Betta dimidiata Roberts, 1989

Výskyt: Jihovýchodní AsieZápadní část ostrova Borneo; Kalimantan Barat (Indonésie) - Kapuas

Velikost až 8 cm.

Obecný popis

Samec dorůstá v plné dospělosti až do 8 cm, přičemž dobrou třetinu jeho celkové délky zaujímají dlouhé, jakoby vláknité výběžky zadních paprsků hřbetní a řitní ploutve, střední paprsky ocasní ploutve, které jsou výrazně prodloužené. Samice dorůstá do 5,5 cm, je plnější v břišní partii, konce dominantních ploutví jsou oblé, neprotažené.

Jedná se o drobné tlamovcové bojovnice. Druh dimidiata je základním druhem typové stejnojmenné skupiny. Od tohoto základního druhu je známa světle růžovofialová barevná forma "Violet".
První rybky byly k nám dovezeny po roce 2000 několika individuálními dovozy od Německých chovatelů, o několik let později je pak v omezeném množství dovezla firma Profi-Aquarium přímo od Jihovýchodoasijských dodavatelů. U nás byly na počátku tisíciletí řídce množeny několika specialisty jen v několika desítkách exemplářů, celá produkce šla většinou na vývoz.

Pozn. Betta dimidiata byla vybrána pro své specifické a zajímavé tvary těla a ploutví jako předloha loga České labyrintkářské asociace.

Nádrž: Chceme-li chovat tlamovcové bojovničky v monokultuře, spokojí se i s poměrně minimálními požadavky na velikost nádrže. Obecně bych doporučil pro jeden pár nebo skupiku cca čtyřech - osmi rybek nádrž i o velikosti 30 - 40 litrů. Výška vodního sloupce vyhovuje mezi 20 - 30 cm. Chceme-li se zhruba přiblížit přírodnímu habitatu rybek, je vhodné na dno nádrže umístit jemný světlý písek a případně i suché bukové, habrové nebo dubové listí. Rybkám je také třeba poskytnout dostatek úkrytů v podobě zařízení kameny a kořeny, rostliny jsou samozřejmě na místě, vhodné jsou druhy a formy s optimem danné výšky hladiny z lokalit Jihovýchodní Asie, snášejícími i pH pod 7. Optimální zbarvení vody je jantarově nahnědlé použitými huminovými extrakty - cca jako slabší čaj (obecně je platné použití koncentrace uvedené na obalech koncentrátů výrobci).
Filtrace je nutná, vhodný je pozvolný klidnější pohyb vody. Bojovnice obecně nemilují, když se voda "vaří" díky přehnaně výkonnému elektrosuperfitru.

Náročnost: Třebaže jde o rybky labyrintní, zaznamenáváme u nich trochu jiné chování, než jsme tomu byli dosud zvyklí u běžných druhů chovaných labyrintních rybek. Tlamovcové bojovnice nepocházejí přímo ze stojatých vod, jako většina běžně u nás chovaných labyrintek (čichavci, rájovci, bojovnice stavějící bublinová hnízda - v žargonu bettařů řečení "bubliňáci", atd.), nestavějí pěnová hnízda a vzhledem k podmínkám, jaké mají ve svých domovských lokalitách, je pro ně snadnější přijímání kyslíku z vody žábrami. Nezaznamenáme u nich tudíž známé, mnohdy až hektické nadechování vzduchu nad hladinou. To jim samozřejmě ale nebrání občasnému nadechování se. Stejně jako pro všechny ostatní bojovnice zde ale platí, že je nutné mít dokonale přikryté nádrže, neboť rybky jsou vynikajícími skokany a lezci a dokážou se protáhnout až neuvěřitelně úzkými štěrbinami a též jsou choulostivé na chladný vzduch nad hladinou.

Poznámky k chovu

V rozporu s rodovým názvem se jedná o mírumilovné drobné rybky, můžeme je pospolu chovat jak v párech, tak i ve skupinkách. Ani dospělí jedinci nejsou vůči sobě agresivní, drobné souboje odehrávající se vyjímečně v přetlačování samců tlamkami, končívají strategickým ústupem "slabšího" jedince. B. dimidiata obdobně jako je tomu i u většiny ostatních bojovnic, pochází z oblasti s měkčí vodou. Má v oblibě nádrže s nižším sloupcem vodní hladiny cca v rozmezí 20 - 30 cm, preferuje bohatě zarostlé nádrže s dostatkem možných úkrytů s vodou obsahující patřičné množství huminových a taninových látek. Podobně, jako je tomu u jihoamerických cichlidek, ani tyto rybky nemají v oblibě prudce vířící vodu v nádrži.
Potravu preferují živou - vhodné jsou perloočky (Daphnia, atd.), komáří a pakomáří larvy, drobní červíci (nítěnky, žížalice, drobné dešťovky, atd.). Snadno si zvykají i na mraženou potravu, problémy však mohou přinést pokusy s umělou potravou. Někdy si zvyknou na určitý druh od určitého výrobce, jindy ji odmítají úplně.
Teplota vody v nádrži by se měla pohybovat v rozmezí 25 - 27 °C; pH rybky snesou okolo 6,5-7, pro chov jim plně vyhovuje běžná vodovodní voda až do cca 15°dGH
(POZN: Zkušenosti se týkají především rybek, které pocházejí již z několikáté generace ryb rozmnožených ve střední Evropě).
(POZN 2: Je velikým rizikem krmit rybky živou buchankou (Cyclop), byť by šlo i o naprosto čisté, rybprosté loviště. Praxí byla prokázána pravděpodobná toxicita nějakých látek v tělech živých korýšků, jejichž nabídka dokázala způsobit prudkou otravu všech divokých bojovnic - mláďat i dospělých jedinců. U mražené buchanky tento jev nenastává!)

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

I když rybky se v případě příznivých podmínek poměrně ochotně třou i ve společenské nádrži, pro zdárný možný odchov je vhodné vybraný pár odlovit do samostatné menší nádrže. Postačuje i elementka zvící 10 - 20 l, pokud možno stroze hygienicky zařízená. Plně dostačuje jen jednoduché filtrační médium (molitanový malý filtr z jemnějšího molitanu), jeden jednoduchý úkryt pro samce a případně malý chomáček mechu. Vzhledem k očekávaným mláďatům je vhodná i nižší hladina vody - cca mezi 15 - 20 cm a to nikoliv z důvodů problémů pozdějšího vývinu jejich labyrintu, ale spíš vzhledem k tlaku vodního sloupce. Tak jako i u jiných podobných rybek, ani zde se většinou nedočkáme úspěchu hned u prvního výtěru. Tření těchto tlamovcových bojovnic probíhá naprosto specificky. Druh dimidiata se tře nade dnem nebo nad vybraným předmětem (obrácená miska ze slupky kokosového ořechu, plochý kámen, apod.).
Rybky se při třecím aktu objímají podobným způsobem, jako to známe i u klasicky známých B.splendens, přičemž samice vypouští jikry (vždy po několika kusech cca 3 - 10) a samec mlíčí. Jikry jsou bělavé nepravidelně zakulaceného tvaru o velikosti cca 1,5 mm. Jakmile samice vypustí tu onu určitou "sérii" jiker, rybky se oddělí a začnou do tlamek sbírat jikry klesající ke dnu. Ty z jiker, které posbírala samice ona poté předává samci do jeho tlamky tak, že se rybky postaví tlamkami proti sobě, samice jednotlivé jikry opatrně předává - vyplivává samečkovi přímo do tlamky. Tento proces trvá cca 5 - 10 minut a jakmile je hotovo, nastává další třecí série. Celé tření může trvat deset-patnáct minut, ale také až celou hodinu. Tímto aktem defacto končí veškerý zájem samice a o vše další se stará již jen sameček. Samici je po tření vhodné odlovit, aby měl samec pečující o jikry maximální klid.

Počet jiker u tohoto druhu záleží na stáří a pohlavní vyzrálosti ryb. Já jsem jich zaznamenal u plně dospělých a zkušených ryb něco okolo 80 - 120 ks, které nosil samec v tlamovém vaku. Inkubační doba trvá deset až čtrnáct dní (vývoj zárodků záleží pochopitelně na teplotě vody) . Po této době sameček již vypouští samostatná, plně životaschopná cca 6 mm velká tmavá mláďata, jejichž první nejoptimálnější potravou jsou nauplie žábronožky solné (Artemia salina). Živých mláďat přichází na svět asi 60-80% z počtu inkubovaných jiker. Rybky rostou poměrně rychle a ve stáří cca 6 měsíců - ve velikosti 4 - 5 cm již začínají pohlavně dospívat. Po vypuštení mladých z tlamového vaku odlovíme i samce, mláďata je vhodné nechat vyvíjet již samostatně.

POZN: Odchov drobnějších tlamovcových bojovnic skrývá ještě mnohá, dosud neodhalená úskalí, kterými prochází u nás každý, kdo má o tyto rybky vážný zájem. Bohužel velice často se stává (u rybek dochází ke tření vcelku bez problémů, jakoby téměř "na písknutí"), že sameček po dvou až čtyřech dnech celou snůšku buď pozře nebo přinejlepším vyplivne. Jaký vliv na toho chování mají podněty zvenčí, chemismus vody, její teplota nebo cokoliv jiného, ještě žádný chovatel nepřišel. Mnohdy se daří rybky množit v takových podmínkách, že člověk až žasne a když už si myslí, že na to má hotový recept, během chvilky je vše jinak. Ztroskotaly i všechny pokusy o odchovy vyplivnutých, mnohdy již téměř vyvinutých zárodků v umělých "tlamách", jako je tomu možné u afrických tlamovcových cichlidovitých.

Další informační zdroje: