Corydoras aeneus Gill, 1858

Synonyma: Callichthys aeneus; Corydoras aeheus; Corydoras aenaeus; Corydoras macrosteus; Corydoras microps; Corydoras venezuelanus; Hoplosoma aeneum

Další česká a lidová označení: pancéřníček kovově lesklý; pancéřníček zlatopásý; sumeček pancéřový zelený; sumeček zelený; zelený pancéřák

Výskyt: Jižní Amerika: Kolumbie, Trinidad, Brazílie, Guyana, Surinam, Paraguay, Peru, Tobago a Venezuela (povodí La Platy a Amazonky). Druh byl vysazen také na Havajských ostrovech. Obecně se v těchto oblastech vyskytuje v malých přítocích velkých řek, žije obvykle na klidných mělčinách.

Živí se přednostně drobným zvířectvem, které se ocitne ve vodě, a rostlinnou potravou. V místech výskytu v přírodě má voda parametry pH 6 – 8, tvrdost 5 – 19 °dGH, teplota 25 – 28 °C. Obvykle se pohybuje v hejnech 20 – 30 kusů. Jedinci dovezení z přírody se hůře rozmnožují, ale v obchodech jsou k dispozici pouze dobře aklimatizované umělé odchovy.

Velikost až 7 cm.

Obecný popis

Tito pancéřníčci dorůstají 6,5 - 7 cm (samice), samci jsou asi o třetinu menší.

Pravděpodobně celosvětově nejoblíbenější pancéřníček. Patří mezi takzvané „malé pancéřníčky“. Tělo je kuželovité, krátké, se silně klenutým hřbetem, břicho je rovné. Po stranách těla jsou položeny kostěné destičky ve dvou řadách, překrývající se podobně jako tašky na střeše. Část střeva tvoří přídatný dýchací orgán, kdy ryba polyká vzduch, který prochází střevem a v jeho části se zvýšenou vaskularizací dochází k výměně plynů kyslíku a oxidu uhličitého podobně jako u suchozemských živočichů v plících.

Hřbet je tmavě hnědý až šedočerný. Střední část boků je tmavě zelená až černá. Ve spodní části těla je pruh lesklého zlatavého zbarvení. Hlava a skřele jsou tmavohnědě zbarvené. Břicho je žluté. Ploutve jsou šedé, průhledné.

Samice jsou výrazně větší, zavalitější, mají zaoblenou hřbetní ploutev. Při pohledu shora mají samice širší bříško i za prsními ploutvemi v úrovni žeber. Samci jsou výrazně menší, štíhlejší, hřbetní ploutev je větší, zašpičatělá, trčící vzhůru. Při pohledu shora se jejich bříško zužuje již od prsních ploutví. Samice mají břišní ploutve kratší kulatější, samci delší špičatější.

Ve hřbetní a prsních ploutvích a v tukové ploutvičce jsou první paprsky tvrdé a špičaté, které sumečci při pocitu ohrožení vztyčí, čímž jsou schopni se zapříčit v síťce, nebo pokud jsou v plastovém sáčku a ten nemá kulaté rohy, tak se vklíní do rohu a propíchnou fólii. Údajně tento první paprsek je mírně jedovatý, čemuž by nasvědčovala i bolest po náhodném píchnutí při manipulaci s rybami.

Kolem tlamky jsou vousky, sloužící jako hmatový a chuťový orgán. Tyto vousky jsou velmi náchylné k infekcím. Oči mají poměrně velké a značně pohyblivé, což někdy působí komicky. Sumečci jsou náchylní také ke střevním parazitům. To může být příčinou toho, že se nechtějí třít, a mohou nákazu přenášet na jiné ryby. Po odčervení se potom ochotně vytírají.

Dožívá se až 10 let.

U těchto sumečků vznikly různé varianty:

• Albinotická
• Dlouhoploutvá přírodní zbarvení
• Peru gold strip
• Red neon
• Barevnou variantou tohoto druhu je možná i Corydoras sp. s označeními:
• Black Venezuela
• Venezuelanus orange

Albinotická forma je velmi podobná albinotické formě pancéřníčka skvrnitého Corydoras paleatus. Rozliší se podle toho, že růžová barva u C. aeneus je jednotná, kdežto u C. paleatus se vyskytují stříbřitě lesklé plošky tam, kde původně byly černé skvrny. U albinotických forem se udává, že velmi špatně vidí nebo jsou slepí, samců je méně a mají zhoršenou plodnost. Dosahují kratšího věku než ostatní barevné formy. V Asii se albinotická forma někdy uměle obarvuje a potom je pouze krátkověká, obvykle nepřežije 1 – 2 roky. Je to věc vkusu, osobně to považuji za odporné.

Názvosloví:

Latinsky Corydoras lze přeložit jako kožená přilba, aeneus znamená bronzový, měděný nebo kovový. Anglicky: Bronze Corydoras, Bronze Cory Cat, Green Corydoras, Albino Corydoras, Bronze Catfish, Lightspot Corydoras, Wavy Catfish.

První popis a pojmenování bylo v roce 1858 Gillem, v akvaristice je rozšířen od roku 1938. Tento druh byl od objevení různě pojmenováván. Některá z těchto označení se ještě používají v obchodním styku.

V ČR byl dlouho znám jako pancéřníček zlatopásý Corydoras schultzei, proto se mezi akvaristy stále často označuje jako „šulcák“, což je dáno i tím, že prakticky od jeho rozšíření v akvaristice a změny pojmenování na C. schultzei v téměř stejné době se tento název dlouho používal, ještě v r. 2000. Současně byl uváděn pancéřníček zelený Corydoras aeneus jako jiný druh, který byl popisován jako vyšší a světlejší, méně hnědý a více zelený. V současné době už je uváděn pouze Corydoras aeneus jako aktuálně platné pojmenování pro oba dříve popisované druhy.

Nádrž: Velikost nejméně 50 l, spíše nižší stav vody do 35 cm. Osvětlení lépe tlumené, je vhodné přidat plovoucí rostliny na hladinu nebo se vzplývavými listy. Jsou to sice ryby dna, ale kvůli občasnému přídavnému nadechování bleskurychle vylétnou k hladině. Je to normální, není to projev nemoci.

Jemný písek na dně, lépe tmavší. Písek by neměl být ostrý, protože ryby při neustálém hledání potravy a rytí v písku si mohou až ubrousit vousky právě na ostrém písku nebo způsobit podobná poranění tlamky. Jsou vhodné úkryty nebo dostatek rostlin, zejména pokud se jedná o společenskou nádrž s jinými rybami. Je třeba počítat s tím, že při neustálém hledání potravy víří detrit na dně, což je jeden z problémů při požadavku čisté vody v okrasných nádržích. Toto nadměrné rytí ve dně je (podle Sterby) silnější spíše při méně vhodných podmínkách, nedostatku krmiva nebo ve stresu. V profesionálním chovu je jednoznačně nejlepší jednodruhová nádrž, holé skleněné dno bez písku s filtrací.

Pancéřníčci jsou snášenliví, nejsou agresivní ani teritoriální. Jsou to typicky hejnové ryby, v nádrži by jich mělo být nejméně 6, lépe 10 či více. Jako ryby dna mohou být kombinovány prakticky se všemi rybami, zejména obývajícími střední a vyšší oblast ve sloupci vody, které snášejí podobné podmínky v nádrži. Zvýšenou aktivitu při hledání potravy mají spíše večer (v přírodě za soumraku). Jsou přizpůsobiví, odolní, nejsou příliš lekaví, snadno přivyknou pohybu kolem nádrže. Naopak pokud jsou v nádrži osamoceni, jsou plaší a bázliví. Není vhodná přítomnost velkých ryb, které by je napadaly.

Cena: 15 - 25 Kč, platí pro přírodní a albinotické zbarvení, méně běžné barevné formy jsou mnohonásobně dražší.

Náročnost: Corydoras aeneus je pravděpodobně nejvíce zastoupeným pancéřníčkem v nádržích běžných chovatelů, kteří si pořídí okrasné akvárium bez ambicí množit ryby. Je to vhodný výběr (podobně i C. paleatus), pokud si chce někdo pořídit "nějaké sumečky na dno", nebo chce zkoušet pancéřníčky množit. Jsou nenároční, pohybově aktivní, jejich hledání potravy ve dně je i na pohled zábavné. Zužitkují zbytky potravy spadlé na dno, přebírají detrit. Snášejí vodu různé tvrdosti i nevytápěnou nádrž v běžné bytové teplotě, nevyžadují vzduchování. Mohou být kombinování s různými neagresivními rybami podobné živé povahy. Jsou vhodní jako ryby na dno akvária.

Poznámky k chovu

Teplota: 18 – 25 °C, krátkodobě snáší i 15 °C až 30 °C. Optimální 20 – 22 °C. Šlechtěné formy nejméně 20 °C. Osobní zkušenost mám takovou, že při dlouhodobě vyšších teplotách jsou méně ochotní se vytírat, proto v létě se hůře množí, pokud teplota v nádrži stoupne.

pH: kolem neutrální hodnoty, 6.5 až 7.5.

Voda: sladkovodní. Tvrdost 2 - 30 °dGH, jsou velmi tolerantní. Díky střevnímu přídavnému dýchání snášejí i poměrně malý obsah kyslíku ve vodě. Vodu není vhodné přisolovat nebo do ní přidávat některé chemikálie, pancéřníčci jsou na ně citliví. pH je vhodné kolem neutrální oblasti, ale spíše nad 7. Při běžném krmení se vyměňuje asi desetina až čtvrtina vody v nádrži týdně.

Krmení

Tito pancéřníčci jsou všežravci, potravu hledají především na dně, ale dokážou lovit i pomaleji plovoucí zooplankton odpovídající velikosti. Vzhledem k tomu, že běžně přebírají nebo požírají detrit, mohou se použít na „recyklaci“ detritu například u živorodek, nebo na sbírání krmiva spadlého na dno u ryb, které berou krmivo pouze plovoucí na hladině nebo vznášející se ve sloupci vody. Naopak je potřeba hlídat, aby ve společenství této skupiny ryb vůbec došlo k tomu, že se krmivo dostane na dno. Velmi dobře se také může ke zkrmení použít plankton, který se při přepravě udusí a ve vodě neplave a klesne ke dnu.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Vodu je vhodné držet blízko pH 7, proto při výtěru dává lepší výsledky voda tvrdosti kolem 8 odGH. Může se však použít i voda odchylnějších parametrů, pokud nejsou extrémní.

Nádrž
Pro výtěr je vhodné používat spíše nádrž střední velikosti od 25 l, pro výtěr v páru nebo malé skupině. Pokud se jedná o hejnové tření, je lepší kolem 50 l i více. Z praktických důvodů je nejvhodnější akvárium bez jakéhokoliv písku nebo rostlin, tedy jenom skleněné stěny a voda, je také vhodné vložit nějaký úkryt (ulomený květináč). Při zřizování nádrže je nutno počítat s tím, že samičky lepí jikry všude možně. Topítko na postupné zvyšování teploty se vkládá až po ukončení výtěru pouze v případě, že teplota v místnosti je nižší než 20 oC.

Výběr, příprava a nasazení rodičů

Pravděpodobně nejlépe množitelný druh pancéřníčka. Ideální je vybírat si u chovatele z hejna mladých ryb, které ještě nebyly tříděné k prodeji. Někteří distributoři nabízejí tyto sumečky v různých velikostech a cenách. Vzhledem k tomu, že rozdíl ve velikosti mezi pohlavími je značný, může se potom stát, že mohou být nakoupeny pouze samice nebo samci. Pokud prodávající není schopen vybrat potřebný počet samic a samců podle hřbetní ploutve a celkového vzhledu, je vhodné nechat si nalovit přibližně polovinu těch největších a druhou polovinu těch nejmenších ryb v nádrži z jednoho výtěru, nebo si nakoupit polovinu ryb v jedné tříděné velikosti a polovinu z druhé velikostní kategorie.

Pohlavní dospělost nastává v 6 – 7 měsících, ale do tření je vhodné nasazovat až ve věku jednoho roku.

Ryby je možno vytírat v páru (malé skupině) nebo v hejnu. Dříve se doporučovalo kvůli oplození jiker nasazovat na 1 samici 3 – 4 samce, což je názor tradovaný déle než 50 let. Ale domnívám se, že tento názor byl ovlivněn celkovou frekvencí výtěrů a kvalitou krmení. Ryby i při horším krmení a kratších přestávkách jsou sice ochotné se třít, ale mají málo jiker a samci jsou málo plodní. Ryby jsou schopné se vytírat po 3 – 10 dnech, jikry ale dozrávají nestejnoměrně a samci jsou méně odpočatí.

Obecně u pancéřníčků tření podporují také živá krmiva s obsahem ekdysonu. Z důvodů hygienických je vhodné pro tento případ také používat drosofily nebo jiný krmný hmyz odpovídající velikosti. Aby klesl ke dnu, upravuje se tak, že se vysype do síťky a pustí se na něj studená voda z vodovodu. Hmyz znehybní nebo zemře a po nějaké době je schopen klesnout ke dnu. Také je vhodné krmit larvami drosofil nebo malými larvami masařek z hygienické kultivace, grindalem a roupicemi. Roupice a grindal nesmějí být krmeny s použitím plnotučného nebo polotučného mléka, ale pouze odstředěného, nebo zcela bez něj, aby přes grindal nedocházelo k přenosu špatně metabolizovatelného mléčného tuku do ryb, viz článek http://www.akvarista.cz/... . Z rostlinných krmiv je vhodné podávat špenát rovněž kvůli obsahu ekdysonu.

Za lepší považuji místo páru nasadit 1 samce na 1 – 2 samice, ovšem pokud možno před tím obě pohlaví oddělit a přijatelně kvalitně krmit a měnit vodu.

Z hlediska praktické manipulace je nejpohodlnější hejnový výtěr v poměru pohlaví přibližně 1 : 1. Postupuje se tak, že dospělé ryby se oddělí v nádrži sklem podle pohlaví nebo umístí do samostatných nádrží a dva až tři týdny se kvalitně krmí. Tento proces může probíhat již v nádrži, kde se potom budou vytírat.

Pancéřníčci reagují zvýšenou ochotou ke tření na změnu tlaku a přísun čerstvé vody, jako když zaprší. Je tedy vhodné mít domácí barometr a sledovat vývoj počasí, a pokud jsou pancéřníčci připraveni ke tření (odpočinek a kvalitní krmení), když klesne tlak, tak se v nádrži důkladně odkalí a vypustí velká část vody a sníží celkový stav tak, aby výška hladiny nakonec činila přibližně 15 – 20 cm, z toho nejméně jedna třetina, lépe polovina byla čerstvá voda. Voda nesmí být zakalená, potom se někdy pancéřníčci nechtějí třít.

Teprve pokud by byla oplozenost jiker nedostačující, je možno uvažovat o zvýšení počtu samců na jednu samici, zejména pokud samice produkují velké množství jiker. Nejdříve by ale mělo být zajištěno opravdu kvalitní krmení samců a také dostatečný odpočinek mezi třeními, spojený s oddělením pohlaví. Ovšem stojí za to zhodnotit, zda potom došlo k lepšímu oplození jiker. Pokud ne, nemá cenu počet samců zvyšovat.

Teplota vody ve vytírací nádrži
Zatímco u většiny akvarijních ryb se ve vytírací nádrži teplota obvykle zvyšuje o 2 – 3 oC, tak u pancéřníčků je vhodný pokles teploty o 2 – 5 oC, napodobující ochlazení vody při dešti, lze i mezi 16 – 19 oC. Po vytření je vhodné teplotu zvýšit přirozeným ohřevem okolním vzduchem pro vývoj jiker a plůdku.

Tření
Průběh tření je typický tím, že samci nejprve honí po nádrži samičku. Potom se k sobě těsně přiblíží tak, že samec se postaví kolmo k samici před její hlavu, což se označuje jako poloha T. Samec vypouští sperma a samice jikry v množství až 20 ks, které zachytí do kapsičky z břišních ploutví. Potom samička plave jemným trhavým pohybem podél vhodné podložky, kterou předtím očistí vousky a lepí na ni jikry. Při hejnovém tření se běžně vytírají různí partneři mezi sebou. Tření obvykle trvá několik hodin, někdy probíhá ráno, častěji odpoledne nebo v podvečer. Celkový počet jiker z jedné samice je obvykle do 350, může ale dosáhnout i 500.

Pokud se pancéřníčci (někdy nečekaně) vytřou ve společenské nádrž a jikry hned nesežerou (nebo spíše nepoškodí) jiné ryby, je možno jikry opatrně seškrabovat žiletkou již v průběhu tření ze skla, nebo opatrně setřít prsty z rostlin a umístit do nízké nádržky. Jikry jsou bezbarvé, mají velikost asi 1,5 mm a jsou dobře vidět. Postupně tmavnou do světle hnědé barvy, neoplozené zbělají, je vhodné je odstranit. Jikry poměrně pevně drží zpočátku na podkladu, postupně se lepivost snižuje. V nádrži s jikrami se jemně vzduchuje a denně mění trochu vody.

Potěr se podle teploty vykulí během 4 – 6 dnů a po 2 – 3 dnech se rozplave. Vhodným krmivem pro rozplavaný potěr jsou nauplie žábronožek (lépe odskořápkované), háďátko octové, mikry, nauplie buchanek, které se nechají na suchu nebo v malém množství vody zahynout, aby klesly ke dnu. Mikry není vhodné před podáním do nádrže protřepat ve vodě, aby se rozptýlily. Když zůstanou v chuchvalcích, jak byly setřené se stěny kultivační nádoby, dobře klesnou ke dnu, kdežto roztřepané ve vodě se vznášejí ve sloupci. Potěr velmi dobře přijímá také jemné umělé krmivo, ale krmivo musí vždy klesnout ke dnu. Nouzově lze přikrmovat detritem z větších nádrží (riziko přenosu nemocí). Určitým luxusem naopak může být použití nádrže, kam byli dříve nasazeni přisedlí vířníci. Vodu v nádrži s potěrem je nutno dostatečně měnit v množství 5 – 10 % vody denně. Ve dvou týdnech má velikost asi 1 cm, za měsíc asi 1,5 cm.

Zajímavosti
V 80. létech byla výkupní cen na vývoz 4,- Kčs (což by odpovídalo v současnosti asi 40 Kč).
Pancéřníčci byli vcelku dostupným sortimentem v bývalém Československu, ale shodou okolností jsem si je přivezl z bývalé NDR někdy v polovině 70. let. Pořádali jsme tam s dalšími akvaristy společné výlety, nejčastěji do Drážďan, především pro nákup akvaristické techniky. V Drážďanech, ve vilové čtvrti jsme se obvykle stavěli u paní Härtlové. Osobně se domnívám, že to byl zbytek asi nejvýznamnější německé akvaristické firmy v meziválečném období (první dovozce hnědých terčovců do Evropy), která měla smůlu, že byla na geograficky špatné části po válce rozděleného Německa. Prodejnu měla v zahradě jako skleník částečně zapuštěný do země, kam se šlo dolů po schodech, uprostřed byly bazény, po stranách akvária. Ceny u ryb nebyly napsané, tak jsme se museli ptát. Zeptal jsem se jí na úrovni dvouletého studia němčiny jako nepovinného předmětu naučenými obchodními frázemi, používanými ve školní výuce, kolik ty ryby stojí. Na to mi ta milá dáma odpověděla hovorovým obratem „fýr draj márk“, což jsem si v první chvíli přeložil jako „čtyři tři marky“. „Aha, to je nějak jinak“ jsem si řekl a zeptal se na jiné ryby vedle v nádrži. „Fýr finf márk“ zněla odpověď. Tady mi došlo, že slovo „fýr“ není číslovka, ale slovo für, které tady znamená „za“ a v základech školní němčiny se tento obrat nepoužíval. Ostatně později jsem zjistil, že v hovorové obchodní angličtině se stejně používá slovo „for“. Pro informaci mladším čtenářům, východoněmecká marka byla nejdříve 3,20, později 3 Kčs.

Kromě C. aeneus jsem si tehdy přivezl i C. paleatus po 10 kusech s tím, že jsem při nejbližší příležitosti stejné druhy koupil také v Praze v akvaristice v Lidické ulici u pana Sysla a vytvořil jsem chovné skupiny ze zahraničních partnerů. Zpočátku jsem je nechával v nádržích společně, ovšem spontánní výtěry někdy až dvakrát týdně vedly k tomu, že při nedostatku nádrží nakonec jikry končily ve sklenicích od zavařenin. Pohlaví jsem potom rozdělil a nechával je třít podle počasí a okolností nejdříve po dvou týdnech.

Další informační zdroje:

http://aquatab.net/...
http://en.wikipedia.org/...
http://myaquaclub.ru/...