Symphysodon haraldi Schultz, 1960

Správce: Romy

Zobrazeno: 37172x; Aktualizace: 16.6.2010

Domovem této ryby je Jižní Amerika, Amazonka a její přítoky, řeky: Rio Jari, Rio Trombetas, Rio Manacapurú, Lago Manacapurú, Rio Purus, Rio Amazona, Rio Xingú, Rio Paru, Rio Tapajos, Rio Branco, Rio Putumayo, Rio Tocantis nebo Rio Paru.

Velikost až 20 cm.

Obecný popis

Jacob Heckel sice v roce 1840 popsal vědecky terčovce, ale nalezen byl o 7 let dříve v roce 1833 Johannem Nattererem v řece Rio Negro. Tehdy měl rod Symphysodon jen jeden druh. V roce 1904 představil ve své práci Jacques Pellegrin vedle Symphysodon discus také Symphysodon discus var. aequifasciata (Tefé, Santarém), nejprve jako poddruh, později to byl již samostatný druh, kde Pellegrin zařadil všechny terčovce, kteří vzhledem neodpovídali vzhledu Symphysodon discus.

Historie taxonomie:

V roce 1960 zavedl Dr. Leonard Peter Schultz podle vlastních studií o fenotypech revizi rodu Symphysodon, kdy opravil Pellegrinem Symphysodon discus var. aequifasciata na samostatný druh Symphysodon aequifasciatus.

Aby byly zdůvodněny různé barevné varianty ryb, postavil k druhu S. aequifasciatus další dva nové poddruhy (podle mezinárodních nomenklaturních pravidel vzniká tak jeden tzv. nominátní poddruh, tedy další poddruh). Tím existovaly celkem tři podruhy. Kromě Symphysodon discus (Heckel), to byly:

• Symphysodon aequifasciatus aequifasciatus - terčovec zelený
• Symphysodon aequifasciarus haraldi - terčovec modrý
• Symphysodon aequifasciatus axelrodii - terčovec hnědý

Tato revize z roku 1960 byla platná až do roku 1986, kdy došlo k revizi rodu Svenem O.Kullanderem, kdy neuznal tři poddruhy Symphysodon aequifasciatus popsané Schultzem, ale uznal pouze druhy dva a bez poddruhů, a to:

• Symphysodon discus
• Symphysodon aequifasciatus

V roce 2006 a 2007 se skoro současně objevily práce od Ready a spoluautorů a Blehera a spoluautorů. Podle nových, nejenom genetických poznatků došlo na další revizi rodu Symphysodon, kdy jasnější je nám ta od Heiko Blehera.

Jsou to:

• Symphysodon discus (Heckel, 1840) - terčovec pravý, terčovec červený
• Symphysodon aequifasciatus (Pellegrin, 1904) - terčovec zelený
• Symphysodon haraldi (Schultz, 1960) - terčovec modrý a hnědý

Podrobněji se revizí rodu zabývá tento článek http://www.discus.cz/...

Rozdíl názorů Readyho a Blehera:

Podle Readyho se jedná o:

Symphysodon tarzoo – tento druh tvoří ryby dříve nazývané S. ae. aequifasciatus, terčovec zelený; jako jediné mají na těle a v řitní ploutvi červené tečky (v typické podobě například u formy „Tefé“).

Symphysodon aequifasciatus – v tomto druhu „zůstali“ terčovci modří a hnědí, jejich zbarvení je velmi proměnlivé, mohou mít na těle a v řitní ploutvi červenou síťovanou kresbu, ale nikdy nemají jednotlivé červené tečky.

Symphysodon discus – terčovec červený; odlišuje se tím, že 1., 5. a 9. příčný pruh je širší a intenzivnější než ostatní.

Podle Blehera se jedná o:

1) Symphysodon aequifasciatus – podle Blehera patřilo jméno „aequifasciatus“ vždy zeleným terčovcům, jejichž typovou lokalitou je Lago Tefé. Pro takto pojmenované ryby byly také podle staré literatury typické červené tečky na těle a v řitní ploutvi. Tento druh tedy tvoří terčovci zelení, dříve známí jako Symphysodon ae. aequifasciatus.

2) Symphysodon haraldi – někdejší poddruh modrých terčovců byl povýšen na samostatný druh, do nějž ale patří i terčovci hnědí – jméno Symphysodon aequifasciatus axelrodi je pouze synonymem. Tento druh je fenotypově i geneticky velmi rozmanitý, většina populací je především z hlediska modrých podélných pruhů polychromatická. Druh se v přírodě kříží s terčovcem červeným.

3) Symphysodon discus – terčovec červený; do tohoto druhu patří i poddruh dříve označovaný jako S. discus willischwartzi.

Poslední publikovaná revize rodu je z druhé poloviny roku 2007 od Heiko Blehera, kterou převzal do on-line verze katalogu ryb i W. Eschmeyer.

Terčovec pravý (červený) se od ostatních terčovců liší třemi svislými pruhy. Jeden je přes oko (1.), druhý je uprostřed těla (5.) a třetí (9.) na kořeni ocasu. Základní barva je od fialově šedé, přes žlutou, hnědou až k modré, kdy přes celé tělo probíhají podélné tyrkysové linie. Barva oka je jantarová, nebo do žlutá, červená barva je spíše vzácností.

V roce 1981 popsal Burgess poddruh Symphysodon discus, nazývaný v minulosti S. discus willischwarzi, nebo i "modrohlavý Heckel". Má silnější zelené pruhování na hlavě a oproti Symphysodon discus Heckel, má i více řad šupin. Heckel-45-53 (ryba má 45 až 53 šupin na jednom boku těla), Willischwarzi-53-59 (53-59 šupin). Nachází se v Rio Xingú. V nových, pozdějších revizích nebyla tato ryba považována již nikdy jako samostatný druh či poddruh. Uvádíme zde tato fakta jen pro pochopení historických souvislostí vývoje taxonomie.

Symphysodon haraldi - terčovec modrý, původně S. aequifasciatus haraldi, a terčovec hnědý, dříve S. aequifasciatus axelrodi, dnes patří do jedné skupiny a to S. haraldi.

Terčovec modrý má devět svislých pruhů,kdy pruh přes oko a na kořeni ocasu jsou tmavší. Základní zbarvení je hnědavé, hlavně přední část těla, ale se silným pruhováním v oblasti, hlavy, zad břicha a lemů ploutví. Terčovci s modrým pruhováním přes celé tělo jsou nazýváni "Royal blue discus" a jsou vysoce ceněni. Barvu oka mají červenou. Rozdíl k zeleným terčovcům je ten, že tyrkysová kresba je zvláště v oblasti řitní ploutve průběžná.

Z terčovce modrého byly mnohým křížením vyšlechtěny různé barevné formy, např: Kobalt nebo Diamond.

Terčovec hnědý, původně S. aequifasciatus axelrodi má devět svislých pruhů, kdy ale pruh přes oko je výraznější. Barva je od žlutohnědé až po tmavohnědou. V oblasti hlavy, břišních a hřbetních ploutvích má slabší podélné modré pruhování, které někdy zasahuje až do hřbetní části těla. Barva oka je červená, ale může být i jantarová. Je to pro chov a odchov, "nejjednodušší" terčovec, jeho nároky nejsou s ostatními druhy tak výrazné.

V přírodě žijí terčovci modří a hnědí v čiré a bílé vodě, nebo smíchané v období dešťů, v hloubce 1.5 až 2.5 m, v hejnech čítajících až 1000 kusů, na světlém dně. Žijí mezi padlými stromy a naplaveninami při pH 6-7, ale i více, a vodivosti 25-70 µS/cm.

Nádrž: V akvarijních podmínkách chováme terčovce v nádrži prostorné. Je jedno, jestli někdo upřednostňuje nádrž s rostlinami, nebo jen s kořeny, ale v každém případě bychom měli dbát na plavací nároky ryb.

Obecně se u terčovců počítá s 50 litry na jednu dospělou rybu, ale musíme brát na zřetel, kolik litrů nám odebere dno, pozadí, kořeny a jiné dekorace.

Nádrž by měla být nejméně 100 cm dlouhá, 60 cm hluboká a 50 cm široká, ale čím více, tím lépe, a to ve všech rozměrech. Potřeba je kvalitní a výkonné topení, které nádrž vytopí na požadovanou teplotu okolo 30°C (při léčbě až 34°C) a samozřejmě kvalitní filtr, s dostatečnou plochou filtračních medií pro osídlení užitečnými bakteriemi, a tím lepší biologickou filtraci.

Terčovec spíše vyhledává stinná místa, takže intenzita osvětlení je rozhodující pro udržení zdravého růstu vybranných rostlin. Teplota 30°C je i pro většinu rostlin dost, ale i v této teplotě se dají s úspěchem pěstovat. Sám mám dobré zkušenosti s rostlinami Echinodorus, Ludwigia repens, Egeria densa i Egeria najas, Cabomba caroliniana nebo rostliny Sagittaria, či Vallisneria. Na zastínění hladiny jsem použil Limnobium laevigatum a Pistia stratiotes a opět s výborným výsledkem, ale akvárium od akvária se podmínky liší a spousta akvaristů má jistě výborné výsledky v této teplotě i s jinými rostlinami.

I sebelepší filtrace a zarostlost akvária nás však nezbavuje povinnosti odkalovat a pravidelně měnit vodu za čerstvou. Mělo by být dobrým zvykem, odkalovat, a to nejen podle zarybněnosti jednou za týden až čtrnáct dní. Terčovec má nedokonalé trávení, takže bych doporučoval jednou za týden.

Terčovec je klidná ryba a je vhodné k nim dát stejně klidné společníky. Zde se nejvíce osvědčily ryby tetrovité, třeba Hyphessobrycon bentosi, Hyphessobrycon eques, Paracheirodon axelrodi či Paracheirodon innesi. U poslední neonky je ale trochu problém s teplotou vody, kdy maximální teplota se uvádí kolem 24°C. Ryby sice přežijí, ale díky stálé vysoké teplotě se jim podstatně zkrátí život. Dále je můžeme chovat s klidnějšími druhy sumcovitých, např. rodu Corydoras, Rineloricaria, Ancistrus, Hypancistrus aj.

Náročnost: Terčovec díky svým nárokům na parametry a kvalitu vody, svojí náchylností na různé nemoce nepatří do rukou začínajících akvaristů. Pokročilým akvaristům, kteří vědí jak pracovat s vodou a jsou schopni rozpoznat počínající nemoc, a včas zakročit, budou terčovci opravdovým králem akvária.

Poznámky k chovu

Teplota: 26 - 31 °C
pH: 5 - 7
Voda: sladkovodní; měkká, kyselejší .

Terčovec je hejnová ryba, která by se měla chovat ve skupinách alespoň 5-6 kusů, s klidnými rybami. Obvykle se počítá minimálně 40-50 l na jednu rybu, teplota 26-31°C, dGH 0-15, pH 5-7.5, hladina NO3 do 50 mg/l. Nádrž by měla být větší, přiměřeně zarostlá, aby měly ryby dostatečný prostor k plavání.

Krmíme pestrou stravou, bohatou na bílkoviny, např. artemie, patentky, koretry nebo i gamarus, granule pro terčovce, používá se i hovězí, nebo krůtí srdce.

Zdravý terčovec je velmi zvědavá a žravá ryba. Pokud tomu tak není, je z nějakého důvodu ve stresu, nebo je to znak počínající nemoci, většinou napadení vnitřními parazity, bičíkovci rodu Spironucleus nebo Hexamita, hlístice (Nematoda) rodu Capillaria, Pseudocapillaria nebo Camallanus. Trpí i tasemnicemi (Cestoda). Zrychlené dýchání a dýchání jednou žabrou je průvodním znakem napadení žabrohlísty (Monogenea) rodu Gyrodactylus nebo Dactylogyrus.

Terčovec je hejnová ryba a nejlépe se v akváriu cítí v počtu minimálně 6 kusů. Je poměrně klidná, ale v období tření bývá teritoriální a chrání si třecí místo před ostatními rybami. Občas bývá lekavá, ale pokud je ryba zdravá, velmi rychle se uklidní a čeká u čelního skla, nebo krmícího otvoru na něco dobrého.

Tím se dostáváme ke krmení. Terčovce běžně krmím patentkami, koretrami, artemií, černými larvami komárů, hovězím nebo krůtím srdcem, nebo i vlastní směsí, kterou jsem už zde popsal: http://www.akvarista.cz/...

Doplnit můžete mysis, cyklop, dafnie, gammarus, kril nebo grindal. Ze sušených jsou to vločkované artemie, různé specializované granule pro diskuse (Sera, Tetra, Hikari, Sak), ale i tablety, nebo i jiné vločkované krmivo. Vždy ale záleží na tom, co Vaše ryby budou žrát a na co Vy je navyknete.

Běžný akvarista, který se rozhodne chovat terčovce by se měl zamyslet nad svou akvaristickou zkušeností, a podle toho se rozhodnout. I když je terčovec obecně už rybou velmi domestikovanou, má stále svá specifika a vyžaduje zvýšenou péči. Zkušenější akvarista, který neodchovává, ale tyto ryby chce, a ví co s nimi, může koupit ryby velmi malé a vykrmit a vychovat si je sám. U méně zkušených bych doporučil kupovat ryby kolem 6-7 cm v těle, protože jsou již méně choulostivé.

Stále však platí zvýšená hygiena a to jak v chovné, tak ve společenské nádrži.

Terčovec pohlavně dospívá kolem jednoho roku života, ale tělesně dorůstá a mohutní do konce roku druhého.

I tak je terčovec v dobrých podmínkách ryba velmi odolná, upozorňující svým chováním dostatečně dopředu chovatele na svůj zdravotní stav a stav podmínek v akváriu. V zajetí se dožívá věku až 10 let. A stále nepatří do rukou začínajícím chovatelům.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Teplota: 28 - 30 °C
pH: 5 - 6
dGH: 0 - 5 °N
Voda: Měkká, kyselejší, vodivost pod 200 µS/cm.

Pohlavní dimorfismus:

Pohlaví je rozpoznatelné jen v době tření - samec má špičatou urogenitální papilu, kdežto samice ji má zaoblenou a širší.

Tření a potěr:

Námluvy začínají jakýmsi křečovitými pohyby ryb. Říká se, že se klepou. Posléze se ryby dávají do čištění třecího podkladu, později a to až po několika hodinách dojde k samotnému výtěru.

Ryby se třou na pevný svislý podklad, nejlépe je dát vytírací kužel, ale vytírají se i na stěnu nádrže, listy rostlin atd. Vytírací nádrž má rozměry 50 x 50 x 50 cm (objem 125 l). Samice naklade 250 až 400 jiker, které samec následně oplodní. Vývoj jiker do larválního stadia trvá asi 50 hodin. Toto období trvá dalších 50-60 hodin, poté se začnou larvy rozplavávat, rodiče je vrací zpět na kužel, nebo místo výtěru.

Když se larvy rozplavou, začnou se krmit kožním sekretem rodičů. To trvá asi tak 4-6 dní, pak se začíná přikrmovat drobnou artemií. Mladé lze odstavit po čtyřech týdnech a přelovit do větší nádrže, kde dále porostou.

Další informační zdroje:

[1] http://www.scielo.br/... - vědecky popsané rozdíly mezi terčovci
http://www.discus-cz.com/...
http://www.biolib.cz/...
http://www.discus.cz/...
http://www.practicalfishkeeping.co.uk/... - Pratical Fish Keeping aneb základní rozdělení terčovců
http://www.akvarij.net/... - rozhovor s Heiko Bleherem
http://atlas.drpez.org.

Video:

http://www.youtube.com/... - S. haraldi - divoká forma
http://www.youtube.com/... - biotop terčovců
http://www.youtube.com/... - rozmnožování ve volné přírodě - velmi pěkné !!!
http://www.youtube.com/... - transport a karanténa terčovců