Corydoras delphax Nijssen & Isbrücker, 1983

Další česká a lidová označení: pancéřníček kolumbijský

Výskyt: Jižní Amerika - Kolumbie, povodí Rio Inirida a horní část povodí Rio Orinoco.

Velikost až 7 cm.

Obecný popis

Tělo Corydoras delphax je šedivo-zelenkavé s množstvím černých teček po celém těle, černý hřbet pod hřbetní ploutví (pás zasahuje až ke konci hřbetní ploutve) a pás přes oko, mezi okem a hřbetem je zlatavý pruh.

Přestože se jedná o masožravce, nepohrdne ani umělými krmivy s rostlinnou složkou. Baští hlavně mražené, uhynulé a umělá krmiva, ale velmi rád loví živé "blechy" a další podobně velké vodní bezobratlé živočichy.

Delphaxové se v akváriích běžně dožívají 5 let, při teplotách okolo 24°C nám mohou dělat radost 10 i více roků.

Pancéřníčci rodu Corydoras jsou odolní a nenároční. Nalézáme je v celé střední a severní části Jižní Ameriky. Jsou oblíbení nejen pro svoji nenáročnost, mírumilovnost a snášenlivost, ale spolu s Ancistrus sp. zastávají v akváriu i funkci "zdravotní policie", neboť neustále prozkoumávají vousky dno, požírají zbytky potravy a pomáhají likvidovat veškeré uhynulé živočichy.

Všichni pancéřníčci rodu Corydoras polykají občas bublinky vzduchu, které poté prochází střevem, v jehož konečné části přechází stěnami cévních kapilár vzdušný kyslík do krve. Zbytek vzduchu je řitním otvorem vypuzen ven. Tímto si vypomáhají ve vodách chudších na kyslík. Ale ne vždy, když vidíme pancéřníčky plavat k hladině to znamená, že je v akváriu nedostatek kyslíku. Dýchání atmosférického kyslíku je v nich natolik zafixováno, že se chodí nadechovat naprosto instinktivně.

Pohlaví se rozeznává lehce - samička je větší a zavalitější a má zaoblené hřbetní a břišní ploutve, sameček je menší, štíhlejší a jeho hřbetní ploutev je stále vztyčená, vyšší a do špičky. Břišní ploutve jsou také zašpičatělé.

Nádrž: Pancéřníčci černohřbetí se nejlépe cítí v zarostlé nádrži nad 100 litrů, kde nejdůležitější je plocha a členitost dna, s dostatečným množstvím úkrytů. Jako velmi vhodné se osvědčily půlky kokosů, kořeny, kameny a rostlinky. Aby si nepoškodili vousky, které mají důležitou funkci chuťového orgánu, je dobré na dno použít písek. Kdo chce mít v nádrži tzv. "kobereček" z rostlin, ten by se měl středních a větších pancéřníčků vyvarovat. Přeci jenom v dospělosti (zvláště samice) působí dojmem "tanku" a jemňoučkou travičku lámou. Veškeré valisnérie, kryptocoryny, echinodory, mokřanky, anubiasy apod. jsou naprosto vítány.

Nepotřebují proud vody a díky svému doplňkovému způsobu dýchání ani vodu příliš prokysličenou, kvalitní filtrace je vhodná z důvodu jejich neustálého šmejdění po dně a tím víření detritu.

Stejně jako většina ryb nemají rádi ostré světlo a vyhovuje jim stín a bezpečí pod rostlinkami. Pokud máme v nádrži větší plochu jenom s pískem, je vhodné dát na hladinu plovoucí rostlinky, aby byl vytvořen alespoň částečný stín. Zastínění se dá docílit i pomocí krásné rostlinky "Tiger lotus".

Když máme možnost, využijeme postupného rozsvěcení a zhasínání v akváriu. Všechny ryby se cítí lépe a víc jim to připomíná jejich přirozené prostředí.

Na vytvoření přirozeného prostředí pro tyto rybky by nám stačil kýbl bahna a kýbl písku - akvárium by bylo sice přirozené, ale zdaleka ne hezké. V místech výskytu není ve vodě na 1 metr vidět nic než stíny.

Náročnost: Pancéřníček černohřbetý je vhodný i pro začínající akvaristy, pro svoji nenáročnost a přizpůsobivost. Je třeba dbát zvýšené opatrnosti na vousky, při jejichž poškození se rána může zanítit a dojít k úhynu. Nemají rádi prudké pohyby těsně před nádrží, velmi často se leknou a pak "lítají" po akváriu bez ohledu na překážky.

Poznámky k chovu

Jelikož jsou tito pancéřníčci většího vzrůstu než ostatní druhy Corydoras, chováme je v dobře zarostlé nádrži s možností úkrytu a velikostí nad sto litrů. Společnost jim můžou dělat všechny neagresivní ryby včetně menších druhů kančíků.

Optimální hejno, ve kterém se nebojí a cítí se dobře, začíná na 10-ti kusech. V menším množství jsou většinu dne schovaní a i potrava je zajímá až "s příchodem soumraku". I z tohoto důvodu by nádrž neměla být přesvětlená - ideální zastínění vytvoří plovoucí rostliny.

Corydoras delphax se od ostatních pancéřníčků odlišuje svým sociálním chováním - hejno vytvoří pouze s příslušníky svého druhu. S ostatními druhy pancéřníčků si navzájem nepřekáží, ale drží se stranou.

Může být chován i při vyšších teplotách, např. s terčovci Symphysodon aequifasciatus axelrodi (do 30°C), ale výrazně se jim zkrátí délka života. To je i důvod, proč se velice často udává, že se dožívají jen 3 let.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

O odchovu Corydoras delphax se na internetu ani v odborných časopisech moc nepíše, proto popíšeme vlastní zkušenosti z odchovu.

Naši chovanci jsou import z Jižní Ameriky (stejně jako většina Corydoras delphax v akvaristikách), přesné místo se nám prozatím zjistit nepodařilo. Původní skupinka má 8 členů v poměru 1:1 a jejich stáří odhadujeme na 2,5 roku.

Ze začátku bylo vidět, že jsou rozmlsaní a nic jiného než živé či mražené "maso" nechtěli. Po zhruba 3 měsících se to zlomilo a začali přijímat jakoukoliv potravu, která se jim dala (spirulinové granule, vločky a naši směs). Základem ale stejně zůstaly patentky, artemie a živé nebo mražené "blechy".

Pestrost stravy slavila úspěch a v druhém udávaném termínu (květen-červen) se dvakrát za sebou vytřeli. První termín je od prosince do března - vzhledem k tomu, že jsme tyto pancéřníčky měli od prosince, tak jsme jej nestihli. Údajně se vytírají s dřívějším příchodem šera, my jsme nic takového nesimulovali a rybky to evidentně nepotřebovaly.

V obou výtěrech bylo něco přes 200 jiker, v prvním oplozenost nad 90%, v druhém byly oplodněny všechny jikry. První výtěr se vykulil po 2 dnech, ten druhý po 4 dnech. Voda, umístění i teplota stejná, takže jsme byli trošku zmateni. Ani v jednom výtěru žádná jikra nezplesnivěla. Překvapilo nás, že tito pancíci prakticky nemají po vykulení viditelný žloutkový váček a vypadají ihned rozplavaně. Také prakticky okamžitě začínají přijímat živou artémii. Náhražky se nám neosvědčily, úmrtnost při jejich použití byla vysoká.

Hned po vykulení je na potěru patrná spousta drobných teček, které vydrží až do dospělosti - jen se doplní o černé pruhy na hřbetě a přes oko. Po týdnu už všechna mrňata z obou výtěrů mají na sobě stejné kresby, ale různé odstíny šedi od světlé až po téměř černou.

Celý první měsíc potěr odmítá baštit cokoliv jiného než živou artémii. V nádrži se úspěšně rozmnožily námi záměrně nasazené dafnie, sušené zůstalo netknuté a mražené dafnie se kazily bez úbytku. Během dalšího týdne se všechny živé blechy ztratily a potěr konečně začal baštit prakticky vše. To už byl ve velké nádrži s 2 cm Ancistrus sp. gold - že by odkoukali, jak se to dělá :-)?

Po 2 měsících měl všechen potěr přes 2 cm a přijímal bez problémů jakoukoliv potravu. Další růst se i přes intenzivní krmení různorodou stravou velmi zpomalil a první jedinci dosáhli 3 cm až po 4 měsících.

Cena: V obchodech bývá k sehnání většinou import v cenách mezi 70-100 Kč/kus (říjen 2009).

Další informační zdroje:

http://www.israquarium.co.il/... - zajímavé stránky o Corydoras v ruštině

Video:

http://www.youtube.com/... - Rio Inirida

Bonus:

http://books.google.cz/... - kniha o národních parcích Columbie s pěknými fotkami biotopů
http://www.deunacolombia.com/... - další fotky z biotopu Rio Inirida