Pterois volitans Linnaeus, 1758

Synonyma: Gasterosteus volitans; Pterois lunulata

Výskyt: Perutýn ohnivý se vyskytuje v indo—pacifické oblasti, na jižním pobřeží Indie, severně od Austrálie až k břehům Asie a odsud dále na východ k japonským ostrovům. Nalezneme jej i při západním i východním pobřeží Afriky, hojně v Rudém moři. Uměle byl již zavlečen i na pobřeží Floridy, kde byl spatřen v roce 1990. V roce 2002 byl nalezen severněji po celém východním pobřeží až po New York.

Velikost až 38 cm.

Obecný popis

Žije v oblasti korálových útesů, ale nalezneme jej i v otevřených, hlubších vodách teplých moří. Noční dravec. Upřednostňuje jeskyně, skalní převisy, útroby vraků, kde se ukrývá. Zde také loví. Vyskytuje se jednotlivě nebo ve skupinách na okrajových korálových útesech stejně jako v porostech řas. V dospělosti se jedná spíše o samotářskou rybu, která žije v menších společenstvích jenom v mládí nebo v době rozmnožování. Samečci perutýna jsou mnohem agresivnější, než samice.

Je to velmi dobrý lovec (dorůstající do délky 35-38 cm), jež dokáže udolat ryby velikosti svého vlastního těla. V nádrži své menší spolubydlící obvykle sežere, proto je vhodné jej chovat s většími rybami. Perutýn preferuje lov za snížené viditelnosti. Svou kořist loví prudkým nasátí proudu vody i s kořistí. Jinou technikou je zahnání vyhlídnuté oběti do místa, kde nemá žádný prostor k úniku. K tomu používá rozevřených prsních ploutví jako zastrašující hradby.

Perutýni často loví i ve skupinách drobnější ryby, podobně jako ve smečkách loví lvi. Odsud vznikl i anglický název pro perutýny jak druh – Lionfish. Podobně jako i lvi po hodování perutýni nehnutě odpočívají s plnými břichy. Perutýna ohnivého nejčastěji najdeme v angličtině psaných zdrojích pod jménem Red Lionfish.

V otevřeném moři často plavou proti potápěčům v hejnu a odmítají jim uvolnit cestu.

V paprscích hřbetní ploutve má perutýn jedové kanálky, obsahující jed složením podobný kobře. Jedovatý je rovněž i sliz ryby. Jedové ostny perutýn používá pouze když je sám v úzkých. Zranění je velmi bolestivé, ale nemusí být smrtelné. Velmi těžko se hojí. Okamžitou první pomocí je dopravit do místa zranění horkou vodu nebo vzduch (technika horkovzdušného fénu je efektivnější než opaření zraněného vřící vodou, lépe se reguluje zdroj tepla a doba jeho působení) – co nejvyšší teplotu vydržíme. Jed je bílkovinné povahy a tudíž se teplem denaturuje, čímž ztrácí svou sílu. Zranění jedovatým trnem není nikterak příjemná událost a vyžaduje co nejrychlejší podání antisera, pozorování v nemocnici pod přístroji, imunologická vyšetření.

I přes jedovatost je perutýn loven domorodci pro své obzvlášť chutné maso. Jedná se o velmi ceněnou rybu v gastronomii, kde se podává jako specialita a vyhlášená pochoutka. Pro její přípravu je ale nutná znalost odstranění jejích jedových žláz.

Přes den se obvykle skrývá v dutinách a pod převisy. Perutýn ohnivý je ze všech druhů perutýnů nejodolnější, nejméně náročný a proto je častou rybou mnoha akvarijních expozicí, kde přitahuje svou barevností, neobvyklým tvarem a majestátným, pomalým plaváním.

Krmíme jej drobnými rybami, rybím masem a rozmraženou potravou. V mořském akváriu Galerie Butovice jsou perutýni krmeni potápěčem, přičemž při velké opatrnosti nejsou používány ani ochranné rukavice neoprenóvého obleku.

Nádrž: Minimální velikost 1000 l. Mladé rybky lze dočasně chovat i v menším prostoru. Menší exempláře můžeme chovat již v nádržích o objemu 300 – 400 litrů. Vytváříme členitý prostor, s dostatkem úkrytů a stinných míst. Obývá celý prostor nádrže, od horních vrstev až po dno.

Poznámky k chovu

Velice oblíbená ryba pro svůj neobvyklý tvar, chování. V nádržích se chová již od samých začátků mořské akvaristiky. Pro chov je nenáročná. Perutýn ohnivý se často chová v mořských akváriích jako ceněná dekorační ryba. Roční obrat z jejich prodeje přesahuje miliardu amerických dolarů.

Při manipulaci v nádrži mějme vždy na paměti jedovatost této ryby, která se mnohdy ukrývá v prostorách, kam při údržbě nádrže můžeme bezmyšlenkovitě sáhnout! V přírodních podmínkách se dožívá deseti let.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Perutýn je samotářská ryba, které se do společnosti dalších jedinců vydává pouze v období reprodukce. V tomto období většinou jeden sameček vytvoří skupinu se 3 až 8 samičkami. V období reprodukce dochází u jedinců k fyzickým změnám jejich vzhledu. Samečkové se stávají tmavší a jejich pruhování částečně mizí, jejich povrch je pak více stejný. Oproti tomu samičky v době zralosti vajíček blednou. V oblasti břicha a tlamy mají pak až stříbrně bílou barvu.

Se začátkem stmívání se začne sameček dvořit. Po vyhlédnutí samičky a úspěšném dvoření spolu zaberou pozici poblíž mořské hladiny, kde dochází k rozmnožování.

V moři samice vypouští velké množství jiker, řádově milióny. Jikry a plůdek ropušnicovitých plují volně s proudem. Jikry jsou poměrně malé, okolo 1 mm v průměru, kulovité nebo mírně vejčité.

Vajíčka jsou kladena spojena k sobě a až časem se rozdělí na menší celky. Po vypuštění vajíček následně dojde k oplození vajíček samčím mlíčím.

Přibližně 12 hodin po oplodnění se začne tvořit embryo. Za 18 hodin od oplození vzniká hlava a oči. Za 36 hodin od oplození vzniká larva. Po čtyřech dnech je larva již uzpůsobena k tomu, aby mohla sama velmi dobře plavat a přijímat samostatně potravu.

Vykulený plůdek tvořící součást planktonu je dlouhý okolo 2 mm. Mladé rybky klesající ke dnu mohou být v závislosti na druhu malé, na dně byly nalezeny rybky perutýnů o velikosti v průměru 15 mm. Dospělosti se dožívá jen nepatrné procento z původního počtu potěru.

Mláďata perutýna ohnivého mají načernalé průsvitné ploutve s velkými skvrnami ve tvaru očí.

Další informační zdroje:

Ewald Lieske and Robert F. Myers: Coral reef guide, Red Sea. HarperCollinsPublishers Ltd., London, 2004, ISBN 978-0-00-774173-1
Hynek Dařbujan. Průvodce mořskou faunou a flórou, Studio Press, 2001, 324 str., ISBN 80-902316-0-8
David Alderton. Akvarijní a jezírkové ryby. Knižní klub, 2006, 400 str., ISBN 80-242-1633-7
Helmut Debelius. Rudé moře. Průvodce korálovými útesy. Rajzl Publishing, 2003, 323 str., ISBN 80-903171-3-8
Dick Mills. Akvarijní mořské ryby. Nakladatelství Slovart, 2004, 117 str., ISBN 80-7209-570-6

http://www.fishbase.org/...
http://animaldiversity.ummz.umich.edu/...
http://www.flmnh.ufl.edu/...
http://www.liveaquaria.com/...
http://www.oceanlight.com/...
http://www.meerwasser-lexikon.de/...
http://en.wikipedia.org/...
http://www.alltropicalfish.com/...
http://ajplegacy.physiology.org/... (popis působení jedu)
http://rybicky.net/...
http://cs.wikipedia.org/...