180 marek za rybu

Čeho si ve vaší odchovně v současnosti ceníte nejvíc?
Za největší klenot považuji asi Xenotilapia papilio Tembwe. Mám tu už své odchovy. To jsou ryby těžké v tom směru, že se špatně transportují, šokují, dalo by se říct, že je to ryba, na kterou se člověk křivě podívá a ona chcípne.

Takže to chce cvičit pohledy...
Přesně tak. U těchto ryb mi trvalo asi tři roky, než jsem přišel na to, jak na ně. Řádově se mi jich už podařilo odchovat asi stovku. Oni mívají jen pár mladých, pět, deset, maximálně dvacet. U nás je, alespoň co je mi známo, protože my chovatelé tanganiky o sobě víme, ještě nikdo jiný nerozmnožil. Tohle je přesně ten pocit vnitřního úspěchu, chovatelského, kdy si člověk dokáže, že se přeci jen něco naučil, něco umí.

Dlouhodobě se dá říct, že na co sáhnete, to se vám povede?
Ne, to rozhodně ne. Jsou určitě druhy, které jsem chtěl rozmnožit a nerozmnožil. To má asi každý akvarista. Nebo se možná někdy pokouším o druhy, které ani v akvarijních podmínkách množit nejdou. Ale stále mě přitahuje to zkoušet.

Experimentujete hodně s vodou? Upravujete si ji osmózou, nebo nějak jinak?
Ne. Přesto, že jsme v centru Benešova, mám na zahradě vrt s vlastní vodou. To je pro mě dost důležité, protože jinak bereme vodu z Želivky, a ta je poměrně měkká. Dřív jsem ji taky používal, ale na Afriku není vhodná. Docházelo ke kolísání pH, voda se musela pufrovat solemi, aby pH nekolísalo... Tak jsem zaexperimentoval, nechal si udělat vrt a studnu a měl jsem štěstí.

A dál už vodu nijak neupravujete?
Jen ji nechávám odstát v zásobníku, co mám v místnosti nad nádržemi. Tam se jednak ohřeje a pak také zvedne pH, tím, že vzduchuji.

Tak se dá zvednout pH?
No je třeba si uvědomit, že ve studni je bezkyslíkaté prostředí. Přímo z ní mi teče pH 7-7,2, což je tak spodní hranice pro ryby, které chovám. Napustím ji do zásobníku, den do ní vzduchuji a druhý den má pH 8, což už je hodnota stabilní.

A jak často měníte vodu v nádržích? Máte v nich krásně čisto...
Podle zarybněnosti, v průměru tak jednou za 14 dní. Ale já ji měním skoro až na dno, na pár centimetrů - když měním frontózám, tak jim z vody koukají hřbety. Mám odzkoušené, že s tou vodou ze studny si to mohu dovolit.

Jaký největší karambol se vám jako chovateli přihodil?
To asi zažije každý. Že zkrátka přijdou okamžiky v jeho činnosti, kdy říká "já se na to vykašlu".

A vy jste si to někdy řekl?
Já jsem to také zažil. V době, kdy přicházeli Tropheus moorii Murago...
Jen pro představu, v Německu mi nabízeli mladé, ve velkoobchodě, chtěli 180 marek za jednu rybu. Dnes je to ryba za 150 korun zhruba. Ještě půl roku poté se Muraga prodávali mezi 80-100 markami za malou rybu. Byly to F1, takže ani ne importy. Já jsem si od dvou chovatelů vezl ryby, které ještě neměly uzavřená břicha, ještě neměly strávený žloutkový váček. Za tyhle mrňavé kusy jsem tenkrát dával 50 DM. Dohromady jich bylo padesát, takže si lze lehce spočítat, kolik jsem za ně dal. Přivezl jsem je, všechny přežily, rostly, měly už rok, začínaly se třít a asi po 14 měsících jsem si do této skupiny něco přitáhl z rybníka s živým krmením a dvě třetiny z nich mi uhynuly. Tak to byl jeden z těch momentů, kdy jsem měl chuť s tím praštit.

Krmíte živým? I býložravé tlamovce?
Krmím živým – i býložravé tlamovce, tvrdím, že je to nejlepší krmení, i když samozřejmě může být nebezpečné.

Dokázal jste je nakonec namnožit?
Z toho zbytku se mi to naštěstí povedlo.

A dodnes je máte?
Ne, nemám. Mívám ryby vždycky jen pár let, pak vidím něco nového, co jsem ještě neměl, tak něco dám pryč a přivezu si nové. Nemám žádné, které bych měl v podstatě celých 20 let.

Znáte e-magazín www.akvarista.cz?
Párkrát jsem na něm byl... narazil jsem na něj přes vyhledávač, když jsem něco hledal. Takže jsem si tam chvilku početl. Takže se nemůžu vyjadřovat podrobněji ke struktuře webu atakdál. Ale plánuji se k tomu dostat. Jen nemám moc času, protože chodím do práce a když přijdu, je pořád co dělat. Všechno to tu udržuji sám.

Co byste vzkázal čtenářovi tohoto magazínu?
Je fakt, že postupem času, jak do akvaristiky víc a víc pronikám, tak si leckdy připadám jako větší diletant, než když jsem s tím začínal. I když je to poznání paradoxní, tak je to asi přirozené a logické, že s okruhem znalostí a zkušeností se rozšiřuje i okruh problémů. Na to si ale musí přijít každý sám.

Děkuji za rozhovor!