Laetacara dorsigera Heckel, 1840

Synonyma: Acara dorsiger; Aequidens dorsiger; Aequidens dorsigera; Aequidens flavilabris; Astronotus dorsigera; Parvacara dorsigera

Výskyt: Jižní Amerika. Obývá povodí řek Amazonky, Guaporé, Paraná a Paraguay na území států Brazílie, Paraguay a Argentina. Byl zaznamenán i výskyt v povodí Rio Alegre na pomezí Brazílie a Bolívie. Najdeme ji v slabě tekoucí až stojaté vodě zarostlé vegetací nebo i bez ní.

V přírodě byly pozorovány její úniky před predátory výskokem z vody do hustě zarostlé pobřežní vegetace. Tím se však naopak stává lehce dosažitelným cílem pro ptactvo.

Samotný Horst Linke [1] popisuje, že k jeho velkému překvapení našel L. dorsigera na svých dvou výpravách v různých lokalitách vzdálených od sebe až 850 km. Jako jednu lokalitu výskytu uvádí okolí silnice u města Trinidad (severní Bolívie) směrem na Peroto. L. dorsigera zde lovil v loužích a jezírkách, které byly hluboké do 30 cm a propojené s malými říčkami. Dno bylo jílové, lehce bahnité. V žádné jím popisované lokalitě nebyla typická vodní vegetace. Výjimkou byly tu a tam zatopené emerzní suchozemské rostliny a zbytky kořenů, či stromů, tvořící úkryty pro rybky. Voda byla jílovými substancemi zbarvena do žlutohněda až hněda, s minimální viditelností. Zajímavá je uváděná intenzita osvětlení. V poledne bylo na hladině naměřena hodnota 50 000 Lux, v hloubce 10 cm již 20 000 a v hloubce 20 cm pouhých 5 000 Lux. Parametry vody byly uvedeny následující: pH 6.0; dGH a dKH pod 1°N, vodivost 23 μS při teplotě 29.5 °C. Dusičnany NO₃ byly pod 0.1 mg/l.

Takto popsal lokalitu odchytu H. Linke. Vzhledem k rozlehlosti území, na kterém se akara zlatá nalézá, mohou lokality pochopitelně vypadat různě. Podstatné je, že všude je velmi měkká, lehce kyselá voda.

Velikost až 9 cm.

Obecný popis

Akara zlatá (Laetacara dorsigera) patří k velmi oblíbeným trpasličím (v angličtině „dwarf“) cichlidám zejména pro svou mírumilovnost, nádherné vybarvení, péči o potomstvo a bezproblémovost ve vztahu k vodním rostlinám i ostatním rybím obyvatelům nádrže stejně jako ostatní zástupci rodů Laetacara a Nannacara. Červeně až fialově vybarvená hruď a lemování ploutví této cichlidky již na první pohled upoutá každého, a tak se s fotografiemi akary zlaté setkáváme na titulní straně nejedné knihy o akvarijních rybkách nebo časopisů.

Rod Laetacara se vyskytuje v Jižní Americe na velkém území od středního Orinoka ve Venezuele až po řeku Paraná v Paraguay na jihu kontinentu. Ryby byly původně zařazovány do rodu Aequidens, se kterým neměly nic společného (byly spíše blíže rodu Cichlasoma). Samostatný rod Laetacara byl vytvořen mnohem později, a to v roce 1986 švédským ichtyologem Svenem O. Kullanderem.

První importy do Evropy byly zaznamenány v roce 1977 (Richter, 1988).

V současnosti (2010) do rodu Laetacara tedy patří tyto popsané druhy (http://aquatab.net/...

• Laetacara araguaiae, Ottoni & Costa, 2009, dříve jako Laetacara sp. 'Buckelkopf/Bulgehead/Bumphead`
• Laetacara curviceps, akara tečkovaná (skvrnitá), (Ahl, 1923)
• Laetacara dorsigera, akara zlatá, (Heckel, 1840)
• Laetacara flavilabris, (Cope, 1870)
• Laetacara fulvipinnis, Staeck & Schindler, 2007, dříve jako Laetacara sp. 'Orangeflossen/ Orange Fin`
• Laetacara thayeri, akara Thayerova, (Steindachner, 1875)

Linke, H. & Staeck, W. uvádějí, že společným znakem ve vybarvení ryb rodu Laetacara je tmavá skvrna uprostřed boku ryby a další, ve hřbetní ploutvi (přibližně uprostřed) [1]. Intenzita vybarvení skvrn je závislá na stavu, „náladě“ ryby. Tělo těchto cichlidek je kratší, není až tak protáhlé jako např. u rodu Apistogramma, poměrně vysoké. Tělo jako takové je v profilu zploštělé.

Etymologie názvu:

Rodové jména Laetacara lze rozdělit na dvě části. Laeta v latině znamená veselý, radostný, rozjařený (obdoba angl. slova „merry“) a Acara, což je domorodé označení brazilských indiánů pro malé a střední cichlidy. Druhové jméno dorsigera je složeno z „dorsus“ – hřbet a „geras“ – což je výraz pro starý nebo stáří. Pravděpodobně lze za tím vidět obloukovitě prohlý hřbet ryby, připomínající „kulatě“ nahrbená stařecká záda. V literatuře můžeme nalézt i další výklad ve vztahu latiny k angličtině: „dorsum“ - back (záda), gero - to carry, bear, wear, have, give birth to (tj. nosit, být oblečen, mít, dát zrození čemu). Tento výklad pak logicky odpovídá výskytu typických skvrn na boku a hřbetní ploutvi, popsaných výše [1].

V anglické akvaristické terminologii je akara zlatá nazývána Red Laetacara, Readbreast (breast = hruď, prsa) acara, Red Breasted Flag Cichlid nebo Readbreast acquidens, Smilling acara či Yellowlip acara (lip = ret, pysk).

Portugalština převzala od domorodců název Acará, v Paraguay je rybka španělsky mile nazývána „Cará – bobo“.

Rozdíl pohlaví:

Pohlavní dimorfismus není u mladých ryb vždy dobře rozeznatelný. Samice obvykle mívají výrazně větší skvrnu na hřbetní ploutvi. U dospělých jedinců je samec větší (obvykle o 2-3 cm) než samice, celkově robustnější. V dospělosti má samec paprsčitě protaženy konce hřbetní a řitní ploutve, podobně jako i jiné cichlidy. U samce se červená břišní část často táhne až k ocasní ploutvi. Samec mívá obvykle sytější, zářivější vybarvení (především v době tření).

Vybarvení:

Samec i samice, pokud se cítí dobře, mají nádhernou červeno až bordó nebo dokonce tmavofialovou hruď. Zbarvení přechází i do břišních partiích. Podobně barevně jsou lemovány ploutve. Pro tuto paletu barev jsou rybky v angličtině nazývány „Red Laetacara“.

Přes bok ryby se táhne tmavý, místy přerušovaný pruh, který se v závislosti od nálady ryby může celkem ztrácet. Ryba má poměrně velké oči. Nad ústy mezi očima se táhne světle žlutý pás, který pokračuje až pod hřbetní ploutev. Ploutve jsou zdobeny červenými a modrými skvrnami.

Zbarvení těchto rybek je velmi proměnlivé. Necítí-li se dobře, jsou v podstatě šedé až šedohnědé. Takto ryby vidíme často v prodejnách, kde je na relativně malém prostoru umístěno několik desítek kusů, někdy dokonce i s jinými druhy ryb, takže si nemohou vytvářet svá teritoria. Neví-li zákazník, o jaké krasavice se ve skutečnosti jedná, málokterý by si je koupil.

Dopřejeme-li rybkám dobré podmínky, začnou se projevovat jejich nádherně zbarvené hrudní a břišní partie. Při vytváření teritorií, námluvách, výrazně tmavne přední polovina těla ryby. V době tření graduje intenzivní červené až fialové, velmi syté vybarvení již zmíněných partií. V okamžiku, kdy rodiče hlídají již rozplavaný potěr, oba téměř zčernají a patrně tím zahánějí i případné agresory. Kdybychom opominuli tvar těla ryby a viděli jen zbarvení ryb v těchto čtyřech fázích - stres, námluvy a souboje, tření a péče o potomstvo, mohli bychom si myslet, že se jedná o různé druhy!

Nádrž: Akara zlatá je rybou vhodnou i do společenské nádrže s přiměřeně malými rybami. Je mírumilovná a ani v rámci druhu není nikterak zásadně agresivní. Může být chována i v rostlinné nádrži. Pokud chceme pozorovat odchov mláďat v přirozeném prostředí chovné nádrže, tato by neměla být nikterak přerybněná, neboť i malé, hejnové rybky (jako jsou tetry apod.) dokáží postupně zkonzumovat veškerý potěr. Rodiče jsou schopni uhájit potěr spíše před několika většími rybami, než hejnem malých. V nádrži bychom neměli rovněž chovat ampulárie, které si rády smlsnou na čerstvé snůšce jiker. Akary zlaté ani před nimi nedokáží uchránit své potomstvo.

Vhodnými společníky jsou i jiné trpasličí cichlidky, např. rodu Nannacara nebo Apistogramma apod. Proti nim L. dorsigera má zavalitější, kratší a vyšší tělo, což je příjemným vizuálním doplněním k ostatním cichlidkám.

Ideální nádrž by měla být dlouhá 80-100 cm, hluboká kolem 40 cm a vyšší než 25 cm. To je ideální prostor pro dva až tři páry těchto nádherných rybek.

Substrát je doporučen tmavý, o zrnitosti 2-3 mm, bez ostrých hran. Nezapomínejme, že tyto cichlidky umisťují čerstvě vykulený potěr do jimi vyhrabaných jamek o hloubce kolem 1 cm. Ostré hrany substrátu mohou způsobit poranění tlamky.

Voda mírně tekoucí, dostatečná filtrace a výměna vody je nutností, protože špatně snášejí obsah dusíkatých látek. Křišťálově čistá voda je zárukou úspěchu při chovu a odchovu této úžasné trpasličí cichlidky. Ve výběru rostlin není žádné omezení.

Chováme-li více párů, je vhodné do nádrže umístit jako dekorace kořeny, kokosové skořápky, ploché, šikmo postavené kameny apod., které přirozeným způsobem pomohou vytvořit hranice teritorií jednotlivých párů a zároveň mohou posloužit i jako podklad pro výtěr. Kameny by neměly být vápencové podstaty.

Náročnost: Při dodržení podmínek pro chov L. dorsigera, správné volbě spoluobyvatel nádrže a pestrém krmení se jedná o rybku vhodnou i pro začátečníky, která dokáže velmi mile překvapit úžasnou starostlivostí o potěr a nádhernými, proměnlivým vybarvením.

Akaru zlatou lze doporučit i těm akvaristům, milovníkům cichlid, kteří nemají dostatek prostoru, aby chovali větší druhy a zároveň se jim nelíbí protáhlejší těla trpasličích cichlidek rodu Apistogramma, Crenicichla, Dicrossus apod. Akara zlatá pro některé milovníky „baculatějších“ tvarů těla může být tím správným potěšením.

Odchov akary zlaté patří již pokročilejším akvaristům, protože potěr vyžaduje živou potravu menší než je žábronožka solná. Pokud bude odchov prováděn v společné nádrži, kde rodiče dokáží vodit potěr se pást na řasy, ve kterých je mnoho vířníků či jiné mikrofauny, může se odchov zdařit i začínajícím akvaristům.

Poznámky k chovu

Akara zlatá je typicky párová ryba. Vytvoří-li se v nádrži pár, pak toto nerozlučné partnerství trvá často i celý život. V literatuře najdeme doporučovanou teplotu v rozsahu 25-30 °C. Vzhledem k podmínkám přirozeného výskytu lze rozsah teploty snížit až ke 20 °C.

L. dorsigera chováme v jednodruhové nebo společenské nádrži, s adekvátně velkými rybkami (viz sekce „Nádrž“). Společenství několika menších rybek a akar zlatých, podobně jako u ostatních cichlid, podporuje intenzivnější potřebu ochrany teritoria a potěru. Na druhé straně si ale musíme uvědomit (pokud chceme rybky pro zajímavost odchovat ve společenské nádrži), že tento druh na rozdíl od jiných, stejně velkých trpasličích cichlidek, nedokáže své potomstvo tak intenzivně až urputně hájit. Často tak o potěr (po určité době), který povyroste a začne se více vzdalovat od svých rodičů, přijde. To je poměrně častý názor akvaristů, kteří tyto akary chovali.

Má osobní zkušenost po asi desetinásobně opakovaném odchovu u jednoho páru je taková, že rodiče se velice rychle učí a každé pokolení (když o to předchozí přišli), mnohem odvážněji a srdnatěji hájí.

Chceme-li rybky úspěšně chovat i rozmnožovat, měli bychom je chovat ve vodě o celkové tvrdosti do 8° dGH a uhličitanové do 4° dKH, pH kolem 6.5 a spíše níže. Teplota 25° C. Toto jsou parametry, na kterých se shodne dostupná akvaristická literatura.

Má praxe mi opět potvrdila, že pokud probíhá odchov za asistence rodičů, dobře domestikované rybky v našich nádržích snesou bez problémů tvrdost 15° dGH, 8° dKH. Toto byly parametry mé vývojové vody u všech odchovech ve společné nádrži (pH 6.5, teplota při odchovu 28° C). Tvrdší vodu jsem pro odchov nezkoušel.

Jestliže je voda pro chov příliš tvrdá nebo jinak chemicky nevhodná, rybky jsou zalezlé a vykazují minimum fyzické aktivity a nejasné, vyšedlé vybarvení.

Jak je popsáno v sekci „Nádrž“, rybky si vytvářejí teritoria. Vytírají se zpravidla na kameny. Místo si v mém případě vybíraly tak, že mezi kameny byly rostliny, které jim dodávaly pocit bezpečí a chránily trdliště před „nájezdy“ ostatních ryb z boku. Jinými slovy – akaře zlaté svědčí ve společné nádrži vegetace, kterou ani v době tření neničí.

Krmení:

Dospělé ryby bez problémů přijímají jakoukoliv umělou potravu a menší živou potravu (cyclops, buchanku, nitěnky, patentku). Z osobních zkušeností mohu potvrdit, že krmení živým, zejména nitěnkami a patentkami z kvalitních zdrojů během 2-3 týdnů dokáže stimulovat dospělé ryby ke tření. Toto krmení musí být však po stránce kvality naprosto bezchybné, jinak naopak hrozí ztráta chovných párů.

Ostatní:

Rybky jsou citlivé na poranění malé tlamky a následné zaplísnění či rozpad pysků. Nejsou –li včas léčeny, hynou hlady. K poranění může dojít při soubojích nebo při hrabání jamky pro potěr v nevhodném, příliš ostrém substrátu.

L. dorsigera je citlivá na vyšší obsah dusičnanů. Doporučuje se proto výkonná biologická filtrace, vzduchování a výměna 30% vody týdně.

V dobrých podmínkách se akara zlatá v lidské péči dožívá 5 až 8 let.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Stimulaci ke tření vyvoláme krmením kvalitní živou potravou, výměnou až 50% vody za čerstvou, mírně chladnější. Do vody můžeme opatrně přidat rašelinový výluh, olšové šištice nebo mořský mandlovník.

Já měl chovný pár ve společenské, rostlinné nádrži 200 litrů, ve které jsem 1x týdně dokonce mírně hnojil 2 ml PMDD, bez MgSO4. Toto hnojení nemělo vůbec žádný vliv na vývoj potomstva, protože se pravidelně rozplavávalo kolem 200 ks mladého potěru z každého tření páru starého 1.5 roku.

Dva až tři dny před třením u páru zaznamenáme zájem rodičů zplodit potomstvo třesením hlavy a těla a čištěním podkladového materiálu pro tření. Tím může být plochý kámen, květináč apod. Ryby se vytírají ve volném prostoru, patří k tzv. „open breeders“.

Samička klade 100 až 500 jiker (obecně (nejčastěji) se uvádí počet okolo 300 jiker) do kruhu o max. průměru 5 cm, samec následně jikry oplozuje. O jikry se starají oba rodiče. Samička hlídá „vnitřní perimetr“, tj. oblast bezprostřední snůšky, prsními ploutvemi ovívá jikry a tím jednak zabezpečuje přívod čerstvé vody s kyslíkem a zároveň zabraňuje, aby na jikry sedal kal. Sameček dbá o bezpečnost vzdálenějšího okolí, tedy vnější perimetr. V případě, že se samička potřebuje najíst, krátkodobě převezme její roli.

Potěr se líhne při teplotě 28°C za 40 až 44 hodin. V některé literatuře nalezneme i hodnotu 60 hodin, což odpovídá nižším teplotám vody. Oba rodiče, zejména ale samička, pomáhá tlamkou opustit larvám obal jikry. Následně jsou všechny larvy v tlamce rodičů přesunuty do předem vyhloubené jamky. Ta má průměr kolem 5 cm, hloubku 1 cm. Jamka je vybudována na bezpečném místě. Larvy v jamce mají velikost kolem 3 mm. Při pozorném sledování rodičovského páru si můžeme dokonce všimnout, že rodiče kladou na jamku s larvami listy rostlin, různé rozpadající se rostlinné tkáně, aby úkryt svého potomstva maskovali.

Teprve až po asi 6-8 dnech (v závislosti na teplotě) od oplodnění jiker se potěr začíná rozplavávat. Do té doby jej rodiče několikrát přemisťují i do jiných jamek, jakmile se jim předešlá jamka nezdá bezpečná. Přemístění potěru je velmi rychlé, trvá jen několik desítek vteřin.

Okamžik rozplavání potěru je pro každého akvaristu úžasný. Kolem rodičů se najednou objeví i několik stovek malých, strakatých a velmi agilních rybiček, které „doslova a do písmene“ poslouchají své rodiče. Neposlušný jedinec, který se příliš vzdálí od hejna je rodičem okamžitě chycen do tlamky a vzápětí „vyplivnut“ do středu hejna.

Potěr pozorně sleduje pohyby ploutví matky a pravděpodobně reaguje i na určité feromony. Přitažení rodičovských ploutví k tělu je signálem, aby se potěr k rodiči okamžitě semknul, uvolnění pak znamená „volné“ plavání pro mladé. Nezapomínejme, že rodiče nejsou časem schopni uhájit potěr před ostatními obyvateli nádrže a ti jej zpravidla do týdne kompletně sežerou.

Rodiče ve společné nádrži vodí potěr ke stěnám obrostlých řasami nebo na listy rostlin, kde se na povrchu nalézá drobná mikrofauna. V péči rodičů se potěr bezpečně pohybuje po celé výšce vodní nádrže (obvykle ve spodní třetině) a dobře prospívá. Osobně jsem byl překvapen, když při ranním krmení vločkovým krmivem, na které byli rodiče zvyklí, vodili spolu i potěr a ráno po rozsvícení čekali pod hladinou! Na noc rodiče odvádějí potěr do bezpečných míst nádrže.

Aby potěr nebyl sežrán, můžeme jej tak 2-3 den (někdy i dříve, podle zarybnění společné nádrže) přelovit odsátím hadicí a umístit jej do samostatné nádrže. Do odchovné nádrže přelejeme vodu ze společenské nádrže.

U některých akvaristů, na základě jejich zkušeností, se můžeme setkat s názorem, že L. dorsigera je notorický požírač jiker, zejména ve společenské nádrži z důvodu vysokého stresu. Tuto zkušenost nemohu potvrdit. K požírání jiker nedocházelo u mne ani ve společné nádrži. Pravděpodobně záleží na druhové skladbě ryb a jejich počtu. Já s těmito trpasličími cichlidkami choval drobné labyrintky (zdržující se ve střední a horní vrstvě vodního sloupce) a několik pancéřníků, které v malém počtu nejsou impulsem k sežrání jiker rodičovským párem. Nedokáži však posoudit, jak by se chovalo několik párů „dorsiger“ v jedné nádrži, popř. s jinými trpasličími cichlidami.

V tuto chvíli ale dochází obvykle k zásadním ztrátám. Ve „sterilní“ nádrži totiž není dostatek drobného živého krmiva a potěr začíná hynout hlady. Má totiž i na trpasličí cichlidky velmi malá ústa a není schopen přijímat živou artémii. Potěr navíc roste první týdny velmi pomalu. Odchovy přelovením se mi zdařily až tehdy, kdy jsem začal mladé rybky krmit nálevníky (přípravkem Protogen) a přes noc svítit v rohu nádrže malou lampičkou, kde se kumulovali nálevníci a byli loveni malým potěrem. Artémii začínal potěr přijímat až ve třetím týdnu svého života.

Po přelovení do odchovné nádrže (bez rodičů) se potěr začne chovat zcela jinak než s rodiči. Jestliže se ve společnosti rodičů ve společné nádrži pohyboval po celém jejím prostoru, v odchovné nádrži se drží první dny pouze pod hladinou. Musíme velmi dbát, aby v nádrži nevznikla tzv. „slepá hladina“, ve které se potěr doslova zalepí a zahyne. Je vhodné dát proto do nádrže i jemné vzduchování, které vyvolá slabý proud. Nesmí být ale silný, jinak drobounký potěr „umlátí“. Není tím myšleno poškození potěru proudem samým, ale to, že potěr je zcela vyčerpán neustálým plaváním proti proudu.

Pozoroval jsem někdy u přeloveného potěru i další zajímavý jev. Po dvou dnech po rozplavání někteří jedinci, sbírající potravu u dna občas měli afektované, rychlé plavání v soustředných horizontálních kružnicích (malého poloměru, skoro na místě), jakoby je chytnul amok. Pak se uklidnili. Další den obvykle zahynuli. Předpokládám, že toto chování mohlo být vyvoláno hladem. Při krmení Protogenem se jev už neopakoval. Nicméně je na místě konstatovat, že s rodiči se odchová podstatně více potěru.

Podle jiných akvaristů potěr ve své ranné fázi vývoje údajně velice špatně nese jakékoliv změny v chemizmu vody (i částečná výměna vody je pro něj riziková). I toto může být příčina úhynu potěru, protože na začátku je v oddělené nádrži chemizmus vody stejný, ale může se časem rychle měnit (obzvláště je-li nádrž malá a rybky překrmujeme).

Pár se třel pravidelně v třítýdenních intervalech (za předpokladu, že potěr byl odchováván ve společnosti rodičů a po několika dnech po rozplavání byl oddělen). Pokud mají rodiče možnost se o potěr starat, věnují mu rodičovskou péči až 2.5 měsíce [2].

Na závěr uvedu ještě jednu zajímavost. Ve společenské nádrži jsem měl dospělého samce a dvě samice. Samec si pochopitelně za partnerku vybral nejprve větší, zdatnější a i hezčí samičku. V okamžiku, kdy jsem jim odebral potěr, o samce se okamžitě začala zajímat druhá samička, která byla plná jiker. Samec pochopitelně neodolal. Jakmile jsem ale následovně jakékoliv samičce odebral již odrostlejší potěr, tak samice, která o něj přišla, začala okamžitě velmi agresivně útočit na svou družku, protože věděla, že samec dá opět přednost jiné zaplněné samici. Ta, která přišla o potěr se pak vzdálila jakoby ve smutku do ústranní, ztratila barvu a náladu a jen vyčkávala další příležitosti.

Pokud chceme rybky vytírat v samostatné nádrži, stačí vytíračka o objemu již kolem 20 litrů.

Pohlavní dospělosti mladé rybky dosahují ve věku 6-8 měsíců.

Poděkování při zpracování této karty Atlasu patří Romanu Langovi a Tomáši Vavřinovi, kteří významným způsobem přispěli k obsahu i formě tohoto příspěvku. Romane, Tomáši, děkuji!

Další informační zdroje:

Literatura:

[1] Linke, H. & Staeck, W.: American cichlids 1. Dwarf cichlids — A handbook for their identification, Care and Breeding, http://aquabooks.cz/...
[2] Dr. Uwe Römer, Mergus Cichlid Atlas, http://aquabooks.cz/..., http://www.mergus.de/...


Internet:

http://www.aqua-fish.net/...
http://fishprofiles.com/...
http://www.aquaticcommunity.com/...
http://www.cichlidae.com/...
http://www.lem.net/... - přehled zástupců rodu Laetacara

Video:

http://www.youtube.com/... - dvoření
http://www.youtube.com/... - dospělé ryby ve společenské nádrži
http://www.youtube.com/... - mladé rybky
http://www.youtube.com/... - rodičovský
pár s potěrem
http://www.youtube.com/... - samec oplodňující jikry