Anthias anthias Linnaeus, 1758

Synonyma: Anthias sacer; Aylopon canariensis; Labrus anthias; Serranus anthias

Výskyt: Ryba subtropického pásma. Nalezneme ji ve východní části Atlantiku mezi Angolou a Portugalskem, včetně Azorských a Kanárských ostrovů, Madeiry, ve Středozemním moři. V některých státech (např.. Chorvatsko) patří mezi chráněné živočichy.

Velikost až 27 cm.

Obecný popis

Bradáč červený patří do čeledě kanicovitých, žije v hloubkách 15 až 300 m mezi skalami, u štěrkového dna nebo mezi korály, v podmořských jeskynních kontinentálního šelfu a v jeho horních vrstvách. Zřídka se vyskytuje ve volné vodě nade dnem, nenalezneme jej nikdy na mělčinách. Jedná se o noční rybu. Žije v malých hejnech.

Živí se korýši a malými rybami. V některých pramenech nalezneme informaci, že je všežravec, v jiných typický planktonofág – tj. neživí se organismy ze dna, ale rostlinnými mikročásticemi z vodního sloupce.

V angličtině je bradáč červený označován jako swallowtail seaperch ("mořský okoun s vlaštovčím ocasem"). Vidíme-li tuto rybu poprvé, máme dojem, že se jedná o křížence cichlidy se závojnatkou. Nádherné závojové ploutve okouzlí každého pozorovatele této do červena zbarvené ryby. Ocasní ploutev je hluboce vykrojená, její paprsky jsou velmi dlouhé, přičemž spodní část je delší než horní.

Podčeleď Anthiinae, patřící do čeledi kanicovitých, je tvořena převážně malými, mírumilovnými a nádhernými rybami, které budí obrovský zájem mořských akvaristů. Tyto rybky tvoří komplexní sociální skupiny založené na počtu samců a samic a jejich pozicích v korálovém společenství. Nacházejí se ve všech světových mořích a oceánech. Prvním druhem, který byl z této skupiny popsán byl právě bradáč červený.

Anthias anthias patří mezi největší bradáče chované v mořských nádržích. Kromě jeho velikosti je i oproti ostatním bradáčům atypická i hloubka ve které žije, ostatní bradáči jsou menší, žijí na korálových útesech v menších hloubkách. U všech bradáčů převládá zbarvení červené, červeně-fialové nebo žluté, nebo jejich kombinace. Jedna barva přechází plynule v barvu druhou a vytváří nádherné barevné přechody.Pro všechny bradáče je typická hluboce vykrojená ocasní ploutev.

Nádherně zbarvení bradáčovití žijí v hejnech o tisících kusech a již od mládí vytvářejí harémy. Ty se skládají z dominantního, nádherně vybarveného samce a ze 2 až 12 samic, které mezi sebou mají taktéž určitou společenskou hierarchii a až ze 2 subdominantních samců, kteří nejsou tak zářivě vybarveni jako samec dominantní a nejsou teritoriální. Teritoriální samec svým akrobatickým plaváním ve tvaru písmene U určuje a energicky brání teritorium svého harému.

Patří k protogynním hermafroditům, tj. dochází k přeměně ze samici na samce. Samci jsou větší, mají delší ploutve kterými imponují při dvoření samicím. Všichni bradáči se rodí jako samice. Jakmile zemře dominantní samec, největší samice se přeměňuje v samce aby zaujala jeho místo v sociální hierarchii. To může vést k hašteřivosti a rivalitě mezi následným, největším subdominantním samcem, který vidí příležitost v posunu na společenském žebříčku a přeměňující se samicí, jejíž hormony jsou plné testosteronu.

Je známo 7 rodů bradáčovitých, kteří jsou spojeni s ekosystémy korálových útesů - Holanthias, Luzonichthys, Nemanthias, Plectranthias, Pseudanthias, Rabaulichthys a Serranocirrhitus (https://www.petsolutions.com/... ). Všichni zástupci jsou nabízeni na trhu s mořskými korálovými rybami, přičemž k největší oblibě patří zástupci Pseudanthias.

Nádrž: Vhodný druh do velké nádrže s biotopem Středozemního moře, minimálně 500 l pro menší jedince. Střední nároky na proudění i světlo. Méně vhodný do korálové nádrže.

Náročnost: Středně náročná ryba.

Poznámky k chovu

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Další informační zdroje:

Hynek Dařbujan. Průvodce mořskou faunou a flórou, Studio Press, 2001, 324 str., ISBN 80-902316-0-8
David Alderton. Akvarijní a jezírkové ryby. Knižní klub, 2006, 400 str., ISBN 80-242-1633-7
Helmut Debelius. Rudé moře. Průvodce korálovými útesy. Rajzl Publishing, 2003, 323 str., ISBN 80-903171-3-8
Dick Mills. Akvarijní mořské ryby. Nakladatelství Slovart, 2004, 117 str., ISBN 80-7209-570-6

http://sea.vseohw.net/... http://en.wikipedia.org/...
http://www.meerwasser-lexikon.de/...
http://www.mer-littoral.org/...
http://www.aiam.info/...