Roman Rak

• Crayfish

Osmero akvaristy:

1) Jak dlouho se věnuji akvaristice
Akvaristice se věnuji od svých šesti let. Po vysoké škole jsem měl více jak desetiletou přestávku, protože nebylo kam dát větší akvárium; několikráte jsem se stěhoval, hodně cestoval , takže nebyl prakticky ani čas. Celou dobu jsem se ale zajímal o akvaristický rozlet alespoň pasivně, odebíral časopisy, navštěvoval stálé expozice, prodejny, představoval si akvárium snů. Loni jsem založil 700 litrovou nádrž a začal znovu objevovat ztracený vodní svět v celé jeho šíři.

2) Co mě na ní přitahuje nejvíce
Klid, harmonie, nová poznání. Každý den se v nádrži něco nového děje a všechno má své souvislosti, příčiny. Pak rozhodně mezioborovost – ichtyologie, chemie i fyzika, botanika, kutilství i technika, chování živočichů, zeměpis, svým způsobem i cestování. Do akvária se můžete dívat stejně tak dlouho jako do plamenů ohně. Vždy zde něco najdete zajímavého, uklidňujícího či radostného, nebo si aspoň srovnáte vlastní myšlenky a objevíte kousek sebe sama nebo řešení svých "obyčejně lidských" problémů.

Jako fotografa pak barevné, neopakovatelné scénáře a obrovská výzva, co nejvýstižněji a pravdivě fotoaparátem vystihnout neopakovatelnou dynamiku podvodního života, což není nikterak jednoduché.

A jsou to i lidé kolem akvaristiky. Zpravidla ušlechtilý koníček přitahuje i ušlechtilé lidi, kteří si váží práce i poznání, tvrdě vydobytých poznatků a obvykle mají své srdce na dlani.

3) Jaké je mé zaměření
Prošel jsem obdobím živorodek, teter i razbor. Byl nadšen kančíky, u kterých jsem odchoval první své mladé. Zažil jsem aktivně expanzi prvních afrických tlamovců do Československa, radoval se z čichavců, zejména malých forem. Teď inklinuji ke společenským nádržím. Uchvacují mne pochopitelně i přírodní, rostlinná akvária, protože to je vrchol akvaristické estetiky. Takovou nádrž bych doma asi ale nedokázal mít. Život ryb mně zde totiž připadá tak trochu nudný, monotónní (přeci jenom mne cichlidy poznamenaly asi nejvíce). Rád se proto spíše na naturální nádrže dívám u jiných. Znovu mne fascinují skaláři, kteří pro mne navždy zůstanou královnou akvarijních ryb. Při svém návratu k akvaristice mne nadchly duhovky pro svou neokoukanost a druhovou rozmanitost barev i forem, pancéřníčci pro svou hravost a veselost, tolerantnost. U rostlin klasicky preferuji echinodory a kryptokoryny jako základní druhy pro osázení nádrží, ostatní vnímám spíše jako doplňkovou záležitost.

4) Co je podle mě ideál akvaristiky / kam bych se jednou chtěl dostat:
Ideál asi není. Pokud je, pak je to jen krátkodobá záležitost, závislá na kulturním, odborném, společenském, módním a hlavně osobním úhlu pohledu, který se v čase mění. Naši prapředci obdivovali kypré tvary věstonické Venuše, která byla symbolem plodnosti a zachování rodu. Naše dcery a vnučky obdivují Barbie a kdyby ta se převtělila ze svých "ideálních" tvarů do reálné podoby, asi bychom všichni vymřeli na podvýživu a potomstva se nikdy nedožili.

Ideální akvárium? V době gymnazijních studií jsem měl 150 litrové akvárium, jehož dno bylo pokryto černým kladenským uhlím, hustě zarostlé kryptokorynami a jávským mechem vytvářejícm kaskádové koberce, které se na kořenech dostávaly místy i bezprostředně pod hladinu, osvětlenou fialovou zářivkou z NDR. V nádrži byl jediný vnitřní, vzduchem poháněný molitanový filtr. Rybky jsem krmil pouze živou, osobně nalovenou nebo chovanou potravou. O akvárium jsem se staral minimálně, vodu měnil tak 1x za dva měsíce, a přesto se zde pravidelně množili rozbory klínoskvrnné a tetry císařské, které byly tehdy novinkou, byť jsem do akvária občas doléval jen tvrdou studniční vodu. Tak silně se v akvárii proti všem zásadám a radám odborné literatury a ostatních přátel akvaristů vytvořila zázračná rovnováha. (Teprve před několika lety jsem se dozvěděl, že se tomu říká Natural akvárium a vymyslel to "jakýsi" Japonec;)

Za ideál považuji proto osobně jakoukoliv harmonii a přirozenost. Tečka za tak rafinovanou otázkou.

5) Největší úspěch mě jako akvaristy
V Moskvě jsem poznal ptačí trh (slovutný "ptičij rynok"), kam jsem pravidelně každý weekend jezdil a v šedesáti litrových nádržích bezproblémově množil na internátě ve skromných podmínkách téměř všechny druhy tehdy dostupných jihoamerických cichlid bez jakékoliv podpory produktů moderní doby, jako tehdy byla např. firma Tetra. Tajemství spočívalo zejména jen v živé stravě. Za úspěch považuji zejména i to, že jsem je vždycky dokázal rozdat přátelům a nikdo "neřekl ne, i když mohli".

6) Největší propadák, který se mi přihodil
Asi ve 14 letech počet mých akvárií i s vytíračkami dosáhl kolem 14 nádrží, včetně vytíraček. Malý membránový vzduchový motorek nestačil a nic jiného se běžně ani neprodávalo. I přiletěla múza využít olejem chlazený kompresor ze staré vyřazené ledničky. Technické řešení bylo tehdy na vrcholu mých možností a dovedností. Po překonání všech překážek jsem se pak dva týdny radoval z dostatečného množství vzduchu. A pak povolilo těsnění a v každé nádrži včetně těch, kde plaval drobounký potěr, byla jednoho rána dvoucentimetrová vrstva plovoucího oleje. Od té doby si umím představit, co to je ztroskotání tankeru poblíž pobřeží a jak dlouho trvá znovu vše obnovit. V přírodě ale vždy mnohem déle. Znamenalo to pro mě začínat úplně znova.

Pak nastala éra vrubozobců pavích. Jaká byla má radost, když v nádržích plavalo několik tisíc kusů mladých rybek a já na kalkulačce počítal prostým násobením, kolik za ně ke svému 50 korunovému týdennímu kapesnému utržím. Padesát kusů jsem prodal do Zverimexu v Kladně a pln optimismu z první tržby jsem se rozhodl dobýt trhy v matičce Praze. I domluvil jsme se v tehdejší akvaristice ve Spálené ulici, že zde uskutečním další transakci. I v zimě, pod kožichem v mrazu, jsem v prokapávajícíh igelitových sáčcích s pravoúhlými rohy autobusem a pražskou MHD dovláčel v podpaží své chovance na místo určení. Panu Akvaristovi se ale rybky zdály malé a odmítl je přijmout. Zpříčil jsem se, rybky zpátky nepovezu, už by nepřežily. A Akvarista povídá: "doopravdy je tady chceš nechat zadarmo?". Tykal mi, v dané situaci mi to připadalo netaktně drzé. "Dobře, tak Ti něco ukáži, co jsi ještě neviděl!". A otevřel sklapovačku mořského akvária, který obýval perutín ohnivý.

Ten se naježil, vyprsil, dvakrát, třikrát "zhluboka nadechl" a snad přímo ze sáčku všech 70 maličkých vrubozobců přímo vysál. Hluboce, bytostně se mě to dotklo a pochopil jsem, že odbyt akvarijních rybek není zase až tak triviální. Nestačí jen vypěstovat … I nestal se ze mne bájný ichtyolog a vlastník soukromé pěstírny.

7) Čemu radím se vyvarovat
Jakémukoliv mechanismu automatického přenášení informací či zkušeností z různých informačních zdrojů či osob. Každá nádrž je specifická, všechno může jinde fungovat úplně jinak. Zachovat si odstup, střízlivost úsudku, ve zdravém smyslu slova být zvídavý a tak trochu nedůvěřivý. V konkurenčním prostředí velkých obchodníků se občas vedou i dezinformační kampaně. Nebát se rozumně experimentovat, dělat si poznámky a ty si zapisovat, a nebo velmi dobře zapamatovat. Vyhnete se opakování chyb a omylů, ušetříte si čas, prostředky a hlavně zklamání.

8) Stručný vzkaz akvaristovi začátečníkovi
Málo je někdy hodně. To se týče množství chovaných ryb co do počtu, tak i do druhů. O velikosti nádrže to platí ale naopak. Mladý začátečník, školák by zase ale dle mého názoru neměl začínat s nádrží větší jak 200-300 litrů, měl by si vytrpět i těžší začátky a neúspěchy, nenechat se s nimi ale ovšem odradit. Větší nádrže zřizovat až po prokázání, že náš zájem je trvalý a svými úspěchy přesvědčíme naše okolí, jak je to krásné. Najít spojence ve svém nejbližším okolí.

A úplně nakonec: mít tak akorát opravdových přátel v koníčcích i v životě jako takovém, umět sdílet radost i bolest. Sdělená radost je dvojnásobná radost, sdělený smutek, je poloviční smutek! A s tím Vám akvaristická knížka či drahý časopis nepomůžou. Akvarista.cz však ano!! Nebát se ptát, neexistuje hloupá otázka. Můžou být jen nevhodné či netaktní odpovědi od lidí, kteří nemají cit. A takoví akvaristé také nebývají! Nebo aspoň zde ne :-)

Články autora: