Krunýřovec zebra od A do Z

Autor: Roman Lang · 3.1.2007 · Článek #85 ·

Autor textu: Ingo Seidel, Překlad: Roman Lang

Hned v počátcích existence tohoto akvaristického e-magazínu jsme vám slibovali sérii článků věnujících se oblíbenému krunýřovci Hypancistrus zebra. První dva (ČLÁNEK: Co bychom měli vědět o krunýřovci zebra, ČLÁNEK: Pohlavní rozdíly krunýřovce Hypancistrus zebra) už byly publikované, teď přišel čas na zatím nejobsáhlejší text zaměřený na tento pozoruhodný druh. Vzhledem k tomu, že se jedná o stať velmi podrobnou, některé informace z minulých dvou textů se budou opakovat – berme tyto překryvy jako daň za komplexnost tohoto jedinečného a vyčerpávajícího autorského díla.

Hypancistrus zebra dobyl svět krunýřovců v roce 1989. Tehdy akvaristické časopisy publikovaly první fotografie této malé černobíle pruhované rybky – a malý krasavec zasáhl srdce nejednoho akvaristy. První importy krunýřovce zebra však byly pro běžné akvaristy cenově zcela nedostupné. Ceny se na úroveň dostupnou obyčejnému smrtelníkovi začaly dostávat až s postupem času, v souvislosti se zvýšenými dodávkami této ryby. V roce 1991 byl druh vědecky popsán INSBRÜCKEREM a NIJSSENEM jako Hypancistrus zebra.

Časem se sice opakovaně objevovaly zprávy o jeho úspěšném rozmnožení, ale vždy bez popsání bližších detailů. První ověřené zprávy o množení zebry byly publikovány v časopise DATZ (č. 10) až v roce 1993. Od té doby bylo v pravidelném množení tohoto druhu úspěšných více akvaristů, mezi jinými také moji přátelé KARIN a GERD ARNDTOVI. Protože dosud zveřejněné zprávy PAHNKEHO (1993) a WALTERA (1993) stále nechávaly některé otázky nezodpovězené, naskytla se nám příležitost je doplnit. Předkládám vám tedy souhrn zkušeností Arndtových, dále pak Rickoffa se třením zebry v hustě zarostlé společenské nádrži a v neposlední řadě i mé vlastní. Během psaní tohoto článku mne totiž plůdkem překvapili i moji krunýřovci.

Systematika
Protože se tento druh výrazně odlišoval od všech do té doby známých druhů čeledi Loricariidae (krunýřovcovití), ISBRÜCKER s NIJSSENEM pro něj vytvořili nový rod. Rod je monotypický, což znamená, že Hypancistrus zebra je jediný zástupce rodu Hypancistrus (v současné době již neplatí - pozn. překladatele).

O dalším druhu se uvažovalo, když STAWIKOWSKI (1992) představil v časopise DATZ krunýřovce L98, který měl místo černých pruhů dlouhé nepravidelné skvrny. Pravděpodobně však jde pouze o barevnou variantu druhu Hypancistrus zebra. Bude tedy zajímavé zjistit, zda se tento barevný vzor přenáší i na potomky.

Další variantou ryby Hypancistrus zebra je L173 (Stawikowski, 1994). Jediný známý exemplář této formy se od krunýřovce zebra odlišuje tvarem těla. Je ale možné, že jde pouze o deformovaného jednotlivce.

Pohlavní rozdíly
U rodu Hypancistrus zebra neexistuje žádné výrazné rozpoznávací znamení (tématu sexuálního dimorfismu jsme se věnovali již v článku obohaceném o názorné ilustrace: ČLÁNEK: Pohlavní rozdíly krunýřovce Hypancistrus zebra pozn. red.). Zbarvení samce a samice je víceméně shodné. Prsní ploutev samců je mírně širší než samičí a pohlavně dospělý samec má na nich viditelnější odontody (kožní výrůstky podobné štětičkám). Bližší pohled odhalí i rozdíly ve tvaru - při pohledu zeshora jsou samci v partii hlavy a prsou silnější. Tyto rozdíly ale nemohou být brány jako významné kritérium, protože i samec může být v oblasti břicha plnější. Jde pravděpodobně o zásoby tuku pro období, kdy se stará o jikry a nepřijímá potravu. Při určování pohlaví doporučuji rybu umístit do malé nádržky s holým dnem, která umožní podrobné pozorování.

Místo výskytu
Domovem Hypancistrus zebra je řeka Rio Xingu, jeden z největších jižních přítoků Amazonky, pramenící v Mato Grosso (jeden ze států Brazílie). Podle původního popisu byla lokalita nálezu ve státě Para (asi hodina cesty lodí proti proudu řeky z města Altamira). Rio Xingu se v poslední době stala nalezištěm mnoha nových druhů krunýřovců - v blízkosti Altamiry je řeka asi kilometr široká s tmavým, kamenitým dnem vulkanického původu (kameny jsou narušeny množstvím děr a puklin, které slouží jako úkryty).

Hodnoty vody v této typové lokalitě byly 25. září 1998 SCHLIEWENEM a STAWIKOWSKIM naměřeny následující: teplota vzduchu 34,5°C, teplota vody 32,2°C (v blízkosti břehu až 35°C), pH okolo 6,5, vodivost 120 mikroS/cm, uhličitanová tvrdost okolo 1°dkH a obsah železa pod 0,05 mg/l.

Odchyt zebry
Ještě před několika lety byla zebra poměrně problémovou rybou - když už jste se k některé dostali, šlo většinou o jedince z odchytů, kteří byli v dost zbědovaném stavu (s propadlými bříšky a hluboce zapadlýma očima), což samozřejmě vedlo i k poměrně vysokým ztrátám při chovech. Naštěstí doba již postoupila a nyní se během hlavní odchytové sezóny (léto až počátek zimy - období sucha) dovážejí krunýřovci ve velkých množstvích. Mimo sezónu jsou jejich dodávky mnohem nižší, protože při vysoké hladině vody je nutné se pro ně potápět, proto i cena je o něco vyšší (v současné době již není komerční odchyt povolen - pozn. překladatele). V současnosti byste při troše štěstí mohli narazit i na ryby odchované v zajetí, které jsou již částečně přizpůsobené našim podmínkám odchovu.

Chov
Velikost do 12 centimetrů činí tohoto krunýřovce přímo ideální rybou pro chov v akváriu. Jako u většiny ostatních jihoamerických krunýřovců jde o druh velmi adaptibilní, takže nejsme nuceni snažit se do posledního detailu napodobovat přírodní podmínky jejich domovských vod. Daří se jim i v mírně alkalické vodě při teplotě okolo 26-27°C. Jak už bylo uvedeno, chemické složení vody není tak důležité, jako její čistota. Kromě čistoty vyžadují ryby také dostatečné prokysličení - dodatečné vzduchování je tedy přímo žádoucí.

Ačkoliv možná mnoho chovatelů bude oponovat, dle našich zkušeností není zebra v porovnání s ostatními druhy krunýřovců tolik teritoriální a lze tedy chovat v jedné nádrži i vícero jedinců současně. Mezi samci sice dochází často k menším rozmíškám, ty se však zpravidla obejdou bez větších zranění. Spoluobyvatelé akvária by nicméně neměli být natolik agresivní, aby zebry utlačovali. V tomto smyslu je spíše než na velikost nádrže jako takové třeba apelovat na co největší plochu dna. Dále je třeba zajistit množství jeskyň a dalších vhodných úkrytů - ve své domovině obývá skalnaté a velmi členité dno řeky. Kořeny v tomto případě nejsou nijak preferovány jako místa úkrytu a ani netvoří součást jejich jídelníčku.

Zebra je na rozdíl od ostatních krunýřovců poměrně aktivní i během dne. Je ale velmi plachá a každý pohyb před nádrží jí zahání zpět do úkrytu. Teprve po chvilce klidného pozorování se můžete kochat jejich neúnavným pohybem pří shánění něčeho k snědku. Co se týká krmení, zebry preferují nauplie žábronožky nebo zmražené buchanky, dafnie a patentky. Zdá se totiž, že je z nějakého důvodu přitahuje červená barva, protože černé komáří larvy, krill nebo vzrostlou žábronožku přijímají s menším nadšením. Nebrání se ale ani umělému krmivu jako jsou tablety – i těm s rostlinou složkou. Jedním z mnoha rozšířených omylů je představa, že všichni krunýřovci jsou "řasožrouti". Hypancistrus zebra řasy zcela odmítá (není tedy třeba mu přidávat ani jakoukoliv čerstvou zeleninu). Výhodou je, že nemusíte mít obavy o své rostliny. Zlaté pravidlo je krmit co možná nejrůznoroději a nebát se čas od času vyzkoušet něco nového. A také berte v úvahu to, že i když naše ryby měly oblíbené jisté krmení, nemusí to znamenat, že se obdobně budou chovat i ty vaše - na to jsou příliš velkými osobnostmi.

Příprava na tření
Pro úspěšné tření je nutné dodržet tři základní faktory - vyšší teplotu, dobré prokysličení vody a vhodné třecí místa. Protože teploty vod v Rio Xingu jsou převážně okolo 30°C, měli bychom obdobné podmínky poskytnout rybám i v zajetí. Ačkoliv bylo zmíněno, že teploty mezi 22 - 27°C jsou vhodné pro běžný chov, je teplota okolo 27°C minimem, chceme-li ryby dostat do tření. RICKHOFF poprvé vytřel zebru v nádrži s terčovci při teplotě 30°C. Při přechodném snížení teploty, byly dočasně omezeny i třecí aktivity, ale její opětovné zvýšení uvedlo vše do původních kolejí. Zebry Ardntových se vytřely poprvé při teplotě 29°C a během pravidelného tření byla snížena na 27 ºC bez jakéhokoliv negativního dopadu na chuť do tření.

Při tření jsou ostatní hodnoty vody víceméně podružného charakteru - dokonce ani chov v mírně alkalické vodě je od tření neodradil. PAHNKE (1993) prováděl denní výměnu deseti procent vody za vodu z reverzní osmózy. To není třeba brát jako pravidlo, nicméně nevylučuji pozitivní vliv jak na připravenost dospělých, tak vývoj a růst mladých. Společným jmenovatelem všech uvedených úspěchů je jednoznačně vybavení nádrží výkonnou filtrací. Zda-li je důležitější dopad biologické filtrace, nebo silné provzdušnění použitým čerpadlem, nedokážu posoudit, zřejmě spolu blízce souvisí. Doporučuji zajistit i jemné vzduchování, aby byl obsah kyslíku ve vodě co nejvyšší. Není jednoduché dát jednoznačný návod na vhodnou výkonnost filtrace ve vztahu k objemu nádrže - já jsem použil na 95 litrů filtr s průtokem 570 l/h.

Rickhoff a Pahnke slavili úspěch s podlouhlými keramickými jeskyněmi, Walterovy ryby využily mezery mezi kameny a chovanci Arndtů upřednostnili jeskyně vytvořené z břidlicových plátů. Posledně jmenované úkryty se osvědčily i mně, a to s rozměry vypočtenými následujícím způsobem


Jestli se chcete vyhnout přeměřování vlastních ryb, vycházejte z průměrných rozměrů vzrostlé ryby - 9 x 2,5 x 1,5 cm (d x š x h). Mladším rybám připravte přiměřeně menší prostory. Bývá pravidlem, že ryby obsazují tyto skrýše brzy po jejich přidání do nádrže. Výše uvedený postup lze použít i u většiny ostatních krunýřovců. Přiměřená pozornost by měla být věnována i umístění jeskyní. Dle Rickhoffa si ryby vybírají útočiště v blízkosti výpustí z filtrů, zřejmě z důvodu zajištění dostatečně čerstvé a okysličené vody pro jikry i plůdek. Této domněnce odpovídají i mé vlastní zkušenosti.

Tření
Až na výjimky se tření hypancistrusů podobá tření běžně chovaných ryb rodu Ancistrus. Jednou z výjimek je samotná příprava na tření, která je u samce ancistrusů patrná z jeho pohybu před jeskyní, zatímco u zeber tomu tak není - ke spárování dochází často naprosto nepozorovaně. Samotné kladení jiker je podle Karin a Gerda Arndtových již velmi obdobné jako u rodu Ancistrus. Pár většinou leží jeden na druhém ve vybrané jeskyni, přičemž se samec postupně posouvá tak, že ocasní ploutví a polovinou těla zůstane na samici a současně hlavou blokuje vchod do jeskyně. Samice klade jikry v několika snůškách a po každé sérii dá samci drobnými pohyby těla do předu a zpět signál k jejich oplodnění. Po tření někdy samice odmítá opustit úkryt a musí být samcem ven doslova vypuzena.

Jikry jsou umístěny na nejvzdálenější místo od vchodu jeskyně. Zda-li je samci berou do tlamky, jako tomu je u ancistrusů, není doloženo a též ovívání jiker prsními ploutvemi je velmi sporadické. V případě nebezpečí se samec snaží jikry co nejvíce přikrýt tělem.

Arndtovým se zebry poprvé vytřely 10. června 1994. Bohužel již 13. června ležely prázdné obaly jiker pře jeskyní. Zřejmě nebyly oplozeny, což u prvních tření krunýřovců není zcela neobvyklé.

Druhý pokus už byl úspěšnější. Došlo k němu 13. června ve večerních hodinách, ale bohužel se nepodařilo zjistit přesný počet jiker. Až 18. června bylo před jeskyní spatřeno šest malých rybek, které se podařilo odstát a byly umístěny do odchovničky připevněné blízko vývodu filtru v té samé nádrži. V krátké době bohužel tři rybky uhynuly. Už 23. června byl ale samec opět viděn "sedět" na jikrách a 24. června se k němu přidal i ten druhý. Od té doby se Arndtovým třely zebry již pravidelně.

Jak už jsem se zmínil výše, ke tření dochází nečekaně. Choval jsem tři kusy, které byly zjevně samci, přes dva roky a mezitím dorostly do délky 9 cm. Proto jsem tedy rozšířil počty svých chovanců o pět dalších ryb, které byly menšího vzrůstu. Po karanténě jsem je hned nepřidal do nádrže s dospělými samci, protože se mi stále ještě zdály na tření příliš malé a byly prozatimně umístěny do 280 litrové nádrže s pěti velkými Pseudohemiodon laticeps a několika Ancistrus sp. Mimo pár rostlin v květináčích a břidlice zde byly pouze dvě umělé jeskyně. Ryby se hned ukryly za břidlici a filtr a o jeskyni projevil zájem největší samec (6,5 cm) až po několika měsících. Vybral si tu větší, odkud s úspěchem vyhnal jednoho ancistruse. Za dva dny se v jeho blízkosti objevila menší zebra, zjevně samice. Stále jsem nemohl uvěřit, že by se ryby třely již v takto malé velikosti, proto jsem druhý den jeskyni trochu pootočil, abych mohl případně udělat fotky. Bohužel jsem při tom natolik vylekal samce, že mu všech 12 jiker vypadlo ven.

Protože jsem již měl předchozí zkušenosti s umělým odchovem krunýřovců, neměl jsem o jikry velké obavy. Přenesl jsem je do malé umělohmotné nádržky s čerstvou odstátou vodou. Aby si uchovávala potřebnou teplotu, zavěsil jsem ji do nádrže dospělých a zavedl jsem jemné vzduchování. Abych předešel zaplísnění, přidal jsem několik kapek acriflavinu. Již následující den však bylo zřejmé, že dvě jikry jsou špatné. Propíchl jsem je tedy pipetou a vysál jejich obsah, až zbyly pouze obaly. Tento krok je nezbytný, protože jikry drží u sebe natolik pevně, že ty špatné bychom těžko odstranili bez rizika poničení ostatních jiker. Následně jsem provedl kompletní výměnu vody v odchovničce. Po čtyřech dnech bylo vidět, že další jikra se nijak nevyvíjí a celá procedura se tedy opakovala. Při teplotě 30 ºC se sedmý den vykulilo devět rybiček. U druhé snůšky (o čtyři týdny později) jsem byl úspěšnější - z dvanácti jiker se jich vykulilo jedenáct.


Vývoj jiker a plůdku
Téměř všichni krunýřovci, které jsem doposud vytíral, měli jikry žlutavé barvy. Když poprvé vidíte jikry krunýřovce zebra, řekli byste podle jejich mléčného zabarvení, že jsou neoplodněné. Jejich velikost je v závislosti na stáří a krmení samice mezi 4-5 mm v průměru. Je zajímavé, že i větší druhy jako Lasiancistrus scolymus (viz ELSHOLZ & ELSHOLZ, 1992), mají obvykle jikry menší. Počet jiker je ale zase nízký - v předchozích snůškách se pohyboval mezi 7 až 12 jikrami. Předpokládám, že plně vzrostlá a dobře krmená samice je schopna snést až 20 jiker.

Bezprostředně po snesení nelze uvnitř nic rozpoznat. Další den je však již patrné tělo embrya jako světlá linka a třetí den již můžeme dokonce vidět pulsující srdce. Přestože tvar embrya je den ze dne zřetelnější, ani krátce před vykulením nemůžeme hovořit o jakékoliv pigmentaci a pouze dvě tmavé tečky naznačují místa budoucích očí. Jak rychle se jikra vyvíjí, závisí zejména na teplotě - při relativně vyšších teplotách je to okolo 6 dnů, při teplotě 27°C je to o den více. Abyste poznali, že došlo k vykulení plůdku, musíte se dívat opravdu pozorně, protože žloutkový váček je přibližné velikosti jikry a bezbarvého těla si téměř nevšimnete.

Mladí ancistrusi většinou spotřebují svůj váček do 4 dnů a poté začínají žrát. Krunýřovci zebra to trvá o poznání déle - úplné absorbování žloutkového váčku zabere 11-13 dnů. Po dvou dnech již můžete vidět první známky zbarvení a od osmého dne již můžeme hovořit o zebřím vzoru. Intenzita barev však není nijak výrazná - barvy začínají získávat na intenzitě až po dvou až třech týdnech.

Arndtovi zaznamenali, že některé z odchovaných ryb mají velice odlišné zbarvení (vzor) - čtyři potomci jednoho z párů byli téměř bezbarví a samotný samec již měl neobvyklý vzor ocasní ploutve - místo dlouhého pruhu podlouhlé skvrny. Tři mladé rybky se zpočátku barvou velmi podobaly L98. Později se vybarvily a nyní jsou celé světlé s několika nepravidelnými tmavými pruhy a protáhlými skvrnami. Čtvrtý jedinec zůstal velmi světlý a místo černého vzoru má pouze světle šedivý (dostal přezdívku "ghost zebra"). Zůstává otázkou, co je příčinou těchto odchylek. Zda jsou způsobeny geneticky, nebo vlivem prostředí.


Mladé zebry zřejmě zůstávají s otcem v jeskyni do doby, než spotřebují žloutkový váček (obdobně jako u příbuzného ancistruse). Píši "zřejmě", protože osobně nevím, zda tak tomu skutečně je a žádný z úspěšných chovatelů mi to zatím nepotvrdil - mladí byli totiž poprvé spatřeni vždy až venku před jeskyní. Osobně nicméně nevěřím, že toto je běžné, protože v přírodě by s takto velkým žloutkovým váčkem bez rodičovské péče pravděpodobně nepřežili.

Někdy se stane, že několik jiker nebo i celá snůška se dostane mimo jeskyni. Přilnavost jiker souvisí zřejmě s parametry vody - je totiž známo, že některé jikry tropických ryb ztrácejí svoji lepivost v tvrdších vodách. Vzhledem k tomu, že jikry lze u zebry poměrně úspěšně líhnout i uměle, nemělo by to působit větší problém.

I když se ale samec stará o jikry pečlivě, číhají na ně některá nebezpečí. Zejména je třeba upozornit na malé šneky, kteří se mohou namnožit tak rychle, že i samec je proti nim bezbranný. Ještě větším nebezpečím mohou být ploštěnky. Když už si jich všimnete, bývá většinou pozdě, protože jsou aktivní zejména v noci, kdy mohou zničit celou snůšku. Kvůli značné odolnosti vůči chemickým přípravkům potom často nezbývá, než přestěhovat ryby a celou nádrž sterilizovat.

Odchov mladých zeber
Odchov mladých by neměl představovat žádný větší problém, a protože po strávení žloutkového váčku bývá plůdek dokonce větší než plůdek ancistrusů, jsou ztráty poměrně malé. Rybičky bezprostředně přijímají jak drobné zmražené nebo živé krmivo, tak to umělé. Já krmím většinou naupliemi žábronožek a směsí drcených umělých krmiv, u nichž tvoří základ řasa Spirulina.

Stejně jako u odchovu všech ostatních krunýřovců, i zde je základem čistota nádrže. Nesnědené zbytky krmení musí být odstraňovány co možná nejdříve, stejně tak časté výměny vody jsou nutné. Mladí rostou sice pomalu, ale s pravidelnými přírůstky - po dvou a půl měsících dorůstají do délky 2,5 cm.

Shrnutí
Hypancistrus zebra je bezproblémová a poměrně snadno rozmnožitelná akvarijní ryba za dodržení následujících předpokladů:
1) máme k dispozici dostatečný počet jedinců obou pohlaví v dobrém stavu,
2) krmíme vydatně a různorodě,
3) poskytneme vhodná třecí místa (jeskyně),
4) nad rámec běžné filtrace zajistíme čistou a vysoce okysličenou vodu, jejíž teplota bude minimálně 27°C.

Přeloženo se souhlasem autora z originálu (Tropical Fish Hobbyist, ročník 44, číslo 5, leden 1996): http://www.plecofanatics.com/...

Použitá literatura
Elsholz, K.D. a W. Elsholz. 1992. Erfolgreiche Zucht von Lasiancistrus scolymus. DATZ (Sonderheft "Harnichenwelse").
Insbrucker, I.J.H. a H. Nijssen. 1991. Hypancistrus zebra, a new genus and species of uniquely pigmented ancistrine loricariid fish from the Rio Xingu, Brazil (Pisces: Siluriformes: Loricariidae). Ichthyol. Explor. Freshwaters, 1(4):345-350.
Pahnke, H. 1993. Seit zwei Jahren regelmassig gezuchtet: Hypancistrus zebra. DATZ, 42(4): 227-231.
Schliewen, U. a R. Stawikowski. 1989. Zebras aus Brasilien. DATZ, 42(9):521.
Stawikowski R. 1992. "Kaktusse," "Russelzahn," und ein merkwurdiges "Zebra." DATZ, 45(6):348-349.
Steindachner, F. 1882. Beitrage zur Kenntnis der Flussfische Sudamerika's II. Denkschr. Akad. Wiss. Wein. Math.-naturw. Cl. 43:103-146, 7pls.
Walter, O. 1993. Nachzucht gelungen: Hypancistrus zebra. DATZ, 46(10):633.