velmi zajimava uvaha...

výborný článek...dlouho jsem podobnou úvahu hledal..díky

Pro SoRex: děkuji za informaci :-)

"Pro smysluplný a seriozní chov a zacházení s živými organismy již nepoužíváme termín "zvířata v zajetí" ale "zvířata v péči člověka" - platí i pro ryby."

V dnešní době se velmi iniciativně hovoří o "wellfare" zvířat. Hlavní význam tohoto slova by se dal vyložit, jako péče a příprava chovatelských zařízeních na základě potřeb zvířat, i když to nám, jako ošetřovatelům nevyhovuje, nebo nám to snižuje tržby.

Obecně wellfare vychází s co nejlepší znalosti etologie daného druhu a podle toho se zvířaty zacházíme.

Dovolim si tvrdit, že u mnoha druhů ryb jsou etologické znalosti velmi povrchní a této problematice se věnuje jen malá pozornost.

Omlouvám se za překlep - Z. tequila byl vyhuben 1996.

Pro PaDa: na obě dvě otázky mohu odpovědět ano. Jako ortodoxní chovatel divokých živorodek mám nejvíce detailních informací z tohoto oboru.
Úspěšné reintrodukce jsou známy u druhu Skiffia francesae, která byla v přírodě vyhubena někdy na konci 70 let a navrácena v roce 1999. Další úspěch byl zaznamenán u Characodon audax, jehož jediná známá lokalita Ojo de Aqua (Mexiko) v roce 2000 vyschla, ale hned po následujícím období dešťů sem byl opět vysazen z akvarijních chovů.
Neúspěchem zatím skončily pokusy o reintrodukci Zoogoneticus tequila, jehož nepočetná populace na Río Teuchitlán zkolabovala v roce 1966.
Ve všech uvedených příkladech nenesl člověka na vyhubení těchto druhů žádnou vinu. Naopak, jen díky akvaristům tyto druhy přežily.

A nejsou ukazatelem vývoje planety parazité a viry? Ti ženou evoluci vyšších živočichů kupředu. Myslím, že i člověk je svým spůsobem směrován jinými organizmy a evoluce vývoje života je určitým způsobem dána ... Člověk pokud nebude chtít také vyhynout, bude se muset dříve nebo později dostat do vesmíru a utéct z této planety, kde ho čeká dříve nebo později také záhuba (pokud se nezničí sám, třeba to budou tisíce či miliony let).
Diskuse by mohla být na toto téma nekonečná.

Pro smysluplný a seriozní chov a zacházení s živými organismy již nepoužíváme termín "zvířata v zajetí" ale "zvířata v péči člověka" - platí i pro ryby.

Je to módou posledních více než dvaceti let se více starat o přírodu. "Pláčeme" nad každým zmizelým druhem, formou nebo i lokalitou, kde tyto organismy přebývaly. Tvrdíme o sobě, že nežijeme v souladu s přírodou. To je jedna strana názoru. Otázkou je, kudy se hodlá ubírat sama evoluce jejíž neoddiskutovatelnou součástí jsme i my. Otázkou vymizení některých druhů a objevování se či adaptování některých stávajících na nové podmínky je i to, zda-li to tak prostě není samou přírodou dáno.

Byla by to skutečně témata na nekonečnou diskusi. Vývoj jde kupředu, ať se nám to líbí či nelíbí, ať na tom máme či nemáme svůj podíl. Miliony druhů živých organismů vyhynuly ještě díve než se objevil člověk. Máme snad nést odpovědnost i za to?

Vzhledem k tomu, že jsem si tenhle článek vybral a přeložil, tak se za něj cítím tak trošku odpovědný.
Zdá se, že je to dostatečně kontroverzní téma, které Vás nutí k diskusi. Článek zjevně plní to, v co autor (i já) doufal. Vede k zamyšlení a řekněme revizi či obhajování vlastních morálních postojů vůči přírodě. Nabízí a otvírá prostory k dalším zamyšlením a tématům (viz. příspěvěk PaDa).

Koukám, že jsem vybral dobře. Jen houšť a větší kapky, třeba nakonec z diskuse vyplyne zajímavý námět (nebo i něco víc než jen námět) na další článek na toto téma...

Havroš

Zajímalo by mne: Povedlo se už někde podobně jako v případě savců vrátit do přírody vyhubenou rybu? A jsou chovány ryby, které už v přírodě nežijí (nemyslím šlechtěné)?

Ještě by bylo možno otevřít diskusi na téma uvolněných teritorií, která budou vzápětí obsazena mladšími jedinci z periferií nik. Populace bude "omlazena" a početní úbytek bude velmi rychle vyrovnán na maximální úživnost lokality. Ve výsledku se krom dočasného výkyvu v početnosti populace nic nestane.
Jsem si ovšem plně vědom toho, že v případech ekologicky choulostivých lokalit a endemitů to fungovat nemusí - a zřejmě ani nebude. Takových je ale menšina. Navíc se vnucuje otázka, zda lovem a následným akvarijním chovem nevytváříme přirozenou (i když v širším měřítku umělou) genovou databanku, pro návrat v přírodě vyhubených druhů zpět na původní lokality.

to vyghum - tomu se říká dělba práce :-)))
Roman:)

Pro Mlynáře: otázka zní, co pak za ty utržené peníze na celý týden k jídlu nakoupili?
Ryby co ve stejné řece nalovil někdo jiný? ;o)))

Připojím se ke kolegovi LANGOŠOVI:
Uvedu jeden klasický příklad z Brazílie. Indián xyz v době legálních možností vývozu krunýřovců v pondělí ulovil cca 30 cm velkou rybu. Prodal ji a celá rodina měla až do neděle co jíst. PO zákazu vývozu těchto ryb musí indián xyz ulovit takovouto rybu každý den, aby rodina měla co jíst. Co je tedy větší zlo? A nedělejte si iluze i indiánovi, který těch ryb v to pondělí nalovil x-cet. Tam je každodenním heslem "maňana" (volně převedeno do češtiny to pro indiány znamená... nic nedělat a válet se...):o)

Zajímavý článek „Co se děje v Brazílii?“ od H.-G. Everse, který se dotýká uvedeného tématu, je v akva tera fóru 6/2005 - cituji

„Určitě je mimořádně problematické tvrdit, že samotný odchyt může vést k vyhubení mnoha druhů. To může být pravda pouze v ojedinělých případech extrémních endemitů, navíc k potvrzení takového tvrzení je třeba rozsáhlý terénní výzkum. Z lovu ozdobných ryb žijí tisíce Brazilců, kteří by při zákazu lovu byli existenčně ohroženÍ. Co by pak tito lidé dělali? Jak už se ukázalo v minulosti při jiných příležitostech, lidé odcházejí často do lesů, které klučí, aby tam mohli chovat dobytek, případně přerývají řeky při hledání zlata. Pokud by k tomu došlo,
znamenalo by to pro přírodu daleko horší ohrožení. … K čemu je zákaz lovu krunýřovců v Rio Xingu, když tam firma Eletronorte plánuje u Altamiry stavbu obří hráze, která vyhubí rovnou celé populace vysoce specializovaných krunýřovců žijících v peřejích? …“


Z pohledu ochrany přírody to zřejmě bude vždy jen volba toho menšího zla.

Roman:)