Apistogramma agassizii Steindachner, 1875

Synonyma: Apistogramma parva; Apistogramma agassizi; Apistogramma parva; Biotodoma agassizii; Geophagus agassizii

Výskyt: Jižní Amerika - Amazonie. Brazílie - existuje mnoho barevných přírodních forem dle různých lokalit v povodí Amazonky a jejích přítoků (viz: Tefé, Santarem, Alenquer, etc.)

Velikost až 10 cm.

Obecný popis

Rybky byly poprvé dovezeny do Evropy k Hamburskému obchodníku Siggelkowovi (Německo) již v roce 1909. V současnosti je zaznamenáno mnoho barevných forem, z nichž většina pochází z přírodních lokalit - odchytů, některé jsou ale i ryze chovatelskými formami pocházejícími především z českých nebo německých pěstíren.

Samci stejně tak jako tomu platí obecně i u jiných apistogramm jsou větší než samice (někdy na první pohled až dvojnásobně - dorůstají délky těla do 8, v některých případech až do 10 cm), doslova hýří barvami, konce hřbetních, ocasních a řitních ploutví jsou zašpičatělé (u samic oblé) a protažené.

V současnosti jsou známé tyto barevné formy druhu agassizii:

"Alenquer"
"Alenquer - redtail"
"Belém"
"Black red"
"Blue"
"Blue tail"
"Double red"
"East redtail"
"Hüser redtail"
"Iquitos"
"Madeira" (Rio Madeira)
"Orange dorsal"
"Orange tail"
"Porto Velho"
"Red"
"Red dorsal"
"Red Fire"
"Red - gold"
"Redtail"
"Santarém"
"Super red"
"Tefé" (Rio Tefé)
"Tefé II"
"Tefé redtail"
"Tucurui - gold line"
"Whitetail"
"Yellow"

(POZN aut: Informace o množství barevných forem odpovídá době před cca dvěma lety (psáno v roce 2008), s největší pravděpodobností od té doby jsou známy i další nové formy mezi které patří kupříkladu i nedávná novinka - "oranžovo červené" formy, která se objevila u některých českých specialistů na tuto skupinu rybek).

Nádrž: Chceme-li chovat apistogrammy v monokultuře, spokojí se i s poměrně minimálními požadavky na velikost nádrže. Obecně bych doporučil pro jeden pár nebo skupiku cca pěti rybek nádrž i o velikosti 30 - 40 litrů. Výška vodního sloupce vyhovuje mezi 20 - 30 cm. Chceme-li se zhruba přiblížit přírodnímu habitatu rybek, je vhodné na dno nádrže umístit jemný světlý písek, rybkám poskytnou dostatek úkrytů v podobě zařízení kameny a kořeny, rostliny jsou samozřejmě namístě, vhodné jsou druhy a formy s optimem danné výšky hladiny z lokalit Amazonie. Optimální zbarvení vody je jantarově nahnědlé použitými huminovými extrakty - cca jako slabší čaj (obecně je platné použití koncentrace uvedené na obalech koncentrátů výrobci).

Filtrace je nutná, vhodný je pozvolný klidnější pohyb vody. Cichlidky obecně nemilují, když se voda "vaří" díky přehnaně výkonnému elektrosuperfitru.

Náročnost: Chceme-li rybky chovat samostatně, spokojí se i s menší nádrží. Rybky jsou mírumilovné a to i v době tření. Chovat je můžeme nejen párově, ale i ve skupinkách, přičemž nezáleží na poměru pohlaví a mohou být i obyvateli klasické společenské nádrže. Při skupinovém chovu je vždy nejbarevnější nejdominantnější samec, samice se probarvují, mají-li chuť do tření.

Poznámky k chovu

Vzhledem k tomu, že rybky jsou v našich podmínkách již plně domestikované, je možné je chovat v prakticky většině běžných vod našich vodovodních sítí. Jinak jde původně o ryby pocházející z měkkých a měkčích vod, mnohá přírodní forma pochází i z oblastí s tzv. "blackwater" (černou vodou). Je tedy pochopitelné, že případná preference měkké vody je zde na místě, stejně jako přídavek huminových látek do vody. pH vyhoví i neutrální, optimum se pohybuje mezi 6 - 6,5. Rybky vyžadují všeobecně teplejší vodu, pro chov je doporučena teplota mezi 25 - 27 °C. Krmení preferují živé - především drobný plankton, larvy komárů a pakomárů, drobné červíky (nítěnky). Dnešní populace těchto cichlidek jsou ale již plně adaptovány na příjem mražené potravy a i kvalitní umělé.

Rybky jsou náročnější na kvalitu vody a v případě nežádoucího stoupnutí dusičnanů, atd. Velmi snadno zaplísní nebo u nich dochází k prudkým otravám nebo i invazím klasických bakteriálních nemocí. Z léčiv snesou téměř vše, je však mnohem lepší problémům předcházet včasnou péčí o jejich prostředí. Cichlidky se běžně dožívají 2 - 3 let, nejsou však žádnou vyjímkou i rybky starší.

POZN: Pozor na krmení žížalicemi, které je vhodné nasekat před zkrmením nadrobno žiletkou nebo ostrým nožem, stalo se mi u apistogramm, že tuhé žížalice rybkou polknuté se jí zaživa provrtaly z trávicích traktů břišní stěnou ven!

POZN 2: Výše uvedené platí pro běžné chovatelské populace objevující se v klasické maloobchodní síti. Nové formy pocházející z přímých odchytů již nejsou tolik vhodné pro běžného akvaristu, protože jejich chov vyžaduje zvláštní, mnohdy velice speciální péči a často i využití netradičních technologií.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Odchov může probíhat i ve vhodně zařízené společenské nádrži. Co se chemismu týče, vychází to nastejno, jen je třeba zvýšit teplotu na hodnoty mezi 26 - 28 °C, nevadí teplota až do 29 °C. Mají-li rodiče vhodné podmínky, o mláďata se v prvních dnech vzorně starají. U mladých párů (či skupinek harémového typu) se mohou podařit až pozdější výtěry. U prvních z nich se často setkáváme s nedokonale zralými jikrami nebo špatně oplozenou snůškou. Rodiče též musí být dokonale adaptováni na stávající prostředí a jeho chemismus, což může trvat i u dospělých ryb po jejich přestěhování odjinud několik týdnů ba i dokonce měsíců.

Rybky preferují pro tření různé úkryty - jeskyňky, kde samice klade jikry na strop a samec je následně oplozuje. Zárodky se u apistogramm vyvíjejí tři až pět dní, když se zárodky začnou "kulit" samice je shromáždí na vybraném místě (většinou v koutku jeskyňky), kde o ně pečuje a hejnko mláďat hlídá i po dalších cca třech dnech, kdy se již potěr rozplavává.

Mláďata je nejvhodnější hned po rozplavání rozkrmit čerstvě vylíhnutými naupliemi žábronožky solné (Artemia salina). Po několika dnech již dokáží přijímat i přecezený drobný mražený plankton a jemný prach z umělého krmení. Rybky při vhodném chemismu rostou rychle a začínají dospívat v průběhu pátého až sedmého měsíce života.

Další informační zdroje: