Hemichromis frempongi Loiselle, 1979

Správce: mstuchlik

Zobrazeno: 29374x

Výskyt: Endemický výskyt v jezeře Bosumtwi, Ghana, západní Afrika. Jezero Bosumtwi vzniklo před 1 – 2 miliony let v kráteru po dopadu meteoritu; průměr přibližně 8 km s maximální hloubkou 81 m (nicméně, rozpuštěný kyslík ve vodě se vyskytuje pouze do hloubky přibližně 15 m).

V jezeře se vyskytuje pravděpodobně 11 druhů ryb, z cichlid Chromidotilapia guentheri, Sarotherodon galilaeus multifasciatus, a endemiti Hemichromis frempongi, Tilapia busamana a Coptodon discolor; z dalších ryb například sumeček Amphilius atesuensis, nebo halančíci Epiplatys chaperi a Roloffia petersii.

Velikost až 25 cm.

Obecný popis

Spolu s Hemichromis fasciatus a Hemichromis elongatus se jedná o zástupce velkých, "pětiskvrnných" perlovek. Vybraní autoři považují Hemichromis frempongi za lokální variantu Hemichromis fasciatus. Tento druh ustanovil Dr. Paul V. Loiselle, jenž perlovku pojmenoval na počest pana Emmanuela Fremponga z technické univerzity v Kumasi, za jeho spolupráci při studiu ghanské ichthyofauny.

Dospělce i mladé ryby "pětiskvrnných" perlovek si pravděpodobně s jinými rybami nespleteme, nicméně, mezi zástupci rodu dochází mezi obchodníky a i samotnými akvaristy k záměnám.

Hemichromis fasciatus je pravděpodobně největším a nejagresivnějším zástupcem rodu. Vzhledem k široké oblasti rozšíření na africkém kontinentu, se můžeme setkat s různými geografickými variantami lišícími se převážně zbarvením. Obvykle se jedná o v těle robustní protáhlou cichlidu se zbarvením šedo-zeleným, červeným, nažloutlým, nebo narůžovělým. Hrdlo a bříško je načervenalé. Na těle se vyskytuje obvykle pět výrazných černých skvrn a lesklá skvrna na skřelích. Některé varianty Hemichromis fasciatus mohou být zbarvením velice podobné Hemichromis frempongi; na rozdíl od nich se však Hemichromis fasciatus odlišuje vždy přítomností mnoha černých skvrn mimo rámec pěti základních skvrn.

Hemichromis elongatus je nejmenším zástupcem "velkých" perlovek. Na rozdíl o výše uvedených druhů se dospělci v přírodě vyskytují samostatně, ale i v menších skupinách. Vzhledem k širokému rozšíření je tento druh značně tvarově (protáhlé a úzké ryby z proudných vod a vysokotělé mohutné ryby z velkých řek a jezer) a barevně variabilní (od téměř černých jedinců z beninské populace, žluté jedince z řeky Menja v Kamerunu, až po spektakulární převážně červené ryby z potoka Ayatto v Kamerunu). Navzdory pojmenování jsou dospělci obvykle v těle vyšší, než výše uvedené druhy. Nejčastější je stříbrné lesklé zbarvení (na rozdíl od Hemichromis elongatus jsou dospělci druhů Hemichromis fasciatus a Hemichromis frempongi převážně matně zbarveni) s obvykle pěti výraznými spíše vertikálními skvrnami na bocích. Charakteristická lesklá skvrna na skřelích je červeně ohraničena. Pro tento druh jsou dále typické tenké červené horizontální pruhy podél těla. Hemichromis elongatus je ve zbarvení značně komunikativní a dle aktuálního barevného schématu lze jednoduše vypozorovat náladu chovaných ryb.

Hemichromis frempongi je endemický druh z jezera Bosumtwi, připomíná druh Hemichromis fasciatus. Obvykle dorůstá menších velikostí. Vzhledem k omezené oblasti rozšíření nejsou známy lokální barevné varianty. Dospělé ryby jsou zbarveny žlutě s červeným hrdlem a bříškem. S věkem se červené zbarvení po dolní polovině těla rozšiřuje. Na těle je obvykle pět výrazně ohraničených černých skvrn a lesklá skvrna na skřelích. Mladé rybky všech tří druhů jsou v mládí stříbrné s pěti charakteristickými skvrnami; odrůstající Hemichromis fasciatus mají oproti ostatním na bocích i drobné černé nepravidelné skvrny nad rámec pěti základních; mladé Hemichromis elongatus poznáme podle červeného ohraničení lesklé skvrny na skřelích.

Pozn.: V současné době je v diskuzi oddělení menších zástupců rodu Hemichromis do samostatného rodu; mezi menší perlovky patří například u nás velice populární rozmanité formy perlovky tečkované Hemichromis guttatus (navzdory všeobecně rozšířenému názoru se v našich nádržích druhy Hemichromis bimaculatus a Hemichromis lifalili prakticky nevyskytují). Obecně lze v následujících letech očekávat v rámci rodu Hemichromis významné změny, a to z důvodu rozšiřujícího se počtu druhů, velkému množství geografických variant, a zároveň i zmatkům v identifikaci jednotlivých ryb v akvaristické, ale i odborné literatuře. Pro nás akvaristy snad přinese výrazné vyjasnění této problematiky aktualizované vydání knihy o západoafrických cichlidách Antona Lamboje, jejíž vydání je plánované na příští, nebo přespříští rok.

Nádrž: Minimálně 300 litrů pro chov jednoho páru. Dostatek úkrytů a stinných míst pro relaxaci a jako bezpečnou zónu pro menší samičku v případě šarvátky. V případě chovu jediného páru v nádrži se ryby soustředí zejména na rozmnožování a úpravu teritoria (celé nádrže); v takovém případě můžeme očekávat sklony k silnému "rytí" a ničení rostlin.

Alespoň 600 litrů v případě společného chovu s jinými robustními a teritoriálními rybami.

Extra velké nádrže o objemu několika tisíc litrů v případě kombinace s volně plovoucími rybami sdružujícími se v hejnu.

Dostatečné množství úkrytů a dekorací pro horizontální členění nádrže na samostatná teritoria. V případě vhodně zvolené obsádky nádrže a dobrého členění, ryby obvykle neopouští hranice svého teritoria a zbytečně neprovokují roztržky. Zdržují se v blízkosti dna ve stinných lokacích nedaleko úkrytu. Přestože jsou známé tvorbou enormních teritorií v přírodě, v nádrži se spokojí s dobře vymezeným a chráněným teritoriem o rozměrech 50 x 50 cm.

Rostliny obvykle nepoškozují, nicméně rostliny v jejich teritoriu mohou být poničeny při přípravě důlků pro vykulený potěr. Z vhodných rostlin lze použít například Anubias, Echinodorus, Microsorium a Crinum.

Náročnost: Nenáročné inteligentní ryby se silným charakterem. Ze známějších ryb s podobnými nároky a osobností je lze přirovnat k menší alternativě středoamerického kančíka motagujského Parachromis motaguensis, nebo kančíka managujského Parachromis managuensis. Pro chov v akváriu jsou však díky své velikosti vhodnější, jelikož pro středoamerické cichlidy ze skupiny guapote je každá akvarijní nádrž malá.

Poznámky k chovu

Teplota: 23 - 27 °C
pH: 6.5 - 7.5
Voda: sladkovodní; Na kvalitu vody nenáročné ryby; v běžně dostupné a neupravené vodě „z kohoutku“ dobře prospívají a ochotně se třou.

Teritoriální a agresivní, ale nenáročné atraktivní ryby. V jednodruhové nádrži jsou vhodné i pro začátečníky schopné jim poskytnout odpovídající prostor a péči. Perlovky jsou relativně tolerantní k výkyvům parametrů akvarijní vody.

Mladé ryby se mohou zdržovat v menších hejnech, ale při dostatku prostoru poměrně brzy přechází ke stanovištnímu chování a své teritorium prudce brání. Díky své rychlosti, manévrovatelnosti a silným čelistem dokáží na souputníkovi napáchat v krátké chvíli velké škody. Na druhou stranu, ale obvykle nepronásledují soky po nádrži až do jejich úplného vyčerpání. Předpokladem však je dostatečně dimenzovaná a zařízená nádrž s mnoha úkryty.

Dospělé ryby jsou nesnášenlivé zejména vůči příslušníkům vlastního druhu a samci se pravděpodobně budou přetahovat o hranice svého teritoria dlouhé dny (tato nesnášenlivost se bude pravděpodobně vztahovat i vůči příbuznému druhu Hemichromis fasciatus), přesto je možné v dostatečně dimenzované nádrži chovat více párů.

Dále je můžeme chovat spolu s Hemichromis elongatus, nebo většími zástupci "malých" perlovek (například Hemichromis guttatus, Hemichromis cf. stellifer Gabon, Hemichromis sp. Guinea II). Dále jsou vhodní zejména větší zástupci afrických říčních cichlid z rodů Tilapia, Oreochromis, Chromidotilapia, Pelmatochromis, a další. Z jiných ryb můžeme být úspěšní s klidnými čtverzubci, sumci (vhodní jsou větší zástupci rodu Synodontis), velkými tetrami s osobností (například Distichodus), nebo parmičkami (Labeo, Raiamas, Opsaridium).

Překvapivě mohou v ojedinělých případech fungovat i kombinace s malými, ale osobitými rybkami; s úspěchem jsem choval společně dospělé Hemichromis frempongi s párem Pelvicachromis taeniatus Bandewouri a skupinkou mladých Hemichromis cf. stellifer Gabon. "Velké" perlovky nepovažovaly tyto rybky za potravu nebo konkurenci a při společném chovu je přehlížely. Kuriózně vypadaly situace kdy téměř vedle sebe vodily mladé jak perlovky tak i párek pestřenců.

Ryby malé, hejnové, příliš zbrklé, nebo naopak pomalé, s nezvyklým tvarem a chováním, se závojovými ploutvemi, anebo hladinové budou obvykle považovány za kořist (to se týká i relativně velkých ryb, které mohou perlovky napadat i ve skupině, a dříve nebo později je v nádrži ubijí). Vyhněte se proto kombinaci například s konžskými tetrami, halančíky, tlamovci (Haplochromis, Pseudocrenilabrus), motýlkovci, a dalšími.

Nevhodné jsou obvykle i kombinace s velkými americkými cichlidami; perlovky svou útočností a rychlostí dokáží napáchat veliké škody i na výrazně větších kančících, v opačném případě svou relativní subtilností nedokáží dlouho odolat silným ranám a zubům výrazně větších a těžších ryb.

Abychom si mohli užívat krásy a chování těchto perlovek v nádrži, doporučuji při plánování vhodné obsádky počítat s Hemichromis frempongi jako s dominantním druhem v nádrži, v takovém případě se nám odmění trvalým žluto červeným vybarvením. Subdominantní perlovky ztrácí své úchvatné zbarvení, a pokud jsou utlačovány i poměrně rychle v nádrži chátrají.

Jedná se o dravé ryby, v přírodě loví malé ryby a hmyz. V akváriu však snadno přijímají krmiva suchá (granulované krmivo převážně masového původu), mražená (larvy hmyzu, korýši, měkkýši, rybí maso) a živá (hmyz, kroužkovci, malé rybky).

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Ve tvaru těla a zbarvení není mezi samcem a samicí výraznější rozdíl. Samci však dorůstají větší velikosti a samice mohou být v těle plnější a s méně vyvinutým protažením konečků hřbetní a řitní ploutve.

Ryby dospívají přibližně při velikosti 12 cm kdy se i postupně přebarvují do dospělého zbarvení; žlutý základ s červeným hrdlem a bříškem. Především v této době je třeba klást důraz na dostatečné množství úkrytů pro samičku, jelikož může docházet k častým roztržkám a o slabší rybku bychom mohli přijít. Postupem času však pár vytvoří v akvarijní nádrži pevné pouto (v přírodě tvoří většina druhů cichlid páry zpravidla pouze na přechodnou dobu v období rozmnožování) a k případným roztržkám dochází zřídka. Na rozdíl od některých jiných cichlid nejsou perlovky obvykle příliš vybíravé při volbě partnera, a proto nemusíme zoufat při získání například pouze jednoho nesehraného páru.

Dobře živený pár v kondici se k výtěru nenechá dlouho přemlouvat a brzy se vytře na chráněný pevný podklad v rámci svého teritoria. Jako podklad pro uložení několika set jiker dobře poslouží kořeny dřevin.

Vykulený potěr rodiče přemístí do připraveného důlku v substrátu. Dle teploty vody, přibližně za 6 dní od výtěru dochází k rozplavání potěru. V této fázi potěr ochotně přijímá nauplie žábronožky solné, ale k dosažení velice dobrých výsledků postačí i vařený vaječný žloutek. Rodiče se o potěr vzorně starají a vytrvale brání před nebezpečím; i ve společenské nádrži jsou schopné potěr uchránit před nájezdy dravců.

Potěr rychle roste a brzy přijímá živé a mražené larvy hmyzu. Ve stáří přibližně 2 měsíců se u mladých perlovek začíná projevovat silná vnitrodruhová agresivita a je nutné pečlivě a pravidelně krmit, abychom minimalizovali ztráty způsobené kanibalismem a poškozením rybek jejich sourozenci.

Dle mých zkušeností rostou mladé perlovky výrazně rychleji pokud jsou déle ponechány s rodiči; v takovém případě neúnavně prohledávají každý koutek nádrže v honbě za potravou. V případě odstavení od rodičů věnují významnou část časového fondu vzájemným šarvátkám, bránění teritoria a rybky jsou obecně plašší. Známé jsou i stížnosti chovatelů, kdy se mladé rybky mezi sebou neúnavně pronásledují dokud nezůstane malá skupinka nejsilnějších jedinců, anebo jediná rybka. Proto může být výhodné umístit mladé rybky do společenské nádrže, což rozptýlí jejich pozornost.

Vzhledem k velké žravosti a agresivitě mladých perlovek není dobrá jejich kombinace s mladými jiných druhů ryb, tetrami, a jinými menšími rybami. Mladé perlovky však můžeme socializovat v nádrži s neagresivními dospělci menších druhů perlovek, nebo cichlidami rodů Pelvicachromis, Benitochromis, Chromidotilapia a dalšími.

Další informační zdroje:

Ukaž na Fishbase

http://www.dcg-online.de/...
http://www.cichlidae.com/...
http://www.sydneycichlid.com/...
http://en.wikipedia.org/...
https://www.facebook.com/...

Literatura
Lamboj, A., 2004. "The Cichlid Fishes of Western Africa". Birgit Schmettkamp Verlag, Bornheim, Germany.

Loiselle, P. V., 1992. "An annotated key to the genus Hemichromis Peters 1958". Buntbarsche Bulletin (Journal of the American Cichlid Association). no. 148.

Loiselle, P. V., 1979. "A revision of the genus Hemichromis Peters 1858 (Teleostei: Cichlidae)". Annales du Musée royal de l'Afrique Centrale (Série Zoology). (Series 8) no. 228.

Whyte, S. A., 2009. "Distribution, trophic relationships and breeding habits of the fish populations in a tropical lake basin (Lake Bosumtwi-Ghana)". Journal of Zoology. no. 177.