Synonyma: Haplotaxodon tricoti
Výskyt: Jezero Tanganika. Domovem Benthochromis tricoti je východoafrické jezero Tanganika, ve kterém je endemitem. Ryby je možné nalézt na lokalitách v Kongu, Tanzanii, Burundi a Zambii.
První typové exempláře objevil a také popsal Poll v roce 1948 v lokalitě Moba (Kongo). Ještě v témže roce zmiňuje skutečnost, že se v početných skupinách Benthochromis tricoti nalézají také ryby s poněkud odlišným zbarvením, avšak s identickou morfologií. Později, v roce 1986 tyto ryby popsal jako Benthochromis melanoides. Holotyp uvedeného druhu odchytl na lokalitě Kalemie (Kongo). Přesto, že od prvního objevu B. melanoides již uplynula poměrně dlouhá doba, je v současnosti o jeho životních projevech známo jen velmi málo.
Divoké odchyty B. tricoti pocházejí převážně ze zátoky Chituta Bay v Zambii.
Relativně nedávno byl u Msalaba poblíž Cape Mpimbwe odchycen velmi zajímavý exemplář, jenž je co do velikosti i tvaru těla identický s B. tricoti, avšak na jeho bocích chyběla velká část vodorovných barevných pruhů a tvar jeho hřbetní ploutve byl více zaoblený. Jedná se snad o další geografickou rasu B. tricoti nebo jde o zcela nový samostatný druh v rámci uvedeného rodu?
Zdá se, že i v otázkách taxonomie uvedené ryby není zcela jasno a tak nás zřejmě do budoucna čekají mnohá překvapení.
Velikost až 22 cm.
Obecný popis
Samci jsou v dospělosti velmi pestře vybarveni s výrazným, žlutě zbarveným hrdlem. Hřbetní, řitní a ocasní ploutve jsou silně protaženy a vybíhají do ostrých špiček.
Samice zůstávají o něco menší a jsou na rozdíl od nádherně zdobených samců nenápadně stříbřitě zbarvené. Jejich ploutve nejsou zdaleka tak majestátní, ale spíše zaoblené.
Dříve zmiňovaný Benthochromis melanoides se od B. tricoti liší hlavně velkou tmavou skvrnou, nacházející se na šíji a absencí podélných pruhů na bocích. Tlamka je u této ryby orientována více nahoru.
Vzhledem k tomu, že ryby žijí ve značných hloubkách, často přesahujících hranici 100 metrů (někdy je uváděno i 150 m), je jejich pozorování v v přirozeném životním prostředí velmi problematické. Celou situaci navíc stěžuje fakt, že ryby se nacházejí ve větší vzdálenosti od břehu. Do plytších, pobřežních partií připlouvají pouze v době tření, avšak i zde je najdeme v hloubce nejméně 25 metrů.
Zajímavá situace panuje i kolem exportů divokých odchytů. Ty sice pocházejí z menší hloubky (kolem 40 metrů), ale i tak jej jejich lov značně obtížný. V této hloubce nejsou populace B. tricoti nikterak početné. Navíc, odchycení jedinci musejí být postupně a velmi pozvolna "přepravováni" na hladinu, protože ryby nesmí být vystaveny náhlým změnám tlaku a stejně jako potápěči musí projít tzv. dekompresí. Z odchytové hloubky 40 metrů jsou ryby na hladinu vytahovány po dobu minimálně 5 dnů.
První pokusy o odchyt živých jedinců po dobu několika let prováděl již Pierre Brichard, ale neúspěšně. Po mnohna pokusech nabyl dojmu, že vylovit z hloubky živé ryby je nemožné.
Na jeho snahu navázal německý lovec cichlid a fotograf Walter Dieckhoff, který zkoušel štěstí v zambiijské části jezera. Potápěl se na několika lokalitách do hloubky kolem 25 metrů a když opustil skalnatý litorál a přesunul se dál do "otevřené" části jezera, zahlédl skupinu B. tricoti, z níž se odchycené jedince pokusil vylovit na hladinu jezera. Opět neúspěšně.
První doložený úspěch zaznamenal až biolog Roger Bills společně se svým společníkem René Krüterem, holandským importérem ryb. V jižní části jezera, kde společně objevili skupinu B. tricoti ulovili několik přeživších jedinců.
Mnohem později se Mireille Schreyer-Brichard, dceři Pierra Bricharda, podařilo získat živý potěr B. tricoti z domorodými rybáři čerstvě ulovených samic, které vytažení z hloubky na hladinu nepřežily. Zajistila jejich úspěšnou přepravu do zámoří. Tímto způsobem se konečně B. tricoti poprvé dostal do akvaristických obchodů.
B. tricoti se zdržuje v početných hejnech, ve kterých se často nacházejí i ryby B. melanoides.
Dominantní samci bedlivě střeží své teritorium, jenž bývá často vymezeno shluky větších kamenů nebo částí skal v hloubce přesahující 25 metrů, častěji však mnohem hlouběji. Jednotlivá teritoria od sebe mohou být vzdálena 10 i více metrů. Nejpočetnější populace se zdržují v hloubkách kolem 100 metrů.
Ačkoliv v měřítku tanganických cichlid není B. tricoti co do vzrůstu se svými 22 cm žádný drobek, jeho hlavní složku potravy tvoří překvapivě plankton.
Nádrž: Nádrž by měla mít minimánlní objem 500 litrů a délku hrany alespoň 150 cm. Výška by měla dosahovat minimálně 50 cm.
Nejvhodnějším substrátem je tenká vrstva křemičitého písku. Dekoraci pak může tvořit několik větších kamenů. Ryby si nevšímají akvarijních rostlin, takže je můžete do nádrže umístit, aniž byste se obávali jejich zdecimování, což je častý jev při chovu východoafrických tlamovců.
Osvětlení volte raději méně intenzivní. Tlumenější světlo je pro velmi plaché ryby přirozenější i s ohledem na to, že B. tricoti, jak již bylo uvedeno, obývá hluboké partie jezera.
Nádrž pečlivě přikryjte (vhodným sklem nebo krytem). Zabránite tak případnému vyskočení ryb, které takto reaguji při stresu nebo úleku.
Náročnost: B. tricoti určitě nepatří do rukou akvaristy začátečníka, ačkoliv jeho chov není nikterak náročný.
Předpokladem úspěšného chovu a udržení dobré zdravotní kondice ryb je splnění některých základních podmínek, které jsou zmíněny v části o chovu a nádrži.
Poznámky k chovu
Teplota: 23 - 25 °C
pH: 8 - 9
dGH: 10 - 12 °N
Voda: sladkovodní
S ohledem na velikost dospělých jedinců je vhodné rybám dopřát nádrž dostatečných rozměrů, jejíž minimální délka by měla být alespoň 150 cm, výška 50 cm a celkový objem minimálně 500 litrů.
V prostornějším akváriu se ryby budou cítit mnohem lépe. Samotná nádrž by měla být umístěna na klidnějším místě, protože B. tricoti je velmi lekavý.
Ryby chovejte ve skupinách o minimálním počtu 10 jedinců (samozřejmě s ohledem na velikost nádrže). Pokud uvažujete o společenském akváriu, pak jako vhodné spolubydlící vybírejte ryby klidnější povahy, které svou aktivitou nebudou B. tricoti rušit a znervózňovat.
Vnitrodruhová agresivita B. tricoti není vysoká.
Samozřejmostí je pravidelná částečná výměna vody a udržování její vysoké kvality v návaznosti na dobře fungující filtraci.
Ryby, pokud jsou v dobré zdravotní kondici, ochotně přijímají akvarijní krmivo v podobě mraženého planktonu, kvalitní vločkové nebo granulované stravy a různé drobné larvy vodního hmyzu.
Jako vždy i zde platí, čím pestřejší strava, tím lépe.
Poznámky k odchovu (rozmnožování)
Teplota: 24 - 27 °C
pH: 8 - 9
dGH: 10 - 12 °N
Odchov je značně sporadický, ačkoliv ke tření může docházet poměrně často. I při sebevětší snaze bohužel není možné napodobit prostor a životní podmínky panující v jezeře a tak samičky jen zřídka dokážou inkubovat a donosit jikry, případně larvy ve své tlamce.
Bylo odpozorováno, že místo ke tření pečlivě vybírá samička. Tím může být vhodný kámen, list akvarijní rostliny, shluk navršeného písku, případně jiná dekorace nádrže. Preferují však šikmé až kolmé plochy kamenné dekorace.
Při tření, které samo o osobě trvá relativně krátkou dobu, je samec velmi aktivní a nádherně zbarvený. Samičce se dvoří a obeplouvá ji v kruhu. Součástí námluv je póza, ve které je samec v postavení, kdy má hlavu šikmo vzhůru a všechny ploutve roztažené a vybarvené v celé své kráse.
Tření trvá asi 15 až 30 minut. Samička se otírá bříškem o podklad a v okamžiku vypuštění jikry ihned couvne a sebere ji do tlamky. Toto chování není u většiny tlamovců z jezera obvyklý. Ryby totiž obvykle jikry po vypuštění sbírají až v další otáčce.
K oplození jiker dochází v tlamce samičky. Samička se jí opatrně dotýká oblasti samečkovy urogenitální papily a ten následně vypouští zřetelně viditelné mlíčí, která samička nasává do tlamky.
Počet jiker není velký a pohybuje se obvykle mezi 10 až 15 kusy. Bílé jikry jsou velmi drobné a dosahují velikosti cca 1,5 mm.
Zdá se, že jejich nízký počet souvisí s inkubačním stádiem, po které je samička vzorně nosí ve své tlamce. Žvýkací a míchací reflexy známé u mnoha tlamovců, stejně jako plný hrdelní vak samičky v době opatrování jiker není u B. tricoti zdaleka tak zřetelný.
Po deseti dnech jsou embrya velká cca 8 mm a mají již spotřebován žloutkový váček. Ploutve ještě nemají plně vyvinuty, a tak nejsou schopná ani plavat.
I po 18 dnech je pohyb pro embrya stále velmi obtížný. Přibližně 25. až 30. den po vytření je již plůdek plně vyvinutý a plave. V této době dosahuje velikosti přibližně 1,5 cm a začíná velmi rychle růst. Po dosažení 6 týdnů již měří 3 cm a stále pokračuje v intenzívním růstu.
Další informační zdroje:
Ukaž na FishbaseLiteratura:
Kraut, M. Tlamovci v akváriu. http://aquabooks.cz/...
Periodika:
Practical Fish Keeping 9/2010