Apistogramma cacatuoides Hoedeman, 1951

Správce: langosh

Zobrazeno: 56866x; Aktualizace: 7.5.2010

Další česká a lidová označení: cichlidka chocholatá; cichlidka Kakadu; cichlidka ostražitá

Výskyt: Jižní Amerika – Amazonie (poamazonská část Peru, západní Brazílie, jižní Kolumbie). V peruánské oblasti jsou to řeky Rio Ucayali, Rio Putumayo a Amazonka včetně jejich přítoků. Dále zejména příhraniční trojúhelník Peru, Kolumbie a Brazílie v okolí města Tabatinga (Brazílie) a Leticia (Kolumbie). Hlouběji na území Brazílie jsou dokumentovány odchyty z horního toku Amazonky až k povodí řek Rio Juruá a Rio Solimões.

Velikost až 10 cm.

Obecný popis

Etymologie: Druhové jméno je odvozeno od vzhledu předních tvrdých paprsků hřbetní ploutve, které připomínají chocholku papouška kakadu - „cacatu“ = kakadu a řeckého „oides“ = podobný.

Historie popisu:

Při popisu druhu bylo mylně uvedeno místo odchytu Paramaribo (současné hlavní město Surinamu). Což, jak se později zjistilo, bylo chybné, nicméně přesná typová lokalita zůstala neznámá. Po dlouhou dobu (60. léta až polovina 70. let minulého století) byla A. cacatuoides nesprávně uváděna pod jménem Apistogramma borellii - nepřesná identifikace H. Meinkena (1961). Obě chyby opravil až S. O. Kullander v letech 1976 a 1980. A. cacatuoides byla poprvé importována do Německa již v roce 1936.

Popis ryby:

Základní zbarvení těla se pohybuje mezi hnědou a šedou, u některých jedinců až lehce nazlátlou. Středem těla se táhne od hlavy ke kořenu ocasu tmavý pruh, ten najdeme i v oblasti hlavy - od oka šikmo dolů. Pohlavní dimorfismus je velmi nápadný - samec v plné dospělosti dorůstá do 8 cm celkové délky těla, v ojedinělých případech až k 10 cm. Nepárové ploutve samce jsou zřetelně protažené a zejména šlechtěné formy mají výrazné červené nebo oranžové, tmavě orámované skvrny. Ocasní ploutev má lyrovitý tvar. Samci se též vyznačují mohutnými rty. Samice jsou, jak to obecně platí i u ostatních cichlidek tohoto rodu, zhruba poloviční okolo 4 - 4,5 cm a poměrně fádně zbarvené (jen světle šedá až hnědá či nažloutlá). Ploutve mají kratší a zaoblené. Břišní ploutve mají často patrný spodní černý lem.

Parametry vody v přírodě a výskyt dalších druhů ryb:

Druh pochází z čirých i bílých vod. Druhé jmenované jsou bohaté na množství minerálů, což se odráží i v jejich chemických hodnotách - např. horní část Rio Ucayali má parametry okolo 12 °dGH, 14 °dKH, 7,4 - 7,6 pH a vodivost 400 µS/cm. Staeck (1986) zmiňuje následující hodnoty v závislosti na místě výskytu: pH mezi 6,6 - 8.0, vodivost mezi 48 - 510 μS/cm, celková tvrdost 1,5 až 17 °dGH. Vierke (1983) odchytil ryby v řece Rio Chicosa (jižní Peru) s pH 6 a vodivostí 270 μS/cm a v jezeře Yarinacocha (oblast Ucayali) s pH 7.1 a vodivostí 270 μS/cm.

Staeck (1986) uvádí na různých místech výskyt společně s druhy Hoplias malabaricus, Erythrinus erythrinus, Crenicichla spp., Pterolebias a Rivulus spp.

Vyšlechtěné formy:

Jedna z mála cichlidek, která je běžně dostupná v prodejní síti. Bohužel se jedná jen o různé šlechtěné barevné variety - přírodní forma je poměrně vzácná a jedná se o importy z přímého odchytu.

V současnosti jsou zaznamenány tyto základní vyšlechtěné barevné formy:

• "Red"
• "Double Red"
• "Triple Red"
• "Orange (Flash)"
• “Yellow/Gold”
• “ White Gold”
• „Gold Red“

Nádrž: Při volbě velikosti nádrže je třeba vycházet primárně z jejího účelu. Pokud nám jde pouze o odchov rybek, měla by být minimem pro jeden pár nádrž dlouhá 40 cm s objemem okolo 30 - 40 litrů (více je samozřejmě výhodou). K dlouhodobému úspěšnému chovu je vhodné použít nádrže s objemem od 60l více, nehledě na to, že větší akvárium je samozřejmě stabilnější i z hlediska udržení kvality vody.

Vzhledem k tomu, že jde o ryby, které si vytváří teritoria, je mnohem důležitější plocha dna nádrže než její výška (stačí i 20 - 30 cm). Pokud chceme chovat cichlidky ve společenské nádrži a kombinovat více druhů, doporučuje se (zjednodušeně řečeno) minimálně 20 - 30 cm délky akvária na samici a cca 60 - 80 cm na samce. Na dno nádrže je nejvhodnější umístit jemný písek, který ryby s oblibou prosívají při hledání potravy. Jako dekorace nám může posloužit přiměřené množství kořenů, větví, listí (včetně např. olšových šišek) či kamenů. Přestože cichlidky většinou nežijí v prostředích s bujnou podvodní vegetací, rostlinám bychom se určitě vyhýbat neměli. Mimo již zmíněnou dekorativní funkci plní důležitou úlohu i v odbourávání dusíkatých látek.

Protože přesvětlené nádrže mohou cichlidky zbytečně stresovat, použijte spíše stínomilné rostliny nebo případně využijte plovoucích rostlin. Zaměřte se spíše na ty méně náročné, jako je např. většina druhů Microsorium, Anubias, dále některé druhy Echinodorus, Cryptocoryne, nebo Vesicularia dubyana či Bolbitis heudelotii.

Vzhledem k tomu, že cichlidky jsou obecně citlivé na množství dusíkatých látek, je třeba zajistit účinnou filtraci spojenou s pravidelnými týdenními výměnami vody (okolo 1/5 čistého objemu nádrže týdně) - pokud máme možnost a chuť měnit menší množství vody častěji, tím lépe. Mějme na paměti, že výkonný filtr se automaticky nerovná vysoký průtok filtru - cichlidky navíc nevyhledávají silný proud, takže bohatě stačí výměna objemu nádrže filtrem za hodinu.

Náročnost: S ohledem na parametry vody, z kterých cichlidka původně pochází i vzhledem k již poměrně dlouhé domestikaci tohoto druhu, dá se označit za jeden z nejméně náročných druhů rodu Apistogramma a lze ji plně doporučit každému začínajícímu zájemci o chov trpasličích cichlidek.

Poznámky k chovu

Teplota: 24 - 27 °C
pH: 6.5 - 8
dGH: 5 - 20 °N
Voda: sladkovodní; vodivost: 50 - 500 μS/cm

Vzhledem k tomu, že rybky jsou v našich podmínkách již dlouhodobě odchovávány, je možné je chovat prakticky ve většině běžných vod našich vodovodních sítí.

Apistogramma cacatuoides je silně polygamní druh, nicméně lze ho samozřejmě chovat i v párech. V případě chovu v tzv. harému je poměr samec/samice asi 1/3-4 v závislosti na ploše dna nádrže. Při skupinovém chovu je vždy nejbarevnější dominantní samec, subdominantní samci jsou barevně nevýrazní a zbarvením se blíží samicím. Vůči ostatním druhům ryb jsou mimo období tření mírumilovné, pokud ovšem nejsou vzhledově příliš podobné vlastnímu druhu (to může být problémem zejména při společném chovu s dalšími druhy cichlidek). Po vytření dokáží být poměrně agresivní a potěr úspěšně chránit i vůči několikanásobně větším rybám. Toto je třeba mít na paměti při chovu ve společenských akváriích.

Pří chovu ryb v párech je třeba zdůraznit zvýšené nároky na množství úkrytů, v kterých může samice hledat útočiště před neustále dorážejícím samcem. Mimo skutečně velká akvária s délkou nad 150 cm bych nedoporučoval společný chov více samců - zejména nikoliv v počtu dvou. Pří vícero jedincích stejného pohlaví se již agresivita tříští a nedochází ke zbytečným úhynům těch nejslabších. Toto ale právě již neplatí, pokud jsou v nádrži jen dva samci - subdominantní samec velmi často končí ubit nebo uhyne na následky způsobené stresovým faktorem.

Ryby bez problémů přijímají veškeré živé i mražené krmivo, které se jim vejde do tlamky - od drobného planktonu přes patentky, černé komáří larvy i nitěnky až po dospělou artemii či drobnější krill nebo malé krevetky mysis. Pro dospělé ryby jsou vynikající i koretry, ale mladším rybám díky jejich tuhosti někdy mohou působit mírné problémy. Sušenou nebo umělou potravu přijímají zpočátku často neochotně a je nutné je na ni naučit (např. u vloček se můžeme mnohdy setkat s jejich opakovaným vyplivováním).

Jinak samozřejmě platí, že čím pestřejší strava, tím lépe, a přestože jde o ryby preferující živočišný základ stravy, není vhodné se vyhýbat ani rostlinné složce v potravě (např. právě ve formě umělých krmiv). Důležité je zahrnout i krmiva obsahující balastní látky, které usnadňují trávení (např. chitinové schránky perlooček). Pokud budeme krmit pouze umělými krmivy, ryby nedorostou plné velikosti a budou méně výrazně zbarvené, nemluvě o případných dopadech na ochotu ke tření.

Cichlidky se běžně dožívají 2 - 3 let, nejsou však žádnou výjimkou i rybky starší.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Teplota: 26 - 29 °C
pH: 6.5 - 7.5
dGH: 5 - 15 °N

Jde o druh, který můžeme odchovávat i v neutrální a středně tvrdé vodě. Vzhledem k tomu, že se jedná o druh vytírající se do dutin, je vhodné zajistit dostatečný počet jeskyněk (dutin), okolo kterých si samice vytváří svá mikroteritoria. K tomu poslouží vhodně naaranžované kořeny či kameny (např. břidlice), skořápka kokosového ořechu nebo i běžný květináč. U cichlidek se většinou nesetkáme s tím, že by byl problém s náhodně vybraným párem, nicméně nelze to samozřejmě zaručit stoprocentně.

Předpokladem dostat pár (zejména však samici) do tření je kvalitní a různorodé krmení. Samice, které jsou připravené ke tření, se vybarvují do kontrastní žlutočerné, která jim vydrží po celou dobu opatrování potěru. Docílíme-li již toho, aby se nám pár vytřel, není problém se setkat s pravidelným dvou až třítýdenním třecím cyklem a to za předpokladu, že je samici potěr odebírán. Pokud se samice o potěr stará přirozenou cestou, cyklus tření se samozřejmě prodlouží. Počet jiker může být velmi rozdílný 20 - 100 kusů s ohledem na kondici a stáří samice. Jikry se líhnou obvykle po 2 - 3 dnech a larvy se rozplavají za dalších 3 - 7 dnů v závislosti na teplotě vody. Často se stane, že několik prvních snůšek bývá jedním z páru sežráno. Není to nic neobvyklého, rodiče se prostě jen učí "jak na to". Jikry mohou rodiče sežrat i z důvodu stresu. Pokud vám jikry zplesnivěly, příčina může být v jejich špatném oplodnění nebo v nevhodné vodě.

Samci většinou nehrají při výchově potěru žádnou významnější roli a zaměřují se zejména na ochranu celého teritoria. Jsou však i případy, kdy samice přítomnost samce vůbec nestrpí a v závislosti na velikosti nádrže nebo možnostech úkrytu je třeba přistoupit k jeho odlovu. Já jsem se však právě u cichlidky papouščí setkal s případem, kdy se samec o hejno mladých staral přímo příkladně a zatoulané rybky bral do tlamky a vracel zpět do hejna.

První krmení si většinou potěr v zaběhlém akváriu zajistí sám (jde o různé mikroorganismy - nadšeně je vyzobávají např. z jávského mechu), popř. je možné dokrmovat tekutým či jemným prachovým krmivem pro potěr. Potěr je schopen poměrně brzo přijímat čerstvě vylíhlé nauplie žábronožky solné (2 - 3 den po rozplavání). Po třech až čtyřech týdnech lze již přejít na jiné krmení jako např. odskořápkovanou žábronožku, cyklop či moinu. V té době přestávají být závislé na samici (samice je přestává „vodit“).

Při této stravě rostou rybičky relativně rychle a do 2 cm se dostanou za 10 - 12 týdnů. Uvedené údaje se týkají odchovu mláďat s rodiči - v opačném případě se doba růstu prodlouží o 3 až 5 týdnů.

Další informační zdroje:

Ukaž na Fishbase

Použitá literatura

Koslowski, I. (2002): Die Buntbarsche Amerikas, Band 2: Apistogramma & Co
Mayland, H. J. & Bork, D.(1997): South American Dwarf Cichlids — Apistogramma, Crenicara, Microgeophagus
Pam, P.(2002): Apistogramma cacatuoides - papoušci ve vodě, AŽ, č. 2, str. 6-13
Hofmann, J. (2004): Odchovy cichlidek Apistogramma, AT, č. 2, str. 33-34
Hohl D. (2010): Apistogramma cacatuoides HOEDEMAN, 1951- etwas gründlicher betrachtet, DCG-Informationen 41 (1): 2–9

Další informační zdroje:

http://www.akvarko.cz/...
http://www.cichlid-forum.com/...
http://www.cichlid-forum.com/...
http://apisto.sites.no/... - další obrázky včetně míst výskytu
Plíštil, J. (Ed.) 2010. AQUATAB. World Wide Web electronic publication. http://aquatab.net/, verze (5/2010).