Autor textu: John T. Fitch, Překlad: Jiří Havránek

Během posledních několika měsíců se mi podařilo poškrábat si poměrně hojně vnitřní stěny akvária. Muselo se to stát při čištění řas - asi nebudu sám, komu se takové věci dějí. Protože škrábance jsou viditelné převážně v jednom směru – horizontálně, jsem si skoro stoprocentně jistý, že nemohly být udělány mou starou umělohmotnou stěrkou. Jedinou možnou příčinou tak zůstává nová magnetická stěrka, kterou používám pro stírání tenké vrstvičky řas ze skla. Při tom totiž dochází k pohybu ze strany na stranu. Pak už stačí jen nabrat trošku písku ze dna, ten se dostane mezi sklo a stěrku a škrábance jsou na světě.

Jméno kódu: cerium

Rýhy jsou vidět pořád, při denním světle, když v akváriu svítím, jen v noci je situace lepší. Jistě není třeba zdůrazňovat, že mě tato situace uváděla do dosti nešťastných stavů, a tak jsem se rozhodl hledat cestu, jak se škrábanců zbavit. Od sklenáře, který akvárium vyráběl, mi bylo doporučeno použít "serium". Myslel použití tohoto chemického prvku na akvárium "seriózně"?

Nedalo mi to, zkusil jsem pár autoopraven a od jednoho ochotného manažera se dozvěděl, že tudy cesta vede. Tedy pokud škrábance nejsou příliš hluboké a neucítíte je, když po nich přejedete nehtem. V tom případě je můžete přeleštit ceriem.

Stačilo chvíli brouzdat na internetu, abych se dozvěděl, že oxid ceria se ve formě zvláště jemného prášku používá pro leštění diamantů a drahých kamenů. Pro jistotu jsem si ještě ověřil, že není toxický - pro mě ani pro mé ryby a našel obchod, kde jsem relativně levně koupil 1/2 libry (asi 0,2 kg, autor odkazuje na tento internetový obchod: http://www.facetingmachines.com/... – pozn. překl.).

Obrnit se trpělivostí a připravit na tenisový loket

Když Bill, jeden z mých zeťů, přijel s rodinou na Vánoce, nachystal jsem mu malé překvapení. Jak můžete vidět na obrázku, vypustili jsme více než 50 procent vody z akvária, což bylo akorát pro to, abychom dosáhli na nejnižší škrábance. Na hladinu jsme položili plastový sáček a páskou ho přilepili ke sklu, aby prášek nenapadal do vody. Mohli jsme si tedy s tím dát víc práce, nějaký prášek nakonec v nádrži přeci jen skončil. Koupil jsem gumový a leštící kotouč na vrtačku (ta má jentaktak pasovala do akvária, doporučuji předem ozkoušet). Pak už jsem jen smíchal trošku oxidu ceria s vodou a mohlo se začít s leštěním.

Modrou barvou jsem označil největší škrábance (bílé šmouhy nejsou škrábance) a začal řídit opravné práce. Po hodině tvrdé dřiny se nestalo vůbec nic. Už jsem to chtěl definitivně vzdát, ale Bill se po krátké přestávce pustil znovu do práce. A světe div se, po čtvrthodince leštění byla najednou spousta škrábanců pryč. Když už jsme věděli, že škrábance půjdou pryč, nechali jsme zbytek práce "na zítřek". Ale byli jsme naprosto spokojeni s představou, že po několika dalších hodinách tvrdé práce a, pravda, získání "tenisového lokte" se zbavíme i zbývajících škrábanců.

Abych vás nemystifikoval, samozřejmě jsem úplně zapomněl udělat fotografie původních škrábanců. Obrázek na začátku článku je jen malinká část po prvním dni tvrdé práce.