Corydoras paleatus Jenyns, 1842

Synonyma: Callichthys paleatus; Corydoras maculatus; Corydoras marmoratus; Corydoras microcephalus; Silurus quadricostatus

Výskyt: Jižní Amerika - jihovýchodní Brazílie, Uruguay, Paraguay, Argentina. Byli odchyceni v deltách a středních tocích těchto řek: Rio La Plata, Rio Uruguay, Rio Paraná, Rio Yi, Rio Santa Lucia, Rio Olimar a v jejich přítocích.

Velikost až 7 cm.

Obecný popis

Tělo Corydoras paleatus je kuželovité, krátké, se silně klenutým hřbetem, břicho rovné. Po stranách těla jsou podélně dvěma řadami taškovitě položené kostěné destičky. Na zelenavém až hnědavě lesklém podkladě je tmavá kresba. U odchytových ryb se podle oblasti výskytu tato kresba může částečně odlišovat.

První exempláře dovezl ze své 5-ti leté historické plavby na Beagle v letech 1831-1836 Charles Darwin. O určení a zařazení Corydoras paleatus se poté zasloužil Jenyns roku 1842. Jako první tyto pancéřníčky rozmnožil Carbonier v Paříži v roce 1878.

Pancéřníčci rodu Corydoras jsou odolní a nenároční. Nalézáme je v celé střední a severní části Jižní Ameriky. Jsou oblíbení nejen pro svoji nenáročnost, mírumilovnost a snášenlivost, ale spolu s Ancistrus sp. zastávají v akváriu i funkci "zdravotní policie", neboť neustále prozkoumávaji vousky dno, požírají zbytky potravy a pomáhají likvidovat veškeré uhynulé živočichy.

Všichni pancéřníčci rodu Corydoras polykají občas bublinky vzduchu, které poté prochází střevem, v jehož konečné části přechází stěnami cévních kapilár vzdušný kyslík do krve. Zbytek vzduchu je řitním otvorem vypuzen ven. Tímto si vypomáhají ve vodách chudších na kyslík. Ale ne vždy, když vidíme pancéřníčky plavat k hladině to znamená, že je v akváriu nedostatek kyslíku. Dýchání atmosférického kyslíku je v nich natolik zafixováno, že se chodí nadechovat naprosto instinktivně.

Pohlaví se rozeznává lehce - samička je větší a zavalitější a má zaoblené hřbetní a břišní ploutve, sameček je menší, štíhlejší a jeho hřbetní ploutev je stále vztyčená, vyšší a do špičky. Břišní ploutve jsou také zašpičatělé.

V anglicky mluvících zemích jej nazývají Peppered cory.

Ze základní variety pancéřníčků skvrnitých se vyšlechtila a geneticky ustálila albinotická forma s červenýma očima a u obou druhů i závojová forma - long-fin. Tyto variety jsou o trochu choulostivější a proto se u nich doporučuje teplota cca o 2°C vyšší.

Albíni u paleátů, při pohledu ze šikma, mají na těle viditelné skvrny a díky nim se dají odlišit např. od Corydoras aeneus albino, kteří tyto skvrny nemají. Tato varieta je velmi plodná, ale většinou trpí nedostatkem samců.

Přestože se jedná o masožravce, nepohrdne ani umělými krmivy s rostlinnou složkou. Baští hlavně mražené, uhynulé a umělá krmiva, ale velmi rád loví živé "blechy" a další podobně velké vodní beobrattlé živočichy.

Paleáti se v akváriích běžně dožívají 8 let, při teplotách okolo 20°C nám mohou dělat radost 10 i více roků.

Nádrž: Paleáti se nejlépe cítí v zarostlé nádrži nad 60 litrů, kde nejdůležitější je plocha a členitost dna, s dostatečným množstvím úkrytů. Jako velmi vhodné se osvědčily půlky kokosů, kořeny, kameny a rostlinky. Aby si nepoškodili vousky, které mají důležitou funkci chuťového orgánu, je dobré na dno použít písek. Kdo chce mít v nádrži tzv. "kobereček", ten by se měl středních a větších pancéřníčků vyvarovat. Přeci jenom v dospělosti (zvláště samice) působí dojmem "tanku" a jemňoučkou travičku lámou. Veškeré valisnérie, kryptocoryny, echinodory, mokřanky, anubiasy apod. jsou naprosto vítány.

Nepotřebují proud vody a díky svému doplňkovému způsobu dýchání ani vodu příliš prokysličenou, kvalitní filtrace je vhodná z důvodu jejich neustálého šmejdění po dně a tím víření detritu.

Stejně jako většina ryb nemají rádi ostré světlo a vyhovuje jim stín a bezpečí pod rostlinkami. Pokud máme v nádrži větší plochu jenom s pískem, je vhodné dát na hladinu plovoucí rostlinky, aby byl vytvořen alespoň částečný stín.

Náročnost: Chov i odchov C.paleatus je velmi jednoduchý a hodí se i pro začínající akvaristy do společenského akvária.

Poznámky k chovu

Chováme je ve střední až velké dobře zarostlé nádrži s možností úkrytu. Společnost jim můžou dělat všechny neagresivní ryby. U závojových variet je vhodné se vyvarovat společníků, které jejich závoje doženou k útoku (například Betta splendens, Puntius tetrazona).

Pancéřníčci jsou ryby hejnové, proto se doporučuje jako nejmenší množství 6 těchto krásných obyvatel akvária, optimálně 10-12. Jejich krása a hravost více vynikne, když se hejno složí z "obyčejných" skvrnitých i albínů. Pro akvaristy, kteří mají rádi závoje, se může přidat i závojová forma. I tento "mix" vytvoří velmi zajímavé hejno.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

V rámci přípravy na výtěr je vhodné pancéřníčky krmit častěji a to nejlépe živou, případně mraženou potravou. Docílíme tím většího množství jiker a odolnějšího plůdku. Nejčastěji se vytírají v zimních a jarních měsících, ale i během roku není vyjímkou o něco slabší výtěr.

Chceme-li pancéřníčky cíleně odchovávat, je vhodné je na tření odlovit do vytírací nádrže o objemu cca 50 litrů. Voda by měla být dobře filtrovaná s teplotou kolem 22°C, měkká s přídavkem huminů. Jako stimulace poslouží jednorázová výměna 50% vody za vodu o několik stupňů chladnější. Paleáti se třou i samovolně v okrasné nádrži bez jakékoliv stimulace, avšak jikry se počítají na desítky a většinou se stanou vítaným spestřením jídelníčku ostatních obyvatel akvária.

Při cíleném výtěru se do vytírací nádrže na jednu samici umístí 2-3 samci. Od takovéto dobře krmené chovné skupinky je možné získat při jednom výtěru až 300 jiker. Víc samců se dává kvůli tomu, že jeden samec by nezvládl takové množství jiker oplodnit.

Na začátku tření samci pronásledují samici, která hledá a čistí vhodné místo pro umístění jiker. Po chvíli se jeden ze samců postaví před samici do tzv. T-polohy. Samice vypustí 3-5 jiker do kapsy vytvořené z břišních ploutví, které samec oplodní. Samice nalepí jikry na připravené místo a vše se opakuje znovu až do úplného vytření samice. Samci se při této činnosti střídají a neprojevuje se u nich žádná vzájemná agresivita.

Přestože většinu jiker umísťují na sklo, v hustě zarostlé nádrži nepohrdnou ani většími listy rostlin. Občas umísťují jikry na filtr nebo topítko (i když je zapnuté). Jikry jsou umístěny ve shlucích od tří do několika desítek kusů. Jikry jsou velmi lepivé asi 16 hodin, kdy je možné je přemístit jinam. I když pancéřníčci svoje jikry nežerou, je lepší přelovit jikry nebo rodiče do jiné nádrže, protože se o potěr nestarají (ani v přírodě).

Potěr se vykulí po 4-6 dnech v závislosti na teplotě vody a do 2 dnů stráví žloutkový váček a rozplave se. Poté je zapotřebí potěr ihned zakrmit, nejlépe čerstvě vylíhlými naupliemi Artémie (žábronožka solná). Když není artémka k dispozici, můžeme využít jakékoliv jemné prachové krmivo, případně vařený žloutek nebo Liquimin. Umělá strava není tak výživná, potěr pomaleji roste a častěji se musí čistit dno od zbytků stravy. Potěr je náchylný na znečištění vody, potrava se rychle kazí a potěr může uhynout.

Při dobrém a častém krmení potěr rychle roste a přibližně ve dvou týdnech je schopný přijímat menší cyclop (živý či mražený). V té době je už přes 1 cm velký a začíná být vidět typická kresba na těle. V druhém měsíci života je už vhodné začít s přikrmováním i umělými krmivy, aby pancéřníči byli zvyklí na různorodou stravu a budoucím majitelům nezpůsobili trable :-).

Další informační zdroje:

Rudolf Zukal, "Akvarijní ryby", vydala Svépomoc 1981, 7. vydání
Stanislav Frank, Karel Rataj, Rudolf Zukal, "333x jak a proč", vydala Svépomoc 1982, 1. vydání

http://www.scotcat.com/...
http://www.corydorasforum.de/...
http://www.catfish.cz/

Video:

http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/... - tření
http://www.youtube.com/... - tření
http://www.youtube.com/... - potěr
http://www.youtube.com/... - potěr
http://www.youtube.com/... - odrostlý potěr

Bonus:

http://www.youtube.com/... Corydoras ve svém biotopu - část 1.
http://www.youtube.com/... Corydoras ve svém biotopu - část 2.
http://www.youtube.com/... Corydoras ve svém biotopu - část 3.