Wroclav - nejen akvarijních rostlin ráj

Autor: Roman Rak · 8.4.2011 · Článek #347 ·

Dokument obsahuje interaktivní galerii, prohlédněte si ji na www.akvarista.cz.

Tři sta třicet tři. To není první slůvko ze známého českého jazykolamu, ale v tomto případě vzdálenost mezi Kladnem a Wroclawí, kterou mi ukazuje můj navigační rádce iGo. K tomu ještě teoretický čas – 4 a půl hodiny. To druhé je jen teoretická záležitost, protože hned na Jižní spojce (v době cesty nebyla ještě otevřena část pražského obchvatu přes Lochkovský tunel) jen na úseku několika mála kilometrů v Praze chytáme více jak hodinovou sekeru zpoždění. Reálný cestovní čas s poklidnými zastávkami a obědem, je pak autem ve skutečnosti 6.5 hodiny.

Ale není kam pospíchat, jedeme přeci na dovolenou na čtyřdenní výlet do Polska. Cesta pohodově ubíhá po rovné silnici směr Hradec, Náchod a Wroclaw. Nelze se splést, je to všechno krásně značené, žádné záludné křižovatky a odbočky. Tedy pořád rovně do města, které možná založil český panovník Vratislav I. v 10. století. Historikové se přou, zda to byl on nebo nějaký jiný kníže z Polska se jménem Vratislav. Ale to je teď nepodstatné. Podstatné je, že české jméno tohoto polského, na každém kroku historií dýchajícího města, je Vratislav.

Jak to všechno začalo

Naše životní cesty jsou dost často dílem náhod. I tady. Nebýt reportáže s Karlem Ratajem ml., nikdy bych asi nevěděl, že ve Wroclawi je nádherná botanická zahrada (v roce 2011 slaví sté výročí založení) v historickém centru města, že je zde pravděpodobně největší sbírka vodních rostlin na světě a té kraluje kurátor Dr. Ryszard Kamiński.

Tohle jsem se dozvěděl od Karla Rataje ml., když jsem se na konci reportáže (http://www.akvarista.cz/... ) ptal, kam ještě stojí za to se jet podívat za vodními rostlinami. „No, určitě k Richardovi do Polska“, tehdy odvětil Karel. A ideálně v září, protože se ve vratislavské botanické zahradě scházejí pravidelně polští aquascapeři (to je slovo, co?), dělají přednášky, vyrážejí na další odborné či společenské akce a debatují. Wroclavská botanická zahrada je jakousi jejich Alma mater, kde je už po desetiletí vidět v nádherně upravených nádrží všechny akvarijní rostliny, na které si jen vzpomenete. „Minule nás Richard hostil vlastnoručně připravenými pokrmy z vodních a bahenních rostlin, v úboru šéfkuchaře s vysokou bílou čepicí“. A je to botanik, profesionál, který se zajímá o taxonomii echinodorů a anubiasů. No, tomuhle se nedá odolat. Obzvlášť když Karel řekl, že Richard je úžasný a pohodový člověk, velice vstřícný a pohostinný.

Za půl roku, začátkem léta jsem začal doma kout pikle. Nejprve jsem poprosil Karla Rataje ml., zda by mi neudělal u Ryszarda „entrée“. Když už tam pojedu, tak se nesmí nechat nic náhodě a je nutné mít dostatek času na povídání a focení, na návštěvu a prohlídku města. Stejně ho ale bylo jako vždy málo. To je tak, když si je o čem povídat.

Díky Karlovi i Ryszardovi se podařilo najít vhodný a krásný termín – konec srpna. Vstoupil jsem do druhé, rozhodné fáze vyjednávání a plánování:

„Iren, co bys říkala, kdybychom si na výročí svatby vyrazili na takovou malou dovolenou. Batohy bychom nechali doma, jen pár věcí do auta s sebou. Vybral bych nějaký pěkný příjemný hotel a pojmuli bychom celou akci jako výlet za historií, která Tě tak zajímá. Pocházky po městě, muzea, zahrady, večer nějaká ta večeře při svíčkách. Žádné vysokohorské nebo tropické túry jako obvykle“.

„To by se mi líbilo, to beru. Těch dovolených v podobě výcviku námořní pěchoty SEAL, vyplazených jazyků na vestě a propocených košilí až na spodní prádlo mám docela dost“ – zněla upřímná a povzbuzující odpověď. Bylo rozhodnuto. Botanických a zoologických zahrad jsme navštívili už spoustu, takže jsem to dál už nijak neřešil. Irena už ví, že když jdeme do „zahrady“, tak si vezme s sebou něco na čtení nebo svůj foťák, a když ji mé poletování kolem nádherných „fotoobjektů" přestane bavit, tak si sedne na lavičku a něco si přečte nebo i sama nafotí.

Cestování autem na kratší vzdálenost je mnohem lákavější než letadlem. Žádné dohadování, zda do kufrů dáme ještě jeden náhradní zdroj k baterkám nebo dvě bílá trička, nehrozí. Auto toho uveze spoustu a některé věci se nemusí tahat ani na hotelový pokoj.

Po schválení akce už začaly standardní přípravy. Shánění map, průvodců, studování Internetu. Nic se nesmí nechat náhodě a každý den jej třeba využít co nejlépe.

Wroclaw

Přejíždíme hranice. Silnice první třídy (až do Wroclavi) se nádherně v hornatém terénu vlní a kroutí až do níže položeného, rovinatého terénu údolí Odry. Jedeme ve čtvrtek, takže minimální provoz, tu a tam nějaké to auto, které se nechá na hladké silnici (a bez děr!) s přehledem předjet. Plni očekávání vjíždíme do Wroclavi.

V tu chvíli vypověděla navigace. Vlastně mobil, jehož LCD monitor má větší příkon, než je telefon schopen sám dobíjet z autobaterie. Tohle bylo jediné, trochu nepříjemné překvapení. „Pak už samé životní jistoty“, jak říká klasik v sérii filmů o básnících. Když jsem z domova přes Internet hledal a rezervoval hotel, byl jsem nucen se stejně dívat do mapy. Hotel jsem vybíral u řeky (aby se dobře hledal) a hlavně, aby byl blízko historickému centru a zahradám (tedy mezi nimi na půli cesty). Teď se nám to poprvé vyplatilo. Wroclav je nesmírně přívětivá pro turisty. O tom se hned přesvědčujeme ještě z auta. Totiž – vedle klasických, svislých dopravních značek jsou na všech hlavních příjezdových komunikacích do města orientační šipky na větší hotely, takže se opravdu nemůžete ztratit. Jasné, jednoduché, přehledné.

Přijíždíme do hotelu, „vysypeme“ věci z auta, nanosíme je do pokoje a hned vyrážíme do města. Jsou tři hodiny odpoledne a šikmé, teplé sluneční paprsky barví fasády historických domů a veškeré okolí do růžova. Nádherné světlo na fotografování, víc si nemůžeme přát. Venku teplo, jen na tričko s krátkým rukávem.

Historické centrum města leží na ostrovech a poloostrovech Odry. Celé město Wroclaw leží na dvanácti ostrovech, spojených 30 mosty. Malé i velké mosty, můstky i pěší lávky spojují jeden ostrov s druhým a otvírají neobvyklé pohledy na historické město. Každý most je jiný, stejně tak i pohledy z nich. Kdybych tu byl déle a měl čas, určitě bych se dal na focení projektu „Vratislavské mosty“. Pocházejí totiž z různé historické doby, jsou různě technicky řešeny a dotvářejí specifickou atmosféru starobylého města.

Kromě svého jedinečného umístění vyniká Vratislav bohatstvím gotické, barokní a secesní architektury. Na atmosféře Vratislavi zanechala svou stopu neuvěřitelně komplikovaná historie: spojovaly se zde kulturní vlivy Německa, Čech, Rakouska a Polska. Po druhé světové válce byli němečtí obyvatelé vyhnáni a nahrazeni Poláky ze Lvova, který byl pro změnu začleněn do Sovětského svazu.

V prvním tisíciletí zde vznikaly osady jako obchodní centra na jantarové stezce. V 9. stol. se stalo město opevněným střediskem Slezanů, v 10. stol. připadlo pod nadvládu Přemyslovců a kolem roku 990 se připojilo k Polsku. V roce 1241 byla Wroclaw vyhlášena za hlavní město vratislavského knížectví. První založenou univerzitou byla roku 1702 jezuitská univerzita. Na konci II. světové války se pevnost Wroclaw vzdala sovětské armádě a v témže roce byla připojena k Polsku.

Teď trošku odbočím – do jedné galerie jsem dal záměrně fotografie z našich procházek (mostů je tam taky hodně) a dal tam i mapky s pozičními body, abyste si mohli udělat představu o tom, že historické centrum není zase až tak rozsáhlé a dali jste si do souvislostí geografickou polohu jednotlivých bodů s fotografickými pohledy. Pro někoho může zůstat u virtuální procházky, jiný se sem může časem podívat fyzicky. Wroclaw je určitě místo, kam se nechá jet i s malými nebo odrůstajícími dětmi a nikdo nezůstane ošizen v potřebách svých zájmů.

Vydáváme se tedy na naší první procházku městem od hotelu HP Plaza na ostrůvky v mapě označené jako „Wyspa Bielarska“, „Wyspa Słodowa“, „Wyspa Mlynska“ a „Wyspa Piasek“ – Pískový ostrov. Mají pěknou parkovou úpravu, dětské hřiště, lavičky na posezení i místa s občerstvením, kde se nechá dobře posedět. Jinde je zase řada historických objektů. Je to místo ranních procházek důchodců se psem, místem kde běhají sportovci, přes den chodí maminky s dětmi a v podvečer a večer vyrážejí milenci stejně jako ostatní, kdo se chtějí pokochat nádhernými pohledy na staré město, universitní budovy, krytou tržnici, kostely a již vzpomínané mosty.

Pomalou chůzí se dostáváme do přístaviště malých výletních loděk na posledně jmenovaném z ostrovů (v Galerii1, obrázek 85 a dále) a nasedáme na zrovna vyjíždějící člun. Jsem mile překvapen nízkou cenou jízdenky (60 Kč v přepočtu oproti 250 Kč za parník v Praze) za hodinovou projížďku průplavy, plavebními kanály, mrtvými rameny, kolem ostrůvků a po řece. Co se týče vstupného, ještě mnohokráte budeme překvapeni jeho milou cenou, která je podobná i pro návštěvy těch nejcennějších historických skvostů. Je zcela evidentní rozdíl mezi Prahou a Wroclaví. Pražské památky si více prohlížejí cizinci (a tomu odpovídá i cena), kdežto ve Vratislavi to je záležitost spíše národní, takže cizinců je tu naopak menšina. A tak i večer všechny místní restaurace, vinárničky či pizzérie, často s venkovními zahrádkami, vřou jak kotel polštinou, podobně jako německé pivnice při Octoberfestu hlaholí němčinou. Atmosféra večerního města je chytlavá a láká si také někam sednout na něco dobrého nebo jen tak při pivku nebo kávě si odpočinout. A do piva tu je možné si nechat nalít i nějaký ten sladký sirup, což některé dámy určitě ocení.

Od svých úvah se vracím zpátky na palubu. Je dobré se podívat pohodlně z loďky na nejbližší okolí, kudy se budeme ještě mockrát procházet či někam pospíchat. A navíc nízké pohledy od vodní hladiny dávají vyniknout všem scenériím a jsou nesmírně fotogenické.

Vidíme konečně i zadní část botanické zahrady (Ogrod Botaniczny) lemovanou mohutnými kostely a dalšími historickými budovami, jež se nacházejí na Tumském ostrově (Ostrów Tumski), kam se rozhodně chceme podívat.

Wroclawská univerzita

Nepřehlédnutelná je i Wroclavská universita, jejíž hlavní budova se nachází hned na nábřeží a patří k základním dominantám města.

Tam nás taky vedou první kroky. Již v průchodu blokem domů nalézáme pamětní desku věnovanou Janu Evangelistu Purkyňovi (1787-1869), který zde žil v letech 1822 až 1850. Nemá smysl asi připomínat jeho medicínské objevy (anatomie, cytologie, nauka o oku atd.), jako spíše fakt, že tyto objevy učinil především během svého téměř třicetiletého pobytu na Vratislavské univerzitě. Do Prahy se vracel až v roce 1850 a teprve po svém návratu založil věhlasný pražský Fysiologický ústav a zabýval se zde již spíše organizačními a národnostními otázkami než vědeckým bádáním. Mimo oblast medicíny se proslavil i v dějinách celosvětové kriminalistiky, protože právě on dal vědecké základy daktyloskopii, jejíž rozkvět začal na přelomu 19. a 20. století. Při výčtu zásluh nesmíme opomenout ani založení přírodovědného časopisu Živa, který vychází doposud.

Vratislavská universita byla založena v roce 1702 habsburským panovníkem, císařem Leopoldem I. Abychom byli ale úplně přesní, musíme říci, že roku 1702 to byla jezuitská akademie, která se stala univerzitou až v roce 1811.

Universita je podstatně mladší než Karlova Universita, a na svém začátku dlouhou dobu měla jen dvě fakulty – filosofickou a teologickou. Počátkem 19. století přibyly ještě fakulty právní a lékařská, později i ostatní. Největšího rozkvětu a uznání universita dosáhla v první polovině 20. století svými 9ti laureáty Nobelovy ceny spojenými se jmény - Theodor Mommsen (literatura, 1902), Philipp Lenard (fyzika, 1905), Eduard Buchner (chemie, 1907), Paul Ehrlich (medicína, 1908), Fritz Haber (chemie, 1918), Friedrich Bergius (chemie, 1931), Erwin Schrödinger (fyzika, 1933), Otto Stern (fyzika, 1943) a Max Born (fyzika, 1954). Podle uvedeného výčtu je zřejmé, že i když universita byla nejprve „humanitní“, na přelomu 19. a 20. století byla její orientace převážně už přírodovědná a stala se tak jednou z duchovních kolébek teoretické a jaderné fyziky. Od roku 1945 je univerzita považována za centrum polské vzdělanosti.

Řadového návštěvníka ale bezesporu spíše zaujme nádherná, veřejnosti otevřená barokní aula Leopoldina (postavená 1728-41), která je pro universitu tím nejvznešenějším místem, kde probíhají všechny slavnostní univerzitní události, stejně tak jako koncerty apod. I prezident Václav Havel zde seděl při předávání čestného doktorátu.

Rozhodně stojí za návštěvu a chvilku setrvání mezi nádherně vyzdobenými zdmi a stropem, kterými kráčely dějiny vědy a její velikáni. Aula je překrásně zdobena monumentálními sochami, obrazy a dřevořezbou, vyniká bohatou štukovou výzdobou, zlacením a skulpturami Franze Josefa Mangoldta. Malby od Christopha Handkeho oslavují nejen moudrost, znalost a vědu, umění, ale také zakladatele akademie.

Již překročením prahu na návštěvníka dýchne ono pradávné kouzlo a vzpomínky ze studií. Části auditoria jsou svou výzdobou logicky členěny na starobylé sekce astronomie, geometrie, aritmetiky, gramatiky, rétoriky, poezie, muziky, filosofie, farmacie, typografie, sochařství a malířství a jím odpovídajícím velikánům jako byli Aristoteles, Seneca, Platón, Sokrates, Euclidus, Archimédes, Livius, Cicero, Ovidius, Vergilius apod. Nejkrásnější tu je mlčenlivě postát či posedět a nechat se chvíli unášet historií lidského poznání.

Za zmínku v budově university stojí určitě i matematická věž (poslední patro), kde je za pěkného počasí možné vyjít na střešní terasu a podívat se na historickou Wroclaw podobně jako z Pražského hradu na Malou Stranu. Jen s tím rozdílem, že Vratislav není zase až tak výškově členěna. Krásně je ale vidět řeka s ostrovy a ostrůvky, okolí botanické zahrady a hlavní historické náměstí.

Návštěva botanické zahrady

Slunce se pomalu sklání nad obzorem a nastává taková ta doba, kdy není už světlo a není ještě úplně tma. Automaty zapínají pouliční osvětlení, které dokreslují kouzlo začínajícího městského večera. Tohle období je nejkrásnější k zachycení na fotografie, ale to až jindy. Teď je čas zajít si někam na večeři, zavolat Ryszardovi a domluvit se na zítřku.

„Přijďte, kdy chcete, ráno i večer“, zní bodrá odpověď. „Pokud budeš chtít fotit nádrže s rostlinami, tak to má smysl až tak po osmé večer, jinak se nedá pro samé světelné reflexy“. Nejsem si v první chvíli úplně jist, co Ryszard myslí pod slůvky „ráno i večer“. To tam bude s námi v pátek, po zavírací hodině tak dlouho? V českých podmínkách v létě asi běžně nepředstavitelné, protože každý pospíchá na chatu, někam ven. Těžké dilema - znamená to asi „buď ráno, nebo večer“. Přemítám, co na to říci, protože chci vidět i zahradu. Tápu, hledám slov. Ticho v telefonu. A do toho Ryszard povídá: „Jasné, přijďte na půl devátou, já jsem tu již od sedmé“.

Nebudu už dál napínat. Návštěva byla ráno i večer, od 8.30 do 23.30. Ryszard nás vyzvedává u služebního vchodu, procházíme vrátnicí a administrativní budovou a ještě než dorazíme k jeho kanceláři, procházíme expozicí akvarijních rostlin. Představte si rovnou, snad 40 metrů dlouho chodbu a po každé její straně je 15, dva metry dlouhých, stejně velkých nádrží o objemu 1 200 litrů (každá). Hned na první pohled si mi zatajil dech. Tohle se hned tak nevidí. Nádrže nádherně čisté, bez řas, s reprezentativními exempláři označenými plexisklovými číslovanými popiskami pod vodou, s latinskými názvy nad nádrží. Co nádrž, to určitá geografická oblast. Asie, Madagaskar, západní Afrika, několik nádrží ze samotné Jižní Ameriky, Střední Ameriky, Japonska, a dokonce i Evropy.

Chodbu probíháme rychlým tempem, takže si je ani nestihnu prohlédnout. Jen Irena stihla poznamenat – „Takhle mají vypadat nádrže s rostlinami a ne ty tvé džungle, kde nejsou ryby ani pořádně vidět“. Tady ale také moc ryb není. Na kubíkovou nádrž tak 2 skaláři (v několika mála některých nádrží o něco více), nebo deset teter, 2 cichlidky apod.! Kdybyste chtěli vidět ryby, musíte do ZOO“, pousmál se Ryszard, „my máme jen a jen rostliny. Jsme přeci botanické zahrada. Asi kolem čtyř set druhů a kultivarů vodních rostlin“.

Vítá nás útulná pracovna Ryszarda s pohodlnou sedačkou a malým kuchyňským zázemím. Mne upoutaly dva monitory připojené k jednomu počítači, aby se dobře pracovalo. Tohle bych v pracovně botanika taky nečekal (já sám se na něco podobného chystám už několik let). K tomu další velká externí zálohovací jednotka, v rohu místnosti několik odložených fotografických stativů. I pár pěkných snímků na zdi dodávajících místnosti na útulnosti svědčí o tom, že Ryszard taky hodně fotí. A opravdu dobře.

Vyprávíme si snad o všem možném. O pěstírnách a sortimentu rostlin v Čechách, o historii firem Tropica, Dennerle, o Amanovi, holandských nádržích, aquascapingu v Polsku. Ryszard jen a jen vypráví, ukazuje nám spoustu knih, fotografií, neznámých webových stránek. Skoro tři hodiny nových informací a ani jsme si nevšimli, jak čas letí.

Tajemství úspěšného pěstování rostlin „low-tech“

Ptám se Ryszarda na tajemství jeho úspěchů, na hnojení rostlin. Tajemství je jednoduché – zásadně nepoužíváme žádnou chemii, ve vodě nic nenajdete. Vzpomínám si, o tomhle mi vyprávěl už Karel Rataj ml.. Dokonce dostal v minulosti vzorek vody, aby se přesvědčil. A opravdu tam nic nebylo.

V čem tkví úspěch? „Víš co to je ornice? A ta vrstva zeminy bezprostředně pod ní? Tak tu vezmeš, smícháš ji se stejným množstvím písku a rašeliny (poměr 1:1:1). Tak tohle je naše tajemství. Na tenhle promíchaný substrát navrstvíš kolem 10 cm praného říčního písku a je to. Pokud bys chtěl pěstovat echinodory, tak vypustíš rašelinu, tu nemají rádi. Takhle to vydrží v našich nádržích 4 až 6 let a pak je nutné nádrž založit znova. Přihnojujeme jen na konci životního cyklu substrátu (selektivně, podle potřeb rostlin), kdy živiny jsou vyčerpané a není možné nebo vhodné např. nádrž zakládat v zimním období. Kdybychom rostliny hnojili, jak je dnes obecným zvykem, kdo by ty nádrže pak udržoval? O všech 29 nádrží se musí starat jediný člověk! V mém oddělení kromě mě pracují ještě 3 další lidé: jedna osoba odpovídá za vodní nádrže a rostliny venkovních expozic, jedna osoba za akvária, jedna osoba za skleníky a také mi pomáhá ve všech pracech souvisejících s navracením vodních a bahenních rostlin do přírody (autekologický výzkum, kultivace a pěstování rostlin, rozmnožování a introdukce rostlin na náhradní stanoviště v Polsku). V zimě pak všichni děláme nezbytné práce a opravy ve sklenících a akváriích.“

Když si představím, jak já 1x za tři týdny rozebírám svou nádrž (700 l), vyhazuji dva kýble rostlin a trápím se s tím 4 hodiny, než to dám jakž takž do pořádku, dávám Ryszardovi za pravdu. Je to rozumné a jde to. Jen hlupák se dře …

Do nádrží je pochopitelně ale přiváděn CO2. Pokud někdo čeká nějakou extra regulaci, počítačem řízené dávkování na základě měřené pH, precizní redukční ventily, nebo aspoň počítače bublin, bude zklamán. To, co tady člověk uvidí, se tu používá už 30-40 let! Jedná se o jakousi uzavřenou nádržku vlepenou „vzhůru nohama“ do boku každé výstavní nádrže. Do té se 1x za několik dní se z velké tlakové nádoby napustí CO2. Do nádržky vede vyústění vody z filtrů, takže dochází k postupnému rozpouštění CO2 a jeho unášení do objemu rostlinné nádrže.

Rovněž milovníky velkých světelných příkonů do rostlinných nádrží asi následující informací zklamu. Svítí se jen zářivkami T8 s přepočteným příkonem 0.2 W/litr! Tedy 240 W na 1200 litrů, doba osvitu 14-15 hodin denně. Některým echinodorům se přidává nepatrně větší intenzita světla. Nádrže mají rozměr 200 x 80 x 75 cm, jsou klasické rámové, tloušťka skla 15 mm. U nádrží je jen jedna zvláštnost – nemají skleněné dno, ale je z keramických dlaždic. Již od samého začátku, kdy se postavila nová budova pro tuto expozici, sklo nádrží ve dně praskalo, jak si budova sedala a pracovala. Na zadní stěně nádrží jsou ještě kovové výztuhy v podobě svislých úhelníků.

V akváriích se používá běžná vodovodní voda, případně voda dešťová, dGH 10-18, pH je v nádržích v rozpětí 6.8 – 8.0. Filtrace externí, s průtokem kolem 1 200 litrů za hodinu.

Takže ukázka v podstatě typických „low-tech“ nádrží, které opravdu fungují. I v hloubce 80 cm při takto nízké intenzitě rostou kobercovité rostlinky, Blyxa apod. „Ano, je to něco jiného, než jsou současné aquascapingové trendy“, příznává náš průvodce s úsměvem. „Amano ti chytře prodá nejprve destilovanou vodu a pak do ní všechny ty vodičky, aby ti rostliny nádherně rostly. Samozřejmě, že ty přípravky mohou být dobré a promyšlené, ale jde to i bez nich“.

A uchvátila mne ještě jedna velmi pěkná věc – všechny nádrže mají udělané pozadí z plochých lignitových desek, které si zaměstnanci botanické zahrady vybírají v polských dolech. Někdy jsou desky na pozadí nádrže vidět, jinde jsou zcela hustě porostlé jávským mechem. Obojí vypadá nádherně.

Rostliny jsou v nádržích uspořádány „sbírkově“, podobně jako třeba na záhoně v zahradě a označené cedulkami. Hlavní princip tohoto uspořádání ale spočívá v tom, že rostliny mají kolem sebe dostatek volného místa, životního prostoru a vzájemně si nestíní. Návštěvník si pak podle rozmístění rostlin a jejich popisků lehce uvědomí, která rostlina je která.

Prohlídka exteriéru botanické zahrady

Na prohlídku nádrží si musíme počkat až na soumrak. Ryszard nás pořád vodí kolem nich, když se jdeme podívat někam do zahrady nebo skleníků. Je to na nervy, jsem fakt hrozně nedočkavý. Ale protože venku svítí útulně sluníčko, musíme se jít podívat nejprve do exteriérů. Ryszard zodpovídá nejenom za vodní, ale i bahenní rostliny, má na starosti „veškerou vodu“ v botanické zahradě. Vděčným tématem jsou řasy. Aby s nimi nebyl tak velký problém, všude v zahradních nádržích vidíme amury, kteří jsou pověstní svou rostlinožravostí. Stačí, aby i některá suchozemská rostlina smočila ve vodě list nebo lodyhu, a okamžitě je zlikvidována. Břehy jezírek vypadají jak vysekané motorovou sekačkou …

Zahrada je romantická. V různých částech jsou aplikovány různé zahradní styly a skupiny rostlin. Milé je, že tu je spoustu laviček a stolků, kam si lze sednout, odpočinout a potěšit se pohledem, něco si přečíst nebo se občerstvit. Snad jedinou nevýhodou zahrady je skutečnost, že díky svému velice pěknému umístění v historickém centru není v okolí žádné velké parkoviště, což se pochopitelně promítá na menší návštěvnosti zejména rodin s malými dětmi.

Botanická zahrada (nacházející se oficiálně na ul. Sienkiewicza 23, http://www.ogrodbotaniczny.wroclaw.pl/... ) patří Wroclavské univerzitě a spolu s krakovskou botanickou zahradou patří mezi dvě nejstarší polské botanické zahrady. Byla založena v roce 1811 na území původního městského opevnění, které nechal Napoleon zbourat. Byla následně rozšířena v období 1852-1884 a zcela rekonstruována po II. světové válce (1949-1958), neboť stejně jako 70% území Wroclawi byla během války téměř zcela zničena. Rozloha zahrady je 7.4 hektarů a naleznete zde kolem 11 500 druhů a kultivarů rostlin z celého světa. Plocha skleníků je 3 300 m2. Tím, že zahrada byla vybudována z části i na sutinách, má velmi dobře řešenu spodní drenáž (tohle vzniklo samovolně, až dodatečně se na to přišlo), takže se tu daří mnoha zajímavým i vzácným druhům rostlin.

V bezprostředním okolí zahrady se nachází ještě Institut rostlinné biologie, Zoologický institut a Museum historie přírody (vchod je hned vedle vchodu do Botanické zahrady) s více než 3 milióny exemplářů různých sbírek (což je druhá největší sbírka v Polsku). K botanické zahradě patří ještě samostatné Herbárium (ul. Sienkiewicza 5), kde naleznete největší polský herbář (1.5 miliónů exemplářů). Nejstarší exempláře jsou datovány založením herbária v 17. století. Takže pokud vás zajímá příroda více než jen akvaristika, nezapomeňte si vyčlenit mnohem více času na návštěvu Wroclawi. A to ještě nehovořím o Zoologické zahradě a Japonské zahradě, kterým bych chtěl věnovat časem samostatnou reportáž.

V centrální části botanické zahrady objevíte rybníky vytvořené z bývalého ramena řeky Odry, jež kdysi oddělovalo Tumský ostrov od břehu. V zahradě spatříte palmy, alpínskou zahradu, bazény s lekníny, kaktusárnu a geologický model slezského města Valbřich z 19. století. Při toulkách zahradou narazíte na bustu švédského botanika Karla von Linné (1708-78).

Botanická zahrada má svou pobočku s nádherným arboretem (a velkým parkovištěm) ve Wojsławicích nedaleko městečka Niemicze, které leží na příjezdové cestě mezi Náchodem a Wroclawí. Takže pokud máte rádi i stromy, je to další typ na hezký výlet.

Ve skleníku vodních rostlin

Po procházce zahradou nás Ryszard přivádí ke svému pěstitelskému skleníku s vodními rostlinami, který je v bezprostřední blízkosti, kolmo situovaný na hlavní budovu s expozičními nádržemi. Tady se emerzně i submerzně pěstují a rozmnožují rostliny pro potřeby expozice i pro vědecké účely. Jsou tu podobné pěstební stoly, jako náš čtenář viděl v reportáži z pěstírny Karla Rataje. Taktéž ale i betonové nádrže, kde jsou rostliny pod vodou. Tady probíhá v některých případech přechod z emerzní formy do submerzní, ještě před tím, než se rostliny dají do nádrže expozice. V betonových nádržích jsou i rostliny, které nelze pěstovat emerzně. Tohle zázemí je opravdu zajímavé i užitečné a umožňuje okamžitě nahrazovat rostliny, které ve výstavní nádrži nejsou už tak hezké. Ryszard se nám např. velice omlouval, že nám nemůže teď zrovna ve velkých nádržích ukázat Aponogeton madagascariensis, který je „sezónní“.

Rozmístění rostlin v pěstebním skleníku má svůj řád, typické jsou anubiasy a echinodory. Všechny rostlinky jsou vzorně označeny barevnými štítky, které jsou jednotné po celé botanické zahradě. Barva štítku např. naznačuje, zda je rostlina chráněná, jedovatá atd.

Z jedné strany stolu jsou vždy přírodní formy, z druhé pak uměle vyšlechtěné kultivary. Pochopitelně i Ryszard nám ukazuje ten svůj. Upozorňuje nás i na vedle sebe stojící rostliny (echinodory), které mají jinou velikost, tvar a barvu listů. „A teď si představ, že tohle je jen jeden druh, který se takhle změnil po použití pesticidů“, dodává s úsměvem: „A pak se v echinodorech má někdo vyznat!“.

Na příkladu jedné rostliny mi Ryszard ukazuje, jak neblahý vliv mají pesticidy na rostliny rodu Echinodorus. Způsobují totiž zánik vrcholkové dominace a nekontrolovatelný růst bočních výhonků, ze kterých vyrůstají nové rostliny (podívej se na přiložené fotografie). Je to nepříznivý jev pro pěstování. Rostlina ztrácí svůj přirozený životní cyklus, vzhledem k vzrůstu se rostlina rozmnožuje (rozrůstá) a houstne, nevytváří květenství atd. "Pozoroval jsem tento jev u všech přírodních i křížených druhů a odrůd echinodorů. V souvislosti s tím musím změnit současné metody boje se škůdci rostlin ve sklenících", dodává ještě Ryszard.

Když člověk odchází z takového skleníku, většina akvaristických „rostlinkářů“ si toužebně povzdechne, že něco takového třeba i v malém, by bylo hezké mít doma. Je to úžasná zásobárna a rozmnožovna rostlin. To by se to doma v nádržích pak krásně osazovalo, kdybychom si mohli dávat do nádrží rostliny v jejich skutečných „dospělých velikostech“, pěkně vybarvené a vytvarované.

Po skoro čtyřhodinové procházce zahradou a skleníkem se vracíme mírně znavení do chladu Ryszardovy pracovny na občerstvení. Ryszard nám ukazuje i pasáže ve své nově připravované knihy o pěstování vodních rostlin, která by měla vyjít v roce 2011 u příležitosti stého výročí založení wroclavské Botanické zahrady.

Rostlinné nádrže v Polsku

Pořád mi vrtá hlavou, proč jsou Poláci v aquascapingu, rostlinných nádržích dále než my v Čechách. Svědčí o tom polské webové stránky, účasti a vítězství polských zástupců v mnoha soutěžích. Ptám se na to Ryszarda. Podle něj to je tím, že polský trh je 5x větší než český a Amano tam hned po roce 1989 otevřeně podporoval síť prodejen a zastoupení ADA. Bylo realizováno mnoho pro akvaristy sponzorovaných akcí, kde se ukazovalo, jak zakládat rostlinné nádrže a bylo možné vše si koupit - techniku, substráty, kořeny, rostliny (mnoho z nich pochází ale z Čech, např. i od firmy Rataj).

Kromě znalostí a zázemí produktů je k založení pěkné nádrže nutné mít i cit. Na tohle téma mám svoji vlastní teorii. Když se totiž podíváte do polských květinářství a na květinové trhy či tržnice, zjistíte hned několik zajímavých věcí. Je zde silná produkce vlastních (polských) řezaných květin, květin umělých i nejrůznějších přípravků k vázání květin. Jelikož jsou Poláci sami velmi podnikaví a zdatní obchodníci, nepustili si na vlastní trhy např. Vietnamce nebo jiné národy (což se mimo jiné promítá i do vlastní silné produkce textílií, látek, šití oděvů, celkově do vzkvétajícího oděvního průmyslu, který byl u nás zcela naopak nesmyslně zničen). Takže není ani divu, že Polsko květiny exportuje, živé i umělé.

Poptávka po květinách je v Polsku velmi silná a je to tradice, kterou je možné spatřovat i v dlouhodobějším historickém kontextu. Je přirozené, že v silněji nábožensky založených komunitách jsou rodiny početné s množstvím dětí. Rodiny jsou pevné a pravidelně, častěji než u nás, se scházejí u příležitosti rodinných oslav i náboženských událostí (křtiny, biřmování, svatby atd.). A tady pak není už daleko ke zvýšené potřebě květin (a taky nejrozmanitějších sladkostí). Poptávka vyvolává nabídku a dlouhá tradice se promítá i do dovedností, citu práce s květinami. Nemusí jít nutně jen o Polsko, ale třeba i Itálii a některé západoevropské země jako je Belgie, Nizozemí apod. Ruku v ruce s květinářstvím vzkvétá i „cukrárenství“, dárková obalová technika atd. Od citu k řezaným květinám není už daleko ani ke květinám hrnkovým, logicky pak ani k rostlinným nádržím.

Ostrov Tumski

Je už pozdní odpoledne a rozhodli jsme se, že vyrazíme někam na oběd a uděláme si malou pauzu na Tumském ostrově, tedy za zdí botanické zahrady. Pro velké množství církevních budov a fungujících kostelů, náboženských „sídel a centrál“ se tomuto ostrovu říká i „Ostrov katedrál“. Nejvýznamnější a největší je katedrála svatého Jana Křtitele. To je ta velká budova se dvěma vysokými, špičatými věžemi, která je dominantou všech snímků a pohledů na ostrov Tumski. Českým návštěvníkům určitě neunikne ani sochařský monument sv. Jana z Nepomuk, který byl umučen na příkaz českého krále Václava IV. údajně za to, že odmítl vyzradit zpovědní tajemství královny Žofie (Sofie) bavorské, manželky Václava IV. Jan Nepomucký se stal tak mučedníkem církve a jeho věhlas překonal hranice českého království.

Na Tumský ostrov se přichází přes stejnojmenný most. Kovový most byl postaven v letech 1888-1892. Na západní straně mostu nalezneme monumentální sochy sv. Jadwigy a sv. Jana Křtitele, střežící vstup na ostrov.

Most je v současné době i jakýmsi „poutním“ místem svatebčanů. Ti sem přicházejí v hojných počtech, aby jako znak pevného a nerozlučného manželství „jednou provždy“ připnuli na zábradlí kovový zámeček s vyrytými svými jmény a datem svatby a klíč pak hodili do řeky Odry. Okolí místo je nesmírně malebné, přes mostovku lze vidět celou katedrální ulici s mohutnými věžemi katedrály sv. Jana Křtitele.

Na Tumském ostrově bylo v roce 1000 zřízeno biskupství a ostrov se rozvinul v sídlo knížat. Hlavní dominantou ostrova je katedrála sv. Jana Křtitele z 13. – 16. století. Vratislavské ostrovy omývané vodami řeky Odry představují poklidná útočiště jako stvořená k procházkám. Arcidiecézní muzeum ztělesňuje bohatou klenotnici gotického umění. Procházku četnými úzkými uličkami lze završit návštěvou Botanické zahrady.

Tumský ostrov je místem, kde pokud vás zajímá historie, můžete strávit mnoho hodin. Jestliže historickým centrem ostrova jen procházíte, je to otázka tak jedné hodinky. Ale nezapomeňte, že tu je i spousta útulných kaváren a restaurací, kde se nechá příjemně posedět.

Fotografování rostlin

Na sedmou hodinu se vracíme zpátky do Botanické zahrady. To už nás čeká Ryszard a když vidí, že máme dva fotoaparáty ale jen jeden stativ, nabízí nám stativ další a k tomu laserové ukazovátko. Nač to ukazovátko, přeci nebudeme nic promítat! „Uvidíte, k čemu to je dobré!“

Těším se stejně, jako když se poprvé rozsvítí doma vánoční stromeček, zazvoní zvoneček a může se pro dárky. Celý den jsme chodili kolem nádrží a Ryszard nám nenechal ani vteřinku, abychom se podívali blíže. Až do téhle chvíle jsem viděl všechno jen „jaksi letmo“ a byl pochopitelně zvědavý jak malý kluk.

Venku už se začíná stmívat a konečně tedy nastal čas prohlídky vodního ráje rostlin, jak by to mohl někdo i nazvat. Zhasínáme vždy jednu polovinu chodby s nádržemi, aby se nám světla neodrážela do té druhé a nekazila snímky rušivými světelnými odrazy. I Ryszard fotí. Postupujeme od nádrže k nádrži. Fotíme jak celky, tak i detaily jednotlivých rostlin. A jsme u toho: i těch pár ryb, co jsou v nádrži, je nesmírně zvědavých (a taky asi večer i více při chuti). Jakmile dám fotoaparát se stativem blízko k přední stěně nádrže, hned se před ním shlukují všechny ryby v nádrži. A protože fotíme bez blesku, používáme dlouhé časy, ryby jsou na snímcích jak rozmazané čáry nebo fleky. „Zkus na ně to laserové ukazovátko!“ Ono to funguje! Obzvlášť skaláři se mohou zbláznit, protože si myslí, že ta červená, na listech se pohybující tečka, je něco živého k žrádlu! Irenu hra na odhánění ryb ze záběru nadchla tak, že jí dala přednost před pro ní nezáživným focením.

Chodba mezi nádržemi je sice dostatečně široká, ale ne dost, aby se dvoumetrová nádrž dostala celá do zorného pole běžného objektivu. Nezbývá nic jiného, než použít objektiv širokoúhlý. Vyfotit všech 29 nádrží nám trvá přes 3 hodiny. A tak nemám sílu fotit i latinské popisky nad nádržemi, čehož později doma velmi lituji, když si prohlížím a zpracovávám fotky. No nic, určitě se sem ještě jednou vrátím.

Po fotografování opět sedíme v Ryszardově pracovně a vyprávíme si. Čas utíká tak rychle, že až vrátný nám jej připomíná dotazem, zda tam budeme taky nocovat. Jak se později dozvídám, není nic neobvyklého, když návštěvy zůstanou přes celou noc. Před měsícem tu takhle zůstali hosté z Ukrajiny.

Ale jelikož jsem slíbil i normální denní režim na výletu, vyrážíme k hotelu, kde se s námi Ryszard loučí a dál pěšky odchází ke svému nedalekému domovu.

Přívětivé město

Zbývající dny našeho výletu jsou věnovány městu jako takovému a zbývajícím zahradám. První výlet do města „za řekou“, tedy na druhém břehu Odry než je náš Hotel HP Plaza a i botanická zahrada, na sebe nenechá dlouho čekat. Asi tak během 20 minut přecházíme most, procházíme hlavní průchodem v hlavní budově Wroclavské univerzity a krátkými, klikatými uličkami směřujeme na Hlavní trhové náměstí (polsky Rynek). Opět po krakovském náměstí je to druhé největší náměstí svého druhu v Polsku. Je čtyřhranné, s bloky domů uprostřed, kterým vévodí gotická radnice patřící k nejhezčím skvostům evropské architektury.

Radnice byla postavena na půdorysu obchodních domů ze 13. století, současná podobě je výsledkem přestavby z let 1470-1510, v roce 1559 byla přistavěna věž, která o dvacet let později dostala svůj orloj.

Na náměstí nalezneme krásné měšťanské domy (U zlatého slunce, U Sedmi kurfiřtů, Zlatý pes a další), v jejichž přízemí jsou dnes většinou cukrárny, kavárny, bary, restaurace - polské, s mezinárodní kuchyní. My jsme si oblíbili řecké, které opravdu neměly chybu. Podobně ale bodovala i polská kuchyně, zejména moučníky. Každý jsme si vždy dávali něco jiného s tím, že si pak zbývající půlku na talířku vyměníme. A u některých desertů mi vlastní manželka odmítla dát tu svojí, jak byly vynikající ... Nutno podotknout, že polská kuchyně podle mého názoru je zdravější než česká. Kromě masa to jsou nejrůznější přílohy, oblohy a další gastronomická kouzla se zeleninou, po kterých se jazyk jen olizuje.

Dnem i večerem náměstí žije a určitě stojí za to sem přijít na něco dobrého, nebo se jen tak podívat. Na náměstí lze spatřit i různé akce, představení, nebo se pokochat velmi zajímavou fontánou postavenou ze skleněných desek. Ta vyniká svými scenériemi při nočním osvětlení.

S Hlavním trhovým náměstím je bezprostředně spojeno Solné náměstí, na kterém probíhají květinové trhy. Pokud chcete uvidět nádhernou funkční tržnici, zajděte se podívat do Haly Targowa, kterou najdete hned u Pískového mostu (viz obrázek 104, Galerie1). Návštěvu doporučuji realizovat těsně před odjezdem a tak si můžete pro své blízké domů přivést i nádherně vázané květiny. Koupit se tu nechá ale i ovoce, zelenina, koření, houby atd. V blízkosti tržnice najdete červeně zbarvený Pískový most, který vede na Pískový ostrov a dál pak k Tumskému ostrovu a jak jinak - taky k botanické zahradě. Pískový most je nejstarší vratislavský kovový most zbudovaný již v roce 1845.

Ve městě, za hranicemi historického centra naleznete i moderní nákupní centra. Hranici starého a nového města tvoří vodní rameno Odry, takže se tu nedá zabloudit.

Ve městě se nechá domluvit i česky a s mladou generací i anglicky. Budete se tu cítit opravdu dobře. Pro nákupy nemá zvláštní smysl vyměňovat zloté a před odjezdem je někde shánět. V obchodech i restauracích můžete platit kartou, navíc ve městě je obrovské množství bankomatů, takže peníze si lze vyzvednout až na místě.

Dneska se rozloučíme ještě procházkou přiloženými galeriemi. V dalším pokračování nás čeká rozhovor s Dr. Ryszardem Kamińskim o vodních a bahenních rostlinách, o samotné botanické zahradě.

Pro ty, kteří se budu chtít o wroclavské botanické zahradě a hlavně vodních a bahenních rostlinách dozvědět více, máme ještě jednu dobrou zprávu. Ryszard přijal naše pozvání a bude v září přednášet na výstavě akvarijních ryb v Botanické zahradě University Karlovy v Praze. Mají se na co těšit i halančíkáři, protože se taktéž připravují další dvě zajímavé přednášky. Takže už nyní můžete rezervovat místo ve svých kalendářích O;)

Tak zatím nashledanou!

A několik užitečných odkazů:

http://www.wroclaw.pl/... - město Wroclaw má nádherné stránky (s možností jejich přepnutí do češtiny! – česká vlaječka vpravo nahoře). Najdete tu spoustu zajímavých informací pro plánování i realizaci výletů – od ubytování (hotely, pensiony), přes mapy až otvírací doby jednotlivých muzeí či různých akcí. Tyhle stránky i tobě dokážou připravit nádherný pobyt ve městě.
http://en.wikipedia.org/... - Wroclaw na Wikipedii, En
http://cs.wikipedia.org/... - Wroclaw na Wikipedii, CZ
http://in.ihned.cz/... - Wroclav - město na ostrovech
http://international.uni.wroc.pl/... - Wroclawská universita
http://cs.wikipedia.org/... – Jan Evangelista Purkyně
http://cs.wikipedia.org/... – sv. Jan Nepomucký
http://www.ogrodbotaniczny.wroclaw.pl/... - oficiální stránky wroclavské Botanické zahrady

Ubytování:

Pokud byste si chtěli dopřát opravdu trochu pohodlí a bydlet v samém historickém centru, 10-15 minut pěšky od Botanické zahrady i od centra, doporučuji následující hotely:

http://www.hotelepark.pl/...
http://www.hotel-tumski.com.pl/...

Důležité je vědět, že většina wroclawských hotelů má slevy na prodloužené weekendy, tedy pobyty pátek až neděle, čehož se nechá dobře využít. Problém nebývá ani se psem, kterého lze vzít do hotelového pokoje.

Další možnosti ubytování naleznete zde:

http://www.wroclaw.pl/... - hotely, vlevo jsou pak i další odkazy na pensiony apod.
http://www.wroclaw.pl/... - mapy města
http://www.rekreacja.wroc.pl/...

Polské akvaristické webové stránky:

http://www.akwarium.pl/ - polský časopis Nasze Akwarium
http://www.magazynakwarium.pl/... - polský časopis Magazyn Akwarium
http://akwa-mania.mud.pl/ - polské stránky věnované akvaristice
http://www.aquawiadomosci.pl/ - akvavědomosti
http://www.gsa.org.pl/ - klubové stránky GSA
http://podforak.rzeszow.pl/... – klubové stránky
http://www.akwa.szczecin.pl/... - klubové stránky Štětín
http://akwarystyczne.info/...
http://www.rybyakwariowe.com.pl/... - akvarijní ryby
http://www.akwarium.info.pl/

http://sklep.roslinyakwariowe.pl/... - akvarijní rostliny
http://www.slimakowo.na1.pl/ - stránky věnované plžům a dalším bezobratlým
http://www.roslinyakwariowe.pl/... - akvaveletrh ve Wroclawy
http://www.water-art.pl/... – zahradní jezírka
http://www.aquael.pl/ - stránky firmy Aquael
http://www.tvaqua.pl/

http://www.discusforum.pl/ - stránky věnované terčovcům
http://www.superdiscus.pl/ - terčovci
http://klub-tanganika.pl/ - Tanganika
http://www.klub-malawi.pl/ - Malawi
http://www.radbed.com/ - osobní stránky Radoslava Bednarczuka
http://faunaplanet.pl/...