Betta enisae Kottelat, 1995

Výskyt: Jihovýchodní AsieZápadní část ostrova Borneo; Kapuas system

Velikost až 11 cm.

Obecný popis

Samec dorůstá v plné dospělosti až do 11 cm, výběžky zadních paprsků hřbetní a řitní ploutve, střední paprsky ocasní ploutve, jsou prodloužené - ploutve zašpičatělé. Samice dorůstá do cca 7 cm, je plnější v břišní partii, konce dominantních ploutví jsou oblé, neprotažené.

Jedná se o středně velké tlamovcové bojovnice. Druh enisae je druhem řazeným do typové skupiny pugnax.
První rybky byly do Evropy dovezeny Neugebauerem v roce 1993, k nám pak po roce 2000 několika individuálními dovozy od Německých chovatelů (především zásluhou p. S.Boudného, který je členem IGL). U nás jsou řídce množeny několika specialisty jen v několika desítkách exemplářů.

Nádrž: Chceme-li chovat tlamovcové bojovničky v monokultuře, spokojí se i s poměrně minimálními požadavky na velikost nádrže. Obecně bych doporučil pro jeden pár nebo skupiku cca čtyřech - osmi rybek B. enisae nádrž i o velikosti 50 - 80 litrů. Výška vodního sloupce vyhovuje mezi 20 - 30 cm. Chceme-li se zhruba přiblížit přírodnímu habitatu rybek, je vhodné na dno nádrže umístit jemný světlý písek, rybkám poskytnout dostatek úkrytů v podobě zařízení kameny a kořeny, rostliny jsou samozřejmě namístě, vhodné jsou druhy a formy s optimem danné výšky hladiny z lokalit Jihovýchodní Asie, snášejícími pH pod 7. Optimální zbarvení vody je jantarově nahnědlé použitými huminovými extrakty - cca jako slabší čaj (obecně je platné použití koncentrace uvedené na obalech koncentrátů výrobci).
Filtrace je nutná, vhodný je pozvolný klidnější pohyb vody. Bojovnice obecně nemilují, když se voda "vaří" díky přehnaně výkonnému elektrosuperfitru.

Náročnost: Třebaže jde o rybky labyrintní, zaznamenáváme u nich trochu jiné chování, než jsme tomu byli dosud zvyklí u běžných druhů chovaných labyrintních rybek. Tlamovcové bojovnice nepocházejí přímo ze stojatých vod, jako většina běžně u nás chovaných labyrintek (čichavci, rájovci, bojovnice stavějící bublinová hnízda - v žargonu bettařů řečení "bubliňáci", atd.), nestavějí pěnová hnízda a mají lepší přijímání kyslíku z vody žábrami. Nezaznamenáme u nich tudíž známé, mnohdy až hektické nadechování vzduchu nad hladinou. To jim samozřejmě ale nebrání občasnému nadechování se. Stejně jako pro všechny ostatní bojovnice zde ale platí, že je nutné mít dokonale přikryté nádrže, neboť rybky jsou vynikajícími skokany a lezci a dokážou se protáhnout až neuvěřitelně úzkými štěrbinami a též jsou choulostivé na chladný vzduch nad hladinou.

Poznámky k chovu

V rozporu s rodovým názvem se jedná o mírumilovné drobné rybky, můžeme je pospolu chovat jak v párech, tak i ve skupinkách. Ani dospělí jedinci nejsou vůči sobě agresivní, drobné souboje odehrávající se vyjímečně v přetlačování samců tlamkami, končívají strategickým ústupem "slabšího" jedince. B. enisae obdobně jako je tomu i u většiny ostatních bojovnic, pochází z oblasti s měkčí vodou. Má v oblibě nádrže s nižším sloupcem vodní hladiny cca v rozmezí 20 - 30 cm, preferuje bohatě zarostlé nádrže s dostatkem možných úkrytů s vodou obsahující patřičné množství huminových a taninových látek. Podobně, jako je tomu u jihoamerických cichlidek, ani tyto rybky nemají v oblibě prudce vířící vodu v nádrži.
Potravu preferují živou - vhodné jsou perloočky (Daphnia, atd.), komáří a pakomáří larvy, drobní červíci (nítěnky, žížalice, drobné dešťovky, atd.). Snadno si zvykají i na mraženou potravu, problémy však mohou přinést pokusy s umělou potravou. Někdy si zvyknou na určitý druh od určitého výrobce, jindy ji odmítají úplně.
Teplota vody v nádrži by se měla pohybovat v rozmezí 24 - 26 °C; pH rybky snesou okolo 6,5-7, pro chov jim plně vyhovuje běžná vodovodní voda až do cca 15°dGH
(POZN: Zkušenosti se týkají především rybek, které pocházejí již z několikáté generace ryb rozmnožených ve střední Evropě).
(POZN 2: Je velikým rizikem krmit rybky živou buchankou (Cyclop), byť by šlo i o naprosto čisté, rybprosté loviště. Praxí byla prokázána pravděpodobná toxicita nějakých látek v tělech živých korýšků, jejichž nabídka dokázala způsobit prudkou otravu všech divokých bojovnic - mláďat i dospělých jedinců. U mražené buchanky tento jev nenastává!)

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

I když rybky se v případě příznivých podmínek poměrně ochotně třou i ve společenské nádrži, pro zdárný možný odchov je vhodné vybraný pár odlovit do samostatné menší nádrže. Postačuje 20 - 40 l, pokud možno stroze hygienicky zařízená. Optimální je jen jednoduché filtrační médium (molitanový malý filtr z jemnějšího molitanu), jeden jednoduchý úkryt pro samce a případně malý chomáček mechu. Voda by měla být měkčí (cca do 100 µS), pH nižší 5,5 - 6,5. Tak jako i u jiných podobných rybek, ani zde se většinou nedočkáme úspěchu hned u prvního výtěru. Tření těchto tlamovcových bojovnic probíhá naprosto specificky. Druh enisae se tře nade dnem nebo nad vybraným předmětem (obrácená miska ze slupky kokosového ořechu, plochý kámen, apod.).
Rybky se při třecím aktu objímají podobným způsobem, jako to známe i u klasicky známých B.splendens, přičemž samice vypouští jikry (vždy po několika kusech cca 3 - 10) a samec mlíčí. Jikry jsou bělavé nepravidelně zakulaceného tvaru o velikosti cca 1,5 mm. Jakmile samice vypustí tu onu určitou "sérii" jiker, rybky se oddělí a začnou do tlamek sbírat jikry klesající ke dnu. Ty z jiker, které posbírala samice ona poté předává samci do jeho tlamky tak, že se rybky postaví tlamkami proti sobě, samice jednotlivé jikry opatrně předává - vyplivává samečkovi přímo do tlamky. Tento proces trvá cca 5 - 10 minut a jakmile je hotovo, nastává další třecí série. Celé tření může trvat deset-patnáct minut, ale také až celou hodinu. Tímto aktem defacto končí veškerý zájem samice a o vše další se stará již především sameček. Samici je po tření vhodné odlovit, aby měl samec pečující o jikry maximální klid.

Počet jiker u tohoto druhu záleží na stáří a pohlavní vyzrálosti ryb. Po ukončení inkubační doby samec vypouští samostatná, plně životaschopná cca 8 mm velká tmavá mláďata, jejichž první nejoptimálnější potravou jsou nauplie žábronožky solné (Artemia salina). Po vypuštení mladých z tlamového vaku odlovíme i samce, mláďata je vhodné nechat vyvíjet již samostatně.

POZN: Odchov drobnějších tlamovcových bojovnic skrývá ještě mnohá, dosud neodhalená úskalí, kterými prochází u nás každý, kdo má o tyto rybky vážný zájem. Bohužel velice často se stává (u rybek dochází ke tření vcelku bez problémů, jakoby téměř "na písknutí"), že sameček po dvou až čtyřech dnech celou snůšku buď pozře nebo přinejlepším vyplivne. Jaký vliv na toho chování mají podněty zvenčí, chemismus vody, její teplota nebo cokoliv jiného, ještě žádný chovatel nepřišel. Mnohdy se daří rybky množit v takových podmínkách, že člověk až žasne a když už si myslí, že na to má hotový recept, během chvilky je vše jinak. Ztroskotaly i všechny pokusy o odchovy vyplivnutých, mnohdy již téměř vyvinutých zárodků v umělých "tlamách", jako je tomu možné u afrických tlamovcových cichlidovitých.

Další informační zdroje: