Výskyt: Rio Xingú (Porto de Moz), Pará, Brazílie
Velikost až 15 cm.
Obecný popis
Hypancistrus sp. L333 patří spolu s druhy Hypancistrus zebra L046 a Hypancistrus sp. L260 k nejznámějším zástupcům tohoto rodu. Všechny tyto tři druhy vynikají atraktivním zbarvením, které jim přineslo věhlas a oblibu u chovatelů. Na rozdíl od L46 a L260, kteří jsou ve svém zbarvení v podstatě uniformní, Hypancistrus sp. L333 vykazuje ve zbarvení značnou variabilitu. Základní zbarvení je šedočerný podklad s bílými, našedlými či žlutými meandrujícími pruhy. Variabilitu vykazuje jak zbarvení podkladu, zbarvení pruhů tak i šířka pruhů. Aby toho všeho nebylo málo, přidává se navíc vliv stáří ryby na intenzitě zbarvení i na šířce a meandrování pruhů. Dle údajů na L-Welse mají každé peřeje na Rio Xingú svoji barevnou formu L333. Někteří chovatelé v Německu údajně využívají této variability a prodávají nejlépe zbarvené mladé jedince jako jiné druhy např. Hypancistrus sp. L236.
Z tohoto důvodu jsou jedněmi z nejdůležitějších znaků při určení druhové odlišnosti mezi podobnými zástupci rodu tvar a velikost těla. Na rozdíl od Hypancistrus sp. L270 je v dospělosti L333 daleko větší, L66 a L410 jsou v těle protáhlejší a mají podstatně delší ocasní ploutev, Hypancistrus sp. L401 při silném osvětlení vykazuje modrofialový nádech a pruhování s oranžovým nádechem, navíc jsou o něco drobnější a mají jiný tvar hlavy. L333 je myslím největší a nejrobustnější zástupce tohoto rodu. Co se týká náročnosti na chov tak patří k poměrně odolným rybám s dobrým růstem a s dobrou rozmnožovací schopností. Tyto okolnosti přispívají k tomu, že L333 je myslím celosvětově v akváriích nejrozšířejší zástupce rodu Hypancistrus.
Aktuálně od začátku letošního roku se dostal L333 na seznam druhů brazilské ochranářské organizace IBAMA. Ryby z tohoto seznamu je možno opět po pár letech z Brazílie komerčně vyvážet.
Tento rok (2012) lze navíc z rodu Hypancistus oficiálně dovážet:
Hypancistrus inspector L102
Hypancistrus sp. L004, L005, L028, L073
Hypancistrus sp. L066
Hypancistrus sp. L136
Hypancistrus sp L260
Hypancistrus sp. L262
Hypancistrus sp. L333
Bohužel v přírodě se tyto ryby vyskytují v lokalitě na řece Rio Xingú, která bude přímo ohrožena a zničena plánovanou stavbou vodní elektrárny.
Jestli tyto ryby dlouhodobě zvládnou přechod z nynějšího biotopu peřejí s prokysličenou rychle tekoucí vodou do klidnějších vod o tom můžeme jen spekulovat.
Nádrž: Velikost nádrže bych doporučoval min. kolem 100 litrů. Nižší nádrže s větší plochou dna umožní v případě skupinového chovu samcům vytvořit si alespoň malé teritorium.
Jedná se o ryby ze skal a kamenitých biotopů, proto jsou ryby na volném dně poměrně plaché. Pro jejich pocit bezpečí je dobré do akvária umístit na dno úkryty z kamení, pod které se mohou v případě "nebezpečí" ukrýt. Pokud se dno vytvoří šikovně, může se akvarista kochat jejich krásou i přes den a ryby se přitom budou cítit bezpečně.
Rostliny nejsou těmito rybami poškozovány.
Kořeny nijak zvlášť k ukrývání nevyhledávají, není ovšem problém je použít na dekoraci.
Filtraci doporučuji kvalitní a výkonnou umožňující dobré prokysličení akvarijní vody.
Náročnost: Tyto ryby jsou vzhledem ke své odolnosti vhodné do většiny společenských akvárií. Jedná se o ryby dna, které nejsou k ostatním chovancům nikterak agresivní. Jediný problém může vzniknout při chovu více druhů L-sumců pohromadě. Pokud se více samcům zalíbí některý z nabídnutých úkrytů může dojít k měření sil mezi samci příbuzných druhů. Pokud jsou jeskyňky dostatečně velké a slabší samec má možnost úniku, nedojde ani v vážnějšímu zranění a úkryt obsadí nejsilnější samec.
Poznámky k chovu
Teplota: 22 - 33 °C
pH: 5 - 8
Voda: sladkovodní
Pro chov je nejlepší podobně jako u ostatních druhů přiblížit se podmínkám panujícím v jejich domovině. Brazilská řeka Rio Xingú je celoročně jedna z nejteplejších řek v Jižní Americe. Proto se ryby budou cítit nejlépe při teplotách 27-30°. Známý fakt, že čím je voda teplejší tím je v ní méně rozpuštěných plynů, je potřeba brát v tomto případě na zřetel a zajistit kvalitní prokysličení vody nejlépe pomocí čerpací hlavy. Teplotní tolerance k nižším teplotám je velká, ryby bez problémů dlouhodobě snášejí běžné akvarijní teploty 24-25°C.
K obsahu dusíkatých látek (dusičnanů) ve vodě jsou poměrně tolerantní, každopádně četnost výměny vody je potřeba přizpůsobit zarybněnosti nádrže a vstupním parametrům vody. Ideální je dobře zaběhlá nepřerybněná nádrž s fungujícím filtrem a středně tvrdou vodou pH 6-7. V takové nádrži je myslím plně dostačující výměna 75% odstáté vody 1x za 3 týdny. Častější výměny odstáté vody samozřejmně rybám jen a jen prospívají.
Nároky na výživu jsou podobné jako u ostatních zástupců rodu Hypancistrus.
I L333 jsou převážně masožravci, dle údajů ze zahraničí všežravci (toto je uváděno v souvislosti s pozorováním potěrů a mladých ryb, které nepohrdnou i rostlinnou stravou). Ideální krmení pro dospělé ryby je živé (plankton, moina, nítěnky, patentky, koretry) dále krmiva mražená (rybí maso, artémie) a z krmiv umělých granulované krmiva pro terčovce či masožravé sumce. Konzumaci rostlinné stravy jsem u těchto ryb já osobně nepozoroval.
Pokud jsou ryby chovány v běžném společenském akváriu, je žádoucí krmit těsně před zhasnutím a dostatečně. V opačném případě hrozí že na ně žádná strava v konkurenci ostatních ryb nezbyde.
Poznámky k odchovu (rozmnožování)
Teplota: 28 - 30 °C
pH: 6 - 7
dGH: 3 - 20 °N
Pohlavní rozdíly jsou v dospělosti vcelku výrazné, samci jsou celkově štíhlejší, při pohledu seshora mají širší hlavu, výraznější a delší odontody a více otrněný ocas a prsní ploutve. Samice připravené ke tření mají viditelně zvětšenou břišní dutinu.
Tření vyvolávají změny teploty, proudění a kvality vody (vodivost, pH). Ryby lze chovat jak ve skupině tak po párech. V případě skupinového chovu doporučuji umístit do akvária dostatek nepříliš těsných keramických nebo kamenných budek. V případě příliš malých jeskyněk může dojít k uzavření slabších samců a k jejich udušení, u samic zase k výraznému poškrábání ocasu a někdy taktéž k úhynu. Chovatelsky bezpečnější jsou průměrově širší úkryty, ze kterých mají možnost slabší ryby uniknout. V případě výtěru je ve větších jeskyních také lepší přehled o stavu jiker a potěru. Dle mých posledních zkušeností se ryby při párovém chovu a v dobrých podmínkách vytřou i do větších úkrytů. I v takových jež nejsou samci schopni tělem úplně uzavřít.
Samice připravená ke tření je vpuštěna do samcem hlídaného úkrytu. Samec si na ni zešikma lehne a překryje ji svým tělem. V této poloze může pár strávit i několik dní než dojde k výtěru. Počet jiker z jednoho výtěru závisí na stáří, velikosti a výživě samice. U mladých ryb je jich kolem 15ks, staré a dospělé ryby mohou mít údajně kolem 70 ks jiker. Po výtěru samice úkryt opouští a péči o jikry převezme samec. Jikry čistí od nečistot jemným "okusováním" hroznu, vlněním ploutví k nim přivádí okysličenou vodu a vykusuje neoplodněné plesnivějící jikry. Občas se stává, že samec "jikry sežere". Toto se děje dle mých pozorování z jiných důvodů než je kanibalismus samce. Většinou jde o to, že jikry se začnou kazit.
Pro úspěšné vylíhnutí jiker je potřeba dle mých zkušeností souhry několika okolností:
1. jikry jsou dobře oplodněny - při tření sehraný pár
2. voda má vhodné parametry
3. samec je pečlivý při vykusování neoplozených jiker - čím méně neoplozených jiker tím lépe. Pokud totiž dojde k zaplísnění vnitřních jiker v hroznu nemá samec možnost je vykousat a velká část výtěru přijde většinou vniveč.
4. dobrá velikost úkrytu umožňující ventilaci jiker
Pokud jsou všechny podmínky splněny dochází v závislosti na teplotě zhruba po 5-6 dnech od výtěru k vykulení potěru. Občas se stane, že pár kousků potěrů se po vylíhnutí objeví před úkrytem. Jedná se jednak o potěr, který samec vyhodnotí jako nekvalitní (napadený žloutkový váček, neschopnost přisát se k podkladu, nebo špatně vyvinutá páteř či ploutve), na druhou stranu někdy "vypadnou" i rybky bez vad, které samci při vykusování nechtě utečou. Ty lze umístit na sítko do mírného proudění, kde dotráví žloutkový váček.
Dalších cca. 10 dní zůstává potěr v úkrytu pod pečlivým dohledem samce trávíce svůj velký žloutkový váček. Až samec usoudí, že jeho role při odchovu skončila, umožní mladým opustit úkryt. Aby k tomuto nedošlo ve společné nádrži kde by mladí neměli dle mých zkušeností valnou šanci přežít, je lepší samce umístit i s budkou do Gerd-boxu či jiného akvária se stejnými nebo alespoň podobnými parametry vody.
Jakmile se mladí sumci začnou shánět po potravě je třeba jim předložit dostatek jemné živé stravy v podobě miker, planktonu, artémií nebo nitěnek. Po týdnu začnou přijímat i kvalitní suchou stravu pro terčovce či masožravé sumce. Osobně preferuji v začátcích odchovu tablety Hikari Sinking Carnivore pellets. Rychlost růstu mladých ryb je silně závislá na předkládané potravě, teplotě vody a její kvalitě.
Ideální je zajistit potěru trvalý přístup k živé potravě, teplota vody kolem 30 stupňů a její častější výměny.
Další informační zdroje:
http://www.l-welse.com/...