Melanotaenia praecox Weber & de Beaufort, 1922

Synonyma: Rhombatractus praecox

Další česká a lidová označení: gavúnek malý

Výskyt: Duhovky patří mezi jedny z nejkrásnějších akvarijních ryb. Ať už svým nádherným zbarvením, tak i svým neposedným skotačením a obratným plaváním, které vyniká zvláště v hejnech. Jeden známý akvarista o nich prohlásil, že jsou popelkami akvárií, a bohužel mu musím dát za pravdu. Jejich jediným prohřeškem je, že se vybarvují velmi pozdě (v jednom roce jsou už prakticky všechny vybarvené). Tím se stávají pro prodejce neprodejným zbožím, nebo jsou jejich ceny značně vysoké a nabízí je opravdu jen málokterá akvaristika. Dovolte mi, abych vám dnes představil jednoho příslušníka onoho krásného rodu. Dámy a pánové, Melanotaenia praecox:

První známé úlovky Melanotaenia praecox měli být odchyceny nizozemským přírodovědcem W.C. Heurnem již v roce 1910, a to v povodí řeky Mamberano na ostrově Irian Jaya v Indonézii, na dvou malých lokalitách v okolí polního letiště Dabra a Iritoi. Bohužel je tato informace pouze z nepodloženého zdroje. V roce 1922 Melanotaenia praecox popsali Weber a Beaufort, kteří je měli chytit v okolí Pionier Bivaku v povodí řeky Mambarano (Fish base). V roce 1998 byly také nalezeny v malých potocích a jezírkách u bažinaté řeky Siewa v povodí řeky Tirawiva říčního systému řeky Wapoga. Je to v odlehlé oblasti na severu Západní Papuy, asi 200 km západně od povodí řeky Mamberano (Aqualog uvádí řeku Siewu v říčním sytému řeky Mambarano, ale já jsem došel k závěru, že jde zřejmě o textovou chybu a Siewa je Base camp na řece Tirawiwa a patří do systému řeky Wapoga. Dedukoval jsem z přiložené mapky.). Tyto vzorky se liší od zástupců s Mamberana tím, že mají úzké červené podélné pruhy. Jedná se o tři pruhy, přičemž čtvrtý lemuje načervenalé bříško (viděl jsem pouze fotografii samce, a tak bližší popis samičky dát nemohu).

Harro Hieronimus (2002) uvádí: „Duhovka diamantová patří do čeledi Melanotaeniidae (duhovkovití), u kterých je obecně přijímaný monofyletický (má jednoho předka) původ. Avšak stáří duhovek zůstává zcela nejasné. Crowley (1990) a Unmack (2001) naznačili, že jsou docela staré a zřejmě pochází z oceánu. Pro tuto hypotézu však neexistuje žádný přímý důkaz, jelikož zkameněliny ryb z Austrálie a Nové Guiney jsou výjimečné. A navíc je nikdo intenzivně nehledal. Fakt, že v řádu gavunů Atheriniformes nejsou žádné ryby podobné rybám čeledi Melanotaeniidae, je argumentem pro velké stáří této čeledi, podobně jako u Bedotiidae. Avšak, jak již bylo zmíněno, toto ještě nebylo dokázáno“.

Velikost až 6 cm.

Obecný popis

Etymologie jména:

Rodové jméno Malanotaenia znamená „ryba s tmavým podélným pruhem“ (melan – znamená v latině černý, taenia – pruh). Tento středně tmavý pruh se objevuje u všech druhů duhovek, bývá nápadný až neviditelný, často je podtržen světlejším páskem.

Druhové jména praecox je složeninou předpony prae (znamenající časově „před“, tedy předčasný, brzo dozrávající, rychle se vyvíjející, mimosezónní apod. U slova cox často najdeme výklad, že pochází z latinské zkratky pro potěr – coquere.

Pro své nádherní zbarvení s modravým, diamantově třpytivým nádechem je tato rybka v angličtině nazývána Neon Rainbowfish, Dwarf Blue Rainbowfish, Diamond Rainbowfish či Peacock Rainbowfish. Jméno duhovek je odvozeno z angličtiny – rainbow – duha.

Tělo je úzké, oči velké, ústa svorková hluboce prořízlá. Má dvě hřbetní ploutve, první hřbetní ploutev je malá, druhá hřbetní ploutev a řitní ploutev se táhnou podél většiny zadní půlky ryby. Má jasné neonově modré tělo s červenou hřbetní, řitní a ocasní ploutví.

Pohlavní dimorfismus:

Sameček je mohutnější a je výrazněji zbarvený. Hřbetní ploutve a řitní ploutev jsou vybarveny do sytě červené barvy. Tělo má nádhernou modrou neonovou barvu, která zejména vynikne při bočním dopadajícím světle. U samečka první hřbetní ploutev překrývá druhou. Samička je štíhlejší, hřbetní ploutve a řitní ploutev jsou vybarveny do slabě žluté citrónové barvy, tělo je modré. Při tření se samci ukazuje tzv. „pářící proužek“ svítící bílou barvou, který se táhne od vrcholku nosu ke kořeni první hřbetní ploutve a částečně i za ní. Tento proužek je rychle se měnící barevný signál a je řízen pohlavními hormony. Svícení pářícího proužku může trvat od necelé sekundy až po několik sekund. Mají ho téměř všechny druhy duhovek, kromě Melanotaenia splendita a Iriatherina werneri. Bývá bílý, žlutý, světle modrý nebo oranžovo-hnědý (barvy jsou různé podle druhu).

Zástupci rodu Melanotaenia:

Kromě M. praecox jsou známy tyto další zástupci rodu Melanotaenia (Aquatab, 2011). Mnoho z nich bylo popsáno zcela nedávno:

• Melanotaenia affinis, (Weber, 1907)
• Melanotaenia ajamaruensis, Allen & Cross, 1980
• Melanotaenia ammeri, Allen, Unmack & Hadiaty, 2008
• Melanotaenia angfa, Allen, 1990
• Melanotaenia arfakensis, Allen, 1990
• Melanotaenia australis, (Castelnau, 1875)
• Melanotaenia batanta, Allen & Renyaan, 1998
• Melanotaenia boesemani, Allen & Cross, 1980
• Melanotaenia caerulea, Allen, 1996
• Melanotaenia catherinae, (de Beaufort, 1910)
• Melanotaenia corona, Allen, 1982
• Melanotaenia duboulayi, (Castelnau, 1878)
• Melanotaenia eachamensis, Allen & Cross, 1982
• Melanotaenia exquisita, Allen, 1978
• Melanotaenia fasinensis, Kadarusman, Sudarto, Paradis & Pouyaud, 2010
• Melanotaenia fluviatilis, (Castelnau, 1878)
• Melanotaenia fredericki, (Fowler, 1939)
• Melanotaenia goldiei, (Macleay, 1883)
• Melanotaenia gracilis, Allen, 1978
• Melanotaenia herbertaxelrodi, Allen, 1981
• Melanotaenia irianjaya, Allen, 1985
• Melanotaenia iris, Allen, 1987
• Melanotaenia japenensis, Allen & Cross, 1980
• Melanotaenia kamaka, Allen & Renyaan, 1996
• Melanotaenia kokasensis, Allen, Unmack & Hadiaty, 2008
• Melanotaenia lacustris, Munro, 1964
• Melanotaenia lakamora, Allen & Renyaan, 1996
• Melanotaenia maccullochi, Ogilby, 1915
• Melanotaenia maylandi, Allen, 1983
• Melanotaenia misoolensis, Allen, 1982
• Melanotaenia monticola, Allen, 1980
• Melanotaenia mubiensis, Allen, 1996
• Melanotaenia nigrans, (Richardson, 1843)
• Melanotaenia ogilbyi, Weber, 1910
• Melanotaenia oktediensis, Allen & Cross, 1980
• Melanotaenia papuae, Allen, 1981
• Melanotaenia parkinsoni, Allen, 1980
• Melanotaenia parva, Allen, 1990
• Melanotaenia pierucciae, Allen & Renyaan, 1996
• Melanotaenia pimaensis, Allen, 1981
• Melanotaenia pygmaea, Allen, 1978
• Melanotaenia rubripinnis, Allen & Renyaan, 1998
• Melanotaenia sexlineata, (Munro, 1964)
• Melanotaenia solata, Taylor, 1964
• Melanotaenia splendida, (Peters, 1866
• Melanotaenia sylvatica, Allen, 1997
• Melanotaenia synergos, Allen & Unmack, 2008
• Melanotaenia trifasciata, (Rendahl, 1922)
• Melanotaenia utcheensis, McGuigan, 2001
• Melanotaenia vanheurni, (Weber & de Beaufort, 1922)

Další informace:

Dnes specializovaní chovatelé duhovek chovají druhy podle jejich lokality. To znamená, že se snaží geneticky uchovat daný druh z konkrétní řeky nebo potoka a nekříží mezi sebou stejný druh z jiných lokalit. V praxi to pak vypadá, že je uveden konkrétní druh a říční systém z kterého pochází, např: Melanotaenia praecox, Mamberano River systém. Uvádí se i menší potoky např. Melanotaenia pygmea, Cascade Creek, Prince Regent River area, Western Australia.

Nádrž: Pro chov potřebuje M. praecox především prostor, jelikož se jedná o velmi čilé a obratné plavce. Nádrž by měla mít délku 100 až 200 cm a objem 200 až 400 l. Mezi hladinou a krycím sklem by měl být větší prostor, protože ryby rády skáčou i několik cm nad hladinu.

Osázení rostlin pomůže při udržení čistoty vody a doplní úkryty pro ryby. Mají velmi rády rostliny jako jávský mech, Myriophyllum, kabomby nebo plovoucí rostliny z rodu Ceraptopteris, do kterých se rády vytírají. Potřebují však i místo pro volný pohyb. Jsou to mírumilovné, společenské, hejnové ryby hodící se do společenských akvárií.

Náročnost: Toomey (1991) upozorňuje na nebezpečí stresu, zvláště pak při lovení ryb v akváriu nebo při náhlém vyrušení, kdy reagují prudkými pohyby, při kterých mohou utrpět četná poranění (toto mohu potvrdit z vlastního pozorování). Zajímavé je, že zvláště při transportu (i když se děje ve velkých sáčcích i byť s malým množstvím ryb) dochází k velice častému poranění tlamek.

Toomey (1991) zdůrazňuje, že se tak stává častěji a snáze u rybek pocházejících z našich chovů než u odchytů z divoké přírody. Poranění se ale většinou během několika dní samo zahojí, stačí jenom rybkám popřát trochu klidu, pestrou a kvalitní stravu, popřípadě zvýšit teplotu o 2 – 3 °C s eventuelním přidáním trochy kuchyňské soli do vody.

Poznámky k chovu

M. praecox chováme v hejnu (minimální počet by měl být 8 ryb). Rybky jsou velmi čilé a neustále projíždějí celou nádrží. Zdržují se převážně v její horní části. Při krmení však sjedou i ke dnu. Jsou všežravci s neustálým apetitem. Přijímají ochotně jak suchou tak i živou nebo mraženou potravu. Ideální je krmit co nejpestřeji spíše málo a častěji (živá žábronožka, dafnie, buchanky larvy pakomárů, ale i kvalitní vločková krmiva). Voda by měla být čistá, pravidelně měněná a dobře filtrovaná. M. praecox je velice přizpůsobivá ryba, která bude prospívat ve vodě měkké i tvrdé 3 - 25°dGH, pH by mělo být neutrální až lehce kyselé. Jinak nemá složení vody na chov ani odchov velký vliv. Teplota by se měla pohybovat v rozmezí 24- 27°C. Někteří akvaristé uvádí, že se ryby spokojí i s teplotou kolem 22°C, ale podle mě ryby nejsou tak čilé a jsou více náchylné na různá onemocnění. Nejlépe je chovat ryby jednodruhově (v rámci svého rodu), aby nedocházelo k nežádoucímu mezidruhovému křížení.

Nemoci:

Ryby mívají často poranění tlamky, které může být způsobeno od krycího skla nebo při stresu při vyrušení, když narazí do stěn nádrže. Pomáhá výměna vody se zvýšením teploty o pár stupňů, případně můžeme tlamku ošetřit slabým roztokem hypermanganu (vatou namotanou na špejli).

Dále se můžeme setkat s tvorbou kožních vředů. Domnívám se, že se objevují ve znečištěné vodě s vysokým obsahem dusíkatých látek. Při setrvání těchto špatných podmínek se dále objevuje vodnatelnost nebo rybí tuberkulóza. Bohužel tyto vředy vedou zpravidla ke smrti ryb, i když s nimi žijí ještě i několik dalších měsíců (ryby se chovají jako by bylo vše v pořádku, ale vřed se pomalu zvětšuje až dojde ke smrti ryby). Allen (1995) informuje o výskytu této nemoci i v domovině rybek, kdy mnohdy celá hejna plavou s těmito vředy, jejichž příčina není zcela prozkoumána. Zda se však jedná o stejné vředy, to nelze porovnat. MUDr. Bydžovský (AT 11/2000) doporučuje čistou vodu, místní ošetření slaboučkým roztokem manganistanu draselného, případně použití antibiotik (zde nejlépe chloramfenikol a chinin po 1g/100 l vody).

Ve znečištěné vodě s vysokým obsahem dusíkatých látek se dále objevuje u ryb vyboulené oko neboli také Exophthalmus. V tomto případě musíme ihned zlepšit životní podmínky v akváriu. Vyboulení oka může také způsobovat nákaza červy. Tehdy je nemoc smrtelná. Pokud jde o běžnou bakteriální nákazu, pak MUDr. Bydžovský (AT 11/2000) doporučuje „v případě ojedinělých případů krátkou 12 hodinovou lázeň v dobře provzdušněné 5 l elementce s jednou kapslí Tetracyklinu (TTC) a polovinou tablety Entizolu. Pokud se jedná o postižení většího počtu ryb, použijeme dlouhodobou lázeň - 2g TTC + 2tbl. Entizolu na 100 l vody po dobu 7-8 dní. Čtvrtý den vyměníme asi 1/3 vody za novou s přídavkem odpovídajícího množství léků“.

O duhovkách se nedá říct, že jsou náchylné k nemocím, naopak jsou mnohem přizpůsobivější a vitálnější než některé akvarijní ryby, jen jim musíme zařídit dobré podmínky. Většina nemocí se jim vyhne, když budou mít čistou dobře prokysličenou mírně proudící vodu. To je jeden ze základů úspěšného chovu.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

V případě, že dodržíme podmínky chovu, se ryby třou bez jakýchkoli problémů. Ryby můžeme stimulovat výměnou chladnější vody a používáním kvalitního krmení. Rády se třou ve slunečním světle (u mě se rády třely při dopoledním nízkém slunečním světle). Samci si imponují roztaženými ploutvemi a září nádhernou neonově-modrou barvou a červenými ploutvemi.

Při samotném tření je možné spatřit bíle svítící tzv. „pářící proužek“. Ke tření používáme jemnolisté rostliny, například jávský mech, Myriophyllum nebo silonovou střiž, kterou položíme na dno nádrže. Rodiče jikry ani potěr nežerou. V případě, že chováme M. praecox v monokultuře, stačí po několika dnech (jednou týdně) vyměňovat třecí substrát, případně odlovovat potěr, který se drží u hladiny. Při teplotě 26°C se potěr líhne za 7 až 8 dnů.

Potěr M. praecox je velmi malý a je potřeba značné kvalitní velmi jemné prachové potravy. Nejvhodnější jsou viřníci, ale dají se použít i velmi malé nauplie buchanek. U buchanek si musíme dát pozor, protože velmi rychle rostou a mohlo by se stát, že by začaly lovit potěr. U umělých prachových krmiv je bohužel úmrtnost potěru nejvyšší. Asi po 10 dnech začneme krmit naupliemi žábronožky. V této chvíli máme již vyhráno. M.praecox roste velmi pomalu jako všechny duhovky, ale v porovnáni s nimi se nejdříve vybarvuje.

Cena: 25-45 Kč/kus (2011).

Další informační zdroje:

Harro Hieronimus : Aqualog – Regenbogenfishe und verwandte Familien / all Rainbows and related families, 2002 Verlag A.C.S. GmbH.
MuDr. Vladko Bydžovský: Duhovky, Jihočeské akvaristické listy.
MuDr. Vladko Bydžovský: Za duhovky krásnější, Jihočeské akvaristické listy.
MuDr. Vladko Bydžovský: Duhovky rodu Melanotaenia, Akvárium Terárium 11/2000 (ročník 43).
Slavomil Boudný: Duhovky známé i neznámé.
Andrev L. Mack and Leeanne E. Alonso, Editors: A Biological Assessment of the Wapoga River Area of Northwestern Irian Jaya, Indonesia, RAP Bulletin of biological assesment fourteen, 2000 Conservation International

http://watershed3.tripod.com/...
http://watershed3.tripod.com/...
http://en.wikipedia.org/... - oblast Mamberano Wikipedia
http://www.gopapua.de/... - Papua
http://www.gopapua.de/... - expediční fotky z oblasti Papui
http://wwf.panda.org/... - pralesy na Papue Nové Guinei

www.fishbase.org
Aquatab, 2011