Rhodeus sericeus Pallas, 1776

Synonyma: Cyprinus sericeus; Rhodeus amarus sericeus; Rhodeus mantschuricus; Rhodeus sericeus sericeus; Rhodeus sericeus sinensis

Výskyt: Výskyt hořavky se uvádí ve stojatých a mírně proudících vodách téměř v celé Evropě západně od Seiny až po Ural, Turecko, kromě Skandinávie. Chybí na Pyrenejském a Apeninském poloostrově, v Británii, Dánsku. Typickými místy výskytu jsou tůně v okolí velkých řek, mrtvá ramena a některé rybníky. V Čechách je poměrně hojná v tůních středního Polabí [1].

Já lovil už jako kluk hořavky v malé říčce Romži na Prostějovsku v poměrně silně proudících úsecích s výskytem velevrubů malířských. Výskyt druhu je závislý na výskytu mlžů (škeble rybničná, škeble říční, velevrub malířský), kteří slouží k rozmnožování tohoto zajímavého druhu.

Hořavka má v přírodě jen omezený význam, ale na lokalitách, kde žije hojně, může díky tomu, že se živí odlišnou potravou než jiné druhy drobných kaprovitých ryb, zvyšovat celkovou produkci ekosystému a být potravou dravých organismů. Na místech, která hořavkám vyhovují, se může jednat o početný druh, který může svou biomasou překročit i 10 % hmotnosti obsádky [1]. Používá se jako nástražní rybka, kterou rybáři získávají čeřínkováním. Hořavka duhová nemá přímý hospodářský význam.

Pro člověka byla zejména v minulosti zajímavou akvarijní rybkou, díky tomu byla vysazena na mnoha místech a dokonce byla zavlečena do severní Ameriky [1].

Hořavka sice není mimořádně vzácným druhem, ale počet lokalit jejího výskytu pomalu klesá. Limitující je pro její výskyt dostatek vhodných vod s početným zastoupením mlžů jako je škeble rybničná nebo velevrubi. Proto byla v Červeném seznamu zařazena mezi druhy patřící do kategorie „ohrožený“. Podle vyhlášky 395/1992 Sb., která je z hlediska zákonné ochrany druhu směrodatná, však chráněna není [4].

Velikost až 8 cm.

Obecný popis

Hořavka se řadí mezi nejmenší druhy ryb (spolu se slunkou obecnou – Leucaspius delineatus) obývající naše toky.

Hořavky žijí v početných hejnech, přičemž hejna obvykle tvoří jedinci stejného stáří. V zimě zůstává čilá - potravní aktivita neustává ani při teplotě vody kolem 2 °C. Potravu hořavek tvoří v dospělosti řasy, rozsivky a detrit. Plůdek se po první 2 měsíce živí převážně planktonem.

Tělo je vysoké, splostělé. Mimo období tření jsou ryby stříbrošedé s tmavším hřbetem. Od kořene ocasu vede směrem ke středu těla typický modro-tyrkysový pruh. Ploutve jsou u samic průhledné. Hřbetní ploutev má u obou pohlaví drobnou kresbu, u samců je špička hřbetní ploutve zbarvena do červena. Řitní ploutev u samce je načervenalá. Horní polovina těla duhovky u samce sytě červená, u samice hnědavá. Samec na rozdíl od samičky má i oranžově až červeně zbarvené oko. Samičky mají žlutozelenou duhovku oka.

V období tření se zbarveni samce změní na překrásně výrazné, které může konkurovat mnoha tropickým druhům akvarijních ryb chovaných v nádržích. Hlava, hřbet a břicho téměř zčernají. Boky a násadec ocasu se zbarvi do červeno-fialova. Řitní ploutev je temně červená, černě lemovaná. Za skřelemi se zvýrazní tmavá skvrna. Na rypci se objeví třecí vyrážka. Při dopadu slunečních paprsku se barvy mění, odtud zřejmě druhový název duhová.

Donedávna se hořavka latinsky jmenovala Rhodeus sericeus amarus. Slovo „amarus“ znamená „hořký“. Souvisí to s chutí masa hořavky, které je opravdu hořké a jak píše klasik naší ichtyologické literatury Frič: „Chudí lidé, kteří vzdor hořkosti, jíž se tato rybka vyznamenává, ji přec ve větším množství požili, dostali silné dávení“ [4]. V historii proto ani v dobách největších hladomorů nebyla pak tato rybka hojně konzumována. Svého času byla lidově proto nazývána i „otravka“ nebo i „hořčice“ (viz Fishbase).

Samička zůstává i v době tření nevýrazná a objeví se kladélko o délce až k ocasní ploutvi, někdy i delší. Délka kladélka může být srovnatelná s délkou ryby. Z hlediska rodové identifikace se jedná o nepřehlédnutelný znak.

Slovensky je rybka nazývána lopatka dúhová, v angličtině i němčině Bitterling, v ruštině hovorově горчак – „hořčák“.

Rod hořavek, popsaný Agassiz, 1832, obsahuje kolem 20 ti druhů, žijících v Evropě a Asii: http://aquatab.net/... .

Nádrž: Akvárium by mělo byt co největší, druh se nejlépe cítí v hejnu a samečci v době třeni tvoří teritoria, proto je lepe nádrž rozčlenit rostlinstvem a kořeny.

Hořavky duhové chovám v nádrži o rozměrech 200x50x40 cm. Dno je štěrko-písčité, osázené Vallisneria gigantea s volnými plochami písčin pro mlže. Voda mírně proudící, dobře prokysličená.

Pokud ryby nechcete množit není nutno přidávat mlže. Ovšem nemůžeme čekat, že se projeví přirozené chování druhu. Ryby totiž přítomnost mlžů jaksi stimuluje, takže zbarvení samců i v době mimo tření je výraznější než bez přítomnosti mlžů.

Náročnost: Dokážeme-li vytvořit vhodné podmínky studenovodní nádrže, samotný chov hořavek není složitý. Pokud chceme hořavky rozmnožovat, musíme se dokázat udržet v chovné nádrži i živé plže.

Poznámky k chovu

Vzhledem k tomu, ze se jedna o studenovodní druh z lokalit, které v zimě běžně zamrzají, teplota by neměla být příliš vysoká. Chovám hořavky spolu s ostatními studenovodními druhy (hrouzek, ouklej, jelec a parma) při teplotě kolem 20 ºC a ryby prospívají skvěle a dokonce se i množí.

Co se tyče hodnot pH a dGH nelze přesně určit v našich domácích vodách. Měřil jsem v říčce, kde jsem ryby nalovil pH kolem 7,5 a dGH kolem 10.

Potrava:

V přírodě se hořavky živí sbíráním řas a planktonem. V akváriu přijímají bez problému všechny druhy krmiv, sušené, mražené patentky, koretry, spirulinu a obvzláště milují žabronožku solnou.

Mlže dvakrát týdně přikrmuji rozmixovanou směsí spiruliny a cyklopu. Směs smíchám ve vodě a ta se rozptýlí prouděním rovnoměrně v nádrži. Mlži v přírodě filtrují z vody plankton.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Rozmnožování této ryby je naprosto ojedinělé a fascinující a lze jej docílit i v zajeti. V přírodě probíhá v několika intervalech od dubna do srpna.

Původně jsem myslel, ze ryby potřebují v zajetí napodobit zimní „klidové“ stádium, aby se na jaře vytřely. Ovšem to je v bytových podmínkách nemožné. Moje hořavky byly odloveny z říčky a rybníka v průběhu léta a po podzimním výlovu tudíž již rozmnožovací cyklus proběhl. Ryby se přesto vytíraly dále a opakovaně až do prosince.

Teď k samotnému tření. Samce stimuluje přítomnost vybraného mlže, nikoli samice. Mlže si zuřivě střeží i před mnohem většími rybami. Je zvláštní, že když jsem odlovil všechny samice s vybranými samci do vytíračky tak zbylí samci v chovné nádrži nepřestali střežit své škeble a ani jejich vybarvení nijak neubylo na intenzitě.

Samičce se výrazně vysune a zvětší kladélko. Samec ji láká jakýmsi tancem (podobným některým druhům parmiček rodu Puntius) k mlži. Samička se postaví před výstupní otvor mlže a velmi rychle vsune kladélko otvorem do tělní dutiny. V tu chvíli vpustí několik málo jiker. Samec ji okamžitě vyžene a vypustí mlíčí nad vstupní otvor mlže a tím se jikry oplodni. Samci pak i bez přítomnosti samic běžně vypouští mlíčí nad otvor mlžů. Samice ještě několikrát kladení zopakuje a následující den už jikry neklade. Vždy až obden, někdy za další dva dny.

Je velmi zajímavé, jak je dokonalá symbióza mezi mlžem a hořavkou. V případe přiblíženi anebo dotyku jakýmkoli jiným druhem ryby se mlž zavře, kdežto hořavku nechá dokonce i očistit velmi citlivé okolí vstupních i výstupních otvorů. Stejně tak jsem nepozoroval, že by se někdy samička spletla a kladélko vložila do opačného otvoru než je výstupní.

Kdysi se uvádělo, že mlži na oplátku nechávají na žábrách hořavek vyvíjet svoje vlastní larvy - glochidie, podle posledních výzkumů však preferují spíše jiné druhy ryb [1].

Zhruba po 2-4v týdnech mlž vypustí již zcela vyvinutý plůdek malých hořavek ve velikosti kolem 1cm. Ten stráví žloutkový váček ještě v těle mlže a po vypuštění je již schopen sám přijímat potravu.

Rozplavaný potěr krmím rozmixovanou směsí spiruliny, artemie, cyklopu a patentky. Hořavka obecně rychle roste a už v prvním roce může být pohlavně dospělá. Obvykle to je až následující rok. Různé literární prameny uvádějí věk 5-8 let, kterého se hořavky dožívají ve volné přírodě, většina pramenů se shoduje na věku kolem 5 let. V mnoha populacích je však už podíl jedinců starších 3 a více let menší než 1%. Růst je pomalý, zejména pak v místech s početnou obsádkou. Po dosažení pohlavní dospělosti přirůstá hořavka jen asi 1 cm ročně [1].

Dorůstají až do váhy kolem 10 g.

Já osobně přemístil škeble spolu s jedním samcem a 5ti samicemi do vytíračky a po výtěru ryby odlovil. Po vyplavání potěru jsem mlže vrátil zpět do chovné nádrže a vyměnil za škeble, do kterých se mezitím vytřely ostatní hořavky ve společné nádrži. Tím se zvýšil počet přibližně stejně starého potěru. Není proto nutné ryby pro tření přelovovat, stačí jen přemístit mlže s jikrami do rozplavací nádrže.

Další informační zdroje:

[1] http://www.mrk.cz/...
[2] http://www.catfish.cz/...
[3] http://cs.wikipedia.org/...
[4] http://www.chytej.cz/...
[5] Plíštil, J. (Ed.) 2010. AQUATAB. World Wide Web electronic publication. http://aquatab.net/, verze (12/2010).