Dobrodružství s amazonskými anděly a nejen o nich

Autor: Roman Rak · 18.3.2010 · Článek #301 ·

Dokument obsahuje interaktivní galerii, prohlédněte si ji na www.akvarista.cz.

Dokument obsahuje interaktivní anketu, hlasujte na www.akvarista.cz.

Říká se, že "třináctého" je smolný den. Zejména, připadne-li na pátek. Na druhou sobotu v měsíci březnu připadla právě třináctka. Rozhodně nemohu říci, že by to byl smolný den, byť od rána bylo pod mrakem, místy silně pršelo a jinde zase matička příroda uštědřovala své hojné dary v podobě sněhu.

A právě v tuto sobotu se v Plzni konalo plzeňské akvaristické jaro – Den cichlidářů, pořádané ve spolupráci plzeňského akvaristického spolku Iris s Českým cichlid klubem.

Rozhodně musím říci, že se jednalo o další podařenou akvaristickou akci, které letos kraloval křest nové české knihy Honzy Burzanovského (alias Mlynáře) spojenou s přednáškou o skalárách, kterým je kniha Dobrodružství s amazonskými anděly věnována.

Žádná knížka se nerodí nikdy lehce a téměř vždy se jedná o mimořádný počin, který takovéto dílo vždy provází. Spousta věnovaného času, překonaných útrap a úskalí, než se nové dílko zrodí. A právě i o tomhle, jak kniha vznikala, co jí provázelo a co to vše pro Honzu znamenalo, pojednává dnešní rozhovor. V galerii pak přinášíme další fotky jak ze křtu samotné knihy, tak i z přednášky a pochopitelně z celé akvaristické akce Den cichlidářů.

Když jsem s Honzou dával dohromady tento rozhovor, pořád používal pro mne tajemnou zkratku DAA. To je tak, když na něčem dlouho pracujeme, tak se to snažíme nějak pracovně zkrátit. Pro dotyčného je jeho vlastní zkratka samozřejmostí, pro mnohé dlouho tajemstvím. Takže pro ty, kteří v souvislosti s nadpisem nedokázali zkratku sami odvodit – vězte, že to je jen zkratka monografie Dobrodružství s amazonskými anděly, která je ryze česká a původní.

Mnoho z nás už drželo v ruce Tvou novou knihu, má ji ve své knihovně. Jaký to byl pro Tebe pocit, když jsi odevzdával "rukopis" do tiskárny a pak jsi poprvé v ruce držel svou knihu. Co všechno Tě v tu chvíli napadlo?
Že to martýrium mám konečně za sebou.

Honzo, co Tě vedlo k napsání téhle knihy?
Asi exhibicionismus, neboť chuť a vůle jít takto s kůží na trh ani nic jiného není, jak by Ti asi řekl každý psychiatr.

Proč zrovna skaláry? Není to podobné jako psát o pavím očku? Skoro každý z nás tyhle ryby měl, choval a opakovaně množil. Tak tedy proč?
Skaláry jsou jednou z nejznámějších skupin v akváriích chovaných tropických rybek. Přes to, že se chovají již sto let, se toho o nich kupodivu ví hrozně málo... Pokud se tahle odpověď bude zdát někomu příliš lakonická, ať si přečte úvod monografie. Tam to všechno je.

Dělal jsi si nějaký marketingový průzkum, zda něco podobného nevyšlo v zahraničí?
Ano, jistě. V průběhu posledních šesti let jsem se seznámil se vším, co o skalárách bylo knižně vydáno a díky současným možnostem a dobrým kamarádům v zahraničí se mi podařilo dostat i k většině zásadních materiálů, které byly publikovány od padesátých let v odborných a populárně odborných magazínech. Nejen díky tomu jsem věděl, kde a kdy a co o těchto rybách vyšlo a většinou i jak to bylo přijímáno a jak na kterou práci lidé reagovali či která byla zapomenuta nebo je naopak "nesmrtelná" a z jakého důvodu. Ono aby ta moje práce měla nějaký smysl mi ani nic jiného nezbylo.

U nás je situace jednoznačná. Krom několika článků v AT i obou nových magazínech a několika odstavců v knížkách na akvaristiku zaměřených obecně, tu o těchto rybkách nikdy nic nevyšlo. A s výjimkou statí doktora Prouzy a manželů Matěnových v AT a nádherného překladu manželů Dykových v české verzi Sterby, šlo vždy o chovatelské články maximálně občas okořeněné výtahem několika prapodivných informací z "pouťových" článečků z některých populárních magazínů našich západních sousedů. Z historického hlediska jsou ale například velmi zajímavé drobné informace ve starých akvaristických tiskovinách z první poloviny minulého století (u nás např. Akvaristické listy), ale mít možnost se k nim dnes dostat má jen málokdo a já jsem rád, že se opět alespoň prostřednictvím mojí práce znovu dostávají na světlo.

Čím je kniha nová; mohu-li si dovolit říci, objevná?
Svým způsobem jsem díky možnostem získání toho, o čem jsem psal výše, měl tu výhodu, že jsem si všechno přeložil, podrobně prošel, rozebral doslova do posledního písmenka a mohl se nejen poučit z chyb a omylů jednotlivých autorů, ale naopak využít to, co po informační stránce v jejich dílech mělo nějakou hodnotu. V češtině tak poprvé vyjdou informace, o kterých naši akvaristé nikdy neměli ani potuchy. A nejen akvaristé u nás.

Už jsem to mezi lidmi několikrát při různých debatách zmínil. Dodnes kroutím hlavou nad tím, jak je střední Evropa (rozuměj – na Německo orientovaný sektor) odtržená v akvaristice od zbytku světa – samozřejmě speciálně od informačních toků pramenících ze Severní Ameriky, ale nakonec i Asie. Asi tu nikomu neprozradím žádnou novinku když uvedu, že jak bývá zvykem, na každém břehu Atlantiku jeden autor opisoval od jiného a kromě dobrých informací přebíral se seriozními informacemi i vyložené nesmysly nebo dnes již dávno vyčpělá dogmata. Ona leckterá z vydaných monografií vznikla jednoznačně na objednávku. Pak do onoho hrnce přidal pár svých poznámek, glos a pozorování, zamíchal a tradá k vydavateli. Přesně takhle to funguje jak u knih napsaných v němčině, tak i v angličtině.

Právě zde jsem objevil jeden hrozně zajímavý prvek, který napomohl k jednomu z unikátů mojí monografie. Spoustu informací popsaných v německých knížkách vůbec nikdo mimo střední Evropu nezná a naopak němečtí autoři neměli nikde ve svých dílech uvedenu nejednu zásadní informaci, která se třeba promítla napříč většiny anglicky psaných monografií.

Já jsem si z obou směrů vzal vždy to zásadní a podstatné, odevšad jsem vyšťourával lahůdková infa a porovnával je nejen s vlastními zkušenostmi a v každé kapitole knížky sjednocoval do jediného uceleného a časově pokud možno souvislého pojednání. Kolik času jsem strávil následným ověřováním některých informací ani nedokážu odhadnout. To je jen jedna ze specialit téhle monografie. Nikdo už nespočítá, kolik hodin, dní, týdnů... měsíců jsem například strávil prošťouráváním všech možných map – turistickými počínaje, přes letecké, satelitní konče. V mapkách uvedených v kapitole o hydrogeografii Amazonie jsou zakreslené řeky, které se na běžných mapách nenajdou. U některých zásadních řek, kde nebylo možné v žádných pramenech (ještě nebyly oficiálně změřeny) dohledat jejich délku, jsem se na zvětšeninách satelitních map vyřádil se šuplérou a kalkulačkou.

Když jsem si umínil vytvořit nějakou specifickou kapitolu, samozřejmě ovšem vždy korespondující s rodem Pterophyllum, nezbylo mi než se pokusit jít ve sběru potřebných informací a dat do co největších důsledků v celé šíři dané problematiky. Nikdy předtím by mne ani ve snu nenapadlo, kolik času strávím studiem paleogeografie, fosílií, geologických procesů minulosti i současnosti a samozřejmě také klasickou historií. Nebo jsem také dva měsíce honil jednoho horlivého Belgičana jak nadmutou kozu po vědeckých institucích v Brusselu, aby vyšťoural dosud nikde nezveřejněná křestní jména J.-P. Gosse, který objevil a popsal P. leopoldi. No, nechme to na čtenářích, aby si to zhodnotili a posoudili sami, protože takhle bych o tom zde mohl povídat do aleluja.... Během těch posledních šesti let jsem skutečně zažíval nejedno dobrodružství s "amazonskými anděly".

Proč sis pro svou knihu vybral pro českého akvaristu takový zvláštní název?
Je to tak trochu slovní hříčka. Název titulu byl koncipován tak, aby v jednoduchém překladu do angličtiny dokázal oslovit co nejširší akvaristické publikum na celé planetě a stále si uchovával svůj základ, napětí a intimitu. S výjimkou střední a snad i východní Evropy se všude skalárám v akvaristickém žargonu říká "Angelfish" (andělská ryba, anděl – angl.).

Skaláry jsou často nazývány královnami a králi akvarijních ryb. Určitě to bude v samotné knize (kterou jsem v době přípravy tohohle rozhovoru neviděl), takže trochu předbíhám – proč? Čím jsou jedinečné, že obecně zasluhují tolik akvaristické pozornosti?
Královnami a králi? No zkus tohle říci někdy před nějakým diskusářem... Je to skutečně zvláštní, mnohdy se tenhle termín skutečně používá a já na tohle bohužel konkrétní odpověď neznám. Mohu se jen domnívat, že to pochází z počátku minulého století, kdy se tyhle rybky začínaly dovážet (zprvu především do Hamburku) a svým tehdy značně netradičním tvarem těla, způsobem chování, ale i složitostí je jednak dovézt živé, pak dokázat udržet na živu a poté i rozmnožit, dávaly tehdejším akvaristům pěkně do těla. Nesmíme tu dobu srovnávat s dnešní. Nemluvím zde o technických možnostech v středoevropském prostředí, ale o znalostech poměrů, ze kterých rybky pocházely. Nehodlám tehdejší akvaristy samozřejmě nijak podceňovat, ale o chemismu prostředí, krmení, způsobech života v domovině těch ryb oni tenkrát věděli jen zlomky toho, co známe dnes my.

Kdo by měl a neměl tyhle rybky pěstovat?
Hmm. Já myslím, že jsem ten poslední, kdo by tohle měl určovat. To je stejná otázka jako ta, "co bylo dříve? Vejce nebo slepice?". Tyhle rybky stejně jako každá jiná a vůbec jako každý živý tvor, by měly být pěstovány těmi, kteří si k nim dokáží najít vztah. Živý tvor není vyrobená věc. Živý tvor se narodí a je a má své specifické nároky a požadavky! My bychom se měli snažit tomu tvoru, chceme-li se o něho starat a chovat jej, vytvořit ty nejlepší podmínky, jakých jsme schopni docílit. X-let se omílá rčení chov zvířat v zajetí. Jindra Novák kdysi přišel s mnohem výstižnějším rčením – "chov zvířat v péči člověka" a o tom by to mělo být. O té péči. Tím je nakonec dáno i to, že akvaristika není jen hobby, ale zároveň i poslání a člověk by k tomu měl přistupovat s patřičnou pokorou a trpělivostí.

Ostatně – jak je správně česky – "ten skalár" nebo "ta skalára"? Co znamená latinsky "scalare"? Jak vznikl jejich celý latinský název?
Jak by se to mělo brát správně česky, na to se zeptej spíš nějakého jazykozpytce, já jsem jenom obyčejný akvarista. Ačkoliv již ze samotného validního českého názvu "skalára amazonská" z hlediska úhlu mého pohledu vyplývá, že by to měla být "ta". Jak to bylo s vědeckým názvem skalár, o tom je v knížce hned několik stránek. Právě pátrání po podrobnostech mne přivedlo i ke studiu celé čeledi vrubozubcovitých obecně a nakonec až k teorii o jejím možném vzniku. Měsíc jsem kvůli tomu sháněl dvě bibliofilie o fosíliích ryb.

Během psaní, konzultoval jsi nějaké kapitoly s někým?
Samozřejmě. Nejednu. Doslova noční můrou pro mne byla kapitola o genetice. Její psaní jsem odkládal až na samotný konec celé práce a celou tu dobu přemýšlel, jak se toho zhostit. Nakonec jsem se v prvopočátku opřel o stati z publikace Akvaristika doktorů Hofmanna a Nováka. To byl pro mne určitý obecný základ. Pak jsem již celou první verzi procházel slovo od slova, za pochodu studoval, co jsem kdysi s chutí zameškával na škole při studiu biologie a samozřejmě i nové poznatky. To vše jsem pak nastavoval tak, aby to pokud možno sedělo konkrétně na "náš rod" ryb. Nemusím snad ani popisovat, že jsem to x-krát přepisoval. Takto hotovou kapitolu jsem pak poslal na brněnskou VFU (Veterinární a farmaceutická Universita), kde se toho chopili genetikové a téměř celé to doslova přeorali, aby kapitola vyhověla soudobým trendům moderní genetiky. Za to jim patří neskonalý dík.

Nebyla to ale jediná kapitola, která se ocitla na půdě brněnské veteriny. Kapitoly o nemocech i o anatomii jsem hojně konzultoval s prof. Dvořákem.

Téměř vše, co se týká venezuelského povodí, ale především tam žijících populací Pterophyllum altum jsem několik let dopodrobna probíral s doktorem E.Ruizem, kterého považuji za jednoho z největších znalců těchto ryb a jejich domoviny. Ed se sice narodil na Floridě a vystudoval tam jednu vysokou školu, spoustu let ale strávil v původní domovině svých rodičů. Na Univerzitě Zulia v Maracaibu studoval u Američana Prof. D.Taphorna. Zaměřil se na práci na redoxně-oxidačním potenciálu povodí Orinoka. Jeho nebližší kamarád W.Cabezas dělal svou doktorandskou práci přímo na téma Pterophyllum altum. Oba prolezli téměř píď po pídi povodí Orinoka a byli i prvními deklarovanými "akvaristy", kteří P.altum odchovali v akvarijních podmínkách. Pak se jeho chotí stala čistokrevná venezuelanka – lékařka, která se zabývala mnoho let studiem nemocí různých populací indiánů okolo Orinoka. Ed s ní všude cestoval a zatímco ona se věnovala své profesi, on se cachtal s místní omladinou v kdejaké louži.

Neměl jsi chuť někdy sám do Amazonie vyrazit?
Copak o to, chuť jsem měl na ledacos, jenže nebyly možnosti. Teď, když už ty možnosti jsou, zase díky současným poměrům ve státech Amazonie, by to byl zbytečně drahý výlet na nic.

Jaké informační zdroje kromě vlastních zkušeností a poznatků byly pro Tebe rozhodující při psaní knihy? Myslím např. webové stránky, literaturu, osobní kontakty?
Již jsem se zmínil výše a další je vyjmenováno v závěru monografie ve stati "Použité materiály". Jen ve zkratce – jednalo se celkem asi o pětadvacet knižních publikací, několik stovek stran z papírových magazínů, ročenek, bulletinů a webových stránek různých institucí.

Lze čtenářům doporučit nějaké kvalitní webové stránky o skalárách, ať už domácí, tak i zahraniční?
U nás už dost známé "skalárfórum", jež je jednou z internetových akvizic Českého cichlid klubu; ze zahraničních pak pro německy komunikující má úroveň fórum stránek Segelflosser.de (http://www.segelflosser.de ) a v angličtině je v současnosti nejvýznamnější fórum sdružení The Angelfish Society Group – Finarama (http://www.finarama.com ), kde jsou středobodem především divoké populace rodu Pterophyllum a naopak barevné chovatelské formy preferující The Angelfish World Forum (http://www.angelfishkisses.com/... ).

Jak dlouho trvalo, než kniha přišla na svět? Jak dlouho jsi nosil námět v hlavě, než jsi ji vůbec začal psát a jak dlouho trvalo, než jsi napsal?
To, že jsem se rozhodl napsat knihu vlastně způsobil krach magazínu ATF. Myšlenky jsem měl všelijaké, ale začít hned psát samotnou monografii, to mi tenkrát připadalo jako vzdušný zámek. Po té, kdy mi vyšel starý článek v Akváriu-Teráriu, jsem se na dobu několika let skalárám přestal věnovat a priority u mne získaly jiné skupiny ryb. Dokonce jsem zažil groteskní příhodu. Tenkrát jsem ve své pěstírně skaláry hodně utlumil a kromě několika dospělých jedinců a pár mláďat, jsem tam neměl zhola nic. V té době přijela na návštěvu (už ani nevím odkud) skupina akvaristů, a jak tak prolézali moje chovatelské zařízení, zaslechl jsem, jak jeden šušká do ucha druhému: "Tak on píše články o skalárách a žádné tu nemá ...".

Jenže jak se povídá "odříkaného nejvíce". V roce 2003 se mi podařilo docílit toho, že jsem získal podstatně lepší podmínky pro experimentování se skalárami, než jsem měl do té doby a také díky internetu jsem mohl doslova nasávat další spousty zajímavých informací. Již tenkrát jsem se rozhodl připravit zprvu pro AT, později pro ATF několikadílný mnohem podrobnější seriál a navázat tím na svou starou práci. Začínal jsem si tak pomalu v hlavě sumírovat koncepci a shrnovat a postupně třídit nové informace. Díky internetu jsem i začínal dávat dohromady souhrn publikací a článků, které od konce II. světové války o skalárách kde a v čem vyšly. V době, kdy zkrachoval můj potenciální vydavatel – ATF pak již nebylo nijak složité celý koncept seriálu změnit a skutečně se pustit do psaní monografie.

Zažil jsi při psaní období, kterému se někdy říká "tvůrčí krize"? Jak jsi ji překonával?
Ne, ani ne. Já jsem de facto skoro čtyři roky jen sbíral materiály, překládal, třídil, házel do jednotlivých škatulek a prováděl přípravu. Na konci září 2007 jsem pak sednul k počítači a během tří měsíců byl základ knihy napsán. V prosinci jsem se pak zabýval rekonstrukcí systému chovatelských forem a na přelomu let 2007 a 2008 s pomocí několika přátel, nakonec i "Propozicemi k pořádání šampionátů skalár". Celou dobu jsem měl před sebou určitou vizi a na nějakou tvůrčí krizi nebyl čas. Ta přišla až po dokončení celé práce, protože pak jsem se nějakou dobu cítil jak vymačkaný citron....

Bylo jednoduché najít v dnešní době vydavatele?
To bylo to nejjednodušší. Protože tak trochu znám, jak to dneska s vydavateli chodí, bylo mi hned od prvopočátku jasné, že musím jít za každou cenu svou vlastní cestou.

Vydat knihu, znamená ji z části i zafinancovat. Měl jsi štěstí na sponzory? Jak se dneska hledají? Je to jednoduché?
Sponzory jsem ani moc nehledal. V dnešní době a k tomu ještě navíc okořeněné hospodářskou krizí to bez patřičných známých na těch pravých místech nemá ani smysl. Já takové známé nemám a tak jsem se pokusil o klasičtější formu finančního zainvestování – prodej reklamní plochy. Vzhledem ke svým znalostem českého akvaristického profesionálního prostředí nebyl žádný problém dát dohromady na padesát subjektů, které jsem v polovině loňského listopadu oslovil.

Zklamáním pro mne ani tak nebylo konečné množství pozitivních ohlasů (slovy "dva"), jako to, že z mého dnešního úhlu pohledu ony obeslané firmy postrádají alespoň základní minimum slušnosti. Chápu současný stav ekonomiky a to zejména v akvaristickém sektoru. Ty dva podnikatelské akvaristické subjekty mají na konci knihy reklamu a s výjimkou ještě Ing. Benešové z Čerčan (Hü-ben), která mi napsala velice seriozní a korektní formou zamítavé stanovisko, se nikdo jiný neráčil obtěžovat ani pouhou SMSkou. A to nezapomenu ještě dodat, že mnohý majitel z oslovených byl mým "kamarádem" nebo alespoň "dobrým známým". No, i tohle tak trochu vypovídá o stavu naší profesionální akva scény. Ne?

Co je na psaní knížky nejtěžší?
Vytahovat z knihovny několikakilový Axelrodův lexikon sladkovodních ryb... A potom vykládka a uskladnění kamionem z tiskárny přivezeného nákladu. To teprve člověk pozná, jakou nádeničinou je se pustit do produkce vlastní knihy.

Dobře, ale teď vážně. Z mých vlastních zkušeností to je vytvořit smysluplný koncept, logickou strukturu, tedy páteř zamýšlené publikace a pak ji smysluplně a originálně naplnit. A u Tebe?
Já myslím, že to je obecná šablona. Ono to asi ani nijak jinak nejde. Samozřejmě, že jsem si vytvořil koncept, jelikož jsem ale již několik let před tím vytvářel koncept monografie o bojovnicích, kde se jedná o mnohem rozsáhlejší šíři záběru, nebyl problém v určení, jakou cestou se ubírat v rámci DAA. Měl jsem na to také celá ta léta při sběru informací a jejich zpracovávání a v rukou všechno, co bylo o skalárách monograficky publikováno. Tak nebyl problém si při studiu každé knížky říkat "tohle je tam zbytečné", "tohle mi tam chybí", atd. Navíc mne kdysi překvapil ohlas už mé první práce pro AT. Když jsem si to po letech rozebíral, uvědomil jsem si, že mám vůči těm lidičkám, které to nějak oslovilo, určitý dluh. Tenkrát jsem se programově vyhýbal mnoha položkám (anatomie, nemoci, krmení, genetika, atd.) a navíc kvůli možnostem prostoru v časopisu, velmi hodně proškrtával a krátil texty. Vlastní monografie člověku umožní úplně jiné rozpětí, i když i tady došlo nakonec z prostorových důvodů k radikálním škrtům. Kdybych nebyl limitován určitým počtem stran, neměla by jich kniha 328, ale nejméně 500. Na druhou stranu mám základ pro možné pokračování....

A naopak, co Ti při tvorbě monografie přinášelo radost?
Když mne doma nikdo neotravoval a měl jsem klid na práci. Nejen z tohohle důvodu jsem většinou psával mezi osmou hodinou večerní a přibližně třetí, čtvrtou ráno.

Vydáváš klasickou tištěnou knihu v době elektronických médií, kdy časopisy a noviny obecně jsou "válcovány" Internetem, kdy např. v USA i klasické noviny jsou silně na ústupu a internetové zpravodajství začíná pomalu a jistě vytěsňovat i televizní zprávy. Nebojíš se neúspěchu?
Nebojím, ale také jsem nešel cestou dřívějších zvyků desetitisícových nákladů. V češtině je v dnešní době vydání knihy ve více jak třítisícovém nákladu známkou ignorance či naprosté neznalosti marketingu v akvaristické branži. Doby, kdy se během dvou let rozprodal sedmdesátitisícový náklad akvaristické knížky a nebo mohl nějaký titul vyjít ve čtyřech či dokonce osmi vydáních, jsou nenávratně pryč. Ale já už si svůj úspěch zaznamenal – pro mne jím bylo dokázat tu knihu vydat a držet ji fyzicky v ruce. A navíc mám docela rád "starožitnosti"... Pak je tu ještě jedna drobnost. Na internetu když přijdeš na to jak, najdeš dneska skutečně kdejakou informaci, to ano. Většina těch informací je ale kusá, často vytržená z kontextu a postrádá onu určitou formu příběhu, která dokáže čtenáře zaujmout. Já jsem se snažil celému dílku ten příběh dát. Samozřejmě příběh založený na skutečných faktech. Nejde mi tu jenom o to, abych se touhle cestou pokoušel lidem udělat strohou nalejvárnu, ale o to, dát tomu všemu nějaký řád, spojit určité věci do souvislostí a aby se to pokud možno dalo i normálně číst. Jistě, je zde hodně úseků, které zaujmou možná jen pár odborníků, zároveň je zde ale zodpovězena nejedna otázka, s jakou chodí běžně kdejaký začátečník na porady na veřejná akvaristická fóra.

Na Tvé knize je pozoruhodné i to, že sis ji sám ilustroval, hodně kreslíš, což není dneska zase až tak obvyklé. Myslíš si, že kresba může být výstižnější než fotografie? V čem?
Tak na to pozor. Kreseb jsem udělal prakticky jen pár (zatím) a s výjimkou velikána Heckela se týkaly výhradně anatomie. Pro mne je zásadní malba. Je to jednak moje vrozená posedlost v patlání barviček, neboť jsem se v takovém prostředí narodil a vyrůstal a za druhé toto obrazové vyjádření v souvislosti s akvaristikou i jednou z mezer v soudobé akvaristice, na kterou jsem narazil. Na tohle pole se pokud vím programově ještě nikdo nepustil. Kromě jedné malby terčovce, kde šlo ale spíše o jejich proslulého chovatele (Jack Watley), jsem s výjimkou několika publikací vybavených tu více či méně zdařilými malbičkami či barvotisky, nebo vybarvenými kresbami, na nic podobného nenarazil. A proč jsem se do malování rybek dal a začal skalárami? I o tom píšu ve své knize....

Kolik času zabere namalovat trochu složitější obrázek?
Záleží na náladě, ale v podstatě dva až tři dny (formát A4). No a když na to nálada není a musím to "lámat přes koleno" tak také týden. A nemluvím samozřejmě o přípravě. Ta taky nějaký čas zabere.

Jak dlouho maluješ, co Tě dovedlo k téhle zálibě, neřku-li přímo k tomuto typu umění? Máš za sebou nějakou odbornou průpravu, třeba aspoň "lidušku" - lidovou školu umění O;)?
Hm. I o tomhle jsem se zmínil už výše. Ale abych to konkretizoval, "Lidušku" ne, "Ivanku" ano. Moje máma byla výtvarnice – akademická malířka. Od doby, kdy jsem namaloval první obrázek, který visel na nějaké vernisáži, uplynulo čtyřicet devět let. Pamatuji si na to dodnes a otčím jej má stále pečlivě schovaný. Byl to parník na Vltavě a poprvé byl vystavován v rámci nějaké akce mladých výtvarníků v pražském Mánesu.

Moje odborná průprava začala dříve, než jsem se naučil chodit a skončila ve chvíli, kdy mi po přijímačkách na výtvarku přišla negativní odpověď. Rodina nebyla tenkrát politicky patřičně vhodná, abych rozmnožil řady tehdejších kumštýřů. Jinak jsem v tom jel v rámci rodinné firmy dalších patnáct let pomocnými pracemi počínaje, vlastními projekty konče. Tehdy jsem strkal nos i do textilní výtvarničiny.

Jak jsi se dostal vůbec k akvaristice?
Jednak mi to určily už sudičky – narodil jsem se ve znamení ryb. No a potom jako mrňavé klouče jsem jel jednou s mámou k tetě a strejdovi do Sušic na vyhlášený koláč a skončil v pěstírně. Do postele mne po dobu pobytu pokaždé museli rvát násilím za pořádného řevu...

A jakou první rybku jsi si přinesl domů? Co považuješ pak v Tvé rozsáhlé akvaristické praxi za největší chovatelský či akvaristický úspěch?
Nebudu-li počítat občas trápenou čudlu z potoka ve třílitrové zavařovačce, tak to bylo o pár let později a velice dobře si to pamatuji. Jednalo se o dvě skaláry, pár pavích oček, několik neonek a dva pancéřníčky. Měl jsem na to asi 40 litrové rámové akvárko, jednoduchý kompresůrek jaký se dal na konci šedesátých let sehnat a nad tím lampičku se 40W žárovkou.

To je moc těžké nějak konkretizovat. Člověk si vždycky vytvoří nebo vytkne nějaký cíl a snaží se jej dosáhnout. Podaří-li se to, nastává chvilka opojení a euforie. To ale rázem vyprchá a je tu cíl další, atd. atd. Je to takové nutkání jít stále dál. Neplatí to jen v akvaristice, že? Za ta léta bylo těch sukcesů dost a mnohonásobně více ale průšvihů. Tu a tam na něco z toho zavzpomínám, zásadní pro mne ale byl relativně první akvaristický úspěch. Už jsem tu zmiňoval Betta imbellis, kterou jsem objevil díky Frankovi. Za nedlouho na to jsem přesně tuto formu dokonce získal. Bylo to tehdy v osmdesátých letech na jedné z pražských burz – na smíchovském nádraží a jednalo se o imbellisku z chovu jedné z tehdejších pražských osobností – dr. Majky Dvořákové. Šlo samozřejmě o "frankovskou linii" rybek, které pro české akvaristy tuším získal v tehdejším Západním Německu doktor Jaroch. Tenkrát jsem si koupil dva párečky a po několika týdnech se dokázal dočkat asi desítky mláďat.

Kolik let jsi se zabýval právě skalárami?
Když nebudu počítat asi tříletou přestávku na přelomu tisíciletí, tak necelých dvacet let.

Všichni o Tobě vědí, že kromě skalárů, jsou Tvou láskou i malé cichlidky, labyrintky, zejména divoké betty. Co Tě nadchlo na těchhle rybách, co mají společného třeba se skalárami?
Napřed to byla provokativní poznámka jednoho kamaráda akvaristy, že umím udělat jen jednoduchou čudlu. Původně vztek a pak chuť se s tím i přes různé překážky dokázat poprat, mne přivedly právě k trpasličím cichlidkám, o kterých se na přelomu osmdesátých a devadesátých let říkalo, že jsou to choulostivé mrchy a divokým bojovnicím, které mne chytly hned jakmile jsem poprvé otevřel Frankovu Akvaristiku a uviděl fantastickou fotku Betta imbellis. No a po prvních krůčcích s těmito rybkami mne zaujala jejich forma sociálního chování, styl, způsob života a taky úžasná pestrost barev, kterou tyhle potvůrky oplývají. To mne chytlo za srdce a už nepustilo.

Jaké je Tvé akvaristické krédo?
Víš, že ani pořádně nevím? Prostě mne to baví a kréda nehledám. Mám-li možnost získat tu určitou vytipovanou rybu, chci ji a její život a vše co s tím souvisí prozkoumat a prostudovat do co největších podrobností a detailů.

Hodně lidí Tě zná z minulosti jako velmi aktivního akvaristu, s vlastní pěstírnou. Teď jsi spíše akvarista "virtuální", který věnuje obrovské úsilí do psaní odborných příspěvků, vede Český cichlid klub, založil příslušné fórum, organizuje nejrozmanitější akce a výstavy a nebojím se říci, že i svou nestranností a nadhledem stmeluje české akvaristické fórum, zasluhuje se nemalou měrou o propagaci akvarijních ryb. Přemýšlíš, že by jsi se někdy vrátil zase k aktivní akvaristice? A pokud ano, k jakým rybám by Tě to táhlo?
Cichlid klub rozhodně nevedu, moje tamní funkce je vlastně jen funkcí pouhého ouřady. Náš současný president je doktor Protiva.
Pevně věřím, že mé současné "akvaristické bezdomovectví" je jevem přechodným. Jakmile mi to okolnosti umožní, vrátím se v praktické akvaristice tam, kde jsem přestal a ke stejným skupinám ryb. Navzdory podmínkám z poslední doby se mi povedlo většinu praktických témat, která jsem měl s rybami rozpracovaná buď dokončit, nebo určitou formou zakonzervovat. Mám nějaké vize co dál a kam dál, tak uvidíme.

Rozhodně patříš k lidem "neposedným", tj. kteří nevydrží nic nedělat a dívat se na svět kolem, aniž by měli jakoukoliv zpětnou vazbu. Jednu knihu jsi teď dokončil. Nepochybuji o tom, že až si trošku odpočineš, zase se do něčeho nového pustíš. Co to bude? Další kniha?
Hihi...., já se budu spíš vracet. Jak jsem výše uvedl, že jsem se nějakou dobu skalárami nezabýval a v těch letech jsem již byl v polovině jiné monografie. Tu jsem kvůli skalárám, jež jsem z důvodů sobě vlastních upřednostnil, odložil stranou a nyní se k této práci vracím. Jinak kromě již zahájené práce na (zatím pomyslném) druhém dílu skalár, mám rozpracovaných i pár dalších témat.
Vědom si svých materiálních možností jsem musel z původního prvopisu DAA hodně textu, ale i některá témata odebrat a některé části zredukovat. Od doby, kdy jsem knihu dopsal a proběhly první korektury a grafické úpravy zase uběhlo něco času a dostávají se ke mně nové a nové informace. Takže rozhodně myslím, že by to mohlo být zajímavé.

No a díky tomu, že jsem i pár nových maleb svěřil několika stránkám a začíná se pozvolna projevovat zájem o originály, hodlám se větší měrou věnovat malování. Zatímco pro DAA jsem namaloval výhradně ideály chovatelských forem, druhý díl by měl mít jako jeden ze svých ústředních motivů krásy barev a rozličností divokých populací rodu Pterophyllum. Takže právě nyní se připravuji na malování série několika desítek zatím známých forem divokých skalár. Ve vztahu k monografii o bojovnicích malby jednotlivých populací divokých bett, ale i další rybky. No a nedávno mi přišla i první objednávka na několik maleb P.altum do zahraničí. V rámci postupné práce na dalším dílku, kterému zatím pracovně říkám "Homo ichtyologus" mne čeká několik desítek kreseb portrétů různých zajímavých lidí, kteří kdy měli prsty ve všem okolo tropických ryb.

Honzo, a jaká jsou kritéria, aby se někdo dostal do skupinky "Homo ichtyologus" ?
Chraň tě ten nahoře k tomu někoho nabádat. Většinou jde o ty, kteří něco dokázali, ale dnes už se dávno práší na jejich kosti. Jo, je v tom zahrnuto pár žijících legend, to ano. Jsou to ale výjimky. Ono to má totiž i jeden háček. O těch, kteří již nejsou mezi námi, je toho vcelku známo docela dost. Živí si pokud možno úzkostlivě chrání své soukromí a tak je echt těžké o nich něco kloudného a zajímavého vyšťourat.

Pár ochutnávek z toho je opět v monografii. Nikde třeba nenajdeš tak zpracované životopisy Heckela či Naterrera, jako jsou v DAA. No, taky to dalo pořádnou fušku. Celá tahle práce se ale týká "cizích" lidí. O našich si netroufám, protože bych to rozhodně nemohl za svého života ventilovat a co bych z toho měl, když by to někdo vydal až tu nebudu? Za to se ale netajím tím, že až půjdu do důchodu, začnu psát memoáry. To si mohu v klidu dovolit slibovat a roztrušovat. Každý soudný člověk totiž ví, že pro naši generaci se pojem důchod už dávno stal holým archaismem..... ;o)))

Přemýšlíš o tom, že by kniha mohla být přeložena třeba do angličtiny nebo němčiny?
Na překladu do angličtiny se již od Nového roku horlivě pracuje v Kanadě a bude přeložena tuším asi tak do konce dubna a jestli to vyjde, anglická verze by se mohla tisknout na přelomu tohoto a příštího roku. Otázku překladu do němčiny nechávám okolnostem. Nebráním se tomu, ale cíleně touto cestou nepůjdu. V případě zájmu nějakého seriozního subjektu bych v tomhle případě výjimečně byl ochotný jít za určitých podmínek do klasické smlouvy s nějakým nakladatelem. To by ale muselo přijít samo, vyhledávat to nehodlám. O jednom potenciálním vydavateli sice už vím. Uvidíme, zda-li jej to napadne a co tomu případně sám řekne...

V diskuzi, třeba na zdejším portálu, jsem tu v nedávné době postřehl názor, že naše akvaristika není už to, co bývala v minulosti, že v Německu (a jinde ve světě) nejsou už naše ryby považovány za kvalitní atd. Pravdou je, že nás v posledních letech opustilo i několik opravdu velkých akvaristů. Co si myslíš o současné česko-slovenské akvaristice a jejím postavení ve světě nebo aspoň v Evropě?
Vzhledem k okolnostem, které jsme si přivodili především my sami, přestáváme být výjimečnou zemí ve smyslu obchodu s tropickými rybkami vlastní provenience. To je neoddiskutovatelný fakt a vzhledem k několikaletým úspěchům, kdy jsme tvrdě válcovali "asijské akvaristické tygry" je to hrozná škoda. Promarnili jsme tak jedinečný potenciál, který měl své dobré jméno i za velkou vodou. Ostatně není se tomu ani co divit. Tak jako v mnoha jiných aspektech, i tady jsme přibližně dvacet, třicet let pozadu ve vývoji za Západní Evropou. V Německu něco podobného zažívali na konci padesátých a v šedesátých let.

Na druhou stranu tu jde zásadně nahoru hobby sféra a to hodnotím nejen jako veskrze pozitivní věc, ale vidím v tom i novou budoucnost naší akvaristiky. A také pomalu přicházejí nové mladé tváře. Z budoucnosti naší akvaristiky na této rovině rozhodně nemám žádný strach.

Honzo, v čem konkrétně myslíš, že jsme pozadu těch několik desetiletí? V organizovanosti, produkci ryb, v odborné literatuře, konferencích, v expedicích, v hobby sféře, v produktech, krmivech … ? V čem?
Podobný boom profesionální a poloprofesionální akvaristiky, jako tomu bylo od počátku devadesátých let až do konce tisíciletí u nás, zažilo Německo v oněch desetiletích, která jsem již zmínil v předešlých odstavcích. A Německo, ať se nám to líbí či nelíbí bylo pro nás v tomhle oboru vždy určitým vzorem. Pak tamní profi scénu neúprosně semlela soukolí ekonomiky tak, jako drtí naší profi scénu v posledních letech. Podíváš-li se dnes na Německo, napočítáš tam ani ne několik stovek, ale spíš už jen pár desítek chovatelů, kteří se odchovem tropických rybek živí nebo přiživují. A to jde o zemi s osmdesátimilionovou populací. U nás bylo na konci devadesátých let mezi 4500 – 5000 akvaristů, kteří měli na chov rybek živnostenský list nebo alespoň "Osvědčení svobodně podnikajícího rolníka v oboru chovatelství" (někteří obojí). I když naše důvody jsou maličko odlišné, nemůže to tu dopadnout jinak. Pokud to dění člověk nějakou dobu pečlivě pozoruje, zjišťuje tu mnoho podobností a paralel.

Jinak na spoustu našich fenoménů oni nemají. Když například procházím jejich populárně odbornou literaturu, na to množství titulů, které byly vydány za posledních třicet let, je tam jen pár perel, které by se daly lehce spočítat na prstech obou rukou. Jejich literatura je spíš na rovině populární a mnohdy ještě spíš populistické. Obsahově plytká s nádhernými vazbami, superfotkami na kvalitním papíru. Často mi připadá, že tam stačí pořídit několik před tím vydaných knih, z toho ledacos opsat, doplnit vlastními obrázky a jít s tím ven a takovým způsobem si získat ostruhy a věhlas. U nás to bylo řekl bych naopak. Když si vybavím publikace od autorů jako jsou Petrovický, Zukal, Krček, Polák, Frank, Novák & Hofmann, aj. – co kniha, to perla.

Co se konferencí týče, tady se nemáme za co stydět. Nabídka krmiv? Německo má určité unikum. Jako příklad uvedu třeba společnost Tetra. Když po II. světové válce mocnosti rozhodovaly o dalších osudech Německa, dostal náš západní soused dlouholetý distanc ohledně výzkumu a výroby všeho, co by se mohlo hodit válečné mašinérii. Je známý fakt, že spousta z onoho velikého množství vědeckého potenciálu Německa skončila v Rusku a USA. Ne ale všichni. V té době vznikala Tetra a výše zmíněné poměry této firmě umožnily dokázat vybudovat fantastické výzkumné zázemí. To je znát do dneška. Podobné to je konec konců i s jejich akvatechnikou. Netřeba myslím zmiňovat značky jako je Eheim, Jäger, jako byla Wisa, Schego, aj. Nicméně ale stejné možnosti jaké mají němečtí akvaristé v pořizování kvalitního vybavení máme dnes i my u nás.

Ano, Němci jsou před námi o hodně dál v cestování. Marka byla v době sedmdesátých a osmdesátých let jedno z nejkvalitnějších platidel a v těch letech se komplexně otevřely fantastické možnosti cestování po celém světě. Zatímco my jsme skřípali zuby blahobytem za "Železnou oponou", Němci dokázali své doby dokonale využít a my jsme mohli jen tiše závidět, když jsme se dozvídali, jak si železničář, důchodce nebo středoškolský učitel jezdí i několikrát do roka po rovníkových džunglích a loví, přivážejí a popisují nové a nové lahůdky. Dnes zaplať pánbůh, se už blýská na lepší časy i u nás a i o tom jsou v monografii patřičné kapitoly.

Vzhledem k tomu, že je o knihu zájem po celém světě, neodpustil jsem si se vší samozřejmostí, kde jsem jen mohl, vyzdvihovat um českých akvaristů a jedinečnost naší akvaristiky. Právě díky tomu jsem oproti obecným zvyklostem do monografie zařadil kapitolu o několika českých chovatelích skalár.

Právě jsi vzpomněl několik zvučných autorských jmen česko-slovenské akvaristiky. Vím, je těžké říci, která knížka člověka opravdu dlouhodobě zaujme nejvíc a která se tak stává tzv. jeho akvaristickou biblí. Opět – které tituly v Tvé knihovně jsou nejvíce "ohmatané a obaly potrhané" (nemyslím jen česko-slovenské autory)?
Co se akvaristiky týče, tak bez jakýchkoliv debat je pro mne absolutní biblí Frankova Akvaristika. Tu nic nepřekoná. Je naprosto nadčasová a univerzální. Na druhé místo stavím také Akvaristiku od Hofmanna a Nováka. Pro mne to znamená něco jako nadstavbu k té Akvaristice první. No a komu nepůjde časem jen o jedno či dvě okrasná akvárka v obýváku, tomu bych doporučil si sehnat Petrovického Akvaristickou příručku a Krčkovy knížky o technice a elektrotechnice. Něco takového nikdy nikdo na celém světě nestvořil. Pokud by se někdy měla akvaristika vyučovat, tak jsou to jednoznačně dané učebnice a přitom psané tak, že to chytí i laika. Pro mne, a především pro celou DAA je obrovskou ctí, že se jeden z těchto velikánů uvolil napsat předmluvu!

Co by si čtenářům a akvaristům, nejenom návštěvníkům portálu AKVARISTA.cz rád popřál nebo sdělil?
Vše nejlepší do Nového roku.... aha, ono už je pomalu jaro? No tak aby u rybek a tudíž akvaristiky vydrželi a snažili se jít co nejvíce do hloubky věci a aby se jim všeobecně s akvaristikou dařilo. Co největší chovanou druhovou pestrost a dobrý pocit z nádherného hobby.

Ještě pár technických otázek k samotné knize – jaký má formát, papír, počet stránek, fotek, obrázků, map, tabulek atd.?
Formátem je malá A5 (tzn. 147x206 mm), papír jak jinak – lesklá křída 115 g, 328 stran, 390 fotek (až na pár výjimek samozřejmě barevných), 41 maleb, 22 map, 6 kreseb a 2 tabulky.
Grafiku jsem dělal v Corel Draw 12 k velkému veselí nezúčastněných grafiků a zamračeným čelům zúčastněných grafiků v tiskárně. Bohužel musím k mé nelibosti přiznat, třebaže jsem za poslední rok udělal desítky korektur, stejně mi nějaká ta chybka tu a tam utekla. V rámci "skalárfóra" jsem se tedy rozhodl v budoucnu připravit rubriku "errat".
Pomalu prosím – co to je "errat"?
Vyňato z naučného slovníku: Pojem errata - výslovnost: [eráta] – význam: chyby, opravy, omyly. V rámci oné zmíněné rubriky nepůjde o chybku jednu, bohužel. Tudíž se jedná o množné číslo – "errat". Stačí?

Poslední a zásadní otázka – kde lidé mohou sehnat Tvou novou knihu?
Na prvním místě zde, v e-shopu AKVARISTA.cz - http://www.akvarista.cz/... . Jinak další možnosti získání jsou uvedeny již od konce února ve veřejně přístupné části "skalárfóra" (http://cesky-cichlid-klub.org/... ). Tam se zájemci mohou dovědět, na kterých akcích a ve kterých obchodech bude kniha distribuována, ale i další podrobnosti.

Další informace o knize naleznete takéž v PDF prezentaci, ke stažení zde: http://www.akvarista.cz/...

Další fotky ze křtu knihy, následné přednášky a dopolední akce najdete v galerii.