Ancistrus cf.cirrhosus Valenciennes, 1836

Synonyma: Ancistrus sp.

Výskyt: Jižní Amerika, Paraguay, Brazílie. Ancistrus cirrhosus - Rio Paraná.

Velikost až 13 cm.

Obecný popis

Tvar těla je dokonale přizpůsoben podmínkám k životu na dně horních a středních rychleji tekoucích řek a říček. Tvar těla je kapkovitý, zespoda zploštělý tak, aby dokonale přisedal k podkladu (kamenům, naplaveným větvím, kořenům) a kladl co nejmenší odpor rychle tekoucí vodě. Svými speciálně uzpůsobenými spodně postavenými ústy s přísavkou získávají seškrabáváním řas a drobných živočichů potravu. Navíc jim toto uspořádání úst umožňuje udržet se v rychle tekoucí vodě. Jejich tělo pokrývá shora kostěný pancíř, který chrání tyto ryby před dravci podobně jako jejich ploutve (mimo ocasní) začínající ztvrdlým paprskem přeměněným v trn. V případě nebezpečí tyto trny postaví kolmo k tělu a znemožní tak případnému útočníkovi jejich spolknutí.

Jelikož se jedná o ryby s převážně noční aktivitou žijící většinou v čistých vodách v nichž je přes den nadměrné množství světla mají v oku vytvořenu speciální lalokovitou duhovku. Ta se při dopadu denního světla rozšiřuje a zakrývá zornici, a naopak v noci stáhnutím se umožní kvalitní vidění. Další zvláštností těchto ryb jsou háčkovité ostny po stranách úst, které používají samci k soubojům a taky při ochraně jiker.

Zbarvení ryb je poměrně variabilní - na tmavošedém, světlešedém, šedohnědém nebo hnědém podkladu jsou po celém těle rozesety světlejší bílošedé nebo u hnědého podkladu béžové tečky taktéž variabilní velikosti a různém počtu. Na ploutvích tyto vytvářejí pravidelné pruhování. Špičky ocasu a úzký lem hřbetní ploutve jsou u mladých ryb bílé, s přibývajícím věkem toto bílé zbarvení ubírá na intenzitě.

Kromě tohoto základního zbarvení se v akváriích vyskytují další barevné formy:

• Ancistrus sp. Brown LDA 16 - převládající barva je hnědá, potěr a mladí jedinci mají po těle oranžové a světle béžové skvrny, které s přibývajícím věkem tmavnou. V dospělosti se na jejich těle střídají větší světle hnědé a tmavohnědé skvrny popřípadě je tělo jednolitě tmavě hnědé, barva břicha zůstává i u dospělých jedinců světle béžová.

• Semialbinní (xantorická) forma L144 - Ancistrus sp. L144 – tělo je jednolitě žlutě zbarvené s černě pigmentovanýma očima a někdy ojediněle se vyskytující černou skvrnkou nejčastěji na hlavě či ploutvích.

• Albinotická forma Ancistrus sp. Gold – tělo bíložlutě až žlutě zbarvené s náznakem bílého tečkování,červené oči.

• Ancistrus sp. SUPER RED – forma vyšlechtěná z formy LDA 16, v akváriích s výrazným oranžovým zbarvení i v dospělosti.


U všech výše popsaných barevných forem se vyskytují taky závojové varianty s dlouhými závojovými ploutvemi.

Pohlavní rozdíly jsou u tohoto druhu velmi dobře patrné. Samci vykazují při odchovu rychlejší růst a ve velikosti cca.5 cm se jim nejprve po stranách hlavy a později i vpředu mezi očima objevovat četné, postupem času rozvětvené, kožovité výběžky. Tyto se u samic nevyskytují a pokud ano tak jen minimálně a jen velmi krátké po stranách hlavy v malém počtu. Celkově jsou samci větší, mají mohutnější trny prsních ploutví a v porovnání se samicemi zaplněnými jikrami jsou štíhlejší.

Nádrž: Vzhledem k velikosti a značnému množství konzumované potravy bych doporučil akvárium nad 50 l. Nádrž může být vybavená zcela běžně, je však vhodné do ní umístit kořeny. Tyto slouží v období nedostatku balastních látek k jejich doplnění a taky poskytují rybám potřebné úkryty ve kterých tráví velkou část dne. Jelikož ancistrusi patří mezi zdatné a vytrvalé jedlíky a mají rádi proudící prokysličenou vodu, je ideální výkonná filtrace. Z hlediska jejich pohybu a výživy jsou nejlepší akvária nepříliš hustě zarostlá, se širokolistými rostlinami a množstvím kamenů a kořenů z nichž mohou pohodlně seškrabávat nárůsty řas a drobných živočichů.

Náročnost: Tento druh se patří k nejrozšířenějším akvarijním rybám díky své schopnosti nepřetržitě čistit stěny a zařízení akvária od řas, sinic, kolonií hub a baktérií. Patří k nejnenáročnějším akvarijním rybám vůbec a je vhodný a potřebný prakticky v každém akváriu. Jedná se o rybu vhodnou i pro začátečníky.

Poznámky k chovu

Chov je jednoduchý. Ideální vzhledem k jejich teritoriálnímu chování je párový či harémový chov s jedním samcem, popř. poskytnout více samcům dostatek prostoru pro vytvoření vlastních teritorií. Potrava by měla být rozmanitá s převahou rostlinné složky, trávicí trakt mají přizpůsoben k příjmu velkého množství potravy chudé na živiny. Přemíra živin jim může způsobit problémy. Čím jsou ryby starší tím lépe snáší a přijímají živočišnou potravu (rybí maso, mražené patentky).

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Tření není nutné u dostatečně krmených pohlavně dospělých jedinců nijak zvlášť stimulovat, nejčastěji k němu dochází pár dní po běžné výměně vody. Ryby se vytírají do uzavřených prostor, kde má samec šanci jikry uchránit před predátory. V akvarijních podmínkách jsou to dutiny v kořenech, speciální keramické jeskyňky, díry v písku pod kameny, prázdné kokosové ořechy, bambusové či novodurové trubky, vázičky. Ideální velikost otvoru do úkrytu je taková, aby jej samec uzavřel v případě potřeby svým tělem. Samec samici nejprve odhání od úkrytu, aby přesvědčil samici, že je schopný potomstvo uchránit před vetřelci a dalšími samci. Poté samici pustí dovnitř, kde samice naklade do zadní části jeskyňky dle velikosti a stáří samice 30 – 150 do hroznu seskupených poměrně velkých jiker žluté, žlutooranžové či oranžové barvy. Ty samec poté oplodní, samici pustí ven a přebírá další rodičovskou péči. Následujících 5-7 dní vlněním ploutví přivádí k jikrám okysličenou vodu dokud se jikry nevylíhnou a odstraňuje případně zaplísněné neoplozené jikry. Plůdek se po vykulení přichytí na bok či strop jeskyňky, kde dalších přibližně 8-10 dní tráví velký žloutkový váček. Potěr se drží u sebe ve skupince a neustálým vlněním ocásků si zajišťují přísun okysličené vody. Dříve či později vyžene hlad již zcela vyvinutý potěr ven z úkrytu.

Mladé rybky jsou velmi žravé. I když přijímají jakoukoliv jemnou jak rostlinnou tak živočišnou potravu, největší počet odchovaných mláďat je dle mých zkušeností při krmení pouze rostlinnou potravou – nejlépe u potěru spařený salát nebo čínské zelí. U přírodních forem importovaných v posledních letech je tolerance krmení potěru potravou s vyšší energetickou hodnotou a nižším obsahu vlákniny podstatně nižší (působí jim zažívací problémy vedoucí k úhynu). Populace dlouhodobě množené v akváriích už tak citlivé nejsou. Čím je potěr starší, tím je potřeba živočišné stravy větší. U dospělých ryb je dle mého názoru ideální poměr živočišné a rostlinné stravy 1:1.

Vločková krmiva určená pro běžné akvarijní ryby mají poměr rostlinné a živočišné složky zhruba vyrovnaný a bez problémů postačí k odchovu této nenáročné ryby. Růst je rychlý, pohlavní dospělosti dosahují ve velikosti cca.7cm. Pokud nejsou ve společném akváriu větší či dravé ryby, není problém vidět několik dorůstajících generací ryb odchovaných samovolně bez jakéhokoliv akvaristova přičinění.

Někdy se stane, že je tření příliš bouřlivé nebo tvrdost vody v akváriu příliš vysoká a jikry ztratí schopnost přilepit se k podkladu. Samec či samice pak může špatně přilepené jikry svým prudkým pohybem při tření nebo následném ovívání nechtě vyhodit ven. Pak je nejlepší tyto umístit do mírného proudu k vývodu filtru či použít malé čerpadlo. Aby nedošlo ke kontaminaci houbami a plísněmi vyskytujících se na dně elementky, je vhodné umístit hrozen jiker do na hladině plavajícího sítka. To navíc umožní perfektní přístup prokysličené vody i zespod hroznu. Vhodné je přidat do elementky pár kapek např. Acriflavinu či léčiv určených pro prevenci proti plísním a případné plesnivé jikry co nejrychleji opatrně odstranit. Za těchto podmínek je vylíhnutí jiker skoro stejně úspěšné jako v samcově péči.

Další informační zdroje:

Stanislav Frank: Akvaristika. Práce,Praha,1984, 368 stran.
Zdeněk Drahotušský, Jindřich Novák: Akvaristika, Jota, 2000, 336 stran.

http://www.planetcatfish.com/...
http://www.l-welse.com/...

Video:

http://www.planetcatfish.com/...