Sobota 24.7.2010
Plecos
Wow,
děkuji velmi za upřesnění.
Když jsem hledal ještě nějaké údaje na internetu, tak jsem objevil stránky, kde bylo vypsáno více jak šest druhů (pravděpodobně těch všech popsaných, ne existujících). Pak už ovšem se mi je nepodařilo objevit, takže jsem se spokojil s údajem z citovaného atlasu, kde mi vyšel přesný překlad jako "více než tucet"...
To, že v aquatabu je pouze 6 druhů, jsem hloupě připisoval tomu, že prostě o těch dalších autoři neví :-)
TAkže ještě jednou velmi děkuji i za určení mých ryb!
Počkám na vyjádření Romana Raka, jak a zda-li vůbec mám článek zeditovat, aby Váš komentář nepozbyl na významu.
Díky
Říha Václav
Sobota 24.7.2010
rudolf
Poznámka k počtu druhů a jejich určování:
V současné době existuje v rodu Semaprochilodus šest druhů (nikoli více než 12) a jsou to ty druhy, které uvádí zde citovaný Aquatab.
(Vzhledem k tomu, že Aquatab je ve zdejším atlase citován velmi pravidelně, ale ne vždy asi citující přesně vědí, co vlastně Aquatab obsahuje, tak jen stručné vysvětlení: „Systém“ v Aquatabu obsahuje aktuální verzi rybí systematiky a taxonomie odrážející přesně ten stav, který je právě v on-line Katalogu ryb W. N. Eschmeyera, jenž je všeobecně považován za standardní referenční dílo v tomto oboru. Jestliže je tedy v Aquatabu uvedeno např. šest druhů určitého rodu, pak jich je v dané chvíli platných šest, ani víc, ani míň.)
Údaj o „více než 12“ je převzat ze zde rovněž citované karty jakéhosi anglického internetového atlasu ryb a zkreslen nepřesným překladem – v originále „have been described“ znamená „bylo popsáno“, nikoli „je známo“ – mezi těmito dvěma českými spojeními je významový rozdíl. „Bylo popsáno“ se týká celé historie – od daného okamžiku zpátky až k popisu prvního druhu. „Je známo“ referuje o aktuálním stavu teď, ve chvíli, kdy to čtu. V rodu Semaprochilodus opravdu bylo popsáno v historii více než šest druhů (ale ne více než 12, v tomto je anglický zdroj nepřesný už sám o sobě), některé z nich ale později zase zmizely (byly synonymizovány s druhy jinými, přeřazeny do jiného rodu apod.), takže zůstává těch zmiňovaných šest, které platí dnes.
Zajímavější je ale druhové určení. Je naprostá pravda, že tradičně se objevují dvě nejčastější jména – Semaprochilodus insignis a Semaprochilodus taeniurus. Jenže podle toho, co jsem v posledních letech viděl plavat různě po Evropě i u nás, to skoro vypadá, že se ryby rodu Semaprochilodus dovážejí opakovaně pod špatnými jmény. V roce 2004 vyšla revize čeledi Prochilodontidae (autoři Castro a Vari), která obsahuje mj. klíč k určování druhů rodu Semaprochilodus. První krok tohoto klíče rozděluje šest druhů na dvě trojice podle toho, zda mají nápadně tmavé až černé zbarvení membránového okraje opercula a kořene prsní ploutve (a podle počtu obratlů, abych byl úplný). Trojice druhů S. varii, S. laticeps a S. brama má membránový okraj víčka a kořen prsní ploutve zbarvený sytě černě a k tomu 35–37 obratlů. Druhá trojice druhů (zahrnující obě nejčastěji uváděná jména u importovaných ryb) S. taeniurus, S. kneri a S. insignis má černou pigmentaci uvedených partií jen slabou a obratlů 39–43. Přitom ale mnohé ryby, které jsou označeny jako S. taeniurus nebo S. insignis, mají naprosto nepřehlédnutelně sytě černý zadní okraj víčka i kořen prsní ploutve, a tak lze téměř jistě konstatovat i bez spočítání obratlů (což na živé rybě nejde), že to ve skutečnosti jsou ryby z první uvedené trojice druhů, tedy ani taeniurus, ani insignis. Rozdíly mezi jednotlivými druhy v obou trojicích jsou pak definovány na základě počtu šupin v postranní čáře a počtu řad šupin nad a pod postranní čárou, což jsou znaky spočítatelné i na živé rybě a v případě, že se šikovně postaví při fotografování, tak dokonce i na fotce. Takže po tomto spočítání si troufám tvrdit, že v případě ryb pana Říhy, vyfocených v galerii této karty, jde s velkou pravděpodobností o druh Semaprochilodus laticeps.
Jaroslav Hofmann
Neděle 18.7.2010
sharon
Jenom pro zajímavost - kdyby někoho napadlo použít tyhle krásné temperamentní ryby k sladkovodním rejnokům, tak to není dobrý nápad. Podle zkušeností některých chovatelů okusují v dospělosti rejnokům kůži a poškozují oči.