Trichogaster fasciata Bloch & Schneider, 1801

Synonyma: Colisa fasciata; Colisa fasciatus; Colisa ponticeriana; Colisa vulgaris; Colisha fasciatus; Polyacanthus fasciatus; Trichogaster fasciatus; Trichopodus bejeus; Trichopodus colisa; Trichopodus cotra

Další česká a lidová označení: páskovaný vláknovec

Výskyt: Asie – Barma a Indie. V pobřežních, nížinných oblastech jihovýchodní Indie podél pobřeží ve státech Tamil Nadu a Andhra Pradesh, obvykle v regionech pěstování rýže na polích s nízkou hladinou vody. Dále pak v okolí Bengalem v severozápadní Indii. Rybka byla nalezena i v severovýchodním indickém státě Assam, ve vyšších nadmořských výškách.

Dalšími lokalitami výskytu jsou státy Bangladéš, Barma – dnešní Myanmare. Podle záznamů z databáze W.N. Eschmeyera a J.D. Fonga ryba byla dokonce zaznamenána i v Pakistánu a Nepálu.

V Indii a Pakistánu se T. fasciata prodává na trzích běžně jako konzumní ryba, ať už živá nebo sušená v soli.

Ryba byla postupně introdukována i do jiných oblastí, nejen asijských.

Velikost až 12 cm.

Obecný popis

Čichavec pruhovaný patří ke středně velkým čichavcům. Je větší než většina původních zástupců rodu Colisa, menší než čichavci, které dnes zařazujeme do rodu Trichopodus. Ze známějších zástupců to jsou především Trichopodus leeri a Trichopodus trichopterus.

Do rodu Trichogaster jsou dnes (2010) zařazovány tyto středně velké druhy labyrintek:

• Trichogaster fasciata (čichavec pruhovaný);
• Trichogaster chuna (čichavec medový);
• Trichogaster labiosa (čichavec pyskatý);
• Trichogaster lalius (čichavec zakrslý).

Čichavec pruhovaný je na první pohled jakousi popelkou. V nevhodné prodejní velikosti nebo při špatných podmínkách v prodejní nádrži je totiž nevýrazně šedavě zbarven a není tedy nakupován a to je důvod, proč až na určité výjimky (milovníci labyrintek) z našich nádrží téměř vymizel. Naštěstí díky možnosti objednat tyto ryby ze zahraničí přes různé importéry, patří k rybkám poměrně lehce dostupným. Chceme-li si nechat rybky dovézt, doporučuji upřednostnit dovozy ze západní Evropy od místních chovatelů. Rybky z asijských importů nejsou často zdravé a ani nijak vzhledově hezké (pohublé, s křivou páteří apod.). V poslední době jsou naštěstí k sehnání např. ve Viváriu Mělník apod.

Pěkného vybarvení dosahují jedinci ve velikosti až 5-6 cm. Výrazné barevné pruhování boků samce a nádherně barevné lemy ploutví dle mého názoru předčí i čichavce medové, pyskaté a zakrslé. Navíc to jsou ryby mnohem aktivnější a i více odolné, takže v nádrži vydrží podstatně déle než T. chuna nebo T. lalius.

Názvosloví:
„V češtině se pro ryby rodu Trichogaster používá jméno čichavec. To je ale jméno nejednoznačné, užívané pro více rodů dvou různých čeledí. Od roku 1923 se navíc rodové jméno Trichogaster omylem používalo pro příbuzný rod větších čichavců z jihovýchodní Asie, zatímco pro současný rod Trichogaster se používalo jméno Colisa. S tímto názvoslovím se lze stále běžně setkat v odborné literatuře.

Do roku 1923 se pro rod menších čichavců z jižní Asie (s typovým druhem právě Trichogaster fasciatus Bloch & Schneider, 1801) užívalo rodové jméno Trichogaster a pro rod větších čichavců z jihovýchodní Asie (s typovým druhem Labrus trichopterus, Pallas, 1770) rodové jméno Trichopodus. Ichtyolog G. S. Myers ale roku 1923 nesprávně usoudil, že typovým druhem rodu Trichogaster není fasciatus, ale trichopterus. To vedlo k synonymizaci rodu Trichopodus s rodem Trichogaster a užívání jména Trichogaster pro rod větších čichavců z jihovýchodní Asie. Pro rod menších čichavců z jižní Asie se začalo užívat rodové jméno Colisa (odvozené od domorodého jména a ve formě kolíza přejaté například i do slovenštiny). Tento stav setrval po většinu 20. století. Na chybu bylo poprvé upozorněno roku 1997, přesto se lze s chybnými názvy dodnes běžně setkat v literatuře.

V souvislosti s obnovením staronového rodového jména Trichogaster se zjistilo, že některé druhy, tak jak byly původně popsány, užívají maskulinní (tedy mužskou) koncovku, ačkoliv je rodové jméno femininum (rodu ženského). V souvislosti s pravidly zoologické nomenklatury tak byla jména Trichogaster labiosus a Trichogaster fasciatus změněna na Trichogaster labiosa a Trichogaster fasciata. Druh Trichogaster lalius ale stále správně užívá maskulinní koncovku, protože se jedná o podstatné, nikoliv přídavné jméno.“ – viz Wikipedia [5].

V latině slůvko „fasciata“ znamená pruhovaný. Proto čichavce pruhovaného nalezneme i v anglické literatuře pod označením Banded Gourami nebo Striped Gourami. V Indii je nazýván Ngapemma, Kholiana nebo i Khakholisa, v Nepálu Katara či Khesara, v Myanmaru Nga-pyinthalet. Německy to je pak Gestreifter Fadenfisch.

Čichavce pruhovaného poprvé do Evropy dovezl Paul Matte v roce 1897 v počtu 40 ks z lokality Kalkaty (Calcutta), stát Západní Bengálsko (West Bengal). To znamená, že je v nádržích chován více jak 110 let!

Zajímavé úvahy o původu druhů měl H. Pinter [4]. Podle něj všechny ryby druhu T. labiosa chované v nádržích akvaristů od 50. let minulého století byly buď T. fasciata nebo kříženci T. fasciata x T. labiosa. Jelikož v této době byla oblast jejich výskytu velmi politicky nestabilní, nebylo možné porovnat exempláře z různých východních a západních lokalit jejich přirozeného výskytu. Bylo jen známo, že T. fasciata (tehdy Colisa fasciata) má velké množství barevných mutací, a to díky jeho velkému geografickému rozšíření a i možnosti křížení čichavce pruhovaného s čichavcem pyskatým.

Rozpoznání pohlaví:

Samičky v dospělosti jsou menší, méně barevně výrazné (spíše do šeda), se zakulaceným koncem řitní ploutve. Samec je zářivě vybarven, s modrozelenými pruhy na těle a výrazným barevným lemováním hřbetní a řitní ploutve. Ty jsou na rozdíl od samičky protaženy do špičky.

Nádrž: Vzhledem k tomu, že čichavec pruhovaný je větší a mnohem aktivnější než ostatní původní zástupci rodu Colisa, doporučuji použít i větší nádrž pro chov. Obecně se doporučuje délka alespoň 80-100 cm a 1 500 cm² plochy dna pro jeden pár [1]. Jelikož se jedná o labyrintku, výška nádrže postačí kolem 35-40 cm. Sám jsem rybky choval i v nádrži o výšce 70 cm, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na její chování, vybarvení apod.

V době mimo tření někdy bývá plachý, takže se cítí dobře v zarostlé nádrži, kde rostliny zajišťují jak úkryt, tak i stravu. Jednak to jsou řasy, občas si dopřeje i jemnolisté rostliny. Jejich konzumace není ale nikterak fatálně objemná, takže při vyváženém množství ostatních rostlinožravých ryb a samotných rostlin rostliny stíhají pěkně dorůstat.

Vrchní krycí skla z důvodu vyrovnané teploty vzduchu nad vodní hladinou s teplotou vody je nutností u potěru jako u každých jiných labyrintek, pokud je bez nich velký rozdíl mezi teplotou vody a vzduchu.

V době tření jsou samci poměrně agresivní jak k ostatním rybám svého druhu, tak všem dalším spoluobyvatelům. Jinak se jedná ale o mírné ryby, nádherně barevné a zajímavé svým chováním. Neměly by být chovány vysloveně s malými rybkami, naopak mohou být chovány s rybkami podstatně většími.

Vzhledem k vyšším teplotním nárokům se může jednat o rybku vhodnou ke skalárům a i k terčovcům (pokud chceme společnou, nebiotopní nádrž). Od větších ryb se rozhodně nenechá nikterak utlačovat a to i v době podávání potravy.

Aby se ryba dobře cítila a vybarvila, je vhodné tmavší dno nádrže a dostatek rostlin jako úkryty. Vhodné jsou jakékoliv jemnolisté rostliny, Ceratopteris, Bolbitis apod., stejně jako plovoucí rostliny, mezi kterými staví samec své rozsáhlé hnízdo. V nádrži by měl být i dostatek volného prostoru pro plavání.

Z pohledu složení vody je poměrně nenáročná, preferuje spíše lehce měkkou a kyselou vodu. Je však tolerantní i k tvrdší a lehce zásadité vodě. Má ráda přímé, intenzivní osvětlení.

Náročnost: Vděčná, nenáročná a odolná ryba, vhodná i pro začátečníky. Snese i krátkodobé teploty vody 15 ºC. Lze ji tedy přes léto chovat i v zahradních rybníčcích a jezírkách. Chovatel musí být trpělivý, než chovanec dosáhne velikosti kolem 6 cm a tím svého nádherného vybarvení při vhodných podmínkách v nádrži.

Čichavci pruhovaní jsou velice náchylní na stres. Poměrně těžko snášejí přelovení do jiné nádrže a trvá i několik dní, než si zvyknou a opět vybarví. Stresu podléhají zejména importované ryby pro které je navíc typické, že dovozoví samci jsou velmi agresivní k samicím a mnoho pokusů o tření končí buď přímo smrtí samice již v malé vytírací nádrži nebo později na infekční následky četných zranění.

Stres lze minimalizovat přidáním dalších klidných ryb do nádrže. Ale pozor, neměly by to být žádné teritoriální ryby (tedy ani např. velcí čichavci rodu Trichopodus), neboť jejich přítomnost a vytvoření vlastních revírů čichavce pruhované silně stresuje.

V literatuře je uváděno, že rozmnožení T. fasciata bylo u některých chovatelů úspěšné až v zahradních jezírkách, protože se ryby odmítaly třít v menších nádržích.

Poznámky k chovu

Tyto čichavce chováme jako ostatní čichavce, viz popisy u Trichopodus leeri a Trichopodus trichopterus. Na rozdíl od výše uvedených dvou druhů, kteří se ve stáří spíše zdržují v horní části vodního sloupce, čichavec pruhovaný je rybou celého prostoru nádrže, kterou velmi aktivně prohledává a neustále hledá něco k snědku. S oblibou se na rozdíl od ostatních čichavců rád dlouho zdržuje i při dně nádrže, pod porosty rostlin.

Oproti rybám rodu Trichopodus to je aktivnější plavec, který velmi rád seškrabává řasy z listů rostlin. Upřednostňuje spíše rostliny s větším povrchem listů. Při konzumaci řas se staví do typicky kolmé polohy k listu, protože tak může nejlépe využít hrbolatých výrůstků na obou pyscích, které jsou ke sběru řas uzpůsobeny. Tuto rybku bych proto doporučoval i jako čističe řas, neboť tato jeho vlastnost není pro jeho ojedinělý chov akvaristům zatím obecně známa, podobně jako u líbajícího čichavce (Helostoma temminkii). Ten se však rozhodně nehodí do středních a malých nádrží.

Čichavec pruhovaný je vhodný pro společenské nádrže se stejně velkými nebo většími rybami. Ani menším rybám zpravidla nic neudělá.

Z hlediska stravy se jedná o vděčného všežravce, kterému je vhodné dopřát i rostlinnou složku stravy. Bez problémů přijímá umělou, mraženou i živou stravu. Osobně jsem zkoušel i gelové krmivo, které stejně jako ostatní čichavci ochotně přijímá. Přijímá i spirulinu, krmení pro mořské masožravé korálové rybky.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Pro odchov je doporučována minimálně nádrž o ploše dna 1500 cm² pro jeden pár. Výška nádrže kolem 30 cm, vodní sloupec postačuje i 20 cm. Jemnolisté a plovoucí rostliny, ve kterých samec staví hnízdo jsou nezbytností. Světlo tlumenější než ve společenské nádrži. Parametry vody nejsou až tak důležité, byly dokumentovány zdařilé odchovy i ve vodě celkové tvrdosti 20-25 dGH při pH 6.8-7.0.

Doporučuji z rostlin nebo i z jiného materiálu (šikmo postavená břidlice u zadní stěny nebo v rohu, keramická nebo PVC trubka apod.) vytvořit úkryty pro samičku, neboť samec bývá velmi agresivní a tlamou doráží na zadní části boků ryb. Velmi často vznikají otevřené, hluboké rány, které chytají různé infekce, plísně apod. Rány jsou obvykle po obou bocích ryb v místech nad nebo i za pohlavními orgány samičky. Samec údery tlamky povzbuzuje samičku do milostného aktu, na stále stejná místa, snaží se ji popostrkovat pod své hnízdo.

Čichavec pruhovaný je v porovnání s ostatními čichavci (Trichogaster, Trichopodus) velmi lenivý a ledabylý při stavbě hnízda. To není nikterak rozsáhlé, někdy to je i jen několik bublinek. Lze se domnívat, že stavba hnízda není pro něj až tak důležitá a neplní biologickou ochrannou funkci pro potěr jako u jiných druhů, ale spíše je to signál samičce, že je plně připraven k rozmnožování.

Agresivita je značná, a pokud samice není připravena nebo ochotna se třít, samcovo dvoření končí fatálně, pokud samici neposkytneme možnost nějaké skrýše. Napadání samice je některými autory vykládáno jako dvoření se a snaha ji dostat pod hnízdo, zatímco jiní uvádějí, že jde i o jakousi zkoušku jejího dobrého zdravotního stavu.

Čichavci pruhovaní mne právě překvapili neochotou se vytírat v malých prostorách. Zatímco skoro dvojnásobně velcí Trichopodus leeri a Trichopodus trichopterus byli ochotni se za vhodných podmínkách třít i v nádržích kolem 15 – 20 litrů, čichavci T. fasciata se cítili dobře až v podstatně větších nádržích. Příčinou může být větší stupeň domestifikace obou zástupců rodu Trichopodus, které jsou v akváriích chováni již delší dobu, F1 nebo F2 původ ryb T. fasciata jež jsem odchovával (pracoval jsem s importovanými rybami) nebo zřejmě i obecná vlastnost, že T. fasciata i ve společné nádrži jsou mnohem aktivnější, dynamičtější svým chováním a plaváním v celém prostoru společenské nádrže.

Ryby lze vytírat i skupinově, ale měl by vždy převládat počet samiček. Velikostně je pak nutné adekvátně zvětšit nádrž. Pokud budeme mladé v domácích podmínkách odchovávat ve vytírací nádržce, musíme počítat s výkonným filtrem (nejlépe vzduchový, s jemným akvacitem/biomolitanem, do kterého se nebude zachytávat malý potěr).

Plně vyspělé samice produkují 800 – 1000 jiker, jejich životnost je vysoká, stejně jako stupeň oplodnění. Mladé samičky („prvorodičky“) mívají jen kolem 150 – 200 jiker. Nutno proto počítat s dostatečným prostorem pro mladé rybky. V době tření a prvních přibližně 14 dní života potěru by měl být proud vody v nádrži minimální – aby neboural pěnové hnízdo nebo následně neunášel potěr, který se první dny svého života drží pouze při hladině. Hrubost filtru by měla být pečlivě volena s ohledem na velmi drobounký potěr, aby se silným prouděním nedostával do struktury filtračního média a tam nehynul, protože se z ostrých hran jednotlivých komůrek nedokáže sám vyprostit. S odrůstajícím potěrem je pak vhodné zvyšovat hrubost filtračního materiálu.

Po tření můžeme oba rodiče odlovit. Pokud chceme pro potěchu pozorovat či fotit samce, můžeme jej v nádrži nechat celou dobu, co se potěr drží „zalepený“ v pěnovém hnízdě.

Droboulinký potěr zůstává v hnízdě 2-3 dny, 5. až 6. den od výtěru se rozplavává. To je doba, kdybychom měli odstranit i samce.

Potěr je nutné krmit velmi drobným živým nebo umělým krmivem – tj. nálevníky či vířníky, živým prachovým krmivem, nebo mikrokrmivem, které se určitou dobu vznáší na hladině nebo ve vodním prostoru. Velmi dobré zkušenosti mám s Protogenem (nálevníci), z umělých krmiv pak s Nobil Fluid Artemis kapalným krmivem (JBL), Micronem od Sery či First Bites (Hikari). Doporučuji krmiva střídat, protože každé má trošku odlišné složení. V poslední době mám i velmi dobré zkušenosti s umělými obohacenými žloutky – viz receptury (http://www.akvarista.cz/... ). Při krmení nálevníky se mi osvědčilo používání bodového světelného zdroje, kde se pak v přítmí nádrže koncentruje jak potrava, tak i rybky. Artémii potěr začíná obvykle přijímat až desátý den po rozplavání.

Labyrintní aparát je vyvinut za 18 až 21 dní [1]. Mladé rybky pohlavně dospívají v šesti měsících.

Němečtí akvaristé [1] poměrně nedávno přišli se zajímavou, a velmi logickou myšlenkou, proč je pro potěr nebezpečný přibližně třetí týden jejich vývoje, ve kterém jsou velké ztráty – tj. období, kdy se tvoří labyrint. Tato příčina je známá – velký rozdíl mezi vysokou teplotou v odchovné nádrži (28 – 30 °C) a teplotou vzduchu nad hladinou, která je u nepřikryté nádrže podstatně nižší.

Vysoká teplota nutná pro odchov T. fasciata je zřejmě akvaristický mýtus! Ryby se totiž ve své domovině – Indie – začínají třít po skončení monzunového období, kdy teplota je pouhých 22 ºC. Autor proto doporučuje mít v nádrži v kritickém období tvorby labyrintu podobnou teplotu. Pak zpravidla není žádný teplotní rozdíl mezi vodou a vzduchem nad její hladinou. Uvedená hypotéza platí pro všechny zástupce rodu Trichogaster.

Z mého pohledu a zkušeností dalším kritickým faktorem může být nevhodně velká strava v období kolem 3 týdne. I mladý potěr labyrintních ryb je velmi žravý a v období, kdy se tvoří labyrint, se ryba ještě nenaučila správně odhadnout „zásoby“ vzduchu a kdy se má „jít“ nadechnout. Ze svého „hamounství“ nepustí kořist z tlamky a pak se udusí. Paradoxně stejně velkou potravou, kterou před tím přijímala delší dobu! Mé doporučení je proto krmit v malých dávkách a jemnější stravou během této periody.

Další informační zdroje:

[1] Polonskij, A. S., Рыбы аквариумов и декоративных водоемов, http://aquabooks.cz/... , str. 481-482
[2] Linke, H., Labyrinth fish — The bubble-Nest-Builders. Their identification, care and breeding, http://aquabooks.cz/...
[3] Vierke, J., Bettas, Gouramis and other anabantoids — Labyrinth fishes of the world, http://aquabooks.cz/...
[4] Pinter, H., Labyrinth fish, http://aquabooks.cz/...
[5] http://cs.wikipedia.org/...
[6] ROßMANN, Karl-Heinz, „Gouramis of the genus Trichogaster – the new problematic fishes?“, Der Makropode, duben 2009, roč. 31, čís. 2, s. 54-58. Anglická verze. ISSN 0937-177X. (anglicky)

http://aquaworld.netfirms.com/...
http://fcas.wordpress.com/...
http://www.tropicalfishkeeping.com/...
http://filaman.ifm-geomar.de/...

Video:

http://video.google.com/... - tření