Geophagus steindachneri Eigenmann & Hildebrand, 1922

Synonyma: Geophagus hondae; Geophagus magdalena

Další česká a lidová označení: perleťovka bystřinná; perleťovka Steindachnerova

Výskyt: Jižní Amerika - poměrně omezená oblast výskytu - zejména povodí řeky Rio Magdalena, dále Rio Sinu, Rio Cauca, Rio Seco a Rio Guali v severní Kolumbii a řeka Rio Limón a oblast jezera Maracaibo ve Venezuele.

Druh obývá velmi různorodé prostředí - od vod s kamenitým dnem po písečná dna, od rychle tekoucích po stojaté vody. Zaznamenané parametry vody se pohybovaly nejčastěji v následujících mezích pH 5,8-7, vodivost 10-160 μS/cm, teplota 26-34 °C (např. Rio Magdalena v blízkosti města Girardot měla hodnoty <1 °dGH i °dKH, 25 μS/cm, pH 7; jeden z jejích přítoků 18 °dGH, pH 7, 26 °C).

Velikost až 20 cm.

Obecný popis

Z hlediska nomenklatury má perleťovka červenopřilbá velmi pozoruhodnou historii. Důkazem je množství jmen, pod kterými kdy byla v minulosti vedena. Přestože zmatky obklopující její jméno byly již vyřešeny (Loiselle, 1974), Geophagus steindachneri (Eigenmann & Hildebrand, 1910) bývá stále občas prodáván jako Geophagus hondae (dříve též Geophagus magdalena) či Geophagus pellegrini (Leibel, 1993). Zatímco Geophagus hondae je mladší synonymum od Geophagus steindachneri, Geophagus pellegrini je zcela odlišný druh, mezi akvaristy v současnosti bohužel ne příliš rozšířený.

G. steindachneri se spolu G. pellegrini a G. crassilabris (Steindachner, 1876) řadí mezi tzv. nepravé perleťovky (často rodové jméno uváděno v uvozovkách 'Geophagus') a je u nich předpoklad, že po případné revizi rodu Geophagus z něho budou vyčleněni. Komplex crassilabris je unikátní mj. tím, že se jedná o ovofilní tlamovce.

Základní zbarvení těla je relativně nevýrazné - kovově lesklá s nádechem červené, oranžové, žluté, modré či zelené (údajné velké množství rozdílných přírodních populací má dopad na různorodost zabarvení i velikost získaných ryb). Tukový hrbol na šíji, který se tvoří samcům zejména v přítomnosti dalších samců, může mít od červenooranžové až po vínové zbarvení. Mladí jedinci, samice i subdominantní samci mají, v závislosti na náladě, na bocích tmavé pruhy.

Etymologie: Rodové jméno je složenina dvou řeckých slov „Geos“ = země a „Phagein“ = jíst podle typického přesívání substrátu dna při hledání potravy (česky tedy doslova „zeměžrout“). Druhové jméno je podle rakouského ichtyologa Franze Steindachnera. V angličtině je ryba nazývána Red Hump Eartheater.

Jedná se o perleťovku poměrně běžně dostupnou v prodejní síti.

Nádrž: Rybám rodu Geophagus se obecně - a tato perleťovka není žádnou výjimkou - nedaří v akváriích s nedostatečně zvládnutým "cyklem dusíku". Nepřispívá tomu ani jejich potřeba ustavičně přesívat substrát při hledání potravy, čímž se navíc do vodního sloupce dostává množství nečistot. Při zakládání akvária je tedy potřeba primárně myslet na zajištění dostatečné filtrace. Doporučit lze zejména dobře přístupný a účinný mechanický předfiltr a pravidelnou částečnou výměnu vody.

Co se týká teploty vody, jejího pH a tvrdosti, tak pokud se vyhneme přílišným extrémům, je perleťovka červenopřilbá k těmto hodnotám poměrně tolerantní. Nijak zvlášť vybíravá není ani v krmení - ochotně přijímá běžná krmiva od umělých po živé.

Velikost nádrže:

Pro skupinu 4 ryb by měla být nádrž alespoň o objemu 200-250 litrů, více je samozřejmě lépe. Délku nádrže lze doporučit minimálně 120 cm.

Zařízení:

Kvůli specifickému způsobu hledání potravy (přesívání dna) je doporučen chov s písčitým dnem. Nádrž by měla být dostatečně členitá s množstvím úkrytů, protože s rostoucím věkem bývají samci poměrně agresivní a případný slabší samec, ale i samice musí mít dostatek možností k úkrytu.

Náročnost: Vzhledem k již poměrně dlouhé domestikaci tohoto druhu a s ohledem na parametry vod, ze kterých cichlida původně pochází, dá se označit za jeden z nejméně náročných druhů rodu Geophagus a lze ji plně doporučit každému začínajícímu zájemci o chov těchto druhů ryb.

Poznámky k chovu

Vzhledem k tomu, že rybky jsou v našich podmínkách již dlouhodobě odchovávány, je možné je chovat prakticky ve většině běžných vod našich vodovodních sítí. Jedna z mála jihoamerických cichlid, která toleruje celkovou tvrdost až k 30 °dGH.

G. steindachneri je skupinová ryba - je vhodné ji chovat ve skupině alespoň 4 jedinců a pokud je to možné, měly by ve skupině převládat samice. Co se týká krmení, tak bez problémů přijímá jakoukoliv umělou stravu, což však neznamená, že bychom jim měli upírat mraženou nebo ještě lépe živou potravu. Vzhledem k tomu, že je to všežravec, neměla by v jídelníčku chybět ani rostlinná složka (minimálně již třeba ve formě granulí či vloček). S krmením souvisí i výše zmíněný způsob příjímání potravy, a to přesíváním substrátu přes žábry (tzv. žaberní hřebeny) - z toho důvodu by dno mělo být tvořeno z jemného písku, abychom rybám poskytli co možná nejpřirozenější podmínky.

Kvalitní filtrace i pravidelná výměna vody je nezbytností. Nádrž by dále měla být vybavena množstvím úkrytů pro vytvoření jednotlivých teritorií, což nejlépe zajistí vhodné kořeny, které navíc příznivě ovlivňují i vlastnosti vody. G. steindachneri se vytírá volně na dno - neměly by tedy chybět ploché kameny, např. břidlice. Rostliny nepožírá ani úmyslně neničí - nicméně díky aktivnímu hledání potravy jsou často odhalovány jejich kořeny a může díky tomu dojít i k jejich uvolňováním ze dna.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Jednou ze zajímavějších stránek týkajících se druhu Geophagus steindachneri je způsob jeho rozmnožování. Jde o polygamní druh, u kterého si samec udržuje harém několika samic. Samci jsou poněkud vnitrodruhově agresivní (s jejich stářím může agresivita vzrůstat) a někdy i vůči ostatním druhům ryb, zatímco samice bývají s výjimkou doby, kdy se starají o potěr, k ostatním nevšímavé. Jak už bylo uvedeno, druh je výrazně pohlavně dimorfní - samcům se již od velikosti 6 cm tvoří šíjový tukový hrb načervenalého zbarvení. Samotná červená barva čela však ještě není pro určení pohlaví rozhodující, protože se běžně vyskytuje i u samic.

Je vhodné mít alespoň dvě nebo tři samice, které pomohou rozptýlit samcovu důslednou pozornost v průběhu námluv. Přimět perleťovky k samotnému tření by neměl být velký problém. Samec je „při chutí“ víceméně stále, což se projevuje pro něj typickými trhavými pohyby hlavy s otevřenou tlamkou. Pokud je samice připravena, i ona projevuje o samce zvýšený zájem a zdržuje se častěji v jeho blízkosti. Není-li žádná z nich připravená ke tření, samec jim neustálým honění a okusováním může způsobit vážná zranění, případně i smrt. Doporučuji tedy průběhu námluv věnovat zvýšenou pozornost a případně utiskovanou samici separovat. Pokud je dvoření některou z nich opětováno, je vhodné naopak odlovit ostatní nepřipravené samice. Přestože, jak bylo zmíněno, má být Geophagus steindachneri polygamní, já mám odlišnou zkušenost. Samec měl jednoznačně vybranou favoritku a zbylé dvě samice nemilosrdně zaháněl. A dokonce ve velikosti okolo 5 cm SL, ve které je lze ještě pokládat za nedospělce, dokázal dvě samice takto uhnat k smrti.

Samotné tření není spojeno s žádnou bližší přípravou terénu, pouze dochází k čištění třecího místa. Při dvoření se samec předvádí zejména boky a oblastí žaberních víček. Typické jsou již zmíněné trhavé pohyby hlavy spolu s otevřenou tlamou nebo horní částí tlamy zřetelně směřující přes dolní.

Námluvy obvykle trvají dvě až čtyři hodiny a ve chvíli, kdy jsou viditelné urogenitální papily, začíná samotné tření. Po několika "cvičných" pokusech, které jsou pro mnoho cichlid typické, se samice přiblíží k třecímu místu a vypouští jikry. Z počátku většinou jednu až dvě a postupně se dostává až na šest jiker během jedné otáčky.

Po každé takové otáčce se samice vrací a bere jikry do tlamky. Po několika kolech se samec staví kolmo k její tlamce a vypouští mlíčí, čímž se jikry oplodňují. Jak tření pokračuje, začíná být na samici patrné zvětšení ústní dutiny plnící se jikrami. Neustálý pohyb čelistí může též navozovat dojem jakoby jikry "přežvykovala".

Na rozdíl od cichlid třoucích se volně na substrát, má Geophagus steindachneri snůšky celkem malé. První tření mladých samic dosahuje množství 12-15 jedinců a toto číslo postupně stoupá až k 45-60 u dospělých kusů, v některých případech údajně až ke 100. Tření trvá přibližně 60 minut, poté samice ztrácí o samce zájem. V několika případech samec krátce po prvním tření přenesl svou pozornost na další samici. Je-li tedy více připravených partnerek, samec je schopný se postupně vytřít se všemi. Po skončení tření by měl být samec z nádrže odebrán, aby se zabránilo stresu či zranění "nosících" samic.

Ačkoliv několik "nosících" samic může být umístěno ve stejné nádrži, často bývají vůči sobě mírně agresivní, což se projevuje zejména tím, že vůči sobě najíždí a hlavou lehce vráží do boků. Není to chování nijak nebezpečné a pro "nosící" samici slouží zejména k získání dostatečného prostoru či soukromí ve chvílích, kdy se připravuje k vypouštění potěru.

V případech, kdy je umístěna s jinými samicemi nebo druhy ryb, které by mohla považovat za hrozbu pro potěr, samice vypuštění rozplavaného potěru odkládá. Abychom tedy mohli sledovat ničím nerušené rodičovské chování a dočkali se i hojného odchovu, doporučuji "nosící" samici izolovat. Podle některých zkušeností snášejí samice přelovení do dvou dnů od vytření bez nějakého dopadu na množství potěru. Průměrná inkubační doba je okolo tří týdnů a závisí samozřejmě na teplotě vody a vypuštění potěru může dále urychlit i zahájení opětovného krmení samice, protože po vlastní dobu inkubace krmivo nepřijímají (minimálně ty méně zkušené). V mých podmínkách (teplota 26°C a poměrně zarybněné akvárium) samice nosila okolo čtyř týdnů.

Rozplavaný potěr mívá velikost okolo 4 mm a přijímá bez problémů nauplie žábronožky solné nebo i drcené vločky - kvalita krmení se samozřejmě odrazí i na rychlosti růstu. Samice, které se ukazují být skvělými rodiči, nabízí potomstvu tlamku k úkrytu až po dobu 2-3 týdnů v závislosti na tempu růstu. Jak je potěr větší, tak časem naházejí v tlamě úkryt pouze v noci či v případě nebezpečí. Samice postupně nezvládá pojmout celé hejno a ti větší z nich zůstávají venku a jsou postupně zaháněni mimo její teritorium.

Ve věku okolo tří týdnů po vypuštění se u ryb začíná projevovat klasické "přesívací" chování a drobotina může začít být zvykána na jiné krmivo jako třeba nasekané patentky, dospělé žábronožky nebo vločky. Při dostatečné stravě a častých částečných výměnách vody, potěr dorůstá v osmi týdnech po vypuštění délky 2,5 cm a po dvanácti týdnech 4,5 cm.

Pohlavní rozdíly začínají být patrné ve věku čtrnácti týdnů, kdy jsou většinou mladé kusy dávány do prodeje. Pohlavně aktivními se stávají po dvacátém týdnu (délka cca 7 cm), ale je pravidlem, že několik prvních pokusů o tření je obvykle neúspěšných.

Cena: 35-80 Kč/kus. (2010)

Další informační zdroje:

Použitá literatura:

Weidner, T. (2000); South American Eartheaters; Cichlid Press
Newman, L. (1993); Maintenance and Breeding of the Red Hump Eartheater, Geophagus steindachner; Cichlid News magazíne; Aquatic promotion; Vol. 2. No. 4
Stawikowski R., Werner U. (2004); Die Buntbarsche Amerikas Band 3. Erdfresser, Hecht- u. Kammbuntbarsche; Eugen Ulmer Verlag

Geophagus steindachneri
http://www.cichlid-forum.com/...
http://www.fishbase.org/...

Geophagus pellegrini
http://www.fishbase.org/...

Geophagus crassilabrus
http://www.fishbase.org/...


Přehled druhů ryb nacházejících se v řece Rio Magdalena http://www.citizendia.org/...

Video:

http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...