Fundulopanchax filamentosus Meinken, 1933

Synonyma: Aphyosemion amsingki; Aphyosemion arnoldi; Aphyosemion filamentosum; Aphyosemion gardneri; Aphyosemion ruwenzori; Fundulopanchax gardneri; Nothobranchius amsinghi; Nothobranchius amsingki

Další česká a lidová označení: fundul nitkovitý; halančík velkoploutvý; halančík vláknoploutvý

Výskyt: Západní Afrika, státy Togo, Benin, Nigérie, nejznámějšími chovanými populacemi jsou Ikeja, Ijebu Ode a Ouidah.

Velikost až 5 cm.

Obecný popis

Tento halančík se řadí mezi běžně chované zástupce afrických annuálů. Je členem rodu Fundulopanchax, v němž nalezneme jak čistě annuální druhy (jako je kupříkladu diskutovaný druh nebo F. sjoestedti), přechodné semiannuály s možností vývoje jiker jak s diapauzou tak bez ní (F. nigerianus, gardneri, puerzli a další) či čistě neannuální druhy rybek, kterými jsou druhy jako F. marmoratus. Vedle rodu Fundulopanchax jsou v akváriích často k vidění africké druhy rodů Aphyosemion a Nothobranchius.

Druhové jméno filamentosus odkazuje na prodloužená vlákna nepárových ploutví samečků, bohužel žádná ze současných populací nevykazuje tak značně protáhlá filamenta v ploutvích, jak můžeme vidět ve starší literatuře. Dnes lze v akváriích nejčastěji spatřit populace Ikeja a Ijebu Ode, obě velmi podobně zbarveny, t. j. fialový podklad barvy těla samečků na bocích fialovomodrý s oranžovými poli v oblasti ocasu a nafialovělými skvrnami po celém těle a nepárových ploutvích. Jako drtivá většina halančíků i tento druh vykazuje značný sexuální dimofrismus, samice tedy rozeznáme snadno dle jiného tvaru těla a tvaru nepárových ploutví; stejně tak se projevuje dichromatismus obou pohlaví, která jsou značně odlišně zbarvena. Tyto rozdíly lépe demonstrují přiložené obrázky jedinců obou pohlaví. Fotografie pořízené autorem zobrazují mladé chovné kusy populace Ijebu Ode.

Nádrž: Jelikož jde o annuální druh, jsou tito halančíci značně nenároční co do velikosti chovné nádrže. Lze je tedy chovat a odchovávat i v malých nádržích, sám jsem měl výborné výsledky s chovem skupinky i v devítilitrové nádržce. S troškou nadsázky lze říci, že pokud je mezi těly rybek nějaká voda, mají místa dost. Postačí, když na jednoho dospělého jedince vyjdou dva litry vody.

Stejně jako může být nádrž libovolně velká, jsou tito halančíci stejně tolerantní k volbě vybavení akvária. Pro odchov je praktické používat nádrž bez rostlin, jen pokrýt dno třecím substrátem, mohou ale prosperovat i v osázené nádrži.

Náročnost: Tento druh afrického halančíka tedy lze snadno doporučit i akvaristům s minimálními zkušenostmi, i jako prvního annuálního halančíka. Jeho chov i odchov nečiní větších problémů, je tolerantní k salinitě vody, tvrdosti, pH, má nízké nároky na vybavení i velikost nádrže. Je třeba dát si pozor na dostatečnou teplotu vody, jinak dochází k napadení obrněnkou (Piscinoodinium) a při odchovu zajistit dostatečně drobný druh krmiva. Při splnění těchto podmínek se bude akvarista až dva roky těšit krásou tohoto snadno chovatelného halančíka.

Poznámky k chovu

Díky své nenáročnosti lze tohoto halančíka doporučit i málo zkušeným chovatelům. Tento druh dle mého pozorování chovu nejméně 7 generací ani netrpí nemocemi, s výjimkou napadení piscinoodiniózou. Tu lze však snadno léčit lehkým zvýšením teploty vody a posolením vody. Vůči soli jsou také značně tolerantní.

Lze je také chovat ve společenské nádrži. Jde o relativně menší druh halančíka, proto se domnívám, že nebudou ani agresivní vůči ostatním druhům ryb v akváriu. Samečkové mezi sebou rádi bojují, nezažil jsem ovšem případ úmrti samce z důvodu zranění ze souboje či soustavného pronásledování jiným samcem.

Jako i jiné druhy halančíků krmíme tento druh zásadně masitým přírodním krmivem, mraženým či lépe živým. Osobně kombinuji patentky, koretry a nitěnky, s přídavkem dafnií a černých larev komárů, je-li těchto dostatek. Na mražená krmiva lze halančíky snadno naučit, se suchou potravou nemám příliš zkušeností. Spíše bych ji ale nedoporučoval.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Jak jsem již dříve napsal jde o typicky annuální druh. Malé jikry (cca. 0,9 mm v průměru) klade tento halančík denně do měkkého substrátu dna. Při tření se do dna nepotápějí, sameček jen samici přitlačí k substrátu a následně dojde k třecímu aktu. Od tria můžeme měsíčne očekávat značný počet jiker, u dobře krmených jedinců jde odhadem o více než 150 ks. Substrát s jikrami pak částečně vysušíme - v případě lignocelu postačí prosté vymačkání přebytečné vody, uložíme v PE sáčku (varoval bych před použitím krabiček) a uskladníme v temném prostředí. Při průměrné teplotě inkubace 25 st. C lze jikry zalévat vodou po 6 - 8 týdnech inkubace. Rašelinu zalejeme v menších miskách vodou o teplotě 15 - 20° C a zajistíme dostatečný obsah kyslíku při kulení potěru, abychom předešli nadměrnému počtu "skokanů" (larev neschopných naplnit plynový měchýř) mezi mláďaty. Od prvého dne krmíme mladé buď trepkami nebo jemnými naupliemi žábronožky solné. Další odchov mladých nečiní žádné problémy ani méně zkušenému akvaristovi, jediné na co dáváme pozor je případná infekce piscinoodiniem. Poměr pohlaví bývá dobrý, blízký 50% zastoupení obou pohlaví mezi mladými.

Další informační zdroje:

Vítek, J. & Kadlec, J.: Halančíci — Biologie, chov, přehled druhů