Hapalochlaena maculosa Hoyle, 1883

Správce: Crayfish

Zobrazeno: 41928x; Aktualizace: 1.7.2010

Synonyma: Octopus fasciata; Octopus maculosus; Octopus pictus

Výskyt: V živočišné říši chobotnic existuje pravděpodobně asi deset druhů chobotnic rodu Hapalochlaena, které jsou v anglickém jazyce nazývány „blue-ring octopus“ („modro-kroužkové chobotnice“) a které i přes svou malou velikost (dosahují jen několik centimetrů!) patří vůbec k nejjedovatějším tvorům naší planety. Svým extrémně silným jedem předčí smrtelnost jakéhokoliv jedovatého suchozemského tvora. Rod Hapalochlaena byl popsán britským zoologem, specializujícím se na měkkýše, Guy Coburn Robsonem v roce 1929.

Velmi dobře jsou známy pouze dva druhy, a to chobotnice skvrnitá - Hapalochlaena maculosa (Hoyle, 1883) a chobotnice kroužkovaná Hapalochlaena luneta (Quoy a Gaimard, 1832). Dalšími dobře popsanými druhy jsou Hapalochlaena fasciata (Hoyle, 1886) - chobotnice pruhovaná a Hapalochlaena nierstraszi (Adam, 1938).

Hapalochlaena maculosa (chobotnice skvrnitá) žije pouze v teplých vodách jižní Austrálie od jihu západní Austrálie až po východní Viktorii v mělkých vodách od 0 až do 50 metrů. Tělo měří pouhých 5 cm a délka chapadel u dospělého jedince je 10 cm. Váží 28 gramů. Tato chobotnička je o něco málo větší než chobotnice kroužkovaná. Díky menší velikosti skvrn a jižnímu výskytu je v angličtině hovorově nazývána též „Lesser (southern) blue octopus“ nebo díky svým skvrnám „Spotted octopus“. Chobotnice skvrnitá se v přírodě vyskytuje častěji než její příbuzná chobotnice kroužkovaná.

Chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena luneta) se vyskytuje v mělkých přílivových reefech od severní Austrálie až po Japonsko, tedy v regionech jako je Papua Nová Guinea, Salomonovy ostrovy, Filipíny a Indonésie, západním směrem až po Srí Lanku, v menších hloubkách 0-20 m.

Velikost až 12 cm.

Obecný popis

Pro „blue ring octopus“ jsou typické malé modré skvrny či prstence, které v případě ohrožení chobotnice jasně vystupují na jejím těle a svou křiklavou barevností varují nepřítele, aby se držel v bezpečné vzdálenosti.

Hřbetní strana těla chobotnice skvrnité - Hapalochlaena maculosa - je pokryta velkým počtem nepravidelných vrásek a rovněž hrbolky, jež jsou patrny i na hlavě. Pokud je chobotnice v klidu, její zabarvení je šedé až béžové s velkým počtem světle hnědých skvrn. Odsud pak pochází její druhové latinské jméno – maculae. Na zádech deset těchto skvrn tvoří písmeno V, jakýsi prýmek. Menší skvrny jsou i na chapadlech a na základnách všech osmi chapadel. Rovněž každé chapadlo má na sobě kolem deseti hnědavých skvrn.

V běžném stavu, kdy chobotnice není nikterak vzrušena, je pro ostatní živočichy velmi dobře maskovaná ve svém prostředí. V okamžiku vzrušení hnědavé skvrny dramaticky ztmavnou a objeví se na nich zářivé modré prstence či shluky, které jakoby pulsují. Na povrchu těla pak bývá kolem 50-60 výrazných modravých skvrn. Tyto skvrny jsou malé, kolem 2 mm.

Chobotnice kroužkovaná Hapalochlaena luneta má ve stavu vzrušení podstatně větší modravé prstence ve velikosti kolem 8 mm. Jejich počet je oproti chobotnici skvrnité menší, pouze kolem 25. Navíc H. luneta má přes oči iridizující modravou linku. I v klidovém stavu jsou modravé skvrny – prstence pozorovatelné. Tělo H. luneta je rovněž 5 cm dlouhé, chapadla jsou však oproti chobotnici skvrnité kratší a měří pouhých 7 cm. Anglický název pro chobotnici kroužkovanou je „greater blue-ringed“ octopus a napovídá o velikosti skvrn, nikoliv o velikosti samotné chobotničky! Ta je menší než H. maculosa. Modravé skvrny vznikají pomocí speciálních buněk pokožky a jsou nazývány chromatofóry.

Prudká toxicita

Je paradoxem, že tyto mrňavé chobotničky nosí v sobě prudký jed, který je schopen zabít až 26 dospělých mužů během několika málo minut. Chobotničky nejsou sami o sobě nikterak agresivní a snaží se před většími predátory uprchnout, schovat nejčastěji maskováním se svým okolím a v krajní nouzi se snaží útočníka odradit svým výrazným zbarvením. Přesto ročně usmrtí více lidí, než všichni žraloci dohromady. Jejich jed patří vůbec k nejagresivnějším biologickým jedům na Zemi. Tyto maličké chobotničky jsou mnohem jedovatější, než jakýkoliv pozemský tvor.

Jed tvoří tetrodotoxin (známý např. u prudce jedovatých čtverzubců fugu - http://en.wikipedia.org/..., nebo v naší kartě atlasu Arothron stellatus ) a dále pak jedovaté sloučeniny 5-hydroxytryptamin, hyaluronidas, tyramin, histamin, tryptamin, octopamin, taurin, acetylcholin a dopamin. Jedná se o neurotoxiny. Původně se předpokládalo, že se jedná o jed nazývaný maculotoxin – tzv. svalový jed. Teprve moderní výzkumy potvrdily přítomnost tetratoxinu, který je často označován zkratkou TTX.

Jed se tvoří ve slinných žlázách chobotnic pomocí bakterií a jeho působení je podobné jako např. u šípového jedu curaré. Je rovněž zajímavé, že chobotnice mají dvě jedové žlázy (velikostí srovnatelné s jejím mozkem) a každá má jiné složení toxinů. První žláza produkuje jed, kterým omračuje kořist, kterou se pak živí. Tento jed je slabší a předpokládá se, že pro člověka nemusí být smrtelný. Jed z druhé žlázy je používán jako obranný jed proti mnohem větším predátorům a je proto mnohem silnější, pro člověka i jiné živočichy přímo katastrofální. Neexistuje dosud žádný protijed!

Příznaky otravy

Je známo, že chobotnice svými ostrými zobáky dokáží rozdrtit různé škeble, krunýře krabů apod. Je proto logické, že dokáží proto i prokousnout měkký potápěčský neopren. Zrádnost kousnutí spočívá v tom, že díky malým rozměrům chobotnice ho člověk nemusí ani cítit a tedy si všimnout, že byl smrtelně poraněn. Někdy byla popisována palčivá bolest jako při píchnutí včely.

Dochází k znecitlivění v ústech a jazyku, zrak je zastřen, následně dochází často k oslepnutí. Ztrácí se dotekové vjemy a mluvení je obtížné, stejně jako polykání. Příznačné je nucení ke zvracení (nausea), paralýza nohou, celková vyčerpanost a koma, s velmi pravděpodobnou smrtí. K paralýze celého těla dochází do tří minut, včetně zástavy dýchání. Oběť se udusí.

Tetrotoxin blokuje sodíkové kanály a paralyzuje motorické funkce.

První pomoc

Člověk má naději na záchranu, pokud ihned dojde k obnovení základních životních funkcí umělým dýcháním a masáží srdce. Při potápění ve větších hloubkách to je časově a technicky téměř nemožné. Ošetření spočívá v dlouhých hodinách podpory těchto životních funkcí, dokud jed nevyprchá. Z praxe je známo, že jed se zcela z těla vytratí po 24 hodinách bez vedlejších efektů.

Podobným způsobem se zachraňují oběti otrav čtverzubcem fugu (http://www.akvarista.cz/... nebo šípovým jedem curaré rostlinného původu. Obnovení a následná podpora základních životních funkcí (především dýchání) jako prostředek k záchraně člověka byla objevena již v průběhu let 1811-1812 při experimentech britského lékaře Sira Benjamina Collinse Brodie se šípovým jedem v Amazonii na opicích. První pomoc je nutné poskytnout ještě dříve, než se u postiženého rozvine cyanóza (modravé a modrofialové zbarvení kůže a sliznic při nedostatečném okysličení krve – tzv. hypoxemie) a velmi nízký krevní tlak.

Při potápění nejen v exotických mořích bychom měli mít pokoru a úctu před vším živým. Základním bezpečnostním pravidlem je nedráždit žádné živočichy a ničeho se nedotýkat. Nezapomínejme, že jsme tu hosty jen na několik málo desítek minut a podmořský svět je nejenom krásný, ale může být i velmi záludný a nebezpečný.

Nádrž: Chobotnice rodu Hapalochlaena nepatří díky své silné jedovatosti do žádného mořského akvária. U nás byla chována ve veřejném akváriu v Mořském světě na ostravské Černé louce. Zde bylo zabezpečení adekvátní jedovatosti tohoto živočicha - ve zdvojené nádrži z pancéřového skla.

Nezapomínejme, že se nejedná jen o ochranu návštěvníků, ale a hlavně i samotných chovatelů, zejména při údržbě nádrže. Stačí chvilková nepozornost a neštěstí je na světě. Jako příklad mohu uvést poranění chovatele perutýnů ohnivých při běžné údržbě asi 200 litrové mořské nádrže v kavárně v pražském obchodním domě Butovice. Ke zranění došlo při manipulaci s technickým vybavením nasávání filtru, kde se perutýn ve svislé poloze schoval vedle topení, které bylo maskováno dekorací. Akvarista si do tohoto prostoru sáhl jako pokaždé při naprostém rutinním zákroku a byl zraněn. Vše sice, díky i malé velikosti ryby, dopadlo dobře, ale i tak dotyčný musel zůstat několik týdnů v pražské nemocnici na pozorování díky nejrůznějším komplikacím.

Zcela fascinován jsem byl při návštěvě v moskevském mořském akváriu „Na čistoprudnom bulvare“, kde chobotnici kroužkovanou drželi asi v 60 litrovém mořském nanoakváriu s částečným přikrytím obyčejným, lehce odnímatelným sklem. Expozici navštěvovali denně desítky dětí předškolního i školního věku a nádrž byla umístěna na nevysokém stolku. Chobotnice jsou pověstné svou inteligencí i tím, že se dokáží protáhnout velmi malým otvorem (např. hrdlem lahve) a velice rády unikají i z akvárií do sousedních nádrží, kde něco dobrého zkonzumují apod. Vrcholem hazardu byla troufalost ředitele expozice, který vytahovačně ukazoval, jak se nechá chobotnice krmit z ruky krabím masem … Důsledně varuji před takovýmto počínáním.

Poznámky k chovu

Voda: mořská; Mořská voda o parametrech vod indopacifiku. Vzhledem k vysoké toxicitě se chov v zajetí vůbec nedoporučuje.

Krmení:

Chobotnice loví kraby a různé krevetky, stejně tak drobné rybky, které patří k její oblíbené stravě. Není zatím dobře známo, zda při lovu vpouštějí jed do kořisti kousnutím nebo ji omračují vypuštěním jedu ze slinných žláz do vody v okolí oběti.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Samec k oplození partnerky používá speciální chapadlo, tzv. hectocotylus. Pomocí něho přenáší váček se spermiemi (tzv. spermatofor) k vajíčkům samičky uvnitř jejího těla. Z 50-100 oplodněných vajíček se zhruba za 50 dní líhnou larvy chobotniček, které se živí nejprve planktonem. Celou dobu vývinu vajíček samička nepřijímá potravu a po rozplavání larev hyne. Samec umírá hned po oplodnění. Chobotnice rodu Hapalochlaena se páří na podzim.

Pohlavní dospělosti dosahují chobotničky při velikosti (včetně chapadel) golfového míčku a dožívají se maximálně 2 let.

Další informační zdroje:

http://marinebio.org/...
http://www.mollusca.cz/...
http://en.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...

Video:

http://www.youtube.com/... - velmi pěkný dokumentární film, 3:22 min
http://www.youtube.com/... - pěkné ozvučené pásmo, 6:30 min
http://www.youtube.com/... - konzumace rybky
http://www.youtube.com/... - ve svém přirozeném prostředí

Bonus:

http://www.youtube.com/... - deset nejnebezpečnějších živočichů na Zemi podle počtu úmrtí. Poznámka: počet zabití žralokem ročně je nevěrohodné, je podstatně menší - v těchto statistikách ale nehraje žádnou roli.