Xenotilapia nigrolabiata Poll, 1951

Výskyt: Jezero Tanganika.

Prozatím jedinou lokalitou, na které byla tato Xenotilapie ulovena je zátoka Chituta Bay u mysu Cape Chaitika. Dle pozorování, která zde prováděl van Ammelrooy v roce 2001, se v této zátoce ryby vyskytují spíše jednotlivě nebo ve velmi nízkém počtu, což je zajímavé, protože u jiných druhů Xenotilápií je tomu právě naopak. Ryby se zdržují poblíž skalnatých stěn nad bahnitým dnem v hloubkách kolem 40 až 50 metrů.

Velikost až 13 cm.

Obecný popis

Pohlavní dimorfismus je na rozdíl od většiny známých xenotilápií velmi nevýrazný. Samci i samice mají stejné zbarvení. Obecně lze říci, že samci mají v hřbetní a řitní ploutvi více žlutooranžové barvy. U samiček můžeme pozorovat mírné zaoblení hlavy a celkově opticky subtilnější tělo.

V relativně nedávné době se k akvaristům dostala ryba s obchodním názvem Xenotilapia spec. “Red princess“. Podle závěrů, které na základě mnoha pozorování v roce 2004 učinil H. Büscher však jde o barevnou geografickou variantu Xenotilapia nigrolabiata. Tato ryba byla poprvé objevena v roce 2001 v Zambii a ve stejném roce proběhl její úspěšný export do USA. Do Evropy, konkrétně do Německa, byla ryba poprvé dovezena v roce 2003.

Základním poznávacím znakem Xenotilapia nigrolabiata je sytě červená skvrna oválného tvaru ve hřbetní ploutvi. Po okrajích tato skvrna přechází do slonovinové barvy. Není to ale pouze sytě červená a slonovinová barva, která rybě dodává atraktivní vzhled. Na hřbetní ploutvi navíc můžeme pozorovat proužky v odstínu žluté až oranžové barvy. Obdobné barevné znaky vyjma červené skvrny můžeme nalézt i v řitní a ocasní ploutvi.

Tělo má základní stříbřitou barvu. Při pečlivém pozorování si můžeme všimnout nepatrně tmavě zabarveného horního pysku, podle kterého vlastně ryba získala své jméno.

Hlavní složku potravy tvoří plankton, různé larvy drobného hmyzu a zejména pak bentos, který se vyskytuje těsně nade dnem, případně v jeho povrchové vrstvě. Ryby na něj při neustálém prohrabávání svrchních usazenin narážejí a tak tvoří hlavní část jejich jídelníčku.

Nádrž: Akvárium by mělo mít objem minimálně 300 litrů. Opět zde platí to, co pro drtivou většinu tanganických cichlid: nejdůležitější ze všeho je plocha dna nádrže. Výška vodního sloupce není rozhodující.

Osvětlení by mělo by být tlumenější vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně lekavé zástupce xenotilápií.

Kvalitní a výkonná filtrace je samozřejmostí, ovšem pozor na příliš silné proudění vody v nádrži, které v tomto případě není žádoucí. Dno nádrže by měla tvořit asi 2 cm silná vrstva plaveného říčního písku nejlépe tmavší barvy. Po nádrži rozmístíme několik větších kamenů pro vymezení jednotlivých teritorií.

Náročnost: Xenotilapia nigrolabiata je velmi choulostivá ryba, značně citlivá na změny ve svém životním prostředí (ať už ve vztahu ke změně v chemismu vody nebo např. rušivými faktory zvenčí).

Navíc se nejedná o zcela běžnou akvarijní rybu a tak mnohdy spíše než na odchovy narazíte na divoké importy, kterým však odpovídá i cena.

Poznámky k chovu

Díky své velikosti chov těchto ryb nevyžaduje velkoobjemové nádrže. Akvárium o objemu přibližně 300 litrů poskytne dostatečný životní prostor. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně plaché ryby, je vhodné nádrž opatřit tlumenějším osvětlením. Ostatně i ve své domovině se ryby vyskytují ve velkých hloubkách, kde je již nedostatek světla.

Pro akvaristu chovatele je příjemným faktem, že ryby jsou velmi tolerantní vůči akvarijním rostlinám, kterých si prakticky vůbec nevšímají.

Optimálním uspořádáním pro chov je 1 samec na 2 až 3 samice. Společnost těmto xenotilápiím mohou dělat klidnější druhy tanganických cichlid, například Xenotilapia ornatipinnis nebo Xenotilapia longispinnis.

Xenotilapia nigrolabiata se vyznačuje svou velice nízkou vnitrodruhovou agresivitou.

Čistá voda s nízkým obsahem dusíkatých látek je pro její bezproblémový chov zcela nezbytným požadavkem a tak je doporučováno měnit 2/3 objemu nádrže týdně.

Ryby prakticky celý život tráví při dně, kde neustále hledají nějaké dobré sousto. Zajímavá je skutečnost, že samci v písečném dně vůbec nehloubí jamky, ani jiným způsobem nebudují svá hnízda, což je v případě Xenotilapií nezvyklé.

Vzhledem k tomu, že se v podstatě jedná o masožravce, mělo by tomuto faktu odpovídat také krmení, jehož součástí by měl být mražený cyklop, artemie a dafnie. Jako doplněk je vhodné i vločkové a granulované krmivo.
V jídelníčku by však na druhou stranu určitě neměla chybět ani rostlinná složka s vyšším obsahem řasy spiruliny.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

První úspěšné odchovy Xenotilapia nigrolabiata provedl němec Siegfried Loose v roce 2004. Dle jeho slov se jedná o klasického maternálního tlamovce, což je velice zajímavé právě s ohledem na velmi slabě vyvinutý pohlavní dimorfismus.

U všech doposud popsaných druhů xenotilápií (tedy až na vyjímky), které se řadí mezi maternální tlamovce, jsou jednotlivé pohlavní znaky velmi dobře patrné a snadno rozlišitelné. Samci v tomto případě disponují velice nápadným zbarvením, které je ještě patrnější v období tření, zatímco samice si po celý svůj život ponechávají poměrně nenápadnou základní barvu v různých odstínech stříbrné.

Právě identické zabarvení samců a samic, tak jak je tomu právě u popisované Xenotilapia nigrolabiata je známé u biparentálních tlamovců.

Tření probíhá tak, že ryby se před samotným aktem nejdříve obeplouvají a vzájemně si imponují. Samec při námluvním tanci napíná své ploutve a pohybuje hrdelním vakem. Tělo přitom charakteristickým způsobem ohýbá do tvaru písmene "S". Jeho zabarvení je nyní oproti samici zřetelně sytější.
Vlastní námluvy probíhají obvykle 2 až 4 dny.

Pozorný chovatel si může všimnout, že v tomto okamžiku, tedy těsně před samotným třením, se rybám na bocích objeví slabé, ale přesto celkem patrné tmavé skvrny oválného tvaru. U samic si ve stejný okamžik můžeme povšimnout kladélka.

Vzhledem k tomu, že samec nestaví žádné třecí hnízdo, páření probíhá na rovném písku v teritoriu, jehož průměr má velikost přibližně 30 až 50 cm.
Při vlastním tření samice v jedné otočce vypouští jednu až tři jikry, které sameček okamžitě oplodní, aby je samička následně mohla sebrat do bezpečí své tlamky.

Celkový počet jiker není příliš vysoký a obvykle se pohybuje v rozmezí mezi 10 až 20 kusy. V porovnání s jikrami jiných maternálních xenotilapií jsou však výrazně větší. Po celou dobu inkubace je opatruje samička. K líhnutí embryí dochází přibližně 5. až 6. den od vytření. K rozplavání dochází v závislosti na teplotě vody mezi 19. až 21. dnem.

Samice se o mladé pak ještě další 4 až 6 dní stará a v případě nebezpečí jim poskytuje spolehlivý úkryt ve své tlamce.

Mláďata téměř okamžitě přijímají drobný plankton. Jejich růst je velmi rychlý.

Další informační zdroje:

Literatura
Kraut, M. Tlamovci v akváriu. http://aquabooks.cz/...

Internet
http://www.tanganyika.sk/...