř.

Importy a fabriky na ryby

Jako akvaristovi jsou vám bližší chovatelské formy ryb nebo odchytové?
Řeknu to takto – u mých oblíbených cichlid zatím neexistují chovatelské formy. U nich se zatím pořád dodržuje čistý chov. Jsou mi tedy milejší přírodní formy ryb. Jistě, prodáváme i různé barevné formy terčovců, neříkám, že se mi to nelíbí, ale když bych si mohl vybrat, volím přírodní formu.

Máte v prodeji převážně domácí odchovy rybek nebo naopak importy?
Převládá domácí odchov co se množství týče. Když prodáte nějakého L-sumce nebo rejnoka, finanční objem je srovnatelný se stovkami neonek nebo jiných ryb. Pokud to však vezmeme na kusy, tak výrazně převládají domácí odchovy.

Importy nakupujete v zahraničí, nebo se spoléháte na nějakého českého prostředníka?
Z hlediska garancí je komplikované dovážet přímo ze zahraničí. Naši současní dodavatelé Plaček a Tomi-Písek plně nahradili prvotní pokusy s dovozy importů z Rakouska. Naopak, pestrostí svého současného sortimentu převyšují nabídky úzce specializovaných zahraničních partnerů, se kterými jsme byli dříve ve styku. Toto je spíš otázka na mého syna Jaromíra, kterému jsem oblast ryb přenechal.

Jaký byl váš největší akvaristický úspěch? Myslím čistě „koníčkovský“, nekomerčního charakteru.
Za úspěch považuji to, že jsem do republiky dostal spoustu ryb, které v té době byly naprosto nedostupné. Namnožil je a dostal na náš trh v době, kdy byla akvaristika pro mě hlavně koníček. Co se týká podnikání, tak jsem rád, že se mi podařilo udělat pro lidi spoustu pěkných akvárií, za která se nemusím stydět ani já, ani ti co je mají doma.

A nějaký neúspěch také byl?
Zklamalo mě například, že jsem namnožil ryby, tehdy opravdu těžké, konkrétně Aequidens tetramerus. Byl to první odchov v republice a nepodařilo se mi odchované ryby vůbec prodat. Tenkrát jsem je vozil po burzách i do Prahy, ale nepodařilo se a musel jsem se jich zbavit. Na to nikdy nezapomenu…

Dle Vašeho mínění – lze se v ČR vůbec uživit čistě odchovem akvarijních rybek?
Ale jistě. U nás skoro vymizel mezičlánek, který byl kdysi – malé odchovny. Těsně kolem roku 89 vznikaly první "fabriky na ryby", dnes jsou jich desítky a i proto jsme považováni za akvaristickou velmoc. Zjednodušeně řečeno, ti kteří to dokázali rozjet ve velkém objemu, se mohou odchovem slušně uživit. Alespoň podle mého názoru…

Konference s programem

V restauraci ve vedlejším objektu se konají schůze brněnského akvaristického spolku Cyperus. Ve Vaší prodejně jsou většinou vyvěšeny informační letáky o těchto setkáních… Jste členem Cyperusu? Je nějak Vaše činnost spjata s tímto spolkem?
Jsem členem a převážně jediným sponzorem…

Na internetu jsem objevil informaci, že by snad v březnu příštího roku měla v rámci akcí Cyperus v Brně přednášet C. Kasselmannová. Vím, že je asi brzo se na toto ptát, ale předpokládám vyšší zájem akvaristické veřejnosti o její přednášku, i já sám bych se rád zúčastnil. Obávám se ale, že prostory restaurace kde se konají běžné akce Cyperusu, nebudou stačit… Neuvažuje se nad pronájmem nějakých větších prostor pro tuto konkrétní akci?
Ohledně pořádání oslav stoletého výročí byla v Cyperusu dosti bouřlivá diskuse. V podstatě byly dva extrémy. Buď nic neřešit a uspořádat klasický brněnský akvaristický podzim, nebo megaakce včetně výstavy, burzy a mezinárodního akvaristického setkání, atd. Nakonec se našel kompromis - bude se jednat o mezinárodní akvaristickou konferenci.
Podařilo se nám zajistit velice slušné zastoupení přednášejících. Kromě již zmiňované Christel Kasselmannové tu bude Rainer Stawikowski - šéfredaktor německého časopisu DATZ, autor spousty knih o cichlidách, dále Uwe Werner, další cichlidář, který se v poslední době také velmi intenzivně zajímá i o krevety – na toto téma bude také přednášet. Dále bude přítomen předseda belgických cichlidářů Walter De Proost. Z Francie přijede specialista na cichlidy R. Allgayer s přednáškou o cichlidách Madagaskaru. Dále odborníci halančíkáři, spolupracující na klasickém akvaristickém podzimu. Ze Slovenska přijede přednášet Norbert Dokoupil.
Ohledně Vašeho dotazu - jsou dohodnuty prostory v brněnském hotelu Internacional, kapacita přednáškového sálu bude zhruba 200 osob. Akce bude dvoudenní, sobota se společenským večerem, plus část neděle. Na naše a nejen brněnské relativně malé akvaristické poměry to bude myslím dost významná akce.
Uskuteční se, a to s předem známým programem (program a další důležité údaje naleznete i v kalendáři: http://www.akvarista.cz/... - pozn. red.). V předstihu bude v médiích zveřejněn platný harmonogram, na který se budou moci návštěvníci spolehnout. Propagace bude probíhat i v zahraničí.

Jen aby pak kapacita sálu 200 osob stačila…
Budeme jedině rádi, když se budou muset přinést židle z okolních sálů…

Nikdy jsem o něm neslyšel

Co se týče informací na internetu – dočetl jsem se, že akvaristika je u nás na ústupu, nebo minimálně v útlumu. Jak se na to díváte vy? Projevuje se v zájmu kupujících v posledních letech nějaký propad?
Pokud to řeknu z pohledu své firmy, tak to není pravda. Pokud bych měl ze své pozice hodnotit úroveň vývoje akvaristiky u nás, tak s tím nemám problém.

S blížícími se Vánocemi mě napadá, zda i vás zasahuje tradiční vánoční nákupní horečka – zvyšuje se zpravidla před Vánočními svátky objem prodaného akvaristického zboží, nebo se vám stresové předvánoční návaly práce vyhýbají?
Stoprocentně se to týká i akvaristiky. Za ta léta, co to tu provozujeme v současné podobě, máme vytipovanou vyloženě sinusovku zájmu. Vrchol je od poloviny listopadu do začátku února, potom to klesá a nejmenší zájem je od půle května do začátku července.

Okurková sezona?
Vyložená. Lidé mají problém vymyslet a zaplatit dovolenou, nachystat se na ni. Vrátí se z dovolené, a už se to začíná zvedat. Sice pozvolna, ale jistě. Tak to funguje pravidelně již několik let.

Takže pokud si naplánuji koupi nového akvária do zmiňované "okurkové" sezony, tak dostanu expresní termín dodávky?
Přesně tak.

Máte čas se dívat na internetu po informacích z oblasti akvaristiky? Je pro vás jako podnikatele v oboru důležité tyto informace vyhledávat?
Ano, informace na internetu vyhledávám. Vrchol mého počítačového umění je právě brouzdání po internetu, nic jiného neovládám. Na všechno ostatní mám kluky.

Znáte www.akvarista.cz?
Nikdy jsem o něm neslyšel…

Děkuji za "upřímnou" odpověď. Tak jinak - je pro vás AKVARISTA.cz něčím inspirativní?
Shodli jsme se, že je velice užitečný. Umíme spoustě zákazníků odpovědět na otázky, které padly a byly zodpovězeny na tomto serveru. Umíme se na tyto otázky připravit, víme jak se na ně mezi akvaristy reaguje, odpovídá atd. Takže určitě ano, tento server je pro nás užitečný a inspirativní.

Co byste na závěr vzkázal čtenářovi internetového akvamagazínu www.akvarista.cz?
Nepodléhejte pesimismu, který z některých příspěvků v diskuzi dost čiší. Myslím si, že to není objektivní.
Když už s akvaristikou začnou, tak aby to dělali pokud možno naplno, aby nevolili cestu kompromisu, protože každý velký kompromis se může obrátit proti.
Před zakoupením prvních živočichů je potřeba si o akvaristice něco přečíst. Každý akvarista musí počítat s tím, že akvaristika je běh na dlouhou trať, je to koníček pro trpělivé. Jedná se o živé organismy, nelze očekávat okamžité vyřešení problému. Neumíme poručit živým organismům, aby se chovaly tak, jak si my představujeme. Odborník může poradit, nebo v začátku i vést. Je ale nenahraditelné "dát do akvária něco ze sebe". Nejen to, co někdo poradí, ukáže u sebe, doporučí. Potom je možná lepší nepouštět se do akvaristiky vůbec…

Děkuji za rozhovor!