Autor: Hynek Just · 22.12.2006 · Článek #82 ·
Dokument obsahuje interaktivní galerii, prohlédněte si ji na www.akvarista.cz.
Romana Slabocha můžete zažít v mnoha situacích, místech a rolích. Jako přednášejícího na některé z akvaristických akcí, jako organizátora pravidelných výstav a soutěží živorodek v pražské Botanické zahradě, kde bude například běhat s hadicemi a měnit vodu v nádržích (v té situaci jsme se potkali poprvé), jako vášnivého dobrodruha, co brázdí venezuelské říčky, aby si mohl nalovit nejzprofanovanější rybku na světě – paví očka, ovšem v jejich původní, divoké formě, jako návštěvníka "konkurenčních" akvaristických akcí, nebo třeba jako virtuálního přispěvatele do zdejší diskuse... Rozhovor jsme uskutečnili během již tolik diskutovaného AQUAFESTIVALU v pražském Kongresovém paláci. Čestné slovo, že se této události věnujeme na našem serveru už naposledy...
Sečteno podtrženo, jsme na nule
Scházíme se na místě právě probíhajícího AQUAFESTIVALU v pražském Kongresovém paláci. Takže první otázka se přímo nabízí – viděl jste ji? Jak na vás zapůsobila?
Ano, prohlédl jsem si ji s velkým zájmem. Napadá mě jen, že je velká škoda, že je tak důsledně monotématická. Protože každá monotématická výstava má svůj strop. Nemůže tu být tolik zajímavých věcí, jako by mohlo být, kdyby bylo spektrum vystavovaných druhů širší. Také je vidět, že to pak lidi tolik netáhne.
A pro vás, jako organizátora výstavy živorodek, která skončila nedávno v pražské Botanické zahradě, je to tu něčím inspirativní?
Já se na to jako organizátor dívám tak, že je to především strašná práce. Já tu práci za tím vidím a umím si to živě představit. A mrzí mě, že je to pro člověka, co to pořádal, finančně prodělečné. Všichni tomu dali hodně práce a hodně času a nevrátí se jim to. Nemůže se jim to vrátit.
Kde se tedy podle vás mohla stát chyba? Nedostatečná propagace, nebo jinde?
No já jsem jejich propagaci vnímal a myslím, že my jsme ji měli horší. Tím, že za námi nestojí nikdo s penězi, tak jsme si dělali propagaci vyloženě svépomocí a nedali jsme do ní fakticky ani korunu. Chybou je podle mého právě ta monotématičnost. Když se někdo dočte, že se jedná o výstavu skalár, tak kolik lidí u nás se zabývá vyloženě skalárama a má chuť se na ně jít podívat? Rodiny s malými dětmi sem půjdou těžko. K nám do skleníků, když vidí, že se jedná o barevná paví očka a další ryby, tak přijdou i malé děti, chodí hodně školy, měli jsme i několik školek, to je zkrátka něco jiného.
Když už srovnáváme, tak letošní výstava živorodek se z vašeho pohledu povedla?
Přímo ze svého pohledu s ní nejsem úplně spokojený. Ne proto, že by se nepovedla výstava, ale protože se nám nepodařilo vytvořit ideální zázemí. Celou výstavu dělalo šest lidí, což je strašně málo. Letos to prostě tak vyšlo, bylo méně lidí na práci, někteří třeba vůbec nebyli v republice, nebo neměli čas, nemohli se uvolnit z práce...
A z vnějších, "objektivních" hledisek, dopadla výstava jak?
Z těch vnějších hledisek myslím, že se to docela povedlo. Bohužel, přišlo relativně málo lidí, i když to je v současné době trend.
Co to znamená málo lidí za devět dní?
Nemám přesné počty, vím jen, kolik se utržilo. Spousta lidí se ale pouští zadarmo, když přijdou například školky, nebo handicapovaní, nebo důchodci, kteří se k nám sotva dobelhají. Také byly různé ceny vstupenek, takže se to z výdělku špatně odhaduje...
Alespoň řádově – přišly stovky, tisíce, desetitisíce návštěvníků?
Řádově to byly určitě tisíce. Kdybych měl dát hodně hrubý odhad, tak takových pět tisíc lidí se tam možná otočilo. Zdaleka ne všichni ale platili, řekněme, že platila asi polovina z nich.
To není málo...
Není to málo. Také se jedná o Prahu! Ale vzhledem k našemu očekávání a potřebám, to málo je.
To mám chápat jak?
Tahle výstava totiž financuje provoz našeho spolku (Akvárium 1899, www.akvarium.cz/1899 - pozn. red.) celý další rok. My si na to, co děláme, musíme vydělat. Hodně jezdíme na mezinárodní výstavy a mezinárodní soutěže a tam si platíme vše ze svého. A teprve, když se něco vydělá, tak se to zpětně všem zaplatí. Když ne, jeli jsme na vlastní útraty.
Z tohoto hlediska se výstava tedy povedla a skončila v plusu?
Ano, ale bude to tak akorát na pokrytí výloh. Ty byly letos o něco vyšší, protože jsme udělali dvě třetiny nového fundusu, což také stálo nějaké peníze, jeden člověk nás k tomu slušně zasponzoroval... takže sečteno podtrženo nebudeme nijak výrazně v plusu, ale naštěstí nebudeme v mínusu.
Co jste považoval za největší úspěch z toho, co se vám na výstavu podařilo prosadit?
Určitě bezobratlí – hlavně raci a krevety. Takhle ucelenou sbírku bezobratlých podle mě ještě nikdo v České republice nevystavoval. Pouze plžů jsem myslel, že se nám podaří dát dohromady více.
Loni bylo na výstavě také více odchytových rybek, nemýlím se?
Ano, já je tam letos nechtěl dávat. Jsou to totiž moje odchyty. Tím, že jsem měl hodně práce s organizací – na začátku roku jsem byl postaven do čela spolku, takže jsem hledal cesty, jak to dělat, hodně mě to pohltilo a neměl jsem čas věnovat se dostatečně vystavovaným rybám, takže jsem nechtěl riskovat jejich ztrátu. To, co jsem tedy například letos přivezl z Argentiny, tak přestože to byly velmi zajímavé druhy, raději jsem je tam nedal.
Genová manipulace je pro mě vzrušující
Tím se dostáváme k dalšímu tématu. Zjednodušeně řečeno se chovatelé dají rozdělit na dvě skupiny, jedni prosazují spíše chovatelské formy, druzí ty odchytové, divoké. Které z nich jsou bližší vám?
Ano, to je naprosto přesné. Já osobně, a je to o mně známé, jsem zásadně za divoké formy. Chovatelským formám rozhodně nefandím. Mé srdce tluče jiným směrem.
Takže nově vyšlechtěná červená dania, která jsou i tady v Kongresovém paláci, vás nijak neoslovila...
No tady pozor. Červená dánia mě neoslovují jako chovatele. Ale jako biologa samozřejmě ano, protože je za tím genová manipulace, a to je pro mě vzrušující. To není žádná sranda vpravit do organismu cizí gen. Z tohoto pohledu je to úžasná záležitost. Nedal bych si to ale do svého akvária.
Vy sám jste někdy zkoušel experimentovat se šlechtitelstvím?
Nikdy. A nebudu. Specializuji na divoké formy. Na jakékoliv experimentování bych potřeboval další prostor a ten si nechci ani nemůžu uvolnit. V současné době mám 22 nádrží v 1600 litrech a na experimety bych potřeboval dalších alespoň deset nádrží. To pro mne znamená minimálně 10 dalších divokých druhů, které bych mohl mít.
Takže žádná etická zábrana za tím není?
V případě červených danií se nejedná o etickou zábranu. Kdybychom se bavili třeba o papouščích cichlidách, tak tady etické zábrany mám. To je opravdu zpotvořená ryba, hybrid minimálně dvou až tří dalších druhů. Tímto směrem bych vůbec nešel. Nelákají mě ale ani chovné formy živorodek, právě proto, že divoké formy považuji za daleko krásnější a ušlechtilejší. Příroda prostě věděla, jak je udělat ideálně. Všechny ty barevné, velké, na pohled zajímavé ryby v přírodě nepřežijí.
Paradoxem pak ale je, že pořádáte soutěžní výstavy, kde se právě tyto šlechtitelské záležitosti objevují...
Pokud se v tom ale také trošku pohybujete, tak víte, že už několik let se dost intenzivně snažím prosadit právě divoké formy. A to nejen živorodých ryb, ale všechny divoké. Dříve byly naše výstavy záležitostí jenom těch šlechtěných. To je samozřejmě zajímavé pro lidi, co nás navštěvují, když přijdou a vidí padesát forem pavích oček. Ale já si myslím, že je třeba jim také ukázat, jak taková paví očka vypadají v přírodě. A oni jsou pak často překvapení, protože vidí, že šlechtěná ryba s tou odchycenou jsou si naprosto nepodobné.
Potřebujeme mladé lidi
Už jste naťukl existenci vašeho spolku Akvárium. Jaký vy v dnešní době internetu a možných virtuálních diskusí neomezených časem ani prostorem vidíte smysl spolků? Není nic tajného na tom, že zájem o spolky, stejně jako množství jejich členů upadá...
To je velký problém, samozřejmě. Zájem o ně upadá dokonce velmi prudce a je to strašná škoda. Ti, kteří ve spolcích setrvávají, se z mého pohledu dělí na dvě skupiny. Jedna skupina je drží zuby nehty z piety. To je stará garda, patří sem ti, co celý život chodili do nějakých spolků, takže by pochopitelně nepřenesli přes srdce, kdyby spolek padnul. Oni tím žili vždycky. Druhá skupina to bere čistě jako společenskou záležitost. Oni jdou s kamarádama třeba do hospody a tam si povídají. Nejenom o rybách, i když hlavně o nich. Pro mě byl třeba úžasný jeden zážitek s Jirkou Hejzlarem. Znám se s ním už řadu let, vždy jsme se spolu bavili o rybách, a když jsem jednou sháněl nějaké astrildy, zjistil jsem naprostou náhodou, že je velkým chovatelem papoušků. A to jsem za ta léta, co jsme se znali, vůbec netušil.
Pro vás je tedy důležitá spíše společenská funkce?
Dá se říci, že ano. Smysl vidím v tom, že se lidi potřebují sejít, když chtějí udělat nějakou akci. A udělat takovou akci, třeba jako je tato výstava, je určitě ten správný cíl. Aby ukázali, že to, co dělají, nedělají jen pro sebe a pro pár svých známých, ale že to má význam.
Takže spíše osvěta, než nějaký pragmatický zájem...
Ano, můžeme to nazvat osvětou.
A váš spolek po této stránce funguje?
Náš spolek je trochu výjimečný oproti jiným. Sdružujeme poměrně velké množství právě chovatelů šlechtěných forem. Oni vystavují a posílají ryby na soutěže. A tohle musí někdo organizovat. Kdyby si to zařizoval každý sám, bylo by to mnohem náročnější – finančně i časově. Když je ale chovatel ve spolku, vždycky se najde někdo, kdo ryby vybere a odveze je na výstavu. V tomhle okamžiku je členství ve spolku i velmi praktická záležitost. Na tomto principu běžíme léta a běžíme spolehlivě, v podstatě bez sponzorů.
Co je tedy v rámci spolku vaším ideálem, přáním do budoucna? Mít co nejrozrostlejší spolkovou základnu, i za tu cenu, že by tam nebyli jen profesionální chovatelé, nebo raději energii investovat do větší popularity výstav?
Pozor, my zdaleka nesdružujeme jen profesionály. Naopak. Je jich u nás jen pár a to jsou zrovna ti, co mezi nás zas tak často nechodí, protože nemají čas. Takže se ani moc nezapojují do praktického dění. Občas si přijdou popovídat se známýma. Většina z našich členů jsou jen „obyčejní“ akvaristé, co mají jedno dvě akvária. Přicházejí konzultovat, zjišťovat, kde se vyskytlo jaké živé krmení na rybníku, jestli už jsou buchanky a podobně...
A co se týká těch ideálů – takovýhle plán jsem si nikdy nepoložil. Samozřejmě by bylo fajn, kdybychom získali mladší lidi. A to hlavně z toho důvodu, že ti starší, kteří dělají výstavy teď, už na to fyzicky nestačí. Potřebujeme tedy někoho, kdo chytne akvárium, odnese ho a položí na stojan. Pochopitelně, že čím více mladých lidí získáme, tím větší šanci máme, že se celý spolek udrží v chodu.
Kolik máte členů?
Je třeba rozlišit papírové členy a aktivní členy.
Rozlište.
Papírových členů máme v současné době přes 80. To jsou ti, co jsou ve spolku přesně z těch důvodů, co jsem jmenoval před chvilkou. Něco chovají, a to, co chovají, potřebují posílat na soutěže. Využívají tedy byrokratickou mašinérii spolku, která je schopná vše zajistit. A pak jsou ti aktivní, kteří třeba chodí pravidelně na schůze, to je řekněme dvacet měnících se lidí. A nakonec úplně nejužší kolektiv aktivních členů, kteří navíc pořádají výstavy. A ten je malý, až neuvěřitelně malý. Dohromady máme tedy maximálně kolem stovky členů.
V pravém smyslu slova koníčkář
Co považuje Roman Slaboch – chovatel za svůj největší dosavadní úspěch?
No měl jsem například obrovskou radost z toho, když se mi podařilo udržet naživu divoká paví očka, která jsem si přivezl z Venezuely...
To je ta historka z vašich stránek o tom, jak jste si v akváriu umyl ruce mýdlem ( http://www.akvarium.cz/... )...?
Přesně tak, jak jste to četl. Nedokážete si představit tu radost. Říkal jsem si, že je to fakt ostuda – přivézt si tu nejobyčejnější akvarijní rybu, kterou všichni chovají generace, a přijít o ni. Byl bych všem jen pro smích. A mně se je tímhle experimentem podařilo zachránit. Dodneška tuto populaci mám, zůstala čistá, protože jiná paví oka ani nechovám. A mám z nich stále radost.
A největší zklamání vás jako chovatele?
No jéžišmarja. Zklamání byla spousta. Někdy mi přijde až depresivní, když získám nějakou výměnou a složitým způsobem nový druh a nejsem z nějakého důvodu schopen ho udržet.
Například?
Příklad. Pět, možná šest let se pravidelně znovu a znovu pokouším o Phallichthys tico, živorodka z řady vdoviček. U nás bývala známá veselá vdovička – Phallichthys amates. Dovážím je neustále dokola. Každý rok se mi je povede minimálně jednou získat. Protože se množí pomalu, daří se mi sehnat vždy tak jeden až dva páry. A mně, nevím, čím to je, vždycky, ale naprosto vždycky jedno pohlaví uhyne dřív, než se stačí rozmnožit. Zrovna teď jsem nějakou výměnou z Německa získal jeden pár těchto rybek. Uplynuly tři dny a už mám jen samce. Krásný, zabarvený, v kondici, ale jen samec. Tak ho pak nechám vždy dožít, populace z různých míst zásadně nemíchám. Z toho jsem já nešťastný. Ta ryba se mi líbí, a teď už i z principu bych ji chtěl udělat.
Dá se vůbec spolehnout na to, že odchytové rybky jsou opravdu z odchytů, a to z té které oblasti?
Já komunikuji vždy jen s lidm, kteří ryby buď přímo sami dovezli – to je většina, a tam se na to samozřejmě dá spolehnout, anebo se skupinami lidí a s kluby, které se tím v Evropě přímo zabývají a které chovají prověřenou populaci. Oni vědí, kdo to dovezl a jestli to je spolehlivý zdroj. Tyto populace pak putují Evropou. Tak mně jsou třeba nabízeny druhy, které jsem kdysi dovezl, což je docela legrační. Už jsem si takhle ale několikrát vzal rybky na „obnovu krve“. Já když to točím pořád v jednom akváriu, tak se samozřejmě dostaví vliv příbuzenského křížení na velikost a životaschopnost..
Sám se cítíte jako chovatel-vědec, experimentátor, nebo se chovatelstvím cíleně živíte?
Ne to ne, neživím se tím v žádném případě. Dokonce i málokdy své ryby prodávám. Když ke mně někdo přijde poprvé a neznám ho, tak si za ně něco málo řeknu, i když to jsou sranda ceny. Podruhé už většinou ani nic nechci. Já jsem rád, že má někdo zájem o ryby, které jsou komerčně naprosto neúspěšné a že ty druhy nevymizejí z akvárií – z toho, co dělám, je komerčně úspěšná nanejvýš endlerka a dejme tomu černobřichá forma Girardinus metallicus. Ty se ještě tak dají prodat, ostatní vůbec ne.
Akvaristikou a ničím s ní propojeným se tedy neživíte?
Ne, vůbec. Nyní už pracuji úplně mimo obor.
Takže jste v tom nejlepším slova smyslu koníčkář?
Ano, v pravém slova smyslu koníčkář.
Klapky na očích nemám
Server www.akvarista.cz znáte? Navštěvujete jej?
Prakticky denně se na něj dívám. Dříve jsem i docela přispíval do diskuse. V současné době jsem, a je mi líto, že to musím říct, mírně znechucen nízkou úrovní dotazů. Jsou to typy dotazů, na které vůbec nemám chuť reagovat. Například "Chcípla mně rybička – co mám dělat?". Opravdu nemám chuť si sednout a odepisovat. Pak je tam také spousta proudů v komunikaci, které mně nic neříkají. Typu osvětlení, rostlin, atd...
Úroveň dotazů ovlivňovat ani nelze...
To je samozřejmě v pořádku. I přesto říkám, že se tam dívám prakticky denně, protože mě zajímá, jakým směrem se vede debata. To, že k ní nemám čím přispět, nebo že mě neoslovuje, vůbec neznamená, že si ji nepřečtu. Nemám klapky na očích, abych si řekl, že mě nic než živorodky nezajímá...
Dříve vám tedy diskuse přišla přínosnější?
To také. Když se bavíme o rybách a jsou to ryby, které jsem choval, takže mám nějaké poznatky, nebo je to systematická záležitost, tak cítím potřebu se vyjádřit. Ale něco takového už tam dlouho nebylo, možná skoro rok.
A inspirativní vám AKVARISTA.cz v něčem přijde?
Mně na něm přijde leccos inspirativní. I když se tam probírají témata, která mě jako akvaristu nezajímají. Rád si to přečtu, protože bych se s tím mohl setkat do budoucna. Mě třeba nikdy moc nezajímaly drobné cichlidky. Ale v diskusi je spousta drobných vláken a odkazů, které mně o nich rozšířily obzor. Jsem sice zaměřený dost jednostranně, ale vzděláním jsem biolog a nikdy jsem to duší neopustil, takže si to s chutí přečtu.
Co byste vzkázal čtenářovi www.akvarista.cz?
Ať ho pravidelně čtou. Protože, když ho budou číst, tak se poučí. A to je bezesporu účel tohoto serveru. Já se alespoň poučuji stále.
Děkuji za rozhovor!