Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.
Autor článku: Roman Rak · 22.12.2009
· Sledovanost: 89702x
· Vytisknuto: 14243x Hodnocení: 5.96/6 (24x) · Odměněn: není
Vánoce jsou přede dveřmi. Ti menší se upřímně a toužebně těší, co naleznou pod rozsvíceným stromečkem, zatímco většina dospělých má momentálně plnou hlavu starostí, jak i letošní vánoce úspěšně "logisticky" zabezpečit, aby je neskolil infarkt, nepřetekla vana s kaprem a ten se v pořádku a včas dostal na štědrovečerní stůl apod.
Návštěvníci našeho portálu AKVARISTA.cz u nás pod stromečkem nenajdou ani tradičního českého kapra a ani recept na něj, ale další informace a postřehy z návštěvy v Šumperku a hlavně odpovědi na otázky směřované na Karla Rataje ml. ve druhém kole společného setkání, tentokrát na téma "především vodní rostliny".
Na portále bychom v příštím roce i nadále rádi přinášeli další zajímavé rozhovory s významnými představiteli a osobnostmi našeho akvaristického světa a při tom naplno využívali všech interaktivních možností a výhod, jež náš akvaristický digitální svět na webových stránkách AKVARISTA.cz umožňuje.
Já jsem nyní zpátky ve svých letošních říjnových vzpomínkách na Šumperk a v duchu zase stojím před skleníkovým hospodářstvím firmy Rataj – syn a otec. Skleníky na mne vždycky působily magicky a toužil jsem mít svůj vlastní aspoň malý zasklený prostor. Kromě akvárií, pochopitelně.
Trápení s orchidejemi
To bylo ještě dávno, dávno před dvaceti lety, kdy mne kromě ryb uchvátilo také pěstování orchidejí. V té době bylo pěstování a dostupnost rostlin u nás ještě v plenkách, nové rostliny se vyměňovaly pouze mezi členy několika orchidejářských spolků (sdružení zejména kolem ČVTS na Novotného lávce) a nadšení, leč neznalí nadšenci a "troufalci" se dostávali do téměř stejných problémů, jako botanici britského královského dvora, kteří budovali své velkolepé a proslulé sbírky už v době raného kolonialismu a ze všech koutů tropických a subtropických zámořských kolonií třetího světa sváželi v divoké přírodě nasbírané exempláře rostlin.
Ty však postupně časem všechny hynuly. Vymýšleli se a míchali různé substráty, řešila se intenzita a délka světla, správné zálivkové vody, vlhkosti vzduchu, hnojení, různé tajné a zázračné, zaručené receptury. Nic nepomáhalo. Teprve o několik desetiletí později ti chytřejší botanici pochopili, že ve skleníku nelze slepě napodobovat a vytvářet atmosféru dusného, vlhkého a horkého tropického pralesa, zeleného pekla, o kterém vyprávěli utrmácení cestovatelé a dobyvatelé.
Jakmile botanikům došlo, že orchideje rostou převážně na stromech jako epifyty v různých patrech deštného pralesa, bylo vyhráno. Odsud byl už malý krůček k tomu, aby se skleníky začaly cyklicky větrat a několikrát denně vytvářet období krátkého sucha a deště, jež se odehrává každý den ve vysokých korunách tropických stromů.
I já doma pečlivě a dokonale rosil své Phalenopsisy, aniž by mi cokoliv několik let rozkvetlo. Mnohokráte jsem si v duchu říkal, že rostlinky jsou ještě mladé a chce to čas, hledal "objektivní" omluvy svých pěstitelských neúspěchů a hledal další slabá místa, která jsem považoval za nutné odstranit. Jediného, čeho jsem intenzivním a pravidelným zavlažováním dosáhl, byl totální rozklad dřevotřískového nábytku v první garsonce. Od svého kapitána Flinta jsem doma dostal "černou známku" a vypadalo to, že osud mých pracně a draze získaných orchidejí bude rychle zpečetěn. Usmlouval jsem likvidaci sbírky až na dobu po letní dovolené, abych měl čas se s tím mentálně srovnat. Ohledně termínu jsem byl vzat na milost.
Svěřil jsem zalívání rostlin svému nejlepšímu a spolehlivému kamarádovi a odjel se smutkem v duši na třítýdenní dovolenou.
Trošku drsnější podmínky někdy neuškodí
Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem se vrátil. Všechny Phalenopsisy byly obaleny květními stvoly, dokonce Oncidia už kvetla. Nevěřícně jsem zíral na ten zázrak. Pln radosti volám kamarádovi, co s rostlinami dělal. "Víš, já …". Páčil jsem to z něj až do druhého dne, protože jsem mu neřekl, co se stalo a on dobrovolně nechtěl nic říci. Jak jsem se záhy dozvěděl, přítel se bál přiznat pravdu a tak se vytáčel, kroutil, hrál o čas a snažil se vyzvědět nejdříve naopak informace ode mne, aby věděl, než se přizná, jak hodně budu naštvaný. A pak to prasklo. Ten darebák neplánovaně odjel s přítelkyní taky na "romantickou" dovolenou a zalévat kytky nepřišel ani jednou! Chuďátka rostliny aplikovaly pud sebezáchovy a před tím, než měly bídně zahynout v žáru letní panelákové výhně, vykvetly, aby se postaraly aspoň o další generaci.
Od té doby Phalenopsisy (pěstované na okenním parapetu nad radiátorem) nerosím, a když je to možné, pověsím je i s květináči od června na zahradu pod stíněnou pergolu (v paneláku stačí i na balkon, jen je nutné je chránit před přímými slunečními paprsky). A tam je nechám co nejdéle do podzimu aby po nocích trochu "vystydly". Celé tajemství spočívá v tom, že v chladu musí vydržet alespoň 2-3 týdny, ale nejnižší teplota nesmí přitom klesnout pod 15 °C (což je pro tento druh dlouhodobě již smrtelné), než je vrátíte na zimní stanoviště. Pak zaručeně každou zimu několik měsíců nádherně kvetou. To je celé tajemství. Jen dodržet několik základních zásad a jednu malou fintu a sběratelem určitého druhů orchidejí se může stát kdokoliv z nás!
Většina orchidejí, stejně jako některé vzácné, pomalu rostoucí rostliny, se dnes "průmyslově" množí ve speciálních laboratořích pomocí tzv. meristémových kultur, následně se ve sklenících dopěstovávají a v obrovském množství kusů i kultivarů jsou dodávány na trh. Podobně to je i s některými vodními rostlinami jak jsou anubiasy, hnědovky (Microsorium) apod. Technologie výroby ve velkém jsou odlišné od pěstování v malém. Pokud ale víme, jak nově získané rostliny správně v našich domácích podmínkách pěstovat (vytvořit jim příznivé vegetativní podmínky), rostliny se nám odvděčí nádherným růstem, odnožováním a mnohdy i květenstvím, a není při tom nijak podstatné, jak byly množeny, zda ze semen, vegetativně, meristémovou kulturou apod.
Pokrok nelze zastavit
A tak okna našich domácností či pracovní stoly v kancelářích ožívají barevnými orchidejemi z dalekých tropů a v našich nádržích se objevují rostlinky, o kterých se ani našim akvaristickým otcům, natož dědům, nikdy nesnilo. Troufám si říci, že právě díky specializovaným pěstitelským firmám, zaměřených na vodní rostliny, se ve světě masově rozšířily i přírodní nádrže, jež se stávají fenoménem dneška, stejně tak jako nanonádrže plné rostlinných trpaslíků. Jedná se o poměrně nová odvětví akvaristiky, bez kterých si moderní akvaristiku vlastně ani už neumíme představit.
Karla Rataje ml., stejně tak jako jeho tatínka, který se historicky obrovskou měrou zasloužil o to, že naše nádrže jsou nebo mohou být nádherně zelené (i jinak barevně laděné) myslím nemusíme našim návštěvníkům nijak zvlášť představovat. A tak se pusťme rovnou do rozhovoru. A pokud na nějak otázku nenajdete uspokojivou odpověď, můžete se sami ptát odborníka na slovo vzatého.
Poznámka k poznámce Romana Raka a "agresivitě" Crossocheilus siamensis (viz str. 5).
Pokud se jedná o skutečné a pravé C. siamensis, a nikoliv jim podobné druhy (hlavně Garra příp. Epalzeorchynchos), jsou to i v dospělosti přes svoji velikost ryby mírumilovné a bez obav vhodné i do společenské nádrže. S tím, že by "ožraly" ploutve skalárům či jiným rybám jsem se nesetkal, zato však při vyhladovění či při nedostatku řas a zelené potravy dokážou krásně ohlodat některé i celkem "tuholisté" rostliny, namátkou Egeria, Vallisneria, Najas a totálně zlikvidují jávský mech.