Hemichromis elongatus Guichenot, 1861

Správce: mstuchlik

Zobrazeno: 37136x

Synonyma: Chromichthys elongatus; Hemichromis auritus

Výskyt: Značně variabilní a přizpůsobivý druh s rozsáhlou oblastí rozšíření ve střední a západní Africe. Vyskytuje se zejména v povodí řek Kongo, Okavango a Zambezi. Vybrané populace mohou být samostatnými druhy. Preferuje mělká jezera, proudné potoky a přítoky řek, v omezené míře hlavní tok větších řek. Na rozdíl od většiny perlovek, Hemichromis elongatus tvoří na přírodních lokalitách skupiny o velikosti 6-12 jedinců; obvykle pouze v období tření se vybrané páry oddělí od skupiny a vytírají se v příbřežní vegetaci, nebo naplavených kořenech.

Postupem času byla tato perlovka akvaristy zavlečena do tropických oblastí po celém světě a stabilní populace se drží například na Havaji a v Hong Kongu.

V oblastech se současným výskytem Hemichromis fasciatus preferuje v přítoky nebo se zdržuje podél břehu, kdežto Hemichromis fasciatus dává přednost hlavnímu toku.

Spolu s Hemichromis fasciatus se často v omezeném množství vysazuje do akvakultur s tilapiemi, kde má pozitivní vliv na jejich růst (predační tlak perlovek vede k omezení potřeby tilapií třít se a odchovávat potomstvo).

Z dalších ryb se v biotopu Hemichromis elongatus vyskytují například: cichlidy Benitochromis batesi, Benitochromis conjunctus, Benitochromis finleyi, Benitochromis riomuniensis, Benitochromis ufermanni, Chromidotilapia guntheri, Chromidotilapia linkei, Etia nguti, Pelvicachromis taeniatus, Tilapia camerunensis, Tilapia sp. Mamfe a Pelmatolapia mariae, z jiných ryb například Hepsetus odoe a Opsaridium ubangiensis, nebo halančíci z rodů Chromaphyosemion, Epiplatys a Procatopus.

Velikost až 25 cm.

Obecný popis

V našich akváriích zřejmě nejrozšířenější zástupce velkých, „pětiskvrnných“ perlovek (do této skupiny se řadí i Hemichromis fasciatus a Hemichromis frempongi).

Navzdory pojmenování (Hemichromis elongatus vyjadřuje, že se jedná o perlovku štíhlou, anebo protáhlou) jsou dospělci obvykle v těle vyšší, než ostatní zástupci "pětiskvrnných" perlovek. Obvyklé je stříbrné lesklé zbarvení (na rozdíl od Hemichromis elongatus jsou dospělci druhů Hemichromis fasciatus a Hemichromis frempongi převážně matně zbarveni) s pěti výraznými spíše vertikálními skvrnami na bocích. Charakteristická lesklá skvrna na skřelích je červeně ohraničena. Pro tento druh jsou dále typické tenké červené horizontální pruhy podél těla.

Hemichromis elongatus je nejmenším zástupcem "velkých" perlovek; přestože se ojediněle vyskytují jedinci o délce až 25 cm, obvykle nedorůstá více než 20 cm. Na rozdíl o výše uvedených druhů se dospělci v přírodě vyskytují samostatně, ale i v menších skupinách. Vzhledem k širokému rozšíření je tento druh značně tvarově (protáhlé a úzké ryby z proudných a na potravu chudých vod a vysokotělé mohutné ryby z velkých řek a jezer, nebo na potravu bohatých biotopů) a barevně variabilní (od téměř černých jedinců z beninské populace, žluté jedince z řeky Menja v Kamerunu, až po spektakulární převážně červené ryby z potoka Ayatto v Kamerunu).

Hemichromis elongatus je ve zbarvení značně komunikativní a dle aktuálního barevného schématu lze jednoduše vypozorovat náladu chovaných ryb.

Na vybraných lokalitách se vyskytuje spolu s Hemichromis fasciatus, jenž bezpečně rozeznáme dle nepravidelných spíše drobných černých skvrn za hlavou na bocích.

Nádrž: Minimálně 200 litrů pro chov jednoho páru. Dostatek úkrytů a stinných míst pro relaxaci a jako bezpečnou zónu pro menší samičku v případě šarvátky.

Alespoň 600 litrů v případě chovu ve skupině, nebo společného chovu s jinými robustními a teritoriálními rybami.

Extra velké nádrže o objemu 1000 a více litrů v případě kombinace s volně plovoucími rybami sdružujícími se v hejnu.

Dostatečné množství úkrytů a dekorací pro horizontální a vertikální členění nádrže na samostatná teritoria. Hemichromis elongatus rády proplouvají celou nádrží, a proto ocení dostatek volného prostoru a dlouholisté rostliny pro odpočinek. Na rozdíl od většiny perlovek, které se obvykle zdržují u dna v blízkosti úkrytů, Hemichromis elongatus preferují volná prostranství ve středu vodního sloupce.

Rostliny obvykle nepoškozují, nicméně rostliny v jejich teritoriu mohou být poničeny při občasném „úklidu“ území. Z vhodných rostlin lze použít například Anubias, Echinodorus, Microsorium, Valisneria a Crinum.

Náročnost: Nenáročné inteligentní ryby se silným charakterem. Z rozšířenějších ryb s podobnými nároky a osobností je lze přirovnat k menší alternativě středoamerického kančíka Parachromis loisellei, nebo Petenia splendida.

Poznámky k chovu

Teplota: 22 - 26 °C
pH: 6 - 8
Voda: sladkovodní; Na kvalitu vody nenáročné ryby; v běžně dostupné a neupravené vodě „z kohoutku“ dobře prospívají a ochotně se třou.

Teritoriální a agresivní, ale nenáročné ryby, vhodné i pro mírně pokročilé akvaristy schopné poskytnout jim odpovídající prostor a péči. V přírodních podmínkách se vyskytují v čistých, průzračných a na kyslík bohatých potocích, ale i v silně zakalených a stojatých vodách s vysokou salinitou. Vzhledem k vysoké přizpůsobivosti by se v letních měsících mohlo jednat i o vhodného chovance pro zahradní jezírka.

Z velkých perlovek se jedná o nejvhodnější ryby pro chov ve společenské nádrži; nejsou vyloženě rvavé, mimo tření neryjí a nepoškozují rostliny. Při volbě vhodné obsádky nádrže je třeba počítat s jejich dravou povahou. Díky své rychlosti, manévrovatelnosti a silným čelistem dokáží na souputníkovi napáchat v krátké chvíli velké škody. Můžeme je ale chovat spolu s většími druhy Hemichromis, dále pak zejména s většími zástupci afrických říčních cichlid z rodů Tilapia, Oreochromis, Chromidotilapia, Pelmatochromis, a další. Z jiných ryb můžeme být úspěšní se sumci, velkými tetrami, nebo parmičkami. Mimo období tření si jiných ryb v nádrži, jež nepovažují za potravu, prakticky nevšímají a veškeré šarvátky se omezují pouze na budování pozice ve skupině.

Ryby malé, hejnové, příliš zbrklé, nebo naopak pomalé, s nezvyklým tvarem a chováním, se závojovými ploutvemi, anebo hladinové budou obvykle považovány za kořist (to se týká i relativně velkých ryb, které mohou perlovky napadat i ve skupině, a dříve nebo později je v nádrži ubijí). Nevhodné jsou obvykle i kombinace s velkými americkými cichlidami.

Jedná se o dravé ryby, v přírodě loví malé ryby, korýše a hmyz. V akváriu však snadno přijímají krmiva suchá (granulované krmivo převážně masového původu), mražená (larvy hmyzu, korýši, měkkýši, rybí maso) a živá (hmyz, kroužkovci, malé rybky). Zejména u barevnějších variant (například červené formy z řeky Ayatto) a již od útlého mládí ryb je třeba poskytnout potravu bohatou na karoteny, v opačném případě hrozí, že nikdy nedosáhneme plného vybarvení ryb. Intenzita a výživnost krmení má u Hemichromis elongatus výrazný vliv na stavbu těla. Přibližně 2 měsíce chovám skupinu 6 ryb generace F1 z řeky Ayatto, jedná se o vzrostlé ryby ve velikosti 10-16 cm. Při jejich pořízení mě překvapila jejich štíhlost, kdy při srovnatelné délce s rybami beninské populace byly více než o třetinu nižší v těle a s výrazně větší a protáhlejší hlavou. Nicméně, po 2 měsících chovu a identickém krmení začaly i tyto ryby mohutnět a postupně se přibližují tvarem svým beninským příbuzným.

Krmení skupiny perlovek většími kusy masa připomíná krmení masožravých piraní, kdy jednotlivé ryby postupně útočí na kus masa a snaží se z něj část odtrhnout.

Při chovu ve skupině lze pozorovat i kooperaci ryb při lovu, kdy někteří jedinci aktivně nadhánějí kořist, anebo odvádějí pozornost, zatímco jiné ryby loví, nebo strhávají velkou kořist. V mé společenské nádrži dochází k častému tření dominantního druhu Hemichromis frempongi. V průběhu dne se perlovky Hemichromis elongatus nepřibližují k jejich teritoriu, nicméně, po zhasnutí světel pravidelně využívá skupinka těchto dravců momentu překvapení a v krátkém časovém horizontu přibližně 5-10 sekund oberou překvapené rodiče, dříve než se stačí zorientovat, vždy o několik mladých. Jedná se o akci plánovanou, kdy již několik minut před pravidelným časem zhasnutí se jednotlivé ryby poschovávají do úkrytů v blízkosti vodícího páru a v okamžiku zhasnutí současně vyrazí z různých směrů a útočí do hejna překvapených rybek.

Poznámka: Přestože zdůrazňuji, že se jedná o ryby dravé a agresivní, při chovu ve vhodných podmínkách nedochází k problémům. Tyto ryby chovám téměř 3 roky, kdy jsem si pořídil 23 kusů Hemichromis elongatus Benin, 6 kusů Hemichromis elongatus Ayatto a 10 kusů Hemichromis frempongi, jež jsem choval společně a v několika vlnách přidával a ubíral. Po celé období chovu jsem nepřišel o jedinou rybu ani nedošlo k vážnějšímu zranění, než je poškrábaná čelist, nebo lehce potrhaná ploutvička. Nezaznamenal jsem ani napadení ostatních ryb v nádrži, jež nebyly považovány za krmení. Ve srovnání se zkušenostmi s "pubertálním" obdobím středoamerických cichlid rodů Amphilophus, nebo Parachromis, kdy často dochází k "bezdůvodnému" zabíjení ostatních obyvatel nádrže, jsou perlovky relativně klidné a charakterově stabilní ryby.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Ve tvaru těla a zbarvení není mezi samcem a samicí výraznější rozdíl. Samci však dorůstají větší velikosti a samice mohou být v těle plnější a s méně vyvinutým protažením konečků hřbetní a řitní ploutve. Nicméně, nedoporučuji se orientovat dle velikosti ryb při výběru páru ze skupiny. Původně jsem choval 23 ryb beninské populace od velikosti přibližně 3 cm a při dosažení délky mezi 11-15 cm jsem se rozhodl velikost skupiny omezit. Předal jsem příteli skupinu 6 ryb, do které jsem vybral 2 z největších jedinců (předpokládal jsem, že se jedná o samce) a 4 z nejmenších ryb. Druhého dne se u přítele 2 největší ryby spárovaly a vytřely.

Ryby dospívají přibližně ve velikosti 10-12 cm. Především v této době je třeba při chovu v páru klást důraz na dostatečné množství úkrytů pro samičku, jelikož může docházet k častým roztržkám a o slabší rybku bychom mohli přijít. Postupem času však pár vytvoří v akvarijní nádrži pevné pouto (v přírodě tvoří většina druhů cichlid páry zpravidla pouze na přechodnou dobu v období rozmnožování) a k případným roztržkám dochází zřídka. Při chovu ve skupině se agresivita dominantního samce obvykle rozptýlí mezi členy skupiny. Dle mých zkušeností, při společenském chovu ve skupině, se zpravidla mimo období tření pouto mezi rybami rozpouští a samec i samice se vrací zpět ke skupině ostatních ryb.

Dobře živený pár v kondici se k výtěru nenechá dlouho přemlouvat a brzy se vytře na pevný podklad v rámci svého teritoria. Jako podklad pro uložení několika set jiker dobře poslouží kořeny dřevin, kameny, nebo třeba květináče. Vykulený potěr rodiče přemístí do připraveného důlku v substrátu.

Rozplavaný potěr dobře přijímá nauplie žábronožky solné, komerční suchá krmiva pro potěr, případně můžeme využít i vařený vaječný žloutek. Rodiče se o potěr vzorně starají a vytrvale brání před nebezpečím.

Potěr rychle roste a brzy přijímá živé a mražené larvy hmyzu. Pravidelným krmením snížíme agresivitu mladých perlovek a případné ztráty způsobené kanibalizmem a vzájemnými šarvátkami. Na druhou stranu, dospělé ryby rostou velice pomalu.

Vzhledem k velké žravosti a agresivitě mladých perlovek není dobrá jejich kombinace s mladými jiných druhů ryb, tetrami, a jinými menšími rybami. Mladé perlovky však můžeme socializovat v nádrži s dospělci menších druhů perlovek, nebo cichlidami rodů Pelvicachromis, Benitochromis, Chromidotilapia a dalšími.

Další informační zdroje:

Ukaž na Fishbase

http://www.dcg-online.de/...
http://www.nvcweb.nl/...
http://www.cichlidae.com/...
http://www.sydneycichlid.com/...

Pro zájemce o tento druh doporučuji registraci ve skupině West African Cichlids Group na Facebooku; v současné době se pravděpodobně jedná o nejlepší zdroj fotografií mnoha forem této překrásné perlovky a video záznamů z přírodních lokalit výskytu:
https://www.facebook.com/...

Literatura
Lamboj, A., 2004. "The Cichlid Fishes of Western Africa". Birgit Schmettkamp Verlag, Bornheim, Germany.