Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.
Autor článku: Roman Rak · 8.4.2011
· Sledovanost: 57864x
· Vytisknuto: 6218x Hodnocení: 6/6 (12x) · Odměněn: není
Tři sta třicet tři. To není první slůvko ze známého českého jazykolamu, ale v tomto případě vzdálenost mezi Kladnem a Wroclawí, kterou mi ukazuje můj navigační rádce iGo. K tomu ještě teoretický čas – 4 a půl hodiny. To druhé je jen teoretická záležitost, protože hned na Jižní spojce (v době cesty nebyla ještě otevřena část pražského obchvatu přes Lochkovský tunel) jen na úseku několika mála kilometrů v Praze chytáme více jak hodinovou sekeru zpoždění. Reálný cestovní čas s poklidnými zastávkami a obědem, je pak autem ve skutečnosti 6.5 hodiny.
Ale není kam pospíchat, jedeme přeci na dovolenou na čtyřdenní výlet do Polska. Cesta pohodově ubíhá po rovné silnici směr Hradec, Náchod a Wroclaw. Nelze se splést, je to všechno krásně značené, žádné záludné křižovatky a odbočky. Tedy pořád rovně do města, které možná založil český panovník Vratislav I. v 10. století. Historikové se přou, zda to byl on nebo nějaký jiný kníže z Polska se jménem Vratislav. Ale to je teď nepodstatné. Podstatné je, že české jméno tohoto polského, na každém kroku historií dýchajícího města, je Vratislav.
Jak to všechno začalo
Naše životní cesty jsou dost často dílem náhod. I tady. Nebýt reportáže s Karlem Ratajem ml., nikdy bych asi nevěděl, že ve Wroclawi je nádherná botanická zahrada (v roce 2011 slaví sté výročí založení) v historickém centru města, že je zde pravděpodobně největší sbírka vodních rostlin na světě a té kraluje kurátor Dr. Ryszard Kamiński.
Tohle jsem se dozvěděl od Karla Rataje ml., když jsem se na konci reportáže (http://www.akvarista.cz/... ) ptal, kam ještě stojí za to se jet podívat za vodními rostlinami. „No, určitě k Richardovi do Polska“, tehdy odvětil Karel. A ideálně v září, protože se ve vratislavské botanické zahradě scházejí pravidelně polští aquascapeři (to je slovo, co?), dělají přednášky, vyrážejí na další odborné či společenské akce a debatují. Wroclavská botanická zahrada je jakousi jejich Alma mater, kde je už po desetiletí vidět v nádherně upravených nádrží všechny akvarijní rostliny, na které si jen vzpomenete. „Minule nás Richard hostil vlastnoručně připravenými pokrmy z vodních a bahenních rostlin, v úboru šéfkuchaře s vysokou bílou čepicí“. A je to botanik, profesionál, který se zajímá o taxonomii echinodorů a anubiasů. No, tomuhle se nedá odolat. Obzvlášť když Karel řekl, že Richard je úžasný a pohodový člověk, velice vstřícný a pohostinný.
Za půl roku, začátkem léta jsem začal doma kout pikle. Nejprve jsem poprosil Karla Rataje ml., zda by mi neudělal u Ryszarda „entrée“. Když už tam pojedu, tak se nesmí nechat nic náhodě a je nutné mít dostatek času na povídání a focení, na návštěvu a prohlídku města. Stejně ho ale bylo jako vždy málo. To je tak, když si je o čem povídat.
Díky Karlovi i Ryszardovi se podařilo najít vhodný a krásný termín – konec srpna. Vstoupil jsem do druhé, rozhodné fáze vyjednávání a plánování:
„Iren, co bys říkala, kdybychom si na výročí svatby vyrazili na takovou malou dovolenou. Batohy bychom nechali doma, jen pár věcí do auta s sebou. Vybral bych nějaký pěkný příjemný hotel a pojmuli bychom celou akci jako výlet za historií, která Tě tak zajímá. Pocházky po městě, muzea, zahrady, večer nějaká ta večeře při svíčkách. Žádné vysokohorské nebo tropické túry jako obvykle“.
„To by se mi líbilo, to beru. Těch dovolených v podobě výcviku námořní pěchoty SEAL, vyplazených jazyků na vestě a propocených košilí až na spodní prádlo mám docela dost“ – zněla upřímná a povzbuzující odpověď. Bylo rozhodnuto. Botanických a zoologických zahrad jsme navštívili už spoustu, takže jsem to dál už nijak neřešil. Irena už ví, že když jdeme do „zahrady“, tak si vezme s sebou něco na čtení nebo svůj foťák, a když ji mé poletování kolem nádherných „fotoobjektů" přestane bavit, tak si sedne na lavičku a něco si přečte nebo i sama nafotí.
Cestování autem na kratší vzdálenost je mnohem lákavější než letadlem. Žádné dohadování, zda do kufrů dáme ještě jeden náhradní zdroj k baterkám nebo dvě bílá trička, nehrozí. Auto toho uveze spoustu a některé věci se nemusí tahat ani na hotelový pokoj.
Po schválení akce už začaly standardní přípravy. Shánění map, průvodců, studování Internetu. Nic se nesmí nechat náhodě a každý den jej třeba využít co nejlépe.
Wroclaw
Přejíždíme hranice. Silnice první třídy (až do Wroclavi) se nádherně v hornatém terénu vlní a kroutí až do níže položeného, rovinatého terénu údolí Odry. Jedeme ve čtvrtek, takže minimální provoz, tu a tam nějaké to auto, které se nechá na hladké silnici (a bez děr!) s přehledem předjet. Plni očekávání vjíždíme do Wroclavi.
V tu chvíli vypověděla navigace. Vlastně mobil, jehož LCD monitor má větší příkon, než je telefon schopen sám dobíjet z autobaterie. Tohle bylo jediné, trochu nepříjemné překvapení. „Pak už samé životní jistoty“, jak říká klasik v sérii filmů o básnících. Když jsem z domova přes Internet hledal a rezervoval hotel, byl jsem nucen se stejně dívat do mapy. Hotel jsem vybíral u řeky (aby se dobře hledal) a hlavně, aby byl blízko historickému centru a zahradám (tedy mezi nimi na půli cesty). Teď se nám to poprvé vyplatilo. Wroclav je nesmírně přívětivá pro turisty. O tom se hned přesvědčujeme ještě z auta. Totiž – vedle klasických, svislých dopravních značek jsou na všech hlavních příjezdových komunikacích do města orientační šipky na větší hotely, takže se opravdu nemůžete ztratit. Jasné, jednoduché, přehledné.
Přijíždíme do hotelu, „vysypeme“ věci z auta, nanosíme je do pokoje a hned vyrážíme do města. Jsou tři hodiny odpoledne a šikmé, teplé sluneční paprsky barví fasády historických domů a veškeré okolí do růžova. Nádherné světlo na fotografování, víc si nemůžeme přát. Venku teplo, jen na tričko s krátkým rukávem.
Historické centrum města leží na ostrovech a poloostrovech Odry. Celé město Wroclaw leží na dvanácti ostrovech, spojených 30 mosty. Malé i velké mosty, můstky i pěší lávky spojují jeden ostrov s druhým a otvírají neobvyklé pohledy na historické město. Každý most je jiný, stejně tak i pohledy z nich. Kdybych tu byl déle a měl čas, určitě bych se dal na focení projektu „Vratislavské mosty“. Pocházejí totiž z různé historické doby, jsou různě technicky řešeny a dotvářejí specifickou atmosféru starobylého města.
Kromě svého jedinečného umístění vyniká Vratislav bohatstvím gotické, barokní a secesní architektury. Na atmosféře Vratislavi zanechala svou stopu neuvěřitelně komplikovaná historie: spojovaly se zde kulturní vlivy Německa, Čech, Rakouska a Polska. Po druhé světové válce byli němečtí obyvatelé vyhnáni a nahrazeni Poláky ze Lvova, který byl pro změnu začleněn do Sovětského svazu.
V prvním tisíciletí zde vznikaly osady jako obchodní centra na jantarové stezce. V 9. stol. se stalo město opevněným střediskem Slezanů, v 10. stol. připadlo pod nadvládu Přemyslovců a kolem roku 990 se připojilo k Polsku. V roce 1241 byla Wroclaw vyhlášena za hlavní město vratislavského knížectví. První založenou univerzitou byla roku 1702 jezuitská univerzita. Na konci II. světové války se pevnost Wroclaw vzdala sovětské armádě a v témže roce byla připojena k Polsku.
Teď trošku odbočím – do jedné galerie jsem dal záměrně fotografie z našich procházek (mostů je tam taky hodně) a dal tam i mapky s pozičními body, abyste si mohli udělat představu o tom, že historické centrum není zase až tak rozsáhlé a dali jste si do souvislostí geografickou polohu jednotlivých bodů s fotografickými pohledy. Pro někoho může zůstat u virtuální procházky, jiný se sem může časem podívat fyzicky. Wroclaw je určitě místo, kam se nechá jet i s malými nebo odrůstajícími dětmi a nikdo nezůstane ošizen v potřebách svých zájmů.
0, stav se někdy opět na ostravské aquaburze, Ottelia alismoides a dokonce i Ottelia ulvifolia byly k mání tento i minulý měsíc. Ve špičkové kondici.
Středa 13.4.2011
nula
Crayfish dík, nemusím tam tedy psaní posílat.
Čím je zajímavá ? Stačí se na ni přes Google podívat.
Stejně jako různé otélie (Ottelia), které člověk těžko někde v nabídce kvůli specifickému množení uvidí, to je v nádrži nepřehlédnutelná dominanta, mnohem větší, než kdejaké echinodory a jistě svým vzhledem - krásou upoutá a vzbudí zájem.
Zeptej se prosím i na ty 'Otelky'.
Úterý 12.4.2011
Crayfish
to Nula: Zkusím se zeptat, dám pak vědět. Jinak - čím by měla být zajímavá?
Pondělí 11.4.2011
nula
Jestlipak tam pěstují i 'kytku' Ondinea purpurea, která není běžně k mání. Se budu muset nějakým stylem zeptat.