Alloophorus robustus Bean, 1892

Synonyma: Fundulus parvipinnis; Fundulus robustus; Zoogoneticus maculatus; Zoogoneticus robustus

Výskyt: Pacifická část mexické Sierra Madre, povodí Río Lerma, jezera Chapala, Yuriria, Cuitzeo, Pátzcuaro a Zirahuén; je známá také ze severozápadních přítoků Río Balsas.
Klidné vody lagun, pomalu tekoucích řek a potoků, se dnem tvořeným blátem, pískem, hlínou nebo kameny, hloubka 1-2 m; vegetace se nejčastěji skládá z rákosin, vodních hyacintů (tokozelka - Eichhornia crassipes) a leknínů, řídce i ze zelených řas.

Velikost až 25 cm.

Obecný popis

Názory různých zdrojů na velikost gudeje psí se značně liší. Shodují se pouze v tom, že samci jsou přibližně o 1/3 menší, než samice. Čím novější je zdroj, tím větší velikost uvádí. Meek (1904) – 10 cm, Mendoza (1967) – 12 cm, Wischnat (1993) - 17 cm, Hieronimus (1995) - 20 cm. Tento rozpor je evidentně dán zlepšující se technikou a tedy i možnostmi odchytů. Plně vzrostlé, zkušené jedince, kteří se zdržují v hloubkách mezi kameny nebo vegetací, prostě není snadné chytit.
Na přírodním koupališti v La Luz u El Jachal de Rocha jsme při potápění pozorovali asi desítku jedinců, kteří uváděné maximum výrazně přesahovali a srovnáním s mým chodidlem, kolem kterého kroužili, je odhaduji přinejmenším na 25 cm! Stejně tak nemohu potvrdit popisovaný významný velikostní rozdíl mezi samci a samicemi. Na výše uvedené lokalitě nebyly rozdíly žádné a všichni jedinci dosahovali zmiňovaných 25 cm.
Dospělí samci, ale i samice si plně zaslouží pojmenování gudea psí (v angličtině bulldog goodeid). Jejich výraz (viz galerie) je jednoznačně řadí mezi dravé a rvavé ryby, kterými také jsou.

Je to mohutná, silná ryba, budící respekt i u potápějících se akvaristů…
Kresba a barva těla je ale hodně proměnlivá. A to jak mezi jednotlivými lokalitami, tak i během dospívání. Na lokalitě v již zmíněném La Luz jsme viděli špinavě okrové ryby s podélným hnědým pásem a zelenavým líčkem. O pár set kilometrů dál, v zatopeném přírodním propadu u Morelie, plavali temně olivoví jedinci s výraznou zářivě smaragdovou skvrnou na skřelích.
Mláďata jsou v prvních 2 měsících života světle šedá, s hnědými kruhovými skvrnami pravidelně rozmístěnými po těle. Později se tyto skvrny „rozpadají“ do spousty nepravidelných teček a podklad postupně tmavne. U mnou chované populace mají náznak smaragdové skvrny na skřelích pouze mláďata.

Samci se dají spolehlivě rozpoznat podle zkrácených prvních paprsků řitní ploutve (spermatopodium - dříve andropodium). Plně vzrostlí dospělí jedinci mají vysoké tělo a silně konkávní linii mezi tlamou a hřbetem. Jsou vždy tmavší než samice a mají kouřově zbarvené nepárové ploutve.
Samice jsou světlejší, často až okrově žluté, ve stresu se objevuje tmavý podélný pruh. V období mimo graviditu jsou štíhlé, ve vrcholné graviditě pak velmi mohutné a břišní partie jsou viditelně nepravidelně "hranaté".
Obě pohlaví svým vzhledem, chováním a pohyby připomínají spíše cichlidy, než živorodky.

Nádrž: Protože jsou vnitrodruhově velmi rvavé, je dobré mít nádrž osázenu a členěnu. Nedoporučuji žádné pevné úkryty, jako kořeny a kamenné jeskyně. Subdominantní jedinci jsou totiž při únicích schopni zavrtat se i do velmi úzkých škvír, odkud se obtížně dostávají a silně se odřou. Běžná poškození z denních šarvátek ale naštěstí nebývají nijak vážná a velmi dobře a rychle se hojí.
Dlouhodobá akvaristická praxe a uznávaná teorie říká, že takto velké a dravé ryby musí mít akvárium odpovídající velikosti. V případě cichlid by to bylo alespoň 150-200 litrů na jeden pár. Těmto gudejím ale paradoxně vyhovuje spíše menší prostor. Mám vyzkoušeno, že dospívající trio 2,1 lépe prospívá v 80, než ve 200 litrech. Ve velkém akváriu potom prospívají jen dospělí, plně vzrostlí jedinci. Stejnou zkušenost jsem před časem učinil se srovnatelně velkou, ovšem mírumilovnější, gudeou černoploutvou Gudea atripinnis.

Náročnost: Pokud zapomenete, že se jedná o živorodku a budete se k ní chovat jako ke středně velkým druhům jiho- a středoamerických cichlid, poskytnete jim odpovídající prostor a odpovídající krmení, potom vás překvapí svojí nenáročností. Pokud ji ale budete srovnávat se zástupci nejběžněji chované skupiny živorodek (guppy-xify-molly) - nemáte šanci na úspěch.

Gudea psí – Alloophorus robustus je v čeledi Goodeidae výjimečná svojí téměř 100% masožravostí a díky své velikosti, nesnášenlivosti a potravním nárokům je velmi málo chovaným druhem. Dlouhodobý chov a odchov je bez nadsázky raritou. A to i mezi specialisty. Rozhodně jej nelze doporučit nikomu bez hlubších praktických zkušeností s chovem gudejí, nebo cichlid.

Poznámky k chovu

Alloophorus robustus je podle literatury druhou největší gudeou. Větší by měla být už jen Goodea atripinnis. Podle pozorování z přírody a srovnáním růstového potenciálu jedinců chovaných v akváriích se ale domnívám, že je gudeou největší. Jak co do délky, tak i do mohutnosti. Její velká ústa, silné čelisti, kónické zuby a krátké střevo svědčí o masožravém způsobu života. V přírodě loví menší rybky (odhadem do 5 cm) a ani v akváriu nejsou ochotny přijímat rostlinnou potravu. Pouze mláďata do velikosti 4-5 cm občas, neochotně vezmou vločky s menším procentem chlorelly. Dospělí je však striktně odmítají. Prakticky od narození vyžadují až nepřirozeně velká sousta. Menších si vůbec nevšímají. Také téměř vůbec nesbírají potravu ze dna – rozhodně ne dospělí, a mláďata jen „symbolicky“.
Největším problémem chovu je tak krmení, a to především velikost soust. Potrava, byť sebelákavější (nitěnky, koretry, patentky) je přestává zajímat, když odrostou přes 3 cm. Potom vyžadují sousta přinejmenším velikosti zornice svého oka. Vše menší ignorují a teprve velký hlad je donutí okusit třeba vločky. Celkem ochotně přijímají nahrubo rozlámané kostky sušených artemií, nebo gelová krmiva u kterých lze odkrajovat patřičně velké kusy. Nejlépe se mi ale osvědčily plovoucí masové granule pro cichlidy od Hikari. Ty přijímají dlouhodobě s nadšením.

Gudea psí je jako absolutní většina gudejí spíše chladnomilná a vyhovuje jí teplota 15-25 °C, s důrazem na nižší uvedenou hranici.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Reprodukční období tohoto druhu trvá i v přírodě po celý rok, což je u skupiny gudejí neobvyklé. Samice pohlavně dospívají přibližně ve velikosti 8 cm, tedy ve stáří 8-10 měsíců. Samci jsou rozpoznatelní již od 2-3 měsíce (přibližně 3,5 cm), ale pohlavní zralosti dosahují až v 6 měsících. Gravidita samic je poměrně dlouhá - v mém chovu jsou intervaly mezi vrhy 3-4 měsíce, což by odpovídalo přinejmenším 70-80 denní graviditě.
Mláďata narozená v přírodě jsou podle literatury dlouhá 17-19 mm, v mém chovu až 2,5 cm. Bývá jich kolem 30, takže u plně vzrostlých samic v přírodě by jich mohlo být přes 50.
Srovnávání počtů a velikostí mláďat narozených v přírodě a v zajetí je ale problematické, protože nezahrnuje další parametry (v přírodě obtížně zjistitelné) jako např. stáří samice, množství a kvalita potravy, atd.

Vzhledem ke značné dravosti je pro úspěšný odchov podmínkou oddělení samice před porodem. Té naštěstí při porodu dočasně vyhasíná predační reflex, takže pokud ji od mladých odlovíme do několika hodin od porodu, nebudou žádné ztráty.

Oproti známějším a častěji chovaným ovoviviparním druhům (paví očka, mečovky, molly. ad), jejichž mláďata jsou prakticky všechna stejně velká, je velikost právě narozených mláďata viviparních druhů (všechny gudeje) mnohdy značně odlišná. U tohoto druhu je část mláďat běžně až o 1 cm menší, než největší sourozenci. Tito drobní jedinci však dlouho nepřežívají a do několika dnů jsou v hejnu mladých roztrháni a sežráni.

Další informační zdroje:

http://www.aquatab.net/...
http://www.goodeiden.de/...
http://www.goodeidworkinggroup.com/...