Jako by mi ten článek mluvil z duše :)

Krásně napsané!!!

Je to hezky napsané. Myslím, že články tohohle typu nemají nic řešit, prostě jen nastíní několik témat k zamyšlení a je na každém, co si z toho vezme.
Pěkně to do skupin rozdělila Dominika. Myslím, že to celkem sedí a jsem více než šťastný, že manželka můj koníček nejen že toleruje, ale i mě v něm podporuje. Navíc v poslední době začala pokukovat po akváriích s krevetkami se slovy, že by si ráda něco podobného zařídila. Tak třeba nakonec budeme akvaristit spolu :-).
A ještě si myslím, že ženy se na akvárium (jako obecně na většinu věcí) dívají trošku z jiného úhlu než muži, takže občasné manželčiny připomínky nebo výtky neberu jen jako plácnutí do vody a minimálně se nad tím zamyslím. Často je to ku prospěchu věci.
Závěrem: Buďmě (muži) rádi, že je máme (ženy). Bez nich by tu byla strašná nuda :-)

Dominika: akvaristka na fotografii je návštěvnice akce v Botanické z roku 2007 - osobně neznám její totožnost :) Pokud sem chodí a pozná se, ať se určitě ozve.

Mně se Liborovy články líbí. Můžeme se zamyslet nad soužitím akvarista+akvaristka= řekla bych, ideální situace, pokud akvarista nemá pocit, že mu akvaristka "šlape do zelí". Druhá situace, akvarista+neutrální osoba, které akvaristika nevadí, ale aktivně se jí nečastní. Třetí tragické soužití, akvarista+osoba na akvaristiku alergická. Tragédie. Ja se počítám mezi první kategorii, akvaristíme oba a společně. Jen ještě doplnění, spíše odhad, že mezi akvaristy možná není tak málo žen, ale spíše se nečastní viditelných akcí a tudíž se o nich jaksi neví. Jinak akvaristka na fotografii, je anonymní nebo se zná její identita?

Já nevím, ale fejetony beru jako námět k zamyšlení. Sharon určitě to byla poklona. =D

Styl mi taky nějak nesedí, nicméně zajímavé pozastavení a zamyšlení nad skutečností. Tak nějak to funguje i u nás, sice ne manželka... Ale patřím mezi ty choleriky, kteří do svých nádrží nikoho nepustí. Nebo spíš je to z jiného důvodu. Odmalička máma ani ségra o akvaristiku zájem neměly, tak to ve mě nějak zůstalo a do akvárií nikoho nepouštím proto, že kdyby udělal něco špatně, nejsem z těch, který by si to nechal pro sebe a tak si to radši podělam sám a pak nadávam jen sobě. Když jsem pryč ryby mi krmí táta, a to je vše. Ostatní si dělám sám a funguje to. Jinak článek dalo by se říct nic neříká, jen takové povídání o ničem.

autorův styl psaní mi sice nesedí, ale ten doprovodný obrázek mě potěšil, víc takových:)

Libore, Libore...copak je ženská jen nějaký doplněk muže?? Jakto, že jsi šoupl jen tak na okraj chovatelky, jejichž mužské protějšky jsou jen chybějící fyzickou sílou a jinak ryby rozlišují na velké a malé, v lepším případě podle barev ;-):-D?

Je ale pravda, že už jen ženský rod v textu vyvolává u těch vážených a moudrých zadumaných mužů akvaristů neuvěřitelný zájem a toleranci, ženou v běžném životě nepoznanou :-D.

Vzpomínám, jak mi jeden můj známý řekl: "Jsi úžasná holka, ještě jsem nepotkal ženu, se kterou bych mohl mluvit o parachromisech" :-) jen nevím, jestli to měl být skutečně kompliment :-D:-D